header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

O roli komunistů v antiimperialistickém hnutí

21. května KSM spolupořádal mezinárodní konferenci, z které přinášíme příspěvek účastníka Komunistické strany Řecka: "S velkou naléhavosti se dostává na pořad dne otázka sjednocování politických sil ve spojenectví, které by usnadňovalo boj proti antilidovým opatřením, která uskutečňují buržoazní vlády..."

V uplynulých dnech všichni pokrokoví lidé této planety si připomněli 60. výročí porážky fašismu, které mohlo být dosaženo díky sebeobětování desítek milionů komunistů a antifašistických bojovníků v celé Evropě. Nikdo nemá právo vymazat z paměti kohokoli tento vítězný den, který nám darovaly obrovské oběti především sovětského lidu. Mohlo k němu dojít na základě převahy socialistického politickoekonomického systému a také díky vedení VKS(b) v čele s J. V. Stalinem.

Žádné falšování historie nedokáže vymazat z paměti lidstva stalingradskou epopej, blokádu Leningradu, boj o Moskvu, bitvu v kurském oblouku, obranu Sevastopolu aj., nemůže očernit nesčetné oběti komunistů Sovětského svazu, Evropy a celého světa. Žádná rezoluce evropského parlamentu nemůže popřít vztyčení rudé vlajky na střeše německého Reichstagu, čin, který se stal symbolem vítězství socialismu nad fašismem. Ba co víc - tento čin ukázal, že ať již je útok imperialismu sebezuřivější, nemůže zastavit společenský vývoj vedoucí k socialismu.

Poselství 60. výročí vítězství nad fašismem je živoucí a aktuální. Je spojeno s jednotným vítězným bojem lidu proti imperialistickému barbarství, které bude mít stejný osud jako fašistická osa. I ono bude na hlavu poraženo.

Není na pořadu dne zabývat se podrobně oněmi událostmi, ale strženi touto stručnou a nutnou úvodní historickou poznámkou se domníváme, že nadešla doba vypracování správné strategie komunistického hnutí.

 

A) CHARAKTER NAŠÍ EPOCHY

Nezbytným předpokladem pro správné určení strategie komunistického hnutí se jeví zhodnocení charakteru dané epochy. Kontrarevoluce v SSSR a v ostatních socialistických zemích vedla k nakupení zmatků, které jako kdyby nám zakryly výhled. Objevili se tací, kteří začali hovořit o "konci dějin", hodnotíce tak kapitalismus jako řád schopný přežít na věky.

Jiní se snažili ostatní přesvědčit o tom, že jsme se dostali do kvalitativně odlišného stadia vývoje, stojícího mimo analýzy Marxe a Lenina. Že se nacházíme ve stadiu tzv. "globalizace" nebo tzv. "superimperialismu". Tvůrci těchto názorů se snaží za každou cenu prokázat, že marxismus jako celek, anebo jeho velká část je teorii přežitou.

Reakční události posledních let nemění ani v nejmenším naše pevné přesvědčení a víru v socialistickou a komunistickou perspektivu společenského vývoje jako historickou možnost a nutnost. Ohromné bohatství je soustřeďováno stále více v menším počtu rukou, zatímco široké lidové vrstvy upadají do stále větší bídy, miliardy lidi žijí v nouzi, nedostatku a neštěstí. Kolosální materiální pokrok postupuje ruku v ruce s likvidací společenských vymožeností, které pracující získali na základě dlouholetých, obětiplných bojů.

Vyostření protikladu ekonomické krize kapitalismu i s jejich důsledky a dopady na třídu pracujících a na lidové síly společně s vnitroimperialistickými antagonismy představují objektivní základ, z něhož lze rozvinout cestu velkých společenských změn a socialistických revoluci v celé řadě zemí.

Rozpor mezi kapitálem a prací představuje objektivně základnu, pramen a hybnou silu dalšího společenského vývoje.

