Úvodní stránka Wednesday, December 13 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Rosa a Karl a berlínské trable
Čtvrtek, 26 leden 2017

Rosa a Karl: Tak jako každý rok v neděli uprostřed ledna si jejich jména připomínají ti, kteří mají sociální svědomí. Opět tisíce lidí položily rudé karafiáty, rozjasňující zasněžené okolí, na památník, který oslavuje je i ty, kteří jsou jmenovaní vedle, kteří žili a zemřeli pro dobrou věc. Karl Liebknecht byl bojovník, sociálně-demokratický delegát, který se v roce 1914 vzepřel stranickému rozhodnutí a hlasoval proti Světové válce, a odmítal ji až do svého uvěznění. Rosa Luxemburgová, spolu s ním v opozici a také uvězněná, napsala s hořkostí: "Dividendy rostou a proletáři padají." V krvavých dnech listopadové revoluce na konci války bojovali za socialistické Německo, pomáhali zakládat komunistickou stranu a o dva týdny později, před 98 roky, je brutálně zavraždili předchůdci Nacistů. Rosa je zvlášť milovaná; nejen že byla ryzí revoluční bojovnicí proti nespravedlnosti, válce a útlaku, ale byla také snílkem. Dokonce i ve vězení popisovala nebe, zpívající ptáky, dokonce mravence a brouky, které pozorovala, a napsala: "Cítím se doma v celém světě, všude, kde jsou oblaka a ptáci a lidské slzy." 

"Staří věrní" i mnozí mladí prošli několik bloků od podzemky k památníku. A jako každý rok dala bojovná směsice levicových stran, skupinek a národnostních skupin z celého Německa i odjinud, Češi i Turci, Kurdové a Baskové, Rakušani i Dánové, nejprve zvolili několikakilometrový pochod východním Berlínem, s hudbou, hesly, transparenty a vlajkami (mezi nimi několik vlajek zakázané Kurdské lidové strany, jejichž nositele opět pochytala policie).

Den předtím tak jako vždycky deník Junge Welt organizoval levicovou konferenci. Rekordních 2800 lidí vyslechlo zprávy o událostech v Brazílii, Baskicku, Mexiku, Turecku, na Kubě a v USA, a nahraný pozdrav od Mumii Abu-Jamala, falešně obviněného černošského novináře, vězněného od roku 1981.  

V nacpaných sálech byla často slyšet dvě témata: Donald Trump a postavení Die Linke. Nepřekvapí, že tu bylo málo náklonnosti k Trumpovi; někteří proti němu plánovali v Berlíně demonstraci. Ale někdo vyjadřoval strach nad nevídaným přesunem amerických tanků a zbraní přes Německo a Polsko k ruské hranici. Že by tam váleční jestřábi plánovali nějakou provokaci, již by využili k vyřazení Trumpa, ne kvůli jeho rasismu nebo misogynii, ale proto, že chce mírovou cestou vyjednávat s Putinem? Byla hektická, víc než pochybná hackerská kampaň naplánovaná tak, že by byl Trump tváří v tvář nové pohotovosti označen za Putinova pěšáka a potenciálního zrádce? Zveličováním takových obav byly zprávy o jednotce námořní pěchoty USA, že právě dorazila do Norska, aby "se učila lyžovat" a "byla použitelná v polárních podmínkách" nedaleko ruské hranice a potom se přidala k velkým jednotkám, shromažďujícím se nedaleko Petrohradu. Co přinesou příští dny?    

Pokud jde o Die Linke, debata se soustředila na její ochotu, nebo odmítnutí, spojit se se Zelenými a SPD v koaliční vládě po zářijových volbách. Přestane Die Linke, pokud jí výsledky dovolí, striktně odmítat rozmisťování jednotek mimo hranice Německa? Dosud hlasovala pevně, často sama, proti zapojení v Afghánistánu, Turecku, Sýrii a Mali. Byl to základ jejího tvrzení, že je jedinou mírovou stranou. SPD a Zelení trvají na tom, že v tomto nemůže být tak umíněná, chce-li se přidat, a někteří v Die Linke říkají: "Dobře, dejme souhlas k nějakým vyjímkám." Jiní připomínají příslovečný velbloudí čumák ve stanu, (arabská, Anglosasy používaná verze příběhu o Jezinkách a prstíčku), brzy následovaný nohama, hrbem a vším ostatním!

