"Veselý Holocaust" v polsko-estonském provedení

Podrobnosti

Kategorie: Názory, polemika

Twitter

Protestovali někdy komunističtí poslanci v českém parlamentu proti vysílání českých bojových stíhaček JAS 39 k ochraně údajně Ruskou armádou ohrožovaných pobaltských členských států NATO Estonska, Litvy a Lotyšska?

7. 2. 2015 byla v Uměleckém museu v estonském městě Tartu zahájena podivná výstava polského "umění" nazvaná: : "Moje Polsko: Vzpomínání a zapomínání."

Výstavu, která bude otevřena do 29. 3. 2015 označili její autoři jako "Vzpomínku na 70. výročí osvobození vězňů koncentračních táborů na konci II. světové války".

Výstava je sponzorována a financována Fondem estonské kultury a Ministerstvem kultury Estonska.

Již vstupní prostor uráží. Na pozadí horizontu Hollywoodu je obrovskými písmeny napsáno HOLOCAUST (místo Hollywood).

Nejurážlivější součásti expozice je videofilm "Hra na honěnou" polského režiséra Artura Źmijewského, ve kterém si nazí vězni koncentráku před tím, než jdou na popravu, hrají na honěnou.

Toto "dílo" bylo před tím zakázáno promítat v Německu. Další video zobrazuje staříka, který přežil Holocaust, jak přichází do tetovacího salonu a nechává si obnovit své koncentráčnické číslo.

Autoři v propagačním letáku udávají, že na výstavě je mnoho podobných skandálních a kontroverzních exponátů.

Všechny vystavované objekty mají stejný charakter - hrubost, aroganci, záměrně urážlivé zesměšňování Holocaustu, ať se jedná o videa, fotografie, comicsy a jiný odpad vyprodukovaný a nyní vystavovaný "humanoidy" z Polska a Estonska.

Mezi významné "umělce" vystavující v Tartu patří především Polák Zbignew Libera, autor vstupní fotografie "rezidenti", na které jsou za ostnatým drátem dobře živení muži ve vězeňských hadrech a již zmiňovaný Artur Zmijewski, autor videa a herec představující hlavní postavu ve Wajdově filmu "Katyň".

Všechny tyto arogantní stvůry hodnotí samy sebe jako "kontroverzní umělce". To, co produkují, jsou odpadky, které obvykle uklízečky v muzeích a galeriích vynášejí do popelnic. Tyto objekty mají tak málo co společného s uměním, jako má poselství které představují, málo společného s lidskostí, morálkou, svědomím, výchovou, citlivostí a ostatními lidskými vlastnostmi, které odlišují člověka od "humanoida".

Kurátorem výstavy této urážlivé špíny je Rael Artel (24 let), který do doby, než se stal ředitelem státního muzea v Tartu v roce 2013, byl "nezávislým" kurátorem. Ale i to nám napovídá, kdo má v Estonsku na starosti "kulturu".

Na webových stránkách muzea si lze přečíst několik poznámek k výstavě. Na prvním místě je to radostné prohlášení, že se jedná o "mimořádné vzorky současného mezinárodního umění" a že téměř všichni "umělci" vystavovali na Benátském Bienále.

Podle kurátora výstavy Artela mají tito "umělci" představu, že nejlepší způsob jak vyprávět o tragedii je vysmát se jejím obětem.

Spisovatelka a režisérka, prezidentka "Fondu Rogatchi" dr. Inna Rogatchiová komentuje na stránkách "Israel Arutz Sheva International news.com." následovně:

Proč nelegalizovat Holocaust jako celek? Pro antisemity bez mozku a bez srdce je to tak legrační a jednoduché. Holocaust je v tiskové zprávě muzea v Tartu označován za "nepříjemné téma" a dále charakterizován jako "nepříjemný smrad dějin".

Pořadatel výstavy vydal k přitažení pozornosti veřejnosti ironické varování:

"Pozor! Výstava uměleckých děl může působit destruktivně."