V. I. Lenin, opíraje se o marxistickou teorii, definoval základní znaky současného, státně monopolního kapitalismu v jeho nejvyšším stadiu tedy ve stadiu imperialismu. Jeho charakteristika imperialismu platí v plné míře i dnes. Na tomto základě považuje KS Řecka současnou epochu za epochu přechodu lidstva od kapitalismu k socialismu a svou strategii vytyčuje na základě tohoto hodnocení.

Jsme přesvědčeni o tom, že na stejném základě musí také současné mezinárodní komunistické hnutí vypracovat společnou strategii dalšího postupu namířenou proti imperialismu a jeho snahám oklešťovat lidová hnuti a proudy, které imperialismus zpochybňují v rámci stávajícího systému.

 

B) CÍLE BOJE HNUTÍ PRACUJÍCÍCH

Dnes je ze strany sociální demokracie a oportunistu prosazován přístup tzv. "realistických" snah a požadavků, které si může hnutí pracujících klást a jejichž cílem je spravedlivější rozdělování bohatství v rámci stávajícího kapitalismu. Současně tyto síly předstírají, že nevidí gigantické zisky kapitálu a ani růst potřeb pracujících, které vyplývají z omezování a z likvidace vymožeností pracujících, především v posledních 15 letech.

Domníváme se, že dělnická třída nemá žádný důvod omezovat svoje požadavky, zaujímat obranné pozice v rámci tzv. reálně dosažitelného. Tato taktika nutně vede ke kupčení s tím, čeho všeho se musí vzdát. Takovéto směry jsou pěstovány z pozice kompromisu, třídní spolupráce a konsenzu, z pozice, která se předem vzdává jakékoliv revoluční myšlenky a jejímž vodítkem je myšlenka tzv. "lepšího a pro lidového řízení utlačovatelského systému".

V podmínkách vyostření třídního boje a vyostření ideologického boje s revizionizmem a oportunismem může dělnická třída získat více vymožeností v rámci kapitalismu. Aby však nebyla zavedena až k opuštění své historické role "hrobaře" kapitalismu, musí prosazovat celý soubor úderných požadavků. Na jedné straně se tyto požadavky opírají o stále rostoucí potřeby lidových vrstev (zásadně bezplatné zdravotnictví, sociální pojištění, snížení důchodového věku na 60 let pro muže a 55 let pro ženy, vyhovující úroveň platů a důchodů, zkracování pracovní doby na 7 hodin denně, dosažení 35 hodinového pracovního týdne aj.), na straně druhé musí odhalovat nehorázný růst zisků kapitalistů a protilidovost vlád a jejich mezinárodních organizací, jejichž opatření ignorují potřeby lidových vrstev národa.

Dnes, bez ohledu na negativní mezinárodní poměr sil, narůstá potřeba socialismu jako jediné možné odpovědi na současné problémy dělnické třídy a jejích spojenců. Tato nutnost též vyplývá z požadavků dělnické třídy a ostatních lidových vrstev, které stoji v protikladu ke snahám sil kapitálu a imperialismu a které mohou být plně a bezpečně uspokojeny pouze v socialismu, kdy dochází k zespolečenštění výrobních prostředků, kdy je hospodářství centrálně plánované, stejně tak jako rozděleni pracovní sily a její ztotožnění se s výše uvedeným.

 

C) KOMUNISTÉ A JEJICH SPOJENCI

S velkou naléhavosti se dostává na pořad dne otázka sjednocování politických sil ve spojenectví, které by usnadňovalo boj proti antilidovým opatřením, která uskutečňují buržoazní vlády, a jež by dopomohlo ke změně situace a dokázalo by odolat místnímu i mezinárodnímu tlaku. Některé politické sily hovoří o nutnosti vytvořit "protineoliberální frontu" nebo "jednotu levicových sil", případně "uskupení levého středu". Otázka pro nás zní: je pro komunistickou stranu správné účastnit se těchto jednot, které si kladou jediný cíl- změkčit dopady hyperliberální politiky? Stojí za to snaha dotovat politickou silou tato spojenectví, která jsou ve své podstatě pouze levicovými samozvanci? A to právě v okamžiku, kdy řada těchto "levicových" sil nejenže neodsuzuje ani slovem velmi vážné kroky a postupy reakčních sil a imperialistických organizací, jako jsou NATO nebo EU, v okamžiku, kdy dokonce podporují jejich politiku? Neprokázal sám život, že tzv. "levý střed" se v ničem neodlišuje od tzv. "pravého středu" v jejich postoji k zájmům pracujících a že tato "středolevice" dokonce hrála jednu z předních roli v imperialistických válkách, např. v případě jugoslávského lidu, který neváhala vykoupat v krvi?

