K projevu Jeremyho Corbyna v Praze

Podrobnosti

Kategorie: Názory, polemika

Twitter

Následující text přednesl předseda britské Labour Party, tedy britských sociálních demokratů v Praze. Můžeme se dohadovat, co na takový projev řekli čeští "sociální demokraté". Asi nejsou nadšeni ze slov o "zásadách solidarity, internacionalismu a socialismu" o "uvolněné podnikatelské moci" , o "rozchodu se selhávajícími elitními politiky a ekonomikami minulosti" - když o něm hlasitě neinformují. Na to jsou jejich koalice, placené funkce v dozorčích radách, napojení na byznys příliš silné. A co by na takový projev řekli mnozí ve vedeni strany, která se nazývá komunistická? Byla by to skutečně zásadní odpověď zleva, jež ukáže nutnost jít za rámec kapitalistického systému, o realitě boje za socialismus, o nutnosti rozpustit imperialistické spolky NATO a EU, které plodí přesně tyto krizové jevy? Laskavý čtenář si doplní sám. (Poznámka redakce)

Jeremy Corbyn, předák Labour Party, v projevu k Radě Strany evropských socialistů v Praze 3.12. 2016 řekl:

Kolegové a soudruzi, chtěl bych vám poděkovat za to, že jste mne sem na dnešek pozvali, a za přivítání, jehož se nám dostalo od našich hostitelů v tomto velkolepém městě.

Je příhodné, že jsme v Praze, abychom diskutovali o problémech demokracie v Evropě, jež jsou před námi.

Tohle je město, které bylo v srdci dějin našeho kontinentu a v křečích války, revoluce a boje za demokracii a společenskou spravedlnost minulého století.

Jsme ve městě, jež také trpělo metlou nacistické okupace a hrůzou jejích genocidních zločinů.

Dnes také navštívím Terezínský památník, jenž připomíná oběti nacistické politické a rasové persekuce v České republice, trvalé svědectví o hrozbě představované ultrapravicovými politiky, antisemitismem a rasistickými oběťmi.

Jménem britské Labour Party vzdám čest a vzpomenu těch, kteří zemřeli, jejichž utrpení je připomínkou šrámů, zanechaných ultrapravicí, nejen v této zemi či na tomto kontinentu, ale po celém světě.

Dnes žijeme v jiné době, s jinými tlaky a příležitostmi. Ale je jasné, po Evropě i jinde, že růst populistické pravice se povážlivě zrychluje. Ať už je to UKIP v Británii, Donald Trump ve Spojených státech, Jobbik v Maďarsku nebo Národní fronta Marine Le Penové ve Francii.

Politika napříč světem se otřásá, a my jako socialisté a pokrokáři velmi dobře víme, proč populistická pravice získává půdu. Ale shledáváme stále těžším, aby naše poselství bylo vyslyšeno, a je na nás, abychom nabídli politické vedení, potřebné pro skutečnou alternativu.

Víme, že mezera mezi bohatými a chudými se rozšiřuje. Víme, že životní úroveň stagnuje nebo upadá a nejistota roste. Víme, že mnoho lidí se cítí být opuštěno silami, odvázanými globalizací - bezmocní tváří v tvář uvolněné podnikatelské moci.

Populistická pravice často identifikuje správně problémy, ale jejich řešení jsou toxickými slepými uličkami minulosti, snažícími se ji rozptýlit rétorikou, navrženou k rozdělení a obviňování.

Jsou to političtí parazité, živící se lidskými obavami a zhoršujícími se podmínkami, obviňující ty nejzranitelnější z neduhů společnosti místo toho, aby nabídli způsob, jak získat skutečnou kontrolu nad našimi životy zpět od mocných elit, jež slouží svým vlastním zájmům.

Ale pokud se pokrokové strany a hnutí nerozejdou s tímto selhavším ekonomickým a politickým uspořádáním, vyplní tuto mezeru hlasy sirén populistické pravice.  

Může být obtížné přesvědčit dlouhodobě nezaměstnané, že důvodem, proč není práce, není to, že jim pracovní místa kradou imigranti, ale že to je výsledek ekonomického programu pravice, jež nedokázala přinést všem udržitelný růst, bezpečnost a nárůst životní úrovně.