Po počátečním rozhořčení v některých estonských kulturních kruzích - nikoliv však na celonárodní nebo oficiální úrovni, se muzeum rozhodlo zdůvodnit urážku oběti Holocaustu. Pouze v krátkém textu bylo zopakováno několik všeobecných frází založených na nejednoznačných spekulacích o současné xenofobii ve Francii, na Ukrajině a na Středním Východě. Ani slovo o genocidě Židů za II. světové války.

Nejen v Estonsku, ale i ve většině států Evropy, včetně České republiky, kde dokonce soud posvětil vydání Hitlerových projevů, a ministryně spravedlnosti Válková se vyjádřila k německé okupaci ČSR, při které bylo vyvražděno 360 000 Židů, komunistů, nejlepších představitelů české inteligence a vlastenců, že se Čechům vlastně nic nestalo, se šíří vlna fašistického extremismu. Vlády ho sice oficiálně neschvalují, ale tolerují ho. Bývalá předsedkyně parlamentu Němcová však uhodila hřebík na hlavičku svým útokem na ministra Zaorálka, v průběhu projednávání asociační dohody fašistické Ukrajiny s EU, že prý připomíná německý nacismus a zpochybňuje tak naše postavení v EU a NATO. Řekla pravdu. EU a NATO opravdu nahradily ten systém, který chtěl světový imperialismus vnutit světu před II. světovou válkou.

69. Zasedání Valného shromáždění OSN přijalo 21. listopadu 2014 Rezoluci číslo: A/C.3/69/L.56/Rev.1, ve které VS OSN vyzývá vlády všech států světa, aby přijaly efektivnější opatření k boji proti glorifikaci nacismu, neonacismu a jiných praktik, které podporují oživování současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojených intolerancí.

Pro přijetí dokumentu hlasovalo 115 ze 193 členských států OSN, proti rezoluci hlasovaly USA, Kanada a světe div se, tolik českou vládou opěvována Ukrajina.

55 delegací - všechny státy EU včetně Německa, Itálie, Španělska, Maďarska, Chorvatska, Lotyšska, Litvy, Estonska a Řecka, jejichž nacistické a fašistické režimy se podílely na vyvražďování milionů komunistů a Židů v době II. světové války a které by se měly příští staletí ze svých zločinů kájet a omlouvat, ale pochopitelně i český lokajský režim, ve kterém sehrává dominantní úlohu spojenectví sociální demokracie, kléru a finanční oligarchie, který znásilnil politickou moc v Čechách.

Na první pohled je tedy vidět, že proces fašizace Evropy běží na plné obrátky. Ukrajina, podporována světovým imperialismem došla nejdále a bez problémů prosazuje Hitlerův "Drang nach Osten", ale ani Estonsko nezůstává pozadu. Výstava je jediným oficiálním aktem, kterým Estonská vláda přispěla k připomenutí 70. výročí osvobození posledních vězňů koncentračního tábora v polské Osvětimi.

Není to pouze tato výstava. 5. června 2013 poslal estonský ministr obrany Urmas Reinsalu pozdravný dopis účastníkům 21. sletu "Svazu bojovníků za osvobození Estonska" každoročnímu setkání veteránů 20. divize SS, ve kterém jim poděkoval za jejich účast v boji proti SSSR, kterým přispěli k obnovení Estonské republiky.

Estonsko je vůbec v otevřenosti tolerance, ne-li podpory nacistických zločinů na jednom z prvních míst na světě.

Proto i VS OSN se ve své rezoluci číslo 67/154 přijaté na 67.Valném shromáždění OSN 20.12.2012 vyjádřilo hluboké znepokojení nad estonskou komerční reklamou zaměřenou na zlehčování utrpení obětí válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, kterých se za II. světové války dopustil nacistický režim, kterou je téměř nemožné sladit s jakýmkoliv zdravým chápáním dějin.

V jednom inzerátu v estonském tisku se oznamuje že "Dietní tablety dr. Mengeleho" jsou tak účinné, že lidé, kteří je používají, ztratí takovou hmotnost, že budou tak vychrtlí jako oběti nacistického koncentráku v Buchenwaldu.

