Potřebujeme ještě jedno vítězství

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Gennadij Zjuganov - předseda KS Ruské federace. "Pravda" 18. 6. 2015

Nedávno naše země oslavila 70. výročí "Dne vítězství". V Rusku nebylo bytu nebo domu, ve kterém by nežila rodina, které by se válka nedotkla a která by nesdílela hrdost z vítězství nad strašným a krutým nepřítelem. Nad nepřítelem, který nesl světu zotročování a vyvražďování celých národů, států a civilizací. Sovětský svaz dokázal porazit tuto hroznou moc, která chtěla ovládnout celý svět, přeměnit ho v kolonii, ve které měli vládnout nadlidé.

 

Porážkou hitlerovských hord však nezmizela myšlenka zotročení světa a jeho podřízení smečce "vyvolených". Tato idea žije a je realizována v nové formě, novými metodami, které jsou dokonalejší než ty, které používal německý nacismus.

Z počátku to byly metody studené války proti SSSR a socialistickým zemím. Po rozbití SSSR a sovětského systému mohli představitelé světového panství přejít k další etapě realizace svého zlověstného záměru.

Rusko na cizím svátku

(12. červen vnutil kapitalistický režim ruskému lidu jako Den Ruska, kterým chtěl nahradit 7. listopad.)

Počátek 21. století se stal epochou cílevědomého prosazování vojensko-politické a ekonomické globální diktatury, za jejímiž kulisami se ukrývají dravé nadnárodní korporace, řízené hlavně z USA.

Po likvidaci SSSR zajišťujícího rovnováhu sil, obhájci liberalismu a svobodného trhu radostně oznamovali, že se svět stal jednopolárním, což přinese světu klid a rozkvět, napomůže prosadit svobodnou a plodnou spolupráci mezi státy a národy.

Tyto duhové sliby se však nesplnily. Jednopolární svět se projevil jako svět, ve kterém se nelítostně usadil neokolonialismus. Jeho objekty se nestávají pouze Afrika a Asie, ale i blahobytné a kvetoucí státy Evropy, jejichž samostatnost se stává stále iluzornější.

Měsíc po oslavě Dne vítězství přišel jiný oficiální svátek - "Den Ruska", který je slaven od počátku 90. let. Z počátku se jmenoval "Dnem přijetí deklarace o státní suverenitě Ruska" a pak "Dnem ruské nezávislosti".

Přijetí "Deklarace" v červnu 1990 na Sjezdu lidových poslanců RSFSR se stalo prvním krokem k rozbití SSSR. Po dvanácti létech, kdy se katastrofální důsledky

likvidace SSSR staly naprosto evidentní, rozhodla se ruská vláda zamezit negativní asociace a svátek přejmenovala.

Nyní jeho pojmenování zní hrdě, zdálo by se, že bylo naplněno vlasteneckým obsahem. Atmosféra tohoto svátku však nemá nic společného s atmosférou "Dne vítězství". I když se název svátku směnil, jeho prehistorie, zhoubná pro stát se tím nezměnila.

Vyhlášení ruské suverenity na počátku devadesátých let se stalo předzvěstí těch procesů, které přivedly zemi k faktické ztrátě nezávislosti, k tomu, že Rusko bylo zařazeno do stejného neokoloniálního systému globálního kapitalismu. Nebylo do ní však zařazeno jako mohutná a a samostatná velmoc, ale jako oloupený a bezmocný surovinový přívěsek rozvinutých států.

V očích lidu se 12. červen nestal skutečným národním svátkem.

Větší část obyvatelstva je k němu lhostejná. To potvrzují i každoroční průzkumy veřejného mínění. Při průzkumu v letošním roce 77% dotázaných nebylo schopno odpovědět, s jakou událostí ruských dějin je tento den spojen. Pouze 8% odpovědělo správně. 60% dotázaných vůbec neznalo přesný název svátku.

Lhostejnost a nezájem občanů potvrzuje, že s tímto datem není nic významného nebo slavnostního spojeno.

Svátek byl zřízen v roce 1992 na ruinách SSSR a sovětské moci. Moci, která přes tvrzení současných neoliberálů chránila zájmy dělnické třídy, důstojnost a bezpečnost všech občanů.

Lidová duše a národní hrdost nemohou přijmout svátek, spojený se zničením nejlidovější mocí v dějinách lidstva.

Lidé a to i ti, kteří se k tomu nepřiznávají, cítí, v jakém rozporu jsou data 9. květen a 12. červen. Velký den, který sjednotil zemi hrdinů a vítězů a smrtelný den, kdy zrádci učinili krok k jejímu rozpadu.

Jediné, co spojuje tyto dva oficiální svátky je nepředstavitelně vysoká cena, která byla zaplacena za vítězství a za katastrofální rozpad, za likvidaci sovětského systému.

Ale obrovský smysl těch obětí, kterých si vyžádalo vítězství v nejstrašnější válce v dějinách, lid bez výjimky pochopil. Lid bojoval za svou nezávislost, za sovětskou vlast. Díky socialistickému zřízení, našla země v sobě sílu zvítězit nad fašismem.

Díky socialistickému zřízení se země hrdě a rozhodně zvedala z trosek. Rostla její autorita ve světě a rozvíjela se ekonomika, zdravotnictví, věda a kultura. Po vyhlášení tak zvané nezávislosti začala blesková degradace země. Od tohoto okamžiku se nezastavil proces jejího rozkrádání cestou privatizace a vyvádění gigantických finančních prostředků do daňových rájů. Nezastavila se likvidace průmyslu, rozbíjení zemědělství a sociální sféry.