Jsme přesvědčeni o tom, že tato "levicová" uskupení, různá "sjednocení levice" a "antineoliberální spojenectví" nepředstavují nic jiného než pouhé udržování a řízení stávajícího stavu s cílem vytvořit obraz sociálního profilu buržoazní moci, vyprchaného neokeynesismu a sociálnědemokratického modelu.

Termín "antiliberální fronta" představuje jednu z forem politiky a způsobu řízení ekonomiky v rámci kapitalistického systému. Z této skutečnosti pramení též požadavky a cíle boje, který nevyjadřuje konečné řešení, nýbrž pouze politiku řízení a usměrňování nejkřiklavějších jevů, jako je např. současná bída. Prakticky se tato politika staví do protikladu k lidovým zájmům. Tato politika je nebezpečná o to víc, že se vydává za politiku levicovou.

Např. příznivci tzv. "sjednocené levice" a "antiliberálního spojenectví" nás vyzývají, abychom bojovali proti nezaměstnanosti. Ale jaký způsob boje navrhují? Spojují problematiku řešení nezaměstnanosti se zvyšováním investic, s kvalitnějším rozdělováním Společenských prostředků, se zkracováním pracovní doby. Nechtějí a nedokážou vidět, že dnešní nárůst investic nevede k vyrovnávání se s nezaměstnaností. Naopak. V prohlubující se reakčnosti kapitalistického prostředí nezaměstnanost narůstá, neboť investice v podmínkách pohybu kapitálu, svobodného trhu práce, služeb a zboží, v podmínkách zvyšování produktivity za účelem dalšího zvyšování zisku a kapitalistické konkurenceschopnosti mají jen jeden výsledek: katastrofu výrobních sil, hlavně pracovní sily, a rozvoj výběrových odvětví ekonomiky a služeb, které zaručují maximální zisk, zatímco ostatní obory zůstávají strnulé nebo ustupují do pozadí. Neberou na vědomí, že investoři právě proto, že jsou kapitalisty, neváhají zavřít podnik a přesunout se do zahraničí jenom proto, aby zaručili pro sebe co největší míru zisku.

Zkrácení pracovní doby samo o sobě nemůže přinést analogický nárůst počtu pracovních míst v okamžiku, kdy fungují zákony kapitalistického trhu a obecně konkrétního způsobu produkce, tedy zákony nadhodnoty, kdy platí zákonitost kapitalistické ekonomiky, v níž využívání nových technologií způsobuje tendenci zmenšování průměrné míry zisku kapitalisty, což ve svých důsledcích vede k tvrdým opatřením, která usilují o co největší snížení ceny pracovní sily a ceny tzv. živé práce s cílem využít náhradní pracovní sílu k tomu, aby padly mzdy a sociální vymoženosti pracujících, aby byla umožněna maximální podřízenost pracujících a bylo možné je lacino nakupovat.

Problém tedy není v investicích, ale v tom, kdo vlastní výrobní prostředky a kdo využívá plody vývoje a rozvoje. Problém se nevyčerpává nárůstem HDP, ale tím, komu jeho růst slouží a kdo při něm ztrácí.

