Kdo si vezme Ukrajinu?

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Logika studené války. 

Moskva - Komentuji událost, která je ODTUD velmi dobře vidět či spíše je mimořádně vidět jako hlavní událost, zatímco v Evropě a v Itálii se doposud odehrává v tichosti: příští setkání EU ve Vilniusu, které proběhne na konci listopadu, a bude muset rozhodnout o asociační dohodě mezi EU a Ukrajinou. Rozhodnutí mimořádné politické a strategické důležitosti, které je předurčeno změnit mnohé z budoucnosti Evropy a z budoucnosti vztahů mezi Ruskem a Evropou  

V sázce je otázka: "kdo si vezme Ukrajinu". Podle toho, co se ukazuje dnes, je odpověď jasná: Ukrajinu si vezme EU. Ukrajina se připojí k EU a v této formě prakticky přijme všechna eurounijní pravidla: je to klíčový krok pro plné začlenění Ukrajiny do evropského trhu, se všemi z toho plynoucími pravidly a právními závazky. To je to, co se pravděpodobně rozhodne ve Vilniusu, i když hra je ještě otevřená a ne všechny karty byly položeny na stůl. Některými kartami nyní hraje Rusko, a to s velkou energií a také velkou tvrdostí.  

Je tu problém, který musí ukrajinský prezident Viktor Janukovič vyřešit: vydat nebo nevydat paní Julii Timošenkovou Evropě, to znamená ustoupit eurounijním požadavkům, které říkají, že pro paní Timošenkovou, odsouzenou na sedm let pro různá obvinění, a ze kterých si dva roky již odseděla, nebude uznána platnost rozsudku (považovaného za politický rozsudek). Jinými slovy řečeno se požaduje od suverénní země, aby změnila své zákony a jeden rozsudek. Může tak učinit Janukovič prostřednictvím dekretu? Pravděpodobně to udělá. Janukovič hraje s tím, že řekne: "dám vám Timošenkovou", aby se mohla léčit v Německu, například (zdá se že trpí bolestí zad), a to tak, že se nebude moci vrátit do vlasti a nebude už více dělat problémy. Považuje ji za hlavního nepřítele, ona považuje jeho za hlavního nepřítele. Pro něho, když ona odejde, je to lepší. Ale nevěřím, že Evropa přijme takové řešení. Tedy paní Timošenková bude se vší pravděpodobností osvobozena, poslána do Německa a v určitém momentě se vrátí na Ukrajinu. Pro Janukoviče to bude určitý problém, mnohem menší problém než ty další, kterým bude muset čelit. 

Ve hře je přesun 50 milionů lidi z jedné velké země uprostřed Evropy z jednoho tábora do druhého. Tohle je holá podstata skutečnosti. Je to tah, který Moskva interpretuje jako pokračování studené války. A je obtížné jim říkat, že se mýlí, protože zatímco Ukrajina není vázána k EU velkými vazbami, je historicky svázána po celé století jako svazová republika SSSR a mnoho let ještě předtím jako součást Ruského impéria, dokonce jako jeho klíčová země. Tedy politická, psychologická a emotivní hodnota pro Rusko je enormní ve srovnání s tím, co znamená pro nás Evropany jako celek, kteří jsme si to ve své většině ještě ani neuvědomili. Pro nás je to ekonomická otázka, pro Brusel je to otázka imperiální nebo neokoloniální prestiže ("rozšiřovat vlastní hranice"). Tohle je význam odlišnosti psychologického přístupu. Proto říkám, že se jedná o tah převzatý ze studené války, který bruselská Evropa vědomě činí v dohodě se Spojenými státy. 

Rusové tvrdí, že to není pro Ukrajinu výhodné a mají pro to dobré důvody. Čísla to s jasností ukazují. Ukrajina a Rusko jsou partnery, kromě toho, že měly a mají společnou dlouhou hranici. Ani konec SSSR neukončil tuto velkou ekonomickou spolupráci. Ve skutečnosti je ruský a ukrajinský průmysl propojen stovkami vazeb. Nehledě na jazykové vazby. Ukrajinský vývoz potravin směřuje ve své většině do Ruska a pokud se Kyjev obrátí na jinou stranu, proběhne v tomto sektoru radikální změna.

Ruští komentátoři to říkají otevřeně: Rusko zvýší celní bariéru vůči Ukrajině. Kde skončí toto zboží, se neví. Už i proto, že v Evropě není nijak mimořádně žádané, ani Evropa není v tomto momentě tak prosperující, že by chtěla nové zboží a růst spotřeby. Mám pocit, že jsme v opačné situaci. Rusko je v této chvíli stát plný peněz a nenachází se v krizi. A tedy by bylo připraveno je přijmout, jak to dosud činí a zaplatit je.

Pak je tu otázka plynu a ta je ještě závažnější. Ukrajina zdědila plynovody po Sovětském svazu. Byly to investice celého Sovětského svazu, ale zůstaly na území Ukrajiny. Reálné rozdělení vlastnictví nikdy neproběhlo. Ve skutečnosti má Ukrajina v rukách mohutnou zbraň, která může být nástroje přátelství ale i vydírání. Rusko potřebuje ukrajinské plynovody, aby mohlo distribuovat plyn do Evropy. Ukrajina může rozhodnout, jak a za jakou cenu, jistě v určitých mezích, poputuje tento plyn do Evropy. To, co se dělo v posledních letech, že pro Ukrajinu bylo jednáno velmi příznivé v tom smyslu, že tento plyn platila za nižší cenu, nižší než tržní, a že si "vzala" část, vypočítanou některými ruskými pozorovateli na 8-10 miliard USD a zcela ji nezaplatila. Podle Rusů se jedná o částku 4 mld USD, které musí ještě zaplatit. Je jasné, že tento problém bude muset být řešen a Rusko bude požadovat zaplacení. 

Problém bude následující, kdo a jak zaplatí energii spotřebovanou Ukrajinci? Evropa? Evropa pravděpodobně zaplatí, protože evropský zájem je tak politicky významný, že převáží nad ekonomickými požadavky. EU chce Ukrajinu a chce ji ne proto, že chce dobro pro Ukrajince. Chce ji, aby změnila geostrategické postavení Evropy. Tohle je holá pravda a ten, kdo skrývá tuto skutečnost, skrývá ústřední otázku celého problému. Předpokládá se tedy, že plyn zaplatí EU.

Ale podstata je, a znovu se dívejme z místa, kde se nacházím v této chvíli, že tohle všechno není Rusko připraveno tak snadno přijmout. Tohle je problém. Pan Janukovič musí vědět, že jeho cesta bude plná překážek a že bude mít s Moskvou velké problémy. O tom nemůže být pochyb. Všechny televizní stanice v těchto dnech říkají totéž: pokud se věci budou takto vyvíjet, Rusko přijme odvetná opatření. A tedy dojde k silným kontroverzím. Je třeba se ptát, zda je to výhodné nejen pro Ukrajinu, snad ano, snad ne, ale také zda to bude výhodné pro Evropu. Za touto operací je evidentní plán na začlenění Ukrajiny do NATO. A tedy polovina země bude zatažena do vojenského paktu, do kterého Ukrajina nevstoupila poté, co odešla z Varšavské smlouvy. Pro Ukrajince toto řešení určitě nebude milé. Bude to ale milé pro NATO.

A otázku, kterou kladu nám, Evropanům, ale ne těm, kteří jsou v Bruselu, ne těm, kteří spolupracují a hovoří s Wall Streetem, ale nám evropským občanům: je takové rozhodnutí pro nás výhodné nebo je nevýhodné? Moje odpověď je: ne, není to pro nás výhodné. Protože znamená pokračovat po cestě studené války. Znamená vybudovat novu hranici, tentokrát v břiše Ruska. A pokud si někdo myslí, že je dnešní Rusko připraveno akceptovat s klidem tuto záležitost, tento akt viděný z Evropy jako "expanzivní" a viděný z Ruska jako "agresivní", je vhodné se ptát, máme to zapotřebí, nebo to nemáme zapotřebí? Moje odpověď je znova: ne, neposlouží to nikomu. My potřebujeme systém evropské bezpečnosti, který bude brát na vědomí bezpečnost všech. My nepotřebujeme bezpečnost "pro nás", protože bezpečnost "pro nás" na úkor bezpečnosti druhých není bezpečností ani pro nás ani pro druhé. Velmi jednoduché. Na setkání v Sofii společně s četnými evropskými politickými stranami jsme právě o tom diskutovali. A toto rozhodnutí je novou formou studené války proti Rusku a toho si musíme být vědomi. Přijímají rozhodnutí za našimi zády, aniž by řekli cokoliv. Nuže, musíme vědět, že příští měsíce budou složité. A nejen proto, že potřebujeme ruský plyn. Budou obtížné, protože potřebujeme bezpečnost. A toto rozhodnutí nezvýší naší bezpečnost. Mrzí mě to, ale nezvýší. Říkám to, a vám všem přeji hodně štěstí. 

Autor: Giulietto Chiesa

Překlad: Komunistický svaz mládeže