Politické prohlášení Komunistické strany Irska

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

31. července 2015

Národní výkonný výbor Komunistické strany Irska (CPI) na červencové schůzi prodiskutoval politickou a ekonomickou situaci v kontextu vývoje událostí v Evropské unii, vycházející z uvalení nového memoranda na řeckou dělnickou třídu. Schůze také zdůraznila význam budování odporu dělnické třídy v Irsku a v EU.

Ve vztahu k událostem posledních týdnů v Řecku CPI opět vyjádřila solidaritu s řeckou dělnickou třídou a s Komunistickou stranou Řecka (KKE), jejíž zásadový postoj týkající se povahy sil obsažených ve straně SYRIZA a ve vládě se potvrdil a ukázal, že strategie SYRIZY vedla jen k současné situaci. Je jasné, že vytrvalé odmítání Evropské unie a předchozích memorand Komunistickou stranou Řecka sehrálo hlavní úlohu v odporu řeckého lidu. KKE nabídla řecké dělnické třídě zřetelné a jednoznačné vedení; to se také potvrdilo v jejím odmítnutí referenda a ukázalo se, že volba nabídnutá mezi ANO a NE byla falešná, k oklamání lidí.

Dominantní oportunistické síly v SYRIZE nebyly nikdy ochotné trvale odmítat Evropskou unii. Šířily iluzi, že mohou nějak rozumně promlouvat k "institucím" a apelovat na jejich lepší povahové rysy. Co je nejdůležitější, ukázaly, že politicky vůbec nechápou třídní povahu Evropské unie ani politické síly, které byly založeny, aby ji propagovaly a chránily. Vyvolávání falešných nadějí a jejich nevyhnutelná podlá kapitulace zanechaly řecký lid v horší situaci, než byl předtím.

Úloha irské vlády na setkáních hlav států a ministrů financí odkryla její otrockou oddanost Evropské unii a ukázala, že její stát je klientským státem EU. Nezbyl ani náznak svrchovanosti nebo nezávislosti.

Odkryl se úpadek sociální demokracie v různých podobách, nové i staré. Současné události odhalily iluze těch, kdo věří, že mohou nějak transformovat nebo reformovat stávající EU na něco jiného. Odhalilo se, k čemu je skutečná ekonomická a politická hnací síla v srdci EU - monopolní kapitalismus, především finanční kapitál. Ti, kteří už nepracují v iluzi, že EU je nějaká vlídná, neškodná síla, začínají zpochybňovat její legitimnost. Toto zpochybňování může v nadcházejícím období jen narůstat; příště musí zpochybnit její nepřekonatelnost.

Postoj EU není činnost násilnických jednotlivců, ale skutečná třídní moc, přinesená k utrpení řeckého lidu, aby poslala jasnou zprávu ostatním evropským dělníkům, zvlášť těm v těžce zadlužených zemích, že není jiné cesty a že v žádném případě nebude tolerováno nic jiného než co požaduje evropský monopolní kapitalismus, že dluh i samotné euro jsou svěrací kazajkou a disciplinárním mechanismem k uvalení politické a ekonomické kontroly a shody s vůlí dominantních ekonomických mocností.

Poslední oznámení irské vlády, že do příštího rozpočtu zavede daňové škrty, není nic víc než předvolební trik k uchlácholení podnikatelských a oborových sektorů. Jejím cílem je oživit iluzi trvalého vzestupu pro stejné zájmové skupiny.

S dokončením privatizace (irské národní letecké společnosti) Aer Limbus je posledním kouskem řetězu prodej vládního podílu, poznamenávající pokračování strategie privatizování významných a strategických veřejných firem a prostředků.

Nedojde ke zvýšení výdajů kolabující zdravotní služby nebo vzdělání. Přes 17 % příjmů z daní teď jde do služby národnímu dluhu, dosahujícímu teď téměř 8 mld. eur - dluhu, jenž nepatří lidu.