Právě sily oportunismu, sily tzv. "neolevice" podporily a tim umožnily prosazeni flexibilnich forem práce a pracovnich vztahů s logikou tzv. "konkurenceschopnosti národnr ekonomiky". Jedná se o kroky, které velmi negativně ovlivňujr a poškozujr dělnickou trrdu. Prijlmajr za své vzájemnou existenci soukromého a verejného vlastnictvr v oborech, jako jsou zdravotnictvr a školstvr, souhlasr s privatizacemi, staly se doslova advokáty "menšr úlohy státu". Podporujr imperialistické sjednocovánr, jako je EU, podporujr dokonce vytvorenr euroarmády. Podporujr myšlenku EU jako protip61u USA a nepovažujr ji za jednoho z katanů lidu.

Z toho vyplývá, že dalšr minimálni linii boje je linie namirená proti kapitalistickým reformám, linie podpory současných požadavků a potreb dělnické trrdy a lidových vrstev.

 

D) ANTIIMPERIALlSTICKÁ, ANTIMONOPOLNI DEMOKRATICKÁ FRONTA

KS Řecka zavrhuje výše navrženou cestu spolupráce a prosazuje vlastni návrh na společensko-politické sjednoceni antiimperialistické, antimonopolní demokratické fronty, která rozhodující měrou přispěje k vytvoření a dozrání subjektivního faktoru vedoucího k socialistické revoluci.

15. sjezd KS Řecka v roce 1996 definoval nový program, který vychází z potřeb vzniklých po rozpadu socialistického tábora v Evropě. Konstatoval, že řecký kapitalismus se nachází ve své poslední vývojové fázi, tedy ve stadiu státně monopolního kapitalismu. V Řecku existují materiální předpoklady k přechodu k socialismu. Řecko se nachází v závislé pozici na celosvětovém imperialistickém systému. Program také určil charakter budoucí revoluce jako socialistické.

V programu KS Řecka se mj. říká: "IAntiimperialistická, antimonopolní demokratická linie boje přispívá ke sjednocení velkého množství lidu v odboji a k obraně jeho zájmů před útočností velkého kapitálu. Jedná se o cestu, která pomáhá změnit poměr sil, napomáhá tomu, aby za určitých podmínek mohlo dojít k přechodu k socialismu. Ve srovnání s minulými lety je tento boj a toto úsilí spojeno mnohem intenzivněji, je spojeno organizačně s bojem za svržení kapitalismu.

Přirozeně se střetává se systémem tam, kde dochází ke zpochybnění samotných základů kapitalistické hegemonie. Vytváří předpoklady pro získání politické moci dělnickou třídou a jejími spojenci."

Antiimperialistická, antimonopolní fronta boje je objektivním výrazem široké společenské základny, zájmů většiny lidí, na kterou negativně dopadá působení nadnárodních monopolů, jež pramení z účasti naší země v imperialistických organizacích. Jedná se o spojenectví zájmů dělnické třídy, pracovníků v zemědělství, středních vrstev ve městech, společenských hnutí, která bojují za demokratická práva a mají snahu překazit imperialistické plány zaměřené proti lidu a proti míru.

Proces sjednocování fronty je uskutečňován v rovině boje za vyostření problémů, které jsou v centru zájmů lidových vrstev a celé země, na půdě ideologického a politického měření sil s místní oligarchií, v rovině mnohotvárných mechanizmů státu, v rovině politických opatření, která představují prosazování zájmů vládnoucí třídy a slouží výhradně jí.

KS Řecka orientuje činnost na širší spolupráci a sjednocování lidových sil, klade důraz na rozvoj boje proti kapitalistickým reformám, zaměřuje se především na organizování boje dělnické třídy, a to s podporou odborového hnutí PAME, usiluje o zvyšování masovosti boje, o orientaci odborů a masových organizací na rozvíjení boje za naplňování cílů a požadavků, které slouží zájmům pracujících a lidových vrstev.

