Armáda zasáhla proti námořníkům!

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Jen čtyři měsíce stačilo vládě francouzské ultrapravice pana premiéra Dominiqua de Villepina, aby francouzští pracující dali pádnou odpověď novým pokusům o úplnou privatizaci zbývajících státních a podniků se státní účastí. Když všechny hlavní odborové ústředny pod nevídaným tlakem nejen svých členů vyhlásily ve Francii obranou stávku pod hesly - obrany zaměstnanosti a známé heslo „Ani dělník ze závodu, ani cent ze mzdy“ se objevilo na transparentech milionů demonstrantů ve více 170 městech Francie.Jen čtyři měsíce stačilo vládě francouzské ultrapravice pana premiéra Dominiqua de Villepina, aby francouzští pracující dali pádnou odpověď novým pokusům o úplnou privatizaci zbývajících státních a podniků se státní účastí. Když všechny hlavní odborové ústředny pod nevídaným tlakem nejen svých členů vyhlásily ve Francii obranou stávku pod hesly - obrany zaměstnanosti a známé heslo „Ani dělník ze závodu, ani cent ze mzdy“ se objevilo na transparentech milionů demonstrantů ve více 170 městech Francie.

Rudé prapory se srpy a kladivy zaplavily 4. 10. 2005 ulice francouzských měst. Rudé řeky se slévaly a přeplněná náměstí, zaťaté pěsti rozhořčených francouzů přísahaly a zároveň hrozily pravicové vládě!

Protesty, které byly naplánovány již před několika týdny urychlilo rozhodnutí vlády použit armádu proti zaměstnancům lodní společnosti SNCP- zajišťující spojení mezi Marseille a Korsikou. Proč? Pravicová vláda v Paříži svým usnesením rozhodla aby soukromý investor - Butler Capital Partners – BCP, získal rozhodující státní podíl v SNCP. Ihned po ostudném rozhodnutí vlády vedení BCP oznámilo, že bude v rámci reorganizace propouštět zaměstnance. Soukromý investor,, že o práci přijde až 400 z 2 400 zaměstnanců. Tímto krokem měla přít o práci více než pětina zaměstnanců. Rozhodnutí vlády o privatizaci podniku a následné kroky BCP vyvolaly vlnu nebývalých protestů. Třicet neohrožených námořníků obsadilo jednu z lodí společnosti SNCP zajišťující spojení mezi Marseille a Korsikou (ročně přepraví 1,25 miliónu cestujících). Vláda pana Dominiqua de Villepina použila proti námořníkům armádu a 26. září zaútočilo z helikoptér PUMA elitní „protiteroristické“ komando, spoutalo námořníky a dopravilo je do vězení s obviněním za únos.

Ve Francii je za únos ukládán trest až dvaceti let odnětí svobody. Solidární přístavní dělníky to však nezastrašilo. V Bastii vypukly nepokoje a 200 policejních těžkooděnců bojovalo s tisícovkou bránících se dělníků. Více než čtyři a půl hodiny trval statečný odpor dělnictva. To přinutilo odborovou ústřednu CGT vyhlásit v Marseille 24hodinovou generální stávku. Táto stávka dokonale paralyzovala nejdůležitější a největší přístav Francie. Neohrožení dělníci se nezalekli dalších opatření vlády a odhlasovali rozšíření svého protestu o blokádu! 28 velkých nákladních lodí nevyplulo a blokáda odřízla hlavní petrochemický komplex a klíčový ropný přístav Fos-sur-Mer.

Odborové ústředny byly donuceny pod tlakem pracujících, vyhlásit na 4. října 2005 celonárodní den akce (již letos třetí), demonstrací, protestů a stávek proti neoliberálním a vskutku kontrarevolučním reformám předsedy vlády, vlády ultrapravice - Dominiqua de Villepina, ministra Sarkozyho, ministra, který chce kandidovat v příštích francouzských prezidentských volbách. Nepopulární a protilidové zásahy vlády do výdobytků francouzských pracujících – např. vládou již zavedeni možnosti časově omezených pracovních smluv (2letých), prozatím ve firmách do 20 zaměstnanců, které má usnadnit propuštění, je jen sondáží! Má sledovat má přiškrcení sociálních dávek, a další privatizace. Na řadě jsou firmy - Gaz de France, Electricité France a jiné velké podniky státní či jen se státní účastí.

Pravicová vláda může mít s reformami na kahánku. Už podle prvních zpráv České televize se protestu mělo účastnit kolem miliónu lidí a podporuje ho podle průzkumů 57 % obyvatelstva.

Po francouzských událostech zavládlo nebývalé zděšení v české pravici. ODS a KDU-ČSL a další ultrapravicoví radikálové útočí proti již dosti okleštěnému Zákoníku práce, vystrašeni z rudých praporů se srpy a kladivy, které zaplavily v těchto dnech ulice francouzských měst, podávají senátoři z ODS, spojení v „pánské jednotě“ s Mejstříkem, Šetinou a nelidovými lidovci návrh zákona o zákazu propagace komunismu, přesněji řečeno, doplnění ustanovení trestního zákona, který zakazuje šíření a propagaci hutí směřující k potlačování práv a svobod občanů a v Senátu 6. 10. zákon prošel... Pozor! Obdobné ustanovení do zákona již jednou prošlo. Bylo to ještě za československé federace. Ústavní soud však dal za pravdu oponentům a ještě v roce 1992 ustanovení zrušil...

Že konfliktní politicko-ekonomická situace v České republice se již delší dobu vyhrocuje, došlo i odborářskému bossovi Jaroslavu Uhlířovi, který v odborovém časopise „Kovák“ č. 30 z 16. září 2005 v článku „Pozor , cenzura!“ píše:..“ Protože i vládní politici „měknou“ a jdou na ruku diktátu zaměstnavatelů, budeme patrně opět muset hájit práva zaměstnanců v ulicích. K tomu je informace nejdůležitější přípravou. Jsme však přece jen v jiné situaci proti listopadu # 89.„ Uhlíř zde zcela úmyslně manipuluje s fakty a lživě srovnává rok 1989 s dneškem a dále ve svém demagogickém výlevu pokračuje: „Nemusíme potají tisknout letáky na tiskárnách počítačů, na získaných „blánách“ ormigů, kopírky nejsou vzácným a střeženým přístrojem. Máme odborový tisk, Sondy, Kovák a další svazové i podnikové časopisy apod.. Přesto nesmíme opomenout to nejdůležitější, co zmobilizovalo občany naší země v roce 1989. Tím mám na mysli osobní kontakt a osobní rozhovory se zaměstnanci, o jejichž budoucnosti se dnes rozhoduje.“

Těmito slovními zvratky ukončuje svůj článek jeden z hlavních strůjců deklasace odborového hnutí v Československu, odborový bos dnes již nerevolučních, dokonale žluťáckých odborů ing. Jaroslav Uhlíř. Čeští a slovenští pracující si musí uvědomit, kdo je do dnešního marasmu napomáhal uvrhnout a kdo pomáhal úmyslně likvidovat vymoženosti, které si pracující za desetiletí trvání třídních bojů vydobyli a které potvrdili a rozšířili za doby trvání socialistického Československa. Kejklíři nejen z vedení odborových svazů, znovu žonglují se slovy, větří svou blížící se porážku. Internacionála, která zněla Paříží, musí zaznít i našimi městy.

podle http://www.ksc-cssp.komunisti.sk/  , ČTK, http://socialistworld.net

{moscomment}