Ale od těchhle voleb už uteklo devět měsíců, a v této souvislosti se už zrodilo jedno zlobivé dítě. V Berlíně je právě taková koalice tří stran u moci, a její společný program podpořilo referendem téměř 90 % všech berlínských členů Die Linke. Nová kabinetní ministryně za Die Linke, pověřená městským plánováním, strojní inženýrka, si kurážně vybrala za svého zástupce Andreje Holma, odborníka, známého jako radikálního bojovníka proti měšťáckému šosáctví a za práva nájemníků s nízkými příjmy, za udržení výše nájmů a stavění nových příbytků pro ty, kteří je nejvíc potřebují.  

Potom se zjistilo, že Holm, po skončení vysoké školy, přijal nabídku svého otce (syna vězně nacistického koncentračního tábora) a jeho sympatizování s NDR a v září 1989 podepsal práci pro Stasi. Stasi o čtyři měsíce později skončila, a brzy po ní i NDR. Ale ne nenávist jejích nepřátel, ani po 27 letech. Mistři ve vyhrabávání špíny zjistili, že když  Holm žádal v roce 2005 o místo na univerzitě, přiznal spojení se Stasi, ale ne to, že ho tři nebo čtyři měsíce platila. Že by to za 15 let zapomněl? Snažil se chránit své živobytí a kariéru před trvajícími tabu? Pro jeho nepřátele to nebylo důležité. Trvali na tom, že město nemůže mít na radnici někoho tak nedůvěryhodného!  

To vše přistálo uprostřed konference o Liebknechtovi a Luxemburgové. Potom přišla zpráva, že starosta Michael Müller, sociální demokrat, aniž by čekal na zprávu z univerzity, jak bylo odsouhlaseno, se rozhodl Holma vyhodit. Jeden řečník hořce připomněl, že Hans Globke, jeden z těch, kteří byli nejvíce zodpovědní za přípravu holocaustu, zůstal ministerským náměstkem a "druhým nejvýznamnějším mužem v Západním Německu" až do roku 1963. A tolik dalších spláchlo a zatajilo nacistickou minulost! Konference skončila jednomyslnou výzvou k Die Linke, aby na tento posun odpověděla odchodem z městské vládní koalice. Bylo však téměř jasné, že k tomu nedojde. Šejdíři s nemovitostmi zvítězili, a o den později se Holm rozhodl, že odstoupí předtím, než bude vyhozen. Ale přísahal, že zůstane radikálem!  

Pro berlínskou koalici to nebyl právě šťastný začátek, a může mít význam i pro kampaň do celonárodních voleb. Proto bylo dobré, že neděle skončila nádherným setkáním ve velkém divadle, se všemi nejvyššími předáky Die Linke v přátelském sledu stručných projevů, i s kandidátem Die Linke na německého prezidenta, řečníky z dalších zemí a dobrou německou a tureckou muzikou, to vše pod heslem "Odborové svazy posilují lidskost (antikomunismus ji ničí)".

Na závěr Sahra Wagenknechtová, nejprominentnější stranický předák, pronesla působivou, bojovnou řeč. Odsoudila síly, které jsou v Německu i jinde zodpovědné za války, zmar a chudobu s následnými vlnami uprchlíků. Obvinila německé vládce z uplácení některých skupin dělnictva, aby zcela souhlasily, a z toho, že zároveň tlačí ostatní do stále horších prací na část úvazku, dočasných a nechráněných, v každém provozu rozdělených, aby se zabránilo jednotě a byly takto snižovány mzdy. Levněji nakupované produkty pomohly dotlačit země v jižní Evropě do "úsporných" opatření a ty v Africe či v Asii do extrémní chudoby, s polovinou jejich mladých lidí bez práce a bez naděje na budoucnost. Jen když se Die Linke pustí do těchto problémů a nabídne německým pracujícím skutečnou alternativu vůči zavedené politice, mohou být pravicoví extremisté poraženi. Byla to skvělá řeč, dav byl povzbuzený k novému odhodlání se hájit a dále bojovat. Toto shromáždění, stejně jako všechny akce tohoto víkendu, byly skutečně v duchu Rosy a Karla!

Victor Grossmann, 17. ledna 2017 (překlad Vladimír Sedláček)

 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.