Ruskou ekonomiku čtvrt století řídí liberálové, kteří jsou schopni pouze tlačit zemi k prohlubování její degradace a žonglovat s prognózami.

Do nekonečna věští z kávové sedliny: jak se dále sníží HDP, bude se znehodnocovat národní měna rychle nebo postupně, bude-li inflace katastrofální nebo taková, jakou činovníci slavnostně hodnotí jako "slučitelnou se životem".

Samotná vláda si již dávno popletla své předpovědi, podobně jako podvodník, který při vyšetřování poskytuje samé lživé odpovědi.

Zdá se, že již není schopna pochopit, každodenní realitu, chápat jak žije země a svět, který ji obklopuje.

Ve svém cynickém žonglování došla vláda tak daleko, že se snaží vydávat za svůj velký úspěch "poměrnou mírnost" krize, jejíž rozsah nedosáhl nejčernějších předpovědí.

Vicepremiér Šuvalov doporučuje zcela vážně občanům, aby z toho měli radost. Dokonce prohlásil, že pokud krize nedosáhla katastrofálního rozsahu, tak vlastně neexistuje a je možné přejít k programu rozvoje.

Funkcionářská demagogie ovšem není útěchou pro ty, kdo v důsledku krize přišli o zaměstnání a příjem v době ostrého zvyšování cen.

Druhý návrat Kudrina

V posledním období nápadně aktivizoval svou činnost bývalý vicepremiér a "nejlepší ministr financí" Alexej Kudrin. Nyní vystupuje jako vedoucí "Výboru občanských iniciativ".

Zejména za jeho "panování" byla zrušena největší část sociálních dávek pro veterány, důchodce, vojáky, studenty a žáky. Nyní si již málokdo vzpomíná, že zejména Kudrin jako ministr financí prosadil ve Státní Dumě prostřednictvím strany Jednotné Rusko nejhorší zákony, umožňující vyvádět podnikání do daňových rájů. Jinými slovy - loupit z Ruska finanční zdroje.

Zejména v době, kdy byl Kudrin ministrem financí byly schvalovány zločinné zákony, povolující bankám brát si v zahraničí valutové kredity, jejichž splacení garantovala ruská vláda a pak z nich poskytovat, za mnohem vyšší úroky, půjčky domácím zájemcům o úvěry. Došlo tak k uzákonění finančních spekulací, které zasadily nenapravitelnou škodu domácí ekonomice. Za Kudrina, stejně jako nyní, kvetla korupce. Při tom nyní, kdy se pokouší o svůj návrat k moci, pokrytecky hodnotí tento jev jako pobuřující a jeho rozměry jim prý otřásají.

Počátkem června předložil Kudrin "Radě federace" (senátu) svůj plán rozvoje. Kriticky v něm zhodnotil současnou ekonomickou situaci, ve které došlo ke snížení přitažlivosti pro investora, zhoršení technologických možností a opět vyzývá k radikálním reformám.

Kudrin se pokouší vnutit Rusku všem známé recepty, jejichž vzorem je ekonomická politika premiéra Gajdara po porážce SSSR. Kudrin využívá existence reálných nedostatků v ekonomice Ruska a navrhuje zopakovat tytéž reformy, které ho zavedly do systémové krize a jejíž prohlubování by mohlo ohrozit celistvost a nezávislost Ruské federace.

Přesvědčivě prohlašuje, že je ruská ekonomika ze všech možných pohledů v krizi, Kudrin se snaží prosazovat další omezení vlivu státu na její řízení. Požaduje snížení sociálních výdajů cestou zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu. Kudrin rovněž navrhuje snížení výdajů na obranu a to v době, kdy byly na Rusko uvaleny nejtvrdší sankce a je doslova obklíčeno novým sanitním kordonem sil NATO. V okamžiku, kdy USA otevřeně posilují Ukrajinu novými zbraněmi, vysílají do její armády vojenské instruktory a vycvičení žoldnéře ze soukromých vojenských agentur typu "Academi" (bývalý Blackwater, poznámka KSM), snaží se vyprovokovat válku v Podněstří, vedou rozsáhlá vojenská cvičení v Polsku, Rumunsku, Bulharsku, Pobaltí a dalších východoevropských státech NATO.

Navrhovat za takové situace snižování výdajů na obranu může pouze ten, kdo pracuje pro protivníky své země, ten, kdo chce, aby země byla co nejzranitelnější.

Pokud jde o zvýšení důchodové hranice: kde se najdou pracovní místa pro ženy ve věku 55 a muže 60 let? Na jaký trh práce je režim vyšle, jestliže nemá místo ani pro mnohem mladší? Na tuto otázku režim odpověď nemá.

Úroveň nezaměstnanosti činí podle oficiálních údajů 6%. Je to více, než v USA nebo Německu a jiných vyspělých zemích, které dříve záviděly SSSR, že se mu podařilo tento problém vyřešit.

Navíc je dobře známo, že skutečná úroveň nezaměstnanosti v Rusku je vyšší, než tvrdí oficiální statistika a nejsou žádné předpoklady pro její snížení.

Guvernér "Sberbanka" - Spořitelny German Gref nedávno uvedl své záměry - snížit v příštích pěti létech počet zaměstnanců o 30 tisíc. Podle dosavadních údajů již do současnosti snížilo 20% podniků v Rusku podstatně počty zaměstnanců.

Za současné krize vidí většina vedoucích manažérů jako východisko právě snižování počtů zaměstnanců. Problém zaměstnanosti se stává nejostřejším sociálním problémem Ruska.

