Světový imperialismus vedený Trumpem bojuje proti Venezuele

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Sankce prezidenta Trumpa proti Venezuele a hlavně jejímu dělnickému prezidentovi Nicolasi Madurovi byly oznámeny 31. 7. jako odpověď venezuelskému lidu, protože 30. 7.v referendu podpořil vznik "Národního konstitučního shromáždění" (ANC), zajistil tak pokračování revoluce a upevňování lidové státní moci.

ANC je na základě venezuelské ústavy volené shromáždění, jehož cílem je sepsání nové, anebo revize současné Ústavy.

Kromě slavných příkladů Francie a USA, existuje celá řada států, které využily podobný mechanismus k vytvoření nové Ústavy. Článek 347 stávající venezuelské Ústavy uvádí: "Veškerá ústavní pravomoc patří lidu Venezuely. Tato pravomoc může být využitá ke svolání ANC s cílem transformace státu, vytvoření nového právního pořádku a sepsání nové Ústavy."

Podle venezuelské "Národní volební komise" ústavní změny podpořilo 8 089 350 osob což představuje 41,5% oprávněných voličů. Jde o větší počet hlasů, než kolika byl zvolen v roce 2013 Nicolas Maduro prezidentem (tehdy to bylo 7 587 779 hlasů). Je potřeba připomenout, že Hugo Chavéz získal při svém vítězství ve volbách roku 2012 8 191 132 hlasů a v roce 1999 činila podpora svolání "Národního konstitučního shromáždění" pouze 37,65% hlasů.

První krok Trumpovy administrativy představuje značný, i když opatrný zásah amerického imperialismu do venezuelské krize. Sankce mají zasáhnout pouze finance prezidenta v amerických bankách (žádné nemá). Uvalit sankce na majetek a vlastnictví státní ropné společnosti PDV (Petroleos de Venezuela), která vlastní v USA 8 velkých rafinerií a sítě benzinových čerpadel, se zatím neodvážila.

Sankce mají být poselstvím potencionálním zrádcům ve venezuelských ozbrojených silách a v "Jednotné socialistické straně Venezuely", že Trumpova administrativa je ochotna podpořit jejich zrádný postup.

V podmínkách nekončícího boje opozice, která se pokouší o provedení násilné kontrarevoluce, organizované americkými a kolumbijskými tajnými službami, svrhnout vládu pracujících, se prezident Maduro pokouší nalézt mírové východisko ze stávající situace. Obrátil se proto přímo na venezuelský lid. Zvolené "Národní konstituční shromáždění" má modifikovat stávající konstituci, tak, aby bylo možné obnovit stabilitu nenásilnou cestou a prohloubit proces společenských transformací ve venezuelské společnosti.

Prezidentský dekret, který byl k volbám vydán, navrhuje zakotvit v Ústavě opatření,umožňující:

-obnovit spolupráci mezi jednotlivými odvětvími politické moci a zajistit normální funkci demokratického, sociálního a právního státu;

-zkvalitnit ekonomický systém - vytvořit post-ropnou, smíšenou, diverzifikovanou produkci, vytvořit nástroje, které by umožnily rozvoj výrobních sil a průhledný model rozdělování zisku, s cílem zajistit uspokojování potřeb obyvatelstva;

-uzákonit v Ústavě sociální mise vlády k zajištění životní úrovně pracujících;

-rozšířit pravomocí právního systému, aby mohla být vymýcena beztrestnost za zločiny proti lidu, vlasti a společnosti, jako jsou korupce, pašování, spekulace, terorismus, obchod s narkotiky, propaganda sociální nenávisti a vnější intervence;

-uzákonit v Ústavě zákon o komunách, komunálních a dělnických radách a jiných formách sociální a územní organizace, jako nových formách demokracie;

-zaštítit suverenitu a celistvost země rozšířením pravomocí demokratického státu;

-zajistit kulturní rozmanitost s cílem likvidace sociální a rasové nenávistí, která existuje v menší části společnosti;

-upevnit práva mládeže na důstojnou práci, bydlení a ochránit mladé matky.

Rozhodnutí Nicolase Madura o svolání "Národního konstitučního shromáždění" bylo za stávající situace jediným politickým řešením, které mohlo narušit plány spiklenců, garantovat mír v zemi a stabilitu, uvedl jeden z neochvějných revolucionářů, bývalý ministr energetiky a zahraničí ve vládě prezidenta Chavéze, nynější velvyslanec Venezuely v Havaně Ali Rodriguez.

Samotná myšlenka svolání voleb "Konstitučního shromáždění" vyvolala vztek nejen domácí opozice, ale i jejich zahraničních sponzorů. Trump v předvečer hlasování vyhrožoval, že USA přijmou silná, okamžitá ekonomická opatření, pokud se prezident Maduro nevzdá voleb "Konstitučního shromáždění".