Nebo může být obtížné objasnit, že veřejné služby jsou omezované spíše kvůli úspornosti a kořistnické privatizaci než nadspotřebou a vládním plýtváním, ale životně důležité, abychom to udělali.

Nemůžeme opustit naše socialistické zásady proto, že nám říkají, že to je jediná cesta, jak získat moc. To je nesmysl. Důvod, proč přenecháváme půdu pravici, je, že zpráva o tom, co je socialismus a čeho může v každodenním životě lidí dosáhnout, je neustále ředěná.

Mnoho lidí už nechápe, co zastáváme.

Levice v Evropě byla v posledních létech příliš často viděná spíše coby obhájce rozbitého systému než odpověď, jak přinést radikální společenskou a ekonomickou reformu pro 21. století.

Příliš často byla levice viděna coby spolupachatel bezohledného, nespoutaného kapitalismu spíše než jeho protivník.

Příliš často byla levice viděna coby ten, kdo se staví za pár privilegovaných, než ten, kdo se staví za mnohé, pro které tu jsme, abychom je zastupovali a hájili.

Jsme-li vnímáni jen jako ochránci statu quo, jak můžeme čekat, že se lidé obrátí k nám, když vidí, že status quo selhal?

Musíme představovat skutečnou změnu, a rozchod se selhávajícími elitními politiky a ekonomikami minulosti.

Pokud budeme, mám plnou důvěru, že zásady solidarity, internacionalismu a socialismu, jež hlásáme, budou v srdci evropské politiky ve 21. století.

Právě proto je životně důležité, aby tato naše rétorika nemohla být použita k legitimizaci obětování uprchlíků nebo migrujících dělníků.

Když hovoříme o uprchlících, musíme o nich mluvit jako o lidských bytostech, ne jako o číslech nebo jako o břemenu, ale jako o dětech, matkách, otcích, synech, dcerách.

A když stojíme před problémem migrace, musíme pracovat společně na zastavení vykořisťování migrantských pracovních sil při zhoršování jejich placení a podmínek v závodě na dno napříč Evropou. Nemůžeme dovolit pravicovým stranám, aby sily rozdíly a rozdmychávaly plameny strachu.

Když dochází na hlasování britského referenda opustit Evropskou unii, my v Labour Party respektujeme toto rozhodnutí a chceme pracovat společně se socialistickými a pokrokovými stranami napříč Evropou na nalezení co nejlepšího řešení, jež prospěje Británii i EU ve vyjednávání o Brexitu.  

Labour vyzývá britskou vládu, aby zaručila práva všech občanů EU před začátkem vyjednávání podle článku 50, a ne aby je použila coby vyjednávací úlomek v jednáních.  

Labour tlačí na to, aby vyjednávání o Brexitu byla vedena transparentně, v duchu, jenž směřuje k nalezení dohody, jež bude fungovat pro všechny na kontinentu.

Proto zvu předáky socialistických a pokrokových stran z celé Evropy na zvláštní konferenci v únoru do Londýna.

Jsem přesvědčen, že naše hnutí musí vynést nové myšlenky a porazit populistickou pravici. Ale musíme nasbírat tyto myšlenky a tuto energii, nechat být slyšet prostor pro nové myšlenky v našich stranách a v jeho samotném srdci budovat hnutí s demokratickou kulturou.

Právě když lidé ztratí víru v to, že síla politiky změní jejich životy, otvírá se prostor pro ultrapravici, aby je obětovala a obvinila. Náš úkol je těžší, obnovit důvěru lidí v to, že máme vizi a pochopení, abychom změnili k lepšímu život těch, které zastupujeme.

Jak se blížíme k roku 2017, mnoho lidí se obává toho, jaký směr Evropa nabírá. Je pro nás nejvyšší čas k obrácení přílivu. Vložit zájmy pracujících do čelní a hlavní etapy a bojovat za naše hodnoty, společenskou spravedlnost, solidaritu, rovnost a internacionalismus.

Pokud to budeme dělat společně a zlomíme selhavší politiku minulosti, věřím, že překonáme výzvu populistické pravice.