Kudrinovi přizvukuje současný ministr financí Siluanov a tuto cynickou linii podporuje i ministr ekonomického rozvoje Uljukajev.

Docházíme k závěru, že ve skupině hlavních příznivců neodpovědného plánu jsou především ti představitelé vlády, kteří bezprostředně odpovídají ze rozvoj konkurenceschopných provozů, za zvyšování investic a produktivity práce, za zavádění nových zařízení a technologií. Ale jsou to přece oni, kdo by měl být potrestán za selhání všech těchto oblastí. Odpovídat za své neúspěchy odmítají. Nechtějí uznávat, že neučinili nic pro zlepšení situace na ruském pracovním trhu, ale naopak přispívali k jejímu zhoršení.

Nejenže chtějí na tento trh vrhnout ty lidi, kteří mají odejít do důchodu, oni se snaží narušit Ústavu a s konečnou platností dále omezit již tak omezená práva občanů.

S těmito nebezpečnými návrhy, které Kudrin vydává za "občanské iniciativy" se již ztotožňuje vláda a nacházejí místo v předběžných přípravách vlády na vytváření federálního rozpočtu na roky 2016-2018.

V těchto návrzích se předpokládá snížení výdajů o 12,9% ve srovnání s předpokládaným návrhem zpracovaným před půl rokem. Výdaje na investice se mají snížit od 19,5% v roce 2016 do 29,3% v roce 2018.

Jak tedy může vláda hovořit o duhových perspektivách rozvoje domácího průmyslu na vědeckotechnické bázi, jestliže provádí tak negramotnou rozpočtovou politiku.

Jak je možné řešit nejvyhrocenější problémy ruské ekonomiky takovými asociálními způsoby?

Okrádání okradených

Kudrinové, siluajevovci, uljukajevovci rozhodně odmítají názor, že největší škody ruské ekonomice nepůsobí sociální platby a zvýšení počtů důchodců, ale gigantické korupční ztráty. Zejména korupce a s ní spojené rozkrádání - to jsou hlavní části výdajů federálního rozpočtu, i když se v něm oficiálně neuvádějí.

Předsedkyně "Účetní komory" T. A. Golikovová ve své zprávě o činnosti komory, kterou přednesla ve Státní Dumě, uvedla do očí bijící důkazy o zneužívání rozpočtových prostředků.

Dokument, který zpracovala "Účetní komora" jasně ukazuje, jak využívají státní prostředky kapitáni ruského ekonomického plavidla - ti, kdo by měli bezprostředně odpovídat za využívání státních prostředků.

Účetní komora zjistila, že v roce 2014 činila porušení zákonů o využívání rozpočtových prostředků 525 miliard Rublů a v roce 2013 730 miliard. O těchto ztrátách ani Kudrin, ani jeho příznivci nehovoří. Tyto ztráty potvrzují korupci přímo na ministerstvu financí. Ukazují i to, že politika liberálů mění ruskou finanční sféru v místo, odkud pochází korupce.

K uvedeným finančním ztrátám je potřeba přičíst i další, rovněž mimořádně bolestné pro Rusko.

V průběhu let 2013- 2014 bylo vyvedeno do tzv. "offshorů" 200-250 miliard USD. Tyto prostředky by postačily ke zdvojnásobení investic do ruské ekonomiky a vytvořily by reálné podmínky pro rozvoj průmyslu, zemědělství, infrastruktury, zdravotnictví, vědy a školství. Zajistily by upevnění obranyschopnosti Ruska.

Pokud by tyto uloupené finance byly opravdu investovány do ekonomiky, bylo by se možné obejít nejen bez zvyšování věku pro odchod do důchodu, ale zajistit i růst reálných platů a mezd občanů. Ty se však zatím již šestý měsíc za sebou snižují.

Liberální reformátory neodrazuje ani to, že podle oficiálních údajů Ruského statistického úřadu rychle roste počet obyvatel, nacházejících se za hranicí bídy a nyní činí 23 milionů. Tito lidé mají měsíční příjem nižší než životní minimum 9662 Rublů.

Živořícím občanům Ruska nestačí příjem nejen na nejdůležitější zboží, ale i na nájemné, za jehož neplacení se mohou stát bezdomovci. K 1. 5. 2015 dlužili Rusové za služby spojené s bydlením již 200 miliard Rublů a celkový dluh, včetně nájmů činil v téže době již 1025 miliard. Takové úrovně zadluženosti bylo dosaženo poprvé.

Paralelně s tím roste i úmrtnost, což vláda i liberální opozice zcela ignorují. Liberální opozici vůbec nevadí destruktivní sociálně-ekonomická politika ruské vlády, kritizuje ji pouze za to, že se její politika rozchází s geopolitickými zájmy USA a NATO.

Vztah vlády k demografickým problémům je přezíravý. Nedávno premiér Medveděv opět zopakoval, že se země vyhrabala z demografické propasti, že porodnost převýšila úmrtnost a že tento poměr se bude dále měnit ve prospěch porodnosti.

Jaká je však skutečná situace?

Oficiální statistika ukazuje, že za první čtvrtletí letošního roku došlo téměř k dvojnásobnému zvýšení úmrtnosti ve srovnání s rokem 2014. V tomto období se snížil úbytek obyvatelstva o 52,5 tisíc lidí a minulý rok pouze o 25,2 tisíce. Podobná rychlost vymírání se nevyskytla po dobu tří posledních let.

V prvním čtvrtletí se snížila i porodnost. Počet novorozenců se snížil o 0,8% v porovnání se stejným obdobím loňského roku.