Podporuje spojenectví a boj proti reakčním zákonům, boj za demokratická práva a svobody. Podílí se na podporování a sjednocování sil v boji za mír, proti imperialistickým válkám a proti účasti Řecka v těchto konfliktech. Stála v první linii solidarity s národy a hnutími, která jsou nucena vyrovnávat se s imperialistickou útočností, jako jsou Palestina, Kypr, Kuba, KLDR, irácký lid, lid Afghánistánu a další národy, které trpí pod tíhou válek, bídy, nemocí, přírodních katastrof, jež jsou produktem imperialistického uspořádání světa. KS Řecka se aktivně účastnila mezinárodních akcí a demonstrací za odsouzení imperialistické útočnosti a imperialistických válek USA, NATO, EU.

Síla fronty pramení z vedoucího postavení dělnické třídy a její strany, v jednotném postupu, ve spojenectví se sociálními vrstvami, které působí antimonopolním a antiimperialistickým směrem.

KS Řecka si při vytváření jednotné fronty neklade podmínku souhlasu se socialismem, s programem strany, v němž je uvedeno, že neexistuje mezistupeň mezi buržoazní a socialistickou politickou mocí.

Fronta je složena z různorodých společenských a politických sil, které zaujímají rozmanitá společenská postavení a ideově-politické pozice. Tyto síly ale souhlasí s nutností vybojovat na základě sociální solidarity alternativní cestu dalšího vývoje, protikladnou k současné cestě hájící zájmy monopolů a imperialistických uskupení. Sjednocování této fronty vyžaduje existenci jisté platformy souhlasu s programovými směry a cíli boje, které musí být organicky propojeny a stupňovitě uspořádány do antimonopolního a antiimperialistického rámce.

Strana formulovala myšlenku lidové moci a lidové ekonomiky, která by mohla fungovat jako sjednocující prvek, neboť obsahuje základní faktory, které ji odlišují od dnešní moci a od různých variant řízení stávajícího systému. Rozumí se samo sebou, že tyto pojmy a jejich obsah jsou pro KS Řecka totožné se socialismem, ale zároveň mohou pomoci ke sjednocení ostatních radikálních sil, které prozatím nedefinovaly socialismus jako svůj strategický cíl ani cesty k jeho dosažení.

Fronta ukazuje lidem, že je nutné prosadit v rovině politické moci zájmy vykořisťovaných, zneužívaných a utiskovaných lidových sil v návaznosti na programový rámec lidové moci a ekonomie. Pilíři lidové moci budou:

- společné státní vlastnictví základních výrobních prostředků

- družstevnictví

- výhradně státní, bezplatný systém vzdělávání, zdravotnictví a péče _ vybudování národního centra řízení ekonomiky.

Předpokladem této politiky je osvobození se od imperialistických organizací, jako jsou NATO a EU.

KS Řecka, bojujíc za vytváření antiimperialistické, antimonopolní demokratické fronty, za její nepřetržitý rozvoj a posilování, si zároveň uchovává ideologickou, politickou a organizační suverenitu. A toto právo

samozřejmě přiznává všem zúčastněným spojencům.

KS Řecka prosazuje trvale a důsledně politiku spojenectví a současně předkládá lidu vlastní program, v němž prosazuje a zdůvodňuje nutnost a aktuálnost socialismu.

Domníváme se, že na základě výše uvedeného je zřejmé, že KS Řecka považuje za nemožné, aby se komunistické hnutí jak na národní, tak na mezinárodní úrovni účastnilo na řízení kapitalistické krize v rámci "antineoliberálních" nebo "středolevých" vlád. Boj proti imperialismu, proti buržoazním stranám, boj se sociální demokracií a oportunismem nemá smysl, je-li veden slabou frontou s nepropracovanou strategií.

Jsme přesvědčeni, že pouze linie, která usiluje o svržení základů kapitalistického systému, o sjednocení a soustřeďování sil dělnické třídy a maloburžoazních vrstev města a venkova zaměřených proti monopolům a imperialismu, sil, které nastolí otázku lidové moci, může v dnešních podmínkách postavit hráz brutální útočnosti kapitálu.

Jsme přesvědčeni, že pouze tato linie může otevřít perspektivy revoluce, že může otevřít cestu k vytvoření socialismu v naší zemi.

Apostolis Pappas - Řecko

{moscomment}

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .