header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Marinaleda

Obyvatelé Andaluzie se živí převážně zemědělstvím. Tento region vždy trpěl nezaměstnaností a nyní v období kapitalistické krize nezaměstnanost ještě stoupla. Tomu všemu však odolavá městečko Marinaleda, jehož obyvatelé v čele se starostou Juanem Manuelem Sánchezem Gordillo bojují od roku 1979 za spravedlnost s heslem "půda je pro toho, kdo ji obdělavá". Marinaleda je městečko ve španělské provincii Sevilla v Andaluzii. Má přibližně tři tisíce obyvatel a systém, který zde funguje, je založen na komunistických zásadách. Spočívá ve veřejných shromážděních občanů, kde se rozhoduje o veškerém fungování městečka. Nejen v Andaluzii, ale i v celém Španělsku půdu vlastní velkostatkáři, kteří mnohokrát ani své pozemky nenavštěvují a pouze z nich těží vykořisťováním pracujících. Lidé z Marinaledy proto museli tvrdě bojovat a obsazovat pozemky, aby oni sami mohli půdu obdělávat a zisk z ní spravedlivě rozdělit mezi všechny.

Marinaleda nyní:

Občané Marinaledy neznají hypotéky. Staví si své domy sami a pomáhají si mezi sebou. Starosta ujišťuje, že jediným požadavkem pro získání bytu je nemít střechu nad hlavou. Člověk, který nemá kde bydlet, dostane od městečka pozemek a dělníky, pod podmínkou, že on sám nebo někdo z jeho blízkých bude na stavbě také pracovat. Cena domu tak vyjde na pouhých 15 eur měsíčně (běžná hypotéka ve španělsku je 400 eur a výše. V České republiky jsou mladé rodiny většinou nuceny zadlužit se vysokými měsíčními splátkami i na dvě desetiletí parazitickému bankovnímu velkokapitálu).

Více fotografií: http://www.marinaleda.com/viviendas.htm

Většina matek v Marinaledě nemohla pracovat na polích či v továrně, neměly nikoho, kdo by se postaral o jejich děti. Bylo tedy třeba postavit školku. Školka má vlastní jídelnu, ložnici a prostor na hraní. Školka včetně stravného vychází na 12 euro měsíčně, což je cena, na které se dohodli občané Marinaledy prostřednictvím shromáždění, která pořádají každý rok. (V České republice byl systém mateřských školek po obnově kapitalismu rozbit a umístit dítě v obdobném zařízení je pro mladé pracující rodiče často velkým a nákladným problémem.)

Více fotografií: http://www.marinaleda.com/guarderia.htm

Nezapomínají zde ani na důchodce, pro které postavili kulturní domy, kde se mohou scházet a užívat  si klidu. Každý rok 17. května v den penzistů je jim nabídnuto občerstvení zdarma a představení, které si oni sami vyberou. Také je jim poskytnuta prohlídka u očního lékaře a brýle zdarma (ve Španělsku zdravotní pojištění nehradí brýle a jejich cena se může vyšplhat až na 1000 eur). Funguje zde také zdarma pomoc pro důchodce, kteří žijí sami nebo jsou nemocní. (V ČR je zajištění důstojného prožití poproduktivního věku pro velkou část seniorů finančně čím dál obtížnější a určitá část důchodců, kteří mají navíc zvýšené náklady na dnes placené léky a zdravotní péči, se propadá pod hranici chudoby.)

Více fotografií: http://www.marinaleda.com/pensionistas.htm

Marinaleda má dvě lékařské ordinace. Bojovala také o založení nemocnice v Osuně (vedlejší město), a ačkoliv je nemocnice již postavena, chybí zde ještě někteří specializovaní lékaři. Marinaleda požaduje dostupnost zdravotnictví, lidštější přístup a větší lokální pokrytí. (Upadající úroveň péče v kapitalistické ČR je po přeměně "zdraví na zboží" stále se prohlubujícím společenským problémem.)

Více fotografií: http://www.marinaleda.com/consultorios.htm

V roce 2003 otevřela dveře pro mladé lidi místní škola. Škola má laboratoř, knihovnu, tělocvičnu a sportovní hřiště. Do vzdělání také zařazují kulturní programy, které bohužel španělské oficiální vzdělávací programy ignorují a opovrhují jimi.