Velmi depresivní se jeví demografická situace v Rusku v porovnání s celosvětovými statistikami. Podle koeficientu úmrtnosti na 1000 obyvatel se Rusko zařadilo mezi poslední desítku států. Rusko má koeficient 13,8 a za ním je pouze Afghánistán, Středoafrická republika, Čad, Guinea Bissau a Lesotho. Do této skupiny se dostala i Ukrajina s koeficientem 15,7. Takový je výsledek reforem, které započaly "oranžovou revolucí" v roce 2004.

Má však Rusko při sledování této statistiky být hrdé na to, že je v řadě před Ukrajinou, kde se nezákonně dostala k moci skupina dobrodruhů, prosazujících politický a sociální terorismus?

Dokonce i v Somálsku je tento koeficient nižší než v Rusku.

Nehledě na tuto žalostnou situaci, chce Kudrin a jeho přívrženci omezit ubohé penze, zařadit potenciální důchodce do počtu práceschopných lidí a tak je automaticky zařadit mezi nezaměstnané a dále je sociálně degradovat.

Jaké záměry mají iniciátoři těchto cynických plánů?

Může vzniknout otázka, proč věnuji pozornost zejména Kudrinovi. Je to z toho důvodu, že Kudrin, přestože byl zbaven funkce ministra financí, patří mezi lidi, kteří mají podstatný vliv na vládní politiku.

Bez přehánění je možné říci, že Kudrin, který má dlouhodobé a pevné vztahy s vedením státu, je ve skutečnosti mnohem vlivnější osobou než mnozí ruští vysocí funkcionáři. Proto jeho vystoupení před senátory Rady federace bylo hodnoceno téměř stejně jako vystoupení prezidenta.

Není náhodou, že s prohlubující se krizí zvýšil Kudrin svou aktivitu a jeho hlas je stále silnější.

Počátkem června přímo prohlásil, že nevylučuje svůj návrat do vlády. Šíří se dokonce zprávy o jeho schůzkách s prezidentem. Není pochyb o to, že nyní nemíří na post ministra financí, ale na místo premiéra.

Naše komunistická strana trvala a bude trvat na změně sociálně-politické orientace, požaduje kádrově změny ve vládě. Pokud by však měla kádrová obměna znamenat záměnu jedněch ultraliberálů jinými, kteří již byli ve vládě a způsobili kardinální škody, bude taková záměna pouze dále prohlubovat stávající krizi.

My komunisté prohlašujeme: jakákoli politická rošáda ve vedení státu a zejména ve vládě není potřebná. Navíc může být i mimořádně nebezpečná. Země se musí zbavit zbankrotovaných liberálů, kteří se budou i nadále snažit vytlačovat stát z řízení ekonomiky, sociální oblasti, zdravotnictví, vědy, kultury a školství.

Rusko nepotřebuje politiky typu vicepremiéra Šuvalova, jehož příjmy podle oficiálních údajů představují milion Rublů denně.

Tito lidé mají daleko k posuzování potřeb a problémů lidu, nemohou je pochopit a ani o to nestojí.

Nelze je pouze zaměnit za podobné, tak jako se to v Rusku děje již dvacet let. Znamenalo by to znovu oklamat lid a žádnou změnu sociálně-ekonomického systému.

Nelze dopustit ani hledání prosté alternativy současné destruktivní politice vládního uskupení jeho náhradou za radikálnější skupiny, ještě více oddané myšlence liberálních reforem. Takový postup by hrozil nezvratnou destrukcí ekonomiky a sociální sféry i rozbitím ruské státnosti.

Všem duševně zdravým lidem je jasné, že Rusko musí nastoupit na zcela jinou cestu rozvoje, cestu obnovy národní ekonomiky a odmítnutí ekonomiky založené pouze na exportu surovin. Současná vláda přesto, že tyto problémy vidí, pokračuje v destruktivní politice. Vláda neřídí ekonomiku, ale procesy, které národní ekonomiku likvidují.

Proto je zákonité, že o vážných hrozbách pro Rusko i pro svět vůbec nehovoří.

Za takové situace je evidentní, že analyzovat tyto hrozby, upozorňovat na ně a požadovat realizaci takových opatření, které dovolí Rusku, aby se jim postavilo, musíme my, představitelé levicové, vlastenecké opozice.

Nová zbraň globalistů

V současnosti je velmi důležité obrátit pozornost na hlavní tendence současného vývoje, charakteristické přechodem nadnárodního kapitálu k nové etapě koloniální diktatury, k nové etapě ovládnutí světových trhů, finančních a státních institucí.

Tyto tendence, svázané s procesy, které na první pohled k nám nemají přímý vztah, ve skutečnosti potvrzují posílení bezprostředních hrozeb Rusku. Zejména Rusko se stalo cílem světového imperialismu, který usiluje o absolutizaci svého světové panství.

V první řadě se chci zmínit o tak zvaných globálních tržních dohodách "Transatlantickém tržně investičním partnerství TTIP" a "Transpacifickém partnerství TTP". Iniciátory těchto dohod jsou Spojené státy.

Ve vedení Ruska o nich hovořil pouze předseda Státní Dumy Sergej Naryškin. Koncem května poměrně přesně charakterizoval dohody, jako nástroj Spojených státu k přizpůsobení světa vlastním představám.

Američtí experti nazvali tyto dohody meziregionálními a tvrdí, že jsou založeny na nutnosti přechodu k nové úrovni globalizace.

Pravda však spočívá v tom, že jde o přechod světového imperialismu a nadnárodních korporací vedených USA do nové etapy neokoloniální politiky.

Často a vzrušeně hovoříme o americké diktatuře ve světě, o násilném exportu "demokracie", které realizuje americká vláda. Hovoříme o tom, že USA vzaly na sebe úlohu světového prokurátora a četníka a prosazuje své právo uskutečnit tuto úlohu tam, kde se jim zlíbí.

Nicméně je potřeba rovněž pochopit, že USA, které jsou v současnosti největší a současně nejzlověstnější zemí v očích většiny lidstva se samy nemohou označovat za plnohodnotný, nezávislý stát.

Správně vyhodnotit úlohu USA je však možné pouze tehdy, když si uvědomíme, že jsou hlavním centrem moci globálního kapitálu, který chce ovládnout celý svět.

Cílem nadnárodních finančních a ekonomických struktur je ovládnout všechny instituce zajišťující nezávislost jednotlivých zemí. Pod jejich kontrolou jsou v první řadě i americké státní struktury.

Dohody, které nesou název TTIP mezi USA a EU jsou připravovány již třetí rok. Jejich nejnadšenější příznivci tvrdí, že je potřeba podepsat je již letos. Pokud jde o TTP - tyto dohody ještě nejsou v závěrečné fázi svého rozpracování, ale jednání vedoucí k jejich finalizaci byla v poslední době aktivizována.

Detaily jednání se před veřejností utajují. Dohody TTP by měly podepsat a stát se členy USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Chile, Mexiko, Peru, Vietnam, Malajsie a Singapur. Podpis dohod povede k tomu, že USA budou kontrolovat 2/3 světového HDP. Při tom Rusko, ČLR a Indie, které jsou potencionální protiváhou těchto dohod, budou zcela obklíčeny státy, které se budou nacházet pod totální kontrolou USA.

Mimořádnou pozornost je rovněž potřeba věnovat dohodě USA s EU (TTIP), která je již ve finálním stádiu.

Příprava dohod začala již v roce 2011 vznikem pracovní skupiny. Oficiální informace byla poskytnutá veřejnosti, byl jako vždy kamufláží. Partnerství se mělo zabývat řešením otázek zaměstnanosti a tržně ekonomického rozvoje. Experti však brzy pochopili, že dohody budou pokrývat všechny sféry života evropských států a ohrožují jejich ekonomickou i politickou suverenitu.

13. 2. 2013 Obama, předseda EI Barrozu a prezident EU Van Rompuy se dohodli na zahájení jednání o dohodě TTIP. Jednání se konala, aniž byla o nich informována veřejnost jak v EU, tak i v Rusku. Dosud se uskutečnilo 9 kol jednání. Poslední, rozhodující kolo se mělo uskutečnit do konce letošního června.

Podle názorů odborníků se však jednání dostala do slepé uličky. To potvrzuje i fakt, že do jednání bylo zahrnuto i 14 výboru Evropského parlamentu. Dohodu o TTIP podporuje americká vláda i vedení EU. Proti němu však stále rezolutněji vystupují evropské společenské síly. S cílem odmítnout TTIP se sjednocují levicové strany a hnutí, pravicoví radikálové evropských států, antiglobalistická hnutí a ekologické organizace, někteří představitelé podnikatelů a odborových organizací i významní ekonomové.

Přívrženci dohody tvrdí, že povedou ke snížení a dokonce i odstranění celních poplatků z průmyslového a zemědělského zboží a likvidaci všech překážek, které stojí v cestě aktivizaci obchodu mezi USA a EU.

K čemu tedy ten odpor Evropanů a proč TTIP vítá pouze vládnoucí elita?

Evropa se pokouší bránit

Přes milion občanů EU podepsalo v souladu s Lisabonskou smlouvou petici, adresovanou vedení EU, ve které je uveden seznam článků smlouvy, které občané kategoricky odmítají. Autoři petice žádají realizaci veřejných slyšení o podmínkách smlouvy. Političtí aktivisté již zahájili proceduru právního zpochybňování smlouvy. 18. 4. 2015 proběhly v osmnácti městech Evropy protestní demonstrace proti TTIP. Ve Francii demonstrace proběhly pod heslem "TTIP není smlouva, ale státní převrat - obhájíme naši suverenitu!"

Na transparentech v Mnichově se objevila hesla: "TTIP požírá lidi i státy". V Madridu poslankyně Europarlamentu za "Stranu evropské levice" Marina Albiolová prohlásila, že dohoda TTIP zasáhne sociální vymoženosti Evropanů. Francouzský politik a spisovatel Allain de Benoist prohlásil, že konečným cílem této dohody je nastolení hegemonie USA.

Vytvoření obrovské zóny svobodného trhu zvýší status USA a znemožní EU uzavírat smlouvy s Ruskem.

To všechno probíhá v Evropě, ve které, jak se zdálo, se rozšířil zvyk neodmlouvat a přijímat bez odporu americké vůdcovství, americký model světového řádu.

V čem tkví podstata vzpoury Evropanů proti další americké iniciativě?

Americko evropský obchodní obrat, na který se bude vztahovat dohoda, již nyní dosahuje tisíc miliard USD. Je to asi třetina celkového amerického obchodního obratu.

To však není rozhodující. Hlavní příčinou odporu Evropanů spočívá v politických podmínkách, které zahrnuje TTIP.

Evropané v tom vidí nebezpečí negativních změn v politice jednotlivých států. Omezení funkcí státu v řízení a vlivu na mezinárodní byznys.

Podle podmínek dohody o TTIP, se práva nadnárodních korporací v celé zóně staví před práva suverénních států a jejich institucí. Podle dohody vzniknou ustanovení o zřízení nadnárodních soudů, ke kterým budou korporace zasílat své žaloby na evropské vlády a své požadavky. Nadnárodní kapitál tak získá možnost organizovat soudy nad státy, pokud se rozhodne, že státy brání jeho ekonomickým a politickým zájmům.

V podstatě nejde o nic jiného, než o objednávku na potvrzení systému světové vlády kapitálu, ve kterém budou státy a jeho instituce sehrávat podřízenou úlohu.

To je hlavní důvod, proč je o dohodě jednáno v utajení a veřejnost má být postavena před hotovou věc nezvratné změny světové řádu.

Evropská veřejnost je znepokojena nejen tím, že její suverénní státy a jejich vlády ztratí svou prioritu. Rozumní Evropané si uvědomují, že zejména oni sami budou platit soudní vítězství nadnárodních korporací u soudů, které budou majetkem globálního kapitálu.

Vždyť již nyní, v době, kdy mají moc suverénní státy, které mohou rozhodovat o přijímání politických a ekonomických rozhodnutí, musí státy platit na základě rozsudků mezinárodních obchodních soudů miliardy euro. Tyto prostředky platí odsouzený stát na úkor životní úrovně svých občanů. Evropský protest proti TTIP je vyvolán strachem Evropy z nové skutečnosti, která vyjde plně najevo. až se po podpisu smlouvy ukáže, že národní vlády mají svázány ruce ještě více než po podpisu Lisabonské smlouvy a nebudou moci vůbec reagovat na akce nadnárodních korporací evidovaných v USA.

Americké standardy degradace

Existuje i další vážný důvod pro utajování, kterým je obklopeno jednání o TTIP mezi USA a EU.

V dohodě se předpokládá snížení úrovně kontroly kvality produkce zboží v obchodní výměně mezi USA a EU - zde se jedná zejména o potraviny, včetně geneticky modifikovaných obilovin, farmaceutických přípravků atd.

Kontrolní standardy mají být uvedeny do souladu s americkými normami, které mají mnohem nižší úroveň ne normy platné v EU. Již jen tento jediný princip rozšíří množství exportovaného zboží do Evropy, jde zde zejména o americké zboží pochybně kvality.

Rozsáhlé ovládnutí evropského trhu, v mnohém připomíná expanzi západního zboží do Ruska po pádu SSSR, kdy se dostaly na ruský trh nejen nekvalitní potraviny, ale některé z nich přímo ohrožovaly životy obyvatelstva. Tak zvané nasycení ruského trhu, které liberálové označují za vymoženost postsovětské epochy, představovalo opravdu nasycení zbožím, ale třetí kategorie, neprodejným na domácích trzích exportérů.

Spotřeba skutečně kvalitních zahraničních potravin a zboží je vyhrazena pouze nevelkému procentu ruských občanů s vysokými příjmy. Pro ostatní zbývá pouze nekvalitní, nebezpečné zboží v zahraničních obalech.

Zejména možnost takové expanze zboží na ruský trh se stala hlavním úspěchem Západu po destrukci SSSR, paralelně s výhodami politického charakteru.

Tento proces byl korunován zatahováním Ruska do Světové obchodní organizace (WTO), kdy pod hesly zlepšení klimatu zahraničního obchodu a rozšíření možnosti pro ruskou podnikatelskou sféru, byly Rusku vnuceny otevřeně hrozné podmínky, ostře omezující konkurenceschopnost vlastních výrobců na vnitřním trhu.

Naskýtá se otázka, kde jdou slibované možnosti Ruska v současnosti, v podmínkách krize, kdy ruské firmy potřebují úvěrování od zahraničních bank?

Po vstupu Ruska do WTO USA i EU připomínaly Rusku, že ústupky od pravidel organizace nelze připustit. Při tom je nyní zavedením sankcí sami bez problémů pošlapaly. Sankce jsou v přímém rozporu s pravidly trhu a ekonomické spolupráce členských států WTO.

Je nezbytné zdůraznit, že ekonomika Eurozóny je na rozdíl od ruské velmi dobře vyvážená. Evropané spotřebovávají v podstatě všechno, co produkují. Nepřejí si, aby místo jejich kvalitních potravin a léků zaplavili svůj trh produkcí nižší kvality - i kdyby byly levnější.

Dohoda se projeví nejen na kvalitě výrobků, ale i oslabí pozice samotných evropských producentů.

Velmi seriózní odpor evropské společnosti vyvolávají nové předpisy pro standardizaci pracovního práva, sféry vzdělání a zdravotnictví, navrhované v dohodách.

Tento odpor se markantně aktivizoval zejména ve Velké Británii, která jinak vystupuje v EU jako největší obránce amerických zájmů, vlastně jako "trojský kůň" v EU.

Ve Velké Británii má každý občan zaručený přístup ke státní léčebné péči. Ale již v září 2014 britská vláda přiznala, že národní zdravotnický systém bude zařazen do dohody TTIP.

Z toho plyne, že v případě podpisu dohody nebude značná část dosud pro britské občany zdarma přístupných zdravotnických služeb státem placena. Analogické sociální ztráty se dotknou i Němců a Francouzů. V současnosti je úroveň sociálních služeb v mnoha státech EU vyšší než v USA. Americká vláda však nechce dopustit, aby v jiné zemi žili občané lépe než v USA. Podrývá to prestiž hlavní světové velmoci jak z ekonomického tak i politického hlediska.

Dalším neokoloniálním prvkem je dohodou TTIP navrhované vytvoření "Regulační rady pro spolupráci".

Rada má být složena z představitelů trhu, to znamená, že bude sloužit jako tržní lobby. Rada bude vytvářet všechny budoucí ekonomické normativy pro EU a USA a kontrolovat jejich dodržování. Pouze po schválení radou, budou tyto normativy předloženy k seznámení Europarlamentu a vládám jednotlivých států.

Při tom projekt TTIP předpokládá, že ani národní vlády, ani Europarlament nemohou odmítnout souhlas s těmito normativy, pokud je schválila předtím "Regulační rada".

Analýza projektu TTIP i TTP vede k jedinému závěru: USA vytvářejí obchodní svazky a globální impérium, ve kterém bude rozhodovat nadnárodní vláda. Té bude lhostejný osud ubohých, umírajících obyvatel, kterých jsou nyní na planetě asi dvě miliardy.

Dohoda je zaměřena proti Rusku

John Kerry ve svých úvahách o cílech USA, kterých chtějí dosáhnout v Evropě, na zasedání Atlantické rady 23.dubna 2015 ve Washingtonu zdůraznil, že dohoda o TTIP dovolí udržet suverenitu Ukrajiny. Kerry se snaží přesvědčit společnost, že TTIP napomůže úspěšnějšímu rozvoji Ukrajiny, ve které vládne proamerické banderovské uskupení. Kerry trvá na tom, že nová pravidla trhu a ekonomické spolupráce umožní Ukrajině efektivní rozvoj bez spolupráce s Ruskem.

Je evidentní, že Kerryho nezajímá ukrajinská suverenita, ale otázka nastolení americké nadvlády nad Ukrajinou.

Podobné záměry má americká administrativa i s dalšími státy a regiony. Kerry na zasedání Atlantické rady rovněž uvedl, že: "Otázky obchodu nemohou být posuzovány odděleně od otázek vlivu USA na světové aréně. Ekonomika a bezpečnost jsou spolu úzce spojeny... My žijeme ve světě, který se změnil. Nezměnilo se pouze jedno - nevyhnutelnost vedoucího postavení USA."

Potvrzením amerických záměrů, založených na orientaci na totální expanzi je i druhá připravována dohoda TTP.

Příprava této dohody je jedním ze základních bodů programu administrativy programu prezidenta Obamy.

Dohodu o TTP mají podepsat USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Chile, Mexiko, Peru, Vietnam, Malajsie a Singapur. Země, se kterými v posledním období rozvinulo celkem úspěšnou obchodně - ekonomickou spolupráci.

Tato spolupráce je však nyní bržděna antiruskými sankcemi, ke kterým se na nátlak USA některé země připojily.

Po podpisu smlouvy o TTP se překážky pro spolupráci zvýší.

Profesor Vysoké školy ekonomické Alexej Portanskij nedávno ve svém článku otevřeně charakterizoval postoj USA k dohodám TTIP a TTP: "Washington otevřeně trvá na své dominantní roli v projektu dohod."

Nakonec to potvrdil i sám prezident Obama: "Jestliže 95% našich potenciálních zákazníků žije za hranicemi USA, musíme si být jistí, že jsme to my, kdo stanoví pravidla pro globální ekonomiku a ne země, jako je Čína."

Pokud jde o TTP správně uvádí profesor Portanskij, že jedním z hlavních cílů smlouvy je brždění ekonomiky ČLR. Stejně tak je cílem obou dohod útok na Rusko. Tyto dohody mohou napomoci přeměně Ruska v darebácký stát, který se stále více utápí v krizi, po které (jak předpokládají USA a nadnárodní korporace) musí následovat konečná kapitulace Ruska na milost či nemilost vítěze.

Absolutní většina expertů, bez ohledu na to, zda jsou příznivci nebo odpůrci dohod, otevřeně prohlašují, že dohody zasadí mohutný úder vztahům Ruska s EU a nevyhnutelně povedou k vytlačení Ruska z evropského trhu. Jeho pozice zaujmou USA a Rusko bude dále oslabeno.

Nemá smysl předpokládat, že tento proces bude trvat dlouho a že budeme mít dostatečnou časovou rezervu na změnu orientace naší ekonomiky na řešení problémů s náhradou importu a modernizace.

Reálná fakta svědčí o tom, že proces ekonomického vytěsňování Ruska z Evropy postupuje rychle a ti, kdo ho realizují, očekávají, že se rychle dostaví ekonomické i politické výsledky, které budou katastrofální pro Rusko.

Již koncem roku 2014 se objevily v některých médiích informace o tom, že evropské vlády navrhují USA, aby v rámci dohody o TTIP převzaly export ropy a plynu do Evropy. Euro komisař Karel de Gucht tento požadavek sám v roce 2014 několikrát zopakoval. K tomu i dodal, že vzhledem k současným problémům mezi Západem a Ruskem se toto řešení jeví jako výhodné.

Ruští experti a analytici velmi neochotně hovoří o hrozbách, které slibují Rusku dohody TTIP a TTP.

Vláda o tomto problému zcela mlčí. Je to zákonité, protože v ruském kabinetu ministrů převládají přívrženci zájmů nadnárodních korporací, pro které jsou globální dohody přínosem.

Přes dvacet let se neoliberální reformátoři snaží přeměnit naši zemi v surovinový přívěsek rozvinutých ekonomik. Řídili se doporučeními apologetů globálního kapitalismu, který přináší těm státům, které ovládne, kolonizaci v obalu demokracie a svobodného trhu.

