header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Německé dilema

V poslední době se zdá, že by Berlín rád splnil požadavky USA a NATO a stal se důležitou součástí západní podpory "Svobodné syrské armády - SSA" a "Syrské národní rady - SNR" a diskrétně se podílel na svržení syrského prezidenta Bašíra al-Assada.

V berlínském sekretariátu, který vznikl z iniciativy německého ministerstva zahraničí, se schází k poradám představitelé 70ti států včetně "Skupiny přátel syrského lidu", které podporují ozbrojené povstání proti "diktátoru" Assadovi. Poslední schůzka se konala minulý měsíc.

Až dosud probíhaly tyto aktivity v utajení, Berlín předstíral, že se snaží sehrávat funkci prostředníka, který se snaží přesvědčit Rusko a ČLR, aby podpořily protisyrskou rezoluci v RB OSN. Nyní, kdy se potvrzuje, že ani jedna z těchto zemí o něčem podobném ani neuvažuje, ztratilo další utajování význam.

23. 7. 2012 uvedl německý ministr zahraničí Guido Westerwelle v interview pro Süddeutsche Zeitung, že situace v Sýrii se dostala do bodu zlomu a že Berlín již nebude prosazovat řešení situace v Sýrii prostřednictvím rezoluce RB OSN, ale povede svou politiku ve spolupráci s "Přáteli Sýrie" a to i proti záměrům Ruska a Číny.

Věstník německého ministerstva zahraničí, uvádí, že režim prezidenta Assada již nebude schopen obnovit plnou kontrolu nad Sýrii a poněvadž západní mocnosti nemohou zasáhnout s požehnáním RB OSN, vzhledem k negativnímu postoji Ruska a Číny, je potřeba najít jiné cesty, zejména takové, které by umožnily rekonstrukci země po ukončení ozbrojeného konfliktu. Jinými slovy, jde o velmi rafinované volání po intervenci "koalice ochotných" podobně jako v Libyi.

Od počátku kontrarevolučního nástupu v Sýrii, sehrává Německo prostřednictvím svých tajných služeb klíčovou úlohu ve vyzbrojování syrských teroristů. Většinou putovaly zbraně po moři do libanonského přístavu Tripoli a odsud na hranice Sýrie.

Německé vojenské námořnictvo operuje v oblasti již od roku 2006, jako součást mise OSN "UNIFIL" v Libanonu, která měla původně bránit pašování zbraní do Libanonu a celého regionu. Od počátku konfliktu však mise UNIFIL nezadržela ani jednu zásilku zbraní vzbouřencům a i přesto 28. 6. 2012 prodloužil německý Bundestag mandát mise, s odvoláním na zhoršující se situaci v Sýrii. Navíc se německá vláda postavila za prosazení a intenzifikací sankcí proti Sýrii. Embargo vyvolalo v Sýrii katastrofickou sociální situaci. V květnu dosáhla inflace 33% a embargo na import ropy do EU připravilo Sýrii o 3 miliardy USD. V důsledku zkrachovalo 65% malých podniků.

Koncem letošního května se Německo připojilo ke skupině "Přátelé Sýrie", kterou tvoří státy podporující SNR a svržení Assadova režimu.

Koordinační úřad "Přátel Sýrie" udržující kontakty se syrskými teroristy, je dislokován v Berlíně a vede ho Gunnar Wälzholz, bývalý vedoucí afghánského úřadu "Banky pro obnovu" (Kreditanstalt für Wiederaufbau), který je financován německým ministerstvem zahraničí částkou 600 tisíc eur.

Skupina "Přátelé Sýrie" by měla oficiálně organizovat rekonstrukci Sýrie po pádu prezidenta Assada. (Nehovoří se o podpoře teroristických sil, které pod krytím "revolucionářů" proti Assadovi nyní bojují). Stejně jako v Libyi nejde o žádnou rekonstrukci, ale o privatizaci státních podniků a rozvoj "svobodného trhu".

Podle týdeníku "Die Zeit" prosazuje od letošního ledna ministerstvo zahraničí SRN i tajný projekt zvaný "Den poté" (Tag nach oder) zpracovaný "Fondem pro vědu a politiku" (Stiftung Wissenschaft und Politik - SWP) v koordinaci s americkým mírovým institutem USIP (US Institute for Peace) dislokovaným v Berlíně Wilmersdorfu.

V obou zařízeních je zaměstnáno přes 50 představitelů syrské opozice, kteří mají převzít funkce po pádu Assadova režimu. Jde o bývalé generály, důstojníky, nyní představitelé SSA, příslušníky Muslimského bratrstva a další.

Fond SWP byl založen v roce 1962 a je ročně dotován německou vládou částkou 10 milionů ?. Jde o největší institucí tohoto druhu v Evropě.