USA nečekaly ani na výsledky voleb a ještě před 30.7. vyhlásilo americké ministerstvo financí sankce nejen proti Madurovi, ale i proti funkcionářům vlády, včetně předsedy "Národní volební komise", velitele národní policie, velitelů ozbrojených sil a "Národní Bolívarské gardy", ministrovi vnitra, ministrovi školství a dalším.

Ekonomický tlak na lidovou vládu a vydírání teroristickými akty jsou hlavními nástroji boje proti "Bolívarské revoluci".

Pro ilustraci je potřeba uvést akce kontrarevolučních sil:

29. 6. byl vypálen sklad potravin státního potravinového řetězce "Merkal" ve státě "Ansoategi", při kterém shořelo 50 tun potravin. Ministerstvo potravinářství prohlásilo, že pouze za období od dubna do konce června provedla kontrarevoluce 30 útoků na sklady potravin a na vozidla, které zajišťují jejich rozvoz. Uměle vyvolávaný nedostatek potravin a v důsledku toho zvyšování jejich cen, je jednou z hlavních zbraní, kterými opozice bojuje proti vládě. Podobně je využíván uměle vyvolávaný nedostatek léků a hygienických potřeb.

Tyto nástroje boje proti lidovým vládám si pamatujeme i z dob před kontrarevolučním převratem v ČSSR. Stejně tak ho využila Gorbačovem vedena kontrarevoluce v SSSR.

Nedávno odtajněné dokumenty "Národní bezpečnostní agentury" USA ukazují, že stejný postup byl použit i při destabilizaci vlády prezidenta Allendeho v Chile.

Zrůdnost kontrarevoluce ve Venezuele potvrzují i teroristické akce proti nemocnicím a porodnicím.

Počet obětí vlny terorismu rozpoutaného kontrarevolučními sílami, včetně zabitých a raněných přesahuje 1500.

Masakry vyvolávané teroristy jsou oslavovány všemi světovými buržoazními médii, svalujícími vinu na venezuelskou armádu a policii, která brání lidovou moc.

Americké tajné služby neponechávají nic náhodě. V neděli 6. 8. v zaútočilo vycvičené ozbrojené teroristické komando, složené z bývalých vojáků z povolání a civilistů na štáb 41. obrněné brigády ve Fort Paramacay ve státě Carabobo. Cílem dvacetičlenného komanda bylo dobýt sklad zbraní. Střet s příslušníky armády trval od 03,50 do 08,00 hod. Při operaci byl jeden muž usmrcen a dva zranění. Před útokem byly na základně rozšířeny letáky vyzývající posádku, aby se vzbouřila a pokud se personál nepřipojí k povstání, bude s ním zacházeno jako s protivníkem.

Na sociálních sítích byl při útoku šířen projev bývalého kapitána venezuelské armády Juana Caguaripana Scotta, který emigroval v roce 2014 a připravoval se na teroristickou činnost v Miami, Kolumbii, Panamě a Kostarice.

Přestože Caguaripano a buržoazní tisk označili střet jako počátek vojensko-občanského puče, nebyl mezi pučisty ani jeden aktivní důstojník. Jeden ze zadržených je bývalý poručík Oswaldo José Gutiérrez Guevara, který desertoval z armády poté, co byl obviněn z krádeže. Z deseti zadržených teroristů byl pouze Guevara bývalým důstojníkem. Ostatní teroristé byli v minulosti odsouzení za různé trestné činy.

Později bylo zjištěno, že s teroristy byl ve spojení poručík Yefferson Gabriel García Dos Ramos, který měl na starosti sklad zbraní ve Fort Paramacay. Caguarapanovi i Dos Santosovi se podařilo uprchnout.

Je evidentní, že šlo o připravenou teroristickou akci, podobnou těm, které předcházely kontrarevolucím v Libyi, Sýrii, na Ukrajině a v jiných zemích. Proto ji vláda správně takto pojmenovala a odmítla tvrzení buržoazní propagandy, že šlo pokus o vojenskou revoluci.

Nedělní útok byl pokračováním teroristických akcí organizovaných americkými a kolumbijskými tajnými službami proti lidové vládě.

Ministr obrany Patrino Lopéz ve svém vystoupení uvedl, že se teroristům, kteří jsou nyní na útěku, podařilo uloupit pěchotní zbraně. Ministr vyzval armádu, aby podporovala lidovou vládu Venezuely.

Nově zvolené "Národní konstituční shromáždění" zvolilo 5.8. novým "Generálním prokurátorem Venezuely" aktivistu hnutí za lidská práva Tareka Williama Saaba. Ten nahradil prokurátorku Luisu Ortegovou, která se postavila proti lidové vládě. Ortegové je kladeno za vinu, že podporovala zájmy kontrarevolučních sil a ignorovala pronásledování jejich teroristických akcí, jejichž obětmi se stalo od letošního dubna přes 120 Venezuelanů.

