Ve svém tažení za prosazení monopolárního světa žene americký imperialismus světovou komunitu do jednosměrné uličky. Tento záměr je však pouze cestou válečných hrozeb, ekonomických embarg a informačních válek nerealizovatelný. Se záměrem nesouhlasí ČLR, Rusko, skupina států "BRICS" a dokonce i určitá část Evropských států.

Ztráta funkce světového četníka by však velmi rychle vedla k omezení zóny působení USD ztráty politického vlivu. Následkem by bylo prohloubení kolapsu americké ekonomiky a instituce finančního kapitálu by utrpěly obrovské ztráty.

Spojeným státům zůstala jediná možnost, kterou může donutit lidstvo, aby se jim podřídilo a tou je vojenská síla. Zatím ji používají k vyvolávání napětí a lokálním válkám, což úspěšně slouží podpoře záminek pro rozvoj vojensko-průmyslového komplexu a prodeje zbraní ropným šejkům, kteří se cítí ohrožení nejen svými konkurenty, ale hlavně Ruskem, Íránem a Sýrií. Přestože se tato skutečnost zdá nevěrohodnou, nelze vyloučit, že tato politika zažene do slepé uličky je samotné, a pak se pokusí nalézt východisko ve světovém konfliktu. Vojenskou převahu, jak se alespoň domnívají oni sami, mají k tomu dostatečnou.

Světová hegemonie přitahuje finančně-oligarchickou vrstvu natolik, že je kvůli ní ochotna obětovat blahobyt a životy svých občanů. Je to již přes dva roky, kdy v souladu se svým plánem spustili operaci zaměřenou na likvidaci syrského suverénního státu a hlavně režimu prezidenta Asada, který je garantem samostatnosti. Po Sýrii měl následovat Írán, Rusko a státy Střední Asie. Sýrie se ale drží, jako dokonalá předsunutá pevnost. Proto jsou nyní všechny americké investice sloužící podpoře teroristické války a celý politický kapitál v sázce.

Záměr vedení války - bojovat rukama páté kolony a teroristických uskupení, posbíraných z celého muslimského světa, nebylo možné dotáhnout do konce v Libyi a nedaří se to ani v mnohem mocnější a kompaktnější Sýrii. Imperialismus, který se rozhodl výběrem Obamy zabít dvě mouchy jednou ranou - ovládnout protirasistické hnutí v USA a současně s tím i Afriku, projevil opět svou mazanost: nařídil Obamovi použít k zásahu proti Sýrii nejmodernější americké zbraně, poněvadž si je vědom, že porážka v Sýrii by ukázala dalším samostatným státům v Latinské Americe a Střední Asii, že je možné si svou samostatnost nejen vybojovat, ale i uchránit. Proto se pokusí Sýrii a po ní Írán zlomit.

Tento moment je pro americkou administrativu rozhodující. Obama jistě zaregistroval určitou snahu Putina o samostatný postup. Obsah Obamových projevů, týkajících se strategických problémů odhaluje, s jakými obavami a nenávistí sleduje vznik Euroasijské Unie, rozvoj Šanghajské organizace, Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti a zejména rozvíjející se spolupráci v rámci BRICS.

Pokud se Spojeným státům nepodaří zlikvidovat základy nového světa v této počáteční etapě, pak by se jim to již nemuselo podařit. Rusko, ČLR a jejich potencionální spojenci nemohou být shovívaví k postupu globálního kapitálu, jako byli jejich předchůdci k postupu Hitlera.

V současnosti protizápadní část lidstva ovládá obrovský potenciál a je schopna zastavit agresi. Všichni ale čekají, jak si povede jaderná velmoc Rusko. Bohužel ruská elita je prodejná a ve vztahu k Sýrii se snaží vyjednávat o prosazování svých osobních a korporativních zájmů.

Osud Sýrie dnes plně závisí na politice Ruska. Pokud Rusko projeví svou samostatnost a rozvine politicko-diplomatickou ofensivu proti válce, může agresi zastavit. Takové možnosti Rusko má. Může na příklad prosadit okamžité svolání RB OSN a na ní společně s ČLR a představiteli dalších států obvinit USA z narušení mezinárodního míru. Je možné se domluvit s ministry zahraničí států BRICS na schůzce k posouzení stávající situace a demonstrovat tak, že větší část světové komunity je proti válce a intervenci do Sýrie.

Rusko má i mocnou páku v NATO. Je nezbytné vedení NATO upozornit, že v případě agrese do Sýrie Rusko jednostranně vypoví základní smlouvu o spolupráci Rusko - NATO a přeruší jakoukoliv spolupráci s touto fašistickou organizací.

Nakonec - Rusko je zavázáno v souladu s Chartou OSN, Kapitolou VII, článkem 51 poskytnout podporu Sýrii při upevňování její obrany a to dodávkami obranných systémů a zbraní.

Pouze takto může pro sebe Rusko vytvořit jakousi bezpečnostní linii, protože po Sýrii bude následovat Írán, a pokud k tomu dojde, vznikne v regionu Perského zálivu mohutné bojové uskupení zahrnující V.flotilu amerického námořnictva a tureckou armádu. Rusko bude vytlačeno z oblasti Středozemního moře a Turecko zablokuje ruské loďstvo v Černém moři. Pak uvidíme, jak začnou Rusko vytlačovat z Kaspického moře a později ze Severní mořské cesty.

Generál Leonid Ivašov, prezident "Akademie geopolitických problémů" Moskva