Pohled na fotografie nacistických koncentráků obvykle vyvolává hrůzu a vzpomínky na holocaust, vyvražďování Židů, příslušníků Rudé armády, komunistů a všech patriotů, kteří měli dost odvahy, aby se postavili na odpor proti násilí.

Tato realita je postupně lživě interpretována a zamlžována. Neonacistickým promotorům se daří ovlivňovat veřejné mínění mladých lidí natolik, že pohled na snímky v nich nevyvolává pocit studu a hanby za ty, kdo se těchto zločinů dopustili a soucit s obětmi, ale v lepším případě lhostejnost a v horším ironické zlehčování a snad dokonce I souhlas s postupem nacistických zločinců.

Je to výsledek promyšleného zkreslování skutečnosti, která nebezpečně ovlivňuje společenské vědomí občanů, na které je zaměřeno, v tomto případě Estonců, kteří jsou vystaveni jedovaté propagační kampani zbavující je pocitu lidskosti, psychologické a etické lobotomii.

Autoři výstavy jasně uvádějí: je potřeba překonat duševní trauma. Kdo však má toto trauma překonat? Hitlerovci zmasakrování vězni koncentračních táborů to určitě nejsou.

Není to nikdo jiný než Estonci a Poláci, kterým přináší uvolnění "humoristický" pohled na Holocaust.

Evropa potřebovala 70 let k tomu, aby od porážky nacistů bezbožnými bolševiky "zdemokratizovala" Euroasii od Lisabonu do Vladivostoku. Teď se sice postup "demokratizace" poněkud zadřel na Ukrajině, ale světový imperialismus nedopustí, aby to byl jeho konečný krok.

Naskýtá se otázka. Proč zřídili nacisté Osvětim zrovna v Polsku?

Na likvidaci Židů v Polsku se podíleli i Poláci

10. 7. 1941 provedli Poláci krutý pogrom asi 1500 Židů - mužů, žen a dětí ve vesnici Jedwabne, dislokované asi 100 km severovýchodně od Varšavy, pouze 18 dní po odchodu ustupující Rudé armády. Několik set povraždili, zbytek nahnali do stodol a zaživa upálili

V Polsku se uskutečnilo celkem 30 podobných pogromů, ve kterých zahynuly minimálně desítky tisíc Židů. Tyto skutečnosti byly po válce utajovány, aby nebyli "urážení" Poláci. Takové trauma je tedy potřeba opravdu léčit!

V roce 1939 žilo v Polsku 3,3 milionů Židů. Po válce jich zůstalo pouze 100 tisíc. Přežilo 380 tisíc. Ale většina se již do Polska nevrátila. Při sčítání lidu v roce 2011 se zjistilo, že v Polsku žije nyní pouze 7500 Židů. Bylo to již "konečné řešení"?

V Estonsku žilo do II Světové války 4560 Židů.

V estonských městech likvidovaly Židy jednotky SS, místní politická a tajná policie a militarizována organizace "Omakajtse". Již v srpnu 1941 byli zlikvidování všichni Židé ve městě Tartu. Ve městě Pjarnu byli zabití všichni Židé mužského pohlaví ihned po vstupu Wehrmachtu, ženy a děti do šesti týdnů po nich.

Dokonce roku 1942 byli vyvraždění téměř všichni Židé na území Estonska. Válku přežilo pouze 12 z nich. Estonsko se stalo jedinou zemí okupovanou hitlerovským Německem, která se mohla pyšnit hrdým titulem "Judenfrei" - zemí očištěnou od Židů.

Po válce nedošlo k renesanci židovské společnosti. Koncem roku 1990 žilo v Estonsku pouze asi 3000 Židů, po emigraci do Izraele jich žije v Estonsku asi jeden tisíc.

Popírání Holocaustu není v Estonsku zločinem. Neexistují zákonné mechanismy, které by bránily šíření podpory rasistických teorií a oslavovaly nacistickou minulost.

Má cenu se dotazovat, proč podobnou výstavu organizují zrovna Poláci a Židé?

Dojde Estonsko tak daleko, že bude slavit každoročně výročí své deklarace z roku 1942, kdy jako první ze států hitlerovské koalice vyhlásilo, že se na jejím území již nenacházejí Židé?

Karel Kluz