Jeho hlavním úkolem je příprava konzultačních materiálů pro vládu v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. V souladu s realizací projektu "Den poté" se stal hlavním hráčem na poli formování nových vztahů k Sýrii.

Podle ředitele fondu SPW Volkera Perthese existuje šance "vytvořit bez velkého hluku a bez nátlaku "debatní skupinu". Ještě tento měsíc bude vydán dokument, zdůrazňující "nezbytné" reformy v syrské ústavě, armádě, bezpečnosti a ekonomice.

Fond SPW již celé měsíce publikuje analytické materiály vyzývající západní mocnosti k vojenské intervenci v Sýrii za německé účasti. V článku z 3. 6. 2012 ředitelka projektu "Den poté" Muriel Asseburgsová uvádí, že čas pro kompromisy v Sýrii již skončil a pokračuje tvrzením, že syrská situace může být vyřešena pouze vítězstvím nebo vyčerpáním jedné strany, sumarizujíc tak novou pozici německé vlády.

Vedoucí výzkumné skupiny bezpečnostní politiky Fondu SPW Markus Kaim publikoval stať, ve které deklaroval, že operace NATO proti Sýrii je pravděpodobná a navrhl pět možných scénářů vojenského úderu. Jeho první návrh: vyzbrojit a vycvičit vzbouřence - teroristy a realizovat sabotážní akce, je již několik měsíců realizován. Podle Kaima pouze symbolická účast Německa ve vojenské intervenci nestačí. Německá role v řešení evropské krize znovu vyvolala otázku, zda je Německo ochotno sehrát v Evropě vedoucí úlohu. Odsoudit nyní Assadovy akce proti opozici, ale nakonec je akceptovat, by údajně diskreditovalo německou zahraniční politiku. V očích jeho spojenců.

Berlínská podpora ozbrojené opozice a příprava na období po pádu Assada naznačuje, že tento názor převládá v německých vládních kruzích. Německo je připraveno vnucovat Sýrii své ekonomické a strategické zájmy vojenskou sílou.

Pokud by se tato strategie plně realizovala, znamenalo by to zásadní obrat v německé zahraniční politice vůči Střednímu východu. Od konce 2.světové války Německo upevnilo své politické a ekonomické vztahy nejen s Izraelem a státy podčiněnými USA, ale i se všemi ostatními zeměmi v regionu. V roce 2009 bylo Německo po USA druhým největším exportérem zboží na Střední východ. Německé zájmy byly zakrátko překráceny Spojenými státy, jejichž hlavním zájmem je ovládnout region prostřednictvím vojenských intervencí a enormně posílit vojenskou moc Izraele. Německo se postavilo proti válce s Irákem a genocidě Libyjců.

Většina německých firem i nyní odmítá i embargo proti Íránu, ke kterému se vláda Merkelové připojila, protože jejich zakázky a kontrakty byly příliš lukrativní. Tento německý postoj dosáhl svých hranic, protože Berlín není schopen soutěžit s americkou vojenskou sílou. Klíčovým bodem pro změnu rozhodnutí byla válka proti Libyi. V době, kdy USA, Francie a Velká Británie prosazovaly v RB OSN rezoluci, která by umožňovala pod krytím prosazování "bezletového" prostoru, zlikvidovat režim Muammara Kaddáfího, se Německo, společně s Ruskem a Čínou zdrželo hlasování a odmítlo i vojenskou účast. Kromě vlastních ekonomických zájmů si chtěla německá vláda udržet dobré vztahy i s Ruskem a Čínou.

Německá vláda měla s režimem prezidenta Kaddáfího výjimečně dobré ekonomické i politické vztahy, které po jeho porážce a nastolení loutkové vlády skončily, Již v průběhu roku 2011 poklesl německý export ve srovnání s rokem 2010 o 67% a import z Libye o 36%.

Aby se situace neopakovala, připravuje se zřejmě německý imperialismus na zapojení do válečných akcí. Ani v Sýrii, stejně jako v Libyi nejsou německé ekonomické zájmy zanedbatelné. Sýrie je osmým největším dodavatelem ropy do Německa.

Německo si nechce zhoršit ani vztahy s Čínou a Ruskem, klíčovými trhy pro německý export i zdroji importu surovin a proto se snaží podporu syrské opozice co nejvíce utajit a oficiálně prohlašuje, že by akceptovala vojenskou intervenci pouze s mandátem OSN.

Utajování mělo i další motiv: hluboce zakořeněný odpor německého lidu k válce. Podle posledních průzkumů veřejného mínění by vojenskou intervenci podpořilo pouze 12%, vojenskou a finanční podporu opozice jen 13% Němců. Naprostá většina oba scénáře odmítá.

K realizaci agresivní zahraniční politiky by musel německý imperialismus bojovat na dvou frontách