Tarek William Saabn ve své nástupním projevu prohlásil, že učiní vše proto, aby prokuratura sloužila lidu.

Saab působil dosud jako ombudsman, V této funkci byl nahrazen obhájcem lidských práv, advokátem Afredem Ruizem.

V závěru je potřeba zdůraznit, že americký imperialismus opakuje své teroristické intervence vůči všem lídrům, kteří se jen pokusí vést samostatnou politiku.

Postup vůči Venezuele a jejím vůdcům je jasný - svrhnout režim a umožnit pokračování vykořisťování, které bylo oslabeno nástupem prezidenta Chavéze v roce 1999.

Jak jsem již uvedl, souvislost sankcí s příčinami rostoucího vnitropolitického napětí ve Venezuele je evidentní. Imperialismus prostřednictvím CIA a tajných služeb opakuje to, co zažíváme po celý náš život a proti čemu se dokázali postavit za svého života pouze Lenin a Stalin. Gorbačov a ostatní lídři komunistických stran buď sami organizovali likvidaci lidové vlády, anebo byli k tomu donuceni.

V intervencích sankcemi jde na prvním místě o to, že jejich autoři dobře vědí, že představitelé progresivního režimu ve Venezuele vedení Madurem, budou nucení přijmout proti jejich fašizující opozici tvrdá represivní opatření, pokud nebudou chtít skončit jako Paraguay, Brazílie, Argentina, Honduras a jiné pokrokové režimy Latinské Ameriky. Tato opatření pak chce americký fašizmus využít jako ospravedlnění svých dalších intervencí.

Sankce byly vyhlášeny pouze hodiny po tom, co byl exgenerál John Kelly jmenován novým šéfem štábu Bílého domu. Kelly byl před tím, než si ho vybral Trump do svého týmu, náčelníkem Jižního velitelství americké armády (SOUTHCOM) jehož hlavním úkolem bylo plánovat zabezpečení operací USA v Latinské Americe.

Pověřením Kellyho řízením intervence do vnitropolitické situace Venezuely dal Trump jasně najevo, že chce přerušit vliv čínské ekonomiky a ruského vojensko-průmyslového komplexu.

Oznámení amerického ministra financí Mnuchina, že cílem sankcí je zmrazit Madurova aktiva v amerických bankách a zakázat americkým občanům, aby s ním obchodovali, je při nejmenším směšné. Je to však krok k dalším sankcím, které mají, ostatně jako proti Rusku a KLDR, zasadit smrtelnou ránu režimům.

Vraťme se ke genezi sankcí proti Venezuele. V únoru 2017 byly uvaleny sankce na venezuelského viceprezidenta Tarecka El Aissamiho. V květnu na osm soudců Nejvyššího soudu. Současně se sankcemi proti Madurovi, byly uvaleny sankce i na 13 lídrů vládní "Jednotné socialistické strany".

Nyní po volbách "Konstitučního shromáždění" Mnuchin uvedl, že sankce budou uvaleny i na jeho vedení.

Sankce jsou doprovázeny dalšími americkými hrozbami. Mnuchin uvedl, že budou zvažovat, zda neuvalit sankce i na státní ropnou společnost "Petroleos de Venezuela". Venezuelská vláda by pak nemohla splácet své dluhy Wall Streetu, realizovat své sociální programy a platit státní zaměstnance, včetně armády a policie. Situace by se vyostřila zvyšováním sociálního napětí, intensifikaci násilí a doprovázena smrti tisíců nevinných lidí, protestujících proti zvyšující se bídě a nedostatku potravin.

Trumpův poradce pro národní bezpečnost ex generál H.R. McMaster označil volby do "Konstitučního shromážení" za extrémní pokus o nastolení absolutní diktatury a nazval prezidenta Madura diktátorem.

Prezident Maduro byl tak zapsán na černou listinu neposlušných vůdců za Saddáma Husajna, Bašára Asada, Kima Jong-una, Roberta Mugabeho a dalších.

Madurovi bylo tak dáno najevo, že může být zavražděn jako Husajn nebo Kaddáfi. Tyto hrozby byly konec konců vzneseny i proti Kimovi a Asadovi.

Po vítězných volbách do "Konstitučního shromáždění" vyzval prezident Maduro "Nejvyšší soud" a nově zvolené "Konstituční shromáždění", aby zbavily parlamentní imunity lídry pravicové opozice tak zvané "Demokratické jednoty kulatého stolu".

Rovněž zdůraznil, že cely ve vězeních jsou pro ně připraveny a že všichni zločinci budou za své činy pykat.

Tyto hrozby jen posílily reakce kapitalistických vůdců ve světě. USA podpořila Velká Británie, Kanada, Španělsko, Mexiko, Argentina, Brazílie a Chile. Jejich vlády označily volby do "Konstitučního shromážděni" za nezákonné. Španělská vláda usiluje o to, aby se proti Venezuele postavila celá EU.

Karel Kluz