Fotografie: http://www.marinaleda.com/institutosecundaria.htm

Existuje zde také tzv. "escuela taller", škola, jejímž cílem je vyučit žáky profesím ke snazšímu začlenění na trhu práce. Školní program se skládá z teorie a praktické činnosti vybraného oboru (zednická práce, elektrikářství, instalatérství, zámečnictví, ekologické zemědělství a další; V České republice byl po listopadovém převratu naopak učňovský systém zdecimován, takže je dnes obtížné obstarat si kvalitního a cenově dostupného řemeslníka.). Žáci také dostávají měsíčně symbolický plat, který je aktuálně ve výši 390 eur.

Více fotografií: http://www.marinaleda.com/escuelataller.htm

V Marinaledě se také nachází kulturní dům, kde pořádají divadelní hry, kulturní týdny, představení, koncerty nebo kino. Řikají, že je jasné, že buržoazie se snaží všem vštípit její hodnoty, které prosazuje a vnucuje způsobem, jaký si ani nedokážeme představit. Tvrdí, že každý televizní kanál je jako mít doma "hlas velkostatkáře". Občané Marinaledy chtějí tento hlas zmírnit, aby byl slyšet především hlas lidu, hlas pracujících, hlas utiskovaných, hlas zemědělců, hlas imigrantů... hlas těch, kteří v běžných podmínkách hlas nemají. Proto také založili vlastní radio a televizi, které jak oni říkají, jim dovolí v oblasti kultury a myšlení vytvořit nového člověka. (Děsivou komerční manipulativní mediální sféru v ČR symbolizovanou stokami komerčních kanálů a neustále vnucovanými excesy pražských celebrit známe všichni na vlastní husí kůži.)

Marinaleda se nachází v části Andaluzie, kde teploty mohou stoupnout až na 45oC ve stínu. Proto pro ně bylo velmi důležité postavit sportovní centrum, kde se nachází tři koupaliště (dvě pro dospělé a jedno pro děti) a cena vstupného pro všechny obyvatele Marinaledy za celou sezónu je 1,8 eur. Je to cena, která sice nepokryje veškeré výdaje na údržbu, ale je v souladu s politickou filozofií, jejímž základem je, že "veškeré veřejné služby jsou zdarma nebo je jejich cena taková, aby ji mohli zaplatit i ti nejchudší z chudých".  To se však neobejde bez spolupráce občanů, kteří koupaliště pomáhají spravovat a udržovat. (Jak často si můžete dovolit chodit v ČR do akvaparku, sauny a bazénu?)

Více fotografií: http://www.marinaleda.com/pisscina.htm

To všechno vzniklo z nezištné pomoci všech občanů Marinaledy.

Lidé zde pracují v dělnických družstvech a zabývají se sběrem zeleniny, především sběrem paprik, artyčoků, fazolí, oliv na svých vlastních společných těžce vydobytých pozemcích. Také se zde nachází továrna, kde se zelenina konzervuje a dále prodává. V Marinaledě je plná zaměstnanost, lidé zde pracují 35 hodin týdně. (V ČR je oficiální délka "běžné pracovní doby" stále ještě 40 hodin týdne, ovšem často jsou lidé nuceni pracovat na "své chlebodárce" mnohem déle a mnozí podnikatelé a firmy berou práci přesčas zdarma jako normu. Výjimkou nejsou ani případy výrazného omezení možnosti "odskočit si" na toaletu.) Za svoji práci všichni obyvatelé pobírají 1200Eur měsíčně a nemusí mít obavy z kapitalistických strašáků, jako je například strach z nezaměstnanosti či ostrakismu.

Více fotgrafií: http://www.marinaleda.com/industria.htm

Funkce starosty pro Juana Manuela Sáncheze Gordillo znamená celodenní práci. Lidé ho mohou kdykoliv navštívit s různými návrhy a požadavky, které se pak projednávají na shromážděních. Za veřejné funkce zde nikdo nebere plat. (V kapitalistické ČR je naopak politika téměř zpravidla, i když přirozeně ne vždy, cestou ke korytům, dozorčím radám, korupci při zprostředkovávání veřejných zakázek a osobním výhodám pro klientelistické sítě a rodinné gangy.)

Marinaleda nemá policii. (V ČR byla vedle státní policie zavedena navíc ještě tzv. obecní policie a zejména v některých regionech je kriminalita produkovaná špatnými sociálními podmínkami, které přinesla restaurace kapitalismu, těžkým problémem.)

Minulost Marinaledy:

Toho všeho obyvatelé Marinaledy dosáhli tvrdým bojem o svá práva. V roce 1978 obsadili statek "Bocatinaja", ze kterého je vojenská policie nakonec násilně donutila odejít.  Několik představitelů syndikátu Marinaledy bylo zatčeno.