A dokonce i nyní, za situace, kdy došlo k maximálnímu vyhrocení vztahů Ruska se Západem, hlavně s USA, které již nijak neskrývají své nepřátelské plány ve vztahu k Rusku, ti liberálové, kteří řídí ruskou ekonomiku, nadále obhajují své dřívější názory, které si vytvořili pod zahraničním diktátem.

Jsou znepokojení zhoršením vztahů Ruska se Západem způsobenými sankcemi. Znepokojení jsou však pouze proto, že nyní jsou zranitelnější jejich vlastní pozice, protože se stává stále průkaznější neudržitelnost jejich politiky, orientované nikoli na plnohodnotný rozvoj naší země, ale na upevnění postavení surovinového přívěsku. Přišla doba, kdy se USA i nadnárodní korporace připravují využít ekonomickou slabost a zranitelnost Ruska, aby mu zasadily rozhodující úder.

Jsou si dobře vědomy toho, že pokud ruskou ekonomiku vede stále stejné liberální uskupení, může taková ekonomika spoléhat pouze na surovinovou konjunkturu, která však vzniká mimo Rusko a to ji nemůže nijak ovlivnit.

Tuto slabou stránku, o které dobře vědí, jak je nebezpečná pro Rusko, se snaží využívat v takové hře, která by zemi přinesla nejtěžší a nejbolestnější následky, rozšíření totální nadvlády nadnárodních korporací nad Ruskem a světem. Chtějí prosadit etapu mnohem otevřenější, nelítostnější kolonizace, než tu, která započala destrukcí SSSR a socialistického systému.

K záchraně země je potřeba směnit systém

"Vzhledem ke vzniklé situaci si musíme přiznat, že zásadní změna sociálně-ekonomické orientace je v současných podmínkách pro Rusko nejen otázkou jeho ekonomického rozvoje, ale i otázkou jeho přežití a udržení statutu suverénního státu. Nemáme čas na další úvahy o tom, zda potřebujeme znárodnění přírodních zdrojů a dalších strategických oblastí ekonomiky nebo ne, zda musíme realizovat modernizaci ekonomiky a výrobních sektorů nebo jí můžeme ještě na nějakou dobu odložit, zda máme uskutečnit rozsáhlou státní podporu ruského zemědělství anebo tak jako dosud dodržovat zakazující normy WTO, potřebujeme-li urychlenou realizaci národního programu nahrazení importu anebo budeme očekávat oteplení vztahů se Západem, očekávat zrušení sankcí, kalkulovat s možností obnovy exportu surovin v takovém rozsahu jako tomu bylo dříve a měnit suroviny za importované zboží.

Rozumně uvažující lidé chápou, že k žádnému oteplení vztahů za současné situace nedojde. Pro USA a EU je takový krok nemyslitelný a neplánují ho. Jejich strategie spočívá v tom, že po uzavření Transatlantické a Transpacifické dohody získají plnou kontrolu nad ekonomikou většiny států, které hrají významnější úlohu ve světě a pak budou těmto státům diktovat svou politiku.

Budou jim vnucovat svůj scénář vztahů s Ruskem, to znamená dosažení jeho plné izolace. Tuto strategii pak budou udržovat do doby, než se Rusko zlomí, aby mu mohly diktovat svou vůli.

Rusko se může zachránit pouze tak, že odmítne všechny liberálně sociálně-ekonomické návody a bude mobilizovat vlastní zdroje k vybudování vlastní plnohodnotné ekonomiky, založené na bázi sociálního státu. K tomu musí rozhodujícím způsobem obnovit složení vlády. Klíčovou roli v ní musí sehrávat skuteční profesionálové a vlastenci, uvědomující si, že se Rusko musí zbavit útlaku neokoloniálních pravidel globálního kapitalismu. V opačném případě nemůže Rusko přežít jako samostatný stát, nemůže se vyhnout sociálně-ekonomické katastrofě a pohrouží se do chaosu, v což doufají naši nepřátelé.

Musíme přímo říci: naší zemi byla vyhlášena válka a ti, kdo ji vyhlásili to již ani nijak neutajují. Abychom neprohráli, je nutné, aby všechny záměry v oblasti zahraničně politické samostatnosti, které Rusko vyhlásilo, byly podpořeny vnitřními změnami, založenými na změně sociálně-ekonomické orientace.

Proto my komunisté s plným přesvědčením a s plným právem říkáme: my nechceme neuskutečnitelné naděje k návratu do stability počátku 21. století, založené na nestabilní surovinové konjunktuře. Nestojíme o návrat k destruktivním ultraliberálním návodům 90. let, na který netrpělivě čekají Spojené státy, protože dobře vědí, že s konečnou platnosti odzbrojí Rusko, jak ekonomicky, tak i politicky.

Potřebujeme vládu národní důvěry, realizaci programu národní záchrany v podmínkách války, která byla Rusku vyhlášena.

Nyní je nevyhnutelná mobilizace všech státních zdrojů a rezerv, celého našeho materiálního a intelektuálního potenciálu. Potřebujeme vybudovat jiný sociálně-ekonomický systém. Musíme se zříci liberálních dogmat a vlivu oligarchů a korupčníků na ekonomiku i politiku, kteří zbavují Rusko posledních šancí na plnohodnotný rozvoj. Doba nás znovu vyzývá, klade nám otázku, zda národ přežije. Vnitřní i vnější nepřátelé se nemohou dočkat naší porážky. Potřebujeme ještě jedno vítězství!

Jediné za všechny... A my jsme povinní ho dosáhnout!

Překlad: K. K.