Pokud jde o boj proti poplatkům za vodu, strana potvrzuje svou podporu neplacení a rozsáhlé kampani Právo na vodu (Right2Water; R2W) a vítá skutečnost, že téměř 60 % lidí neplatí. Strana opět zdůrazňuje výzvu k zesílení a k opětovnému posilování boje zdola, a to při odmítání instalace měřičů vody i v kampani za neplacení jako nezbytnými k ukončení poplatků za vodu a k zajištění ústavního dodatku, jenž zachová veřejné vlastnictví tohoto hodnotného zdroje. To bude významná porážka irských vládnoucích kruhů i Evropské unie.

Strana také vítá rozhodnutí delegátů konference ICTU (Mezinárodní odborové konfederace) odmítnout poplatky za vodu a podpořit požadavek na ústavní doplněk o veřejném vlastnictví vody. Účelem ustavení Irish Water jako oddělené firmy bylo umožnit definitivní privatizaci vody. Tomu může zabránit jen ústavní dodatek.

ICTU musí teď přenést sepsanou rezoluce do konkrétní akce a podpory kampaně R2W a musí podpořit komunity, které v kampani vytrvaly. Strana také vyzývá aktivisty, aby se nerozptylovali od hlavního úkolu odvrácení poplatků za vodu volebními ambicemi různých seskupení nebo stran a oportunistických jednotlivců. Strana také vítá přijetí rezoluce odmítající TTIP, jež také musí být převedena do energické veřejné kampaně odmítání a školení dělníků o nebezpečích, představovaných TTIP.

Nedávný rozpočet předložený britskou konzervativní vládou a oznámený balík škrtů ve výši 12 mld. liber z veřejných výdajů těžce zasáhnou pracující lid, pracující chudinu a nezaměstnané v Severním Irsku. Bude to mít nesrovnatelně větší dopad kvůli spoléhání na sociální dávky. Tyto škrty výdajů budou ranou pro už tak podřadnou oblastní ekonomiku, s nepříznivými dopady na výdaje spotřebitelů a maloobchodní prodej.

CPI věnuje pozornost skutečnosti, že pracující, kteří jsou zaměstnaní, ale žijí v sociálních bytech, budou mít zvýšené nájmy na úroveň soukromého sektoru, se snížením nemocenských dávek snížených na úroveň dávek těch, kteří hledají práci.

Dalším příkladem podřadné a nejisté povahy závislé ekonomiky je skutečnost, že kolem 18 % domácností na Severu dostává dětské daňové dobropisy ve srovnání s 13 procenty v Británii. Ekonomika Severního Irska má vyšší podíl mladých lidí, a nový "mládežnický závazek" a zrušení grantů pro studenty z nízkopříjmových rodin bude mít nepřiměřený dopad na mládež dělnické třídy. Tyto obnovené útoky na sociální zajištění jsou spjaty s novými protiodborovými zákony, nedávno navrženými britskou vládou. Strana vyjadřuje solidaritu s britskou dělnickou třídou a s odbory v Severním Irsku, také značně zasaženými těmito protidělnickými zákony.

Strana také zdůrazňuje svou dlouho zastávaný odmítavý postoj k sektářství a odsuzuje násilí, obklopující letošní průvody 12. července. Opět vyzývá všechny polovojenské skupiny, aby zastavily činnost a upustily od snah znovu zažehnout již selhavší vojenskou strategii.

Z událostí tady v Irsku i po Evropě je jasné, že potřeba budovat lidový odpor, na severu i na jihu. Boj proti imperialismu ve všech jeho formách a proti tomu, že ovládá náš lid, musí být veden po celé zemi.

Prohlubující se ekonomická krize imperialismu začíná odrývat jeho skutečnou povahu, a stále více lidí začíná zpochybňovat samotný systém. To představuje nové výzvy a požadavky pro síly, zavázané k radikální ekonomické, politické a společenské změně. Pracující potřebují rozvíjet jasnou strategii na svou obranu proti útoku na své podmínky, k přechodu do ofenzívy a k dotažení tohoto skomírajícího utlačovatelského systému ke konci.