V roce 1979 proběhly první volby po smrti fašistického diktátora Francisca Franca (1975), kde CUT - Colectivo de Unidad de los Trabajadores (Kolektiv jednoty pracujících) získal absolutní většinu. Starostou byl zvolen Juan Manuel Sánchez Gordillo. Tento rok se také změnila jména mnoha ulic s fašistickými jmény například: Ulice Che Guevary, Avenida de la Libertad (Třída Svobody), Ulice Pablo Neruda, Antonia Machada nebo ulice Miguela Hernándeze .

V 80. letech byla Marinaleda protagonistou masivní hladovky, stávky, která trvala 13 dní a které se zúčastnilo 700 občanů. Byla to hladovka držená symbolicky právě proti hladu a jejím podnětem bylo získat více peněz a zlepšení pracovních podmínek v boji proti diktátu soukromých majitelů výrobních prostředků. Stávka byla úspěšná. Od tohoto okamžiku začal boj o půdu a obsazování statků a uskutečnila se tím pádem dávná revoluční zásada: "půda pro toho, kdo ji obdělává".

V roce 1984 obsadili vodní nádrž "Cordobilla", aby vydobytou půdu mohli zalévat.

Více fotografií: http://www.marinaleda.com/elpantano.htm

V roce 1985 začínají obsazovat více než 100 míst, vždy s motivem získat půdu. Někdy museli zůstat na obsazovaném statku až 90 dní a nocí. Netřeba říkat, že měli spoustu problémů s policií (guardia civil), která je denně vyhazovala a že měli nespočet soudních procesů kvůli těmto bojům.

Více fotografií: http://www.marinaleda.com/ocupaciones.htm

V roce 1991 je Marinaledě oznámeno, že konečně obdrží půdu. 1200 ha vydobyté země po tolika letech boje. (V ČR bylo dříve soběstačné socialistické zemědělství po obnově kapitalismu a po zatažení do EU dokonávající dílo zkázy "rovnými podmínkami pro rovnější západní farmáře" citelně postiženo, stejně jako navazující zpracovatelský průmysl - likvidace cukrovarů, konzerváren apod. "Výhodou" dřívějších družstevníků v privatizovaných akciovkách nyní je, že už nepracují pro sebe ale na agrobyznysové podnikatele.)

V letech 1992 a 1994 jsou boje proti dlouhým směnám a za pracovní místa spojeny s řadou radikálních činů jako je okupace "Banco de Espaňa", několik paralizací vlakových spojů, paralizace mezinárodního letiště "San Pablo" nebo obsazení paláce "San Telmo" či obsazení "Canal Sur Radio TV". Také se uskutečnily každodenní manifestace v různých ulicích Sevilly. Nakonec bylo dosaženo vítězství a zkrácení pracovních směn.

V roce 1997 po dokončení instalace zavlažovací soustavy se začíná rozjíždět statek "El Humoso". Od tohoto okamžiku již není slyšet hlas velkostatkáře, ale hlas zemědělců, kteří jsou od této chvíle kolektivními vlastníky rozdělujícími si bohatství, které oni sami vytvořili.

V roce 1999 začíná v Marinaledě fungovat první průmysl patřící také do kolektivního vlastnictví dělníků, množí se pracovní místa. Vše se odráží na kvalitě práce.

V roce 2000 s půdou a vlastním zemědělským průmyslem dosáhla Marinaleda téměř plné zaměstnanosti.

V roce 2001 syndikát Marinaledy svolává generální stávku na Sevilských půdách za dosažení spravedlivých pracovních podmínek. Stávky se zúčastnilo městečko Marinaleda a na masivní demonstrace přišlo každý den více než 100 osob. Jednoho dne na stávkující zaútočil střelbou jeden velkostatkář, aniž by policie jakkoli zakročila, pouze vše přehlížela jako vždy.

V roce 2002 se konalo v Marinaledě celostátní shromáždění antiglobalizačního hnutí, jelikož Sevilla a její úřady odmítly poskytnout prostory. Pro Marinaledu byla oslava tohoto shromáždění velkou ctí, jelikož její obyvatelé už roky bojují za budování "utopie" na základě základních požadavků, které dnes obhajuje antiglobalizační hnutí, jako je potravinová suverenita, právo na půdu, vodu a na osivo. Marinaleda je již unavena destruktivní a utiskující přítomností velkostatkářů, vlastníků vody a osiv jako jsou velké nadnárodní společnosti.

Více na:

http://www.marinaleda.es/opencms/opencms/marinaleda

http://www.marinaleda.com/inicio.htm

Překlad a zpracování: Komunistický svaz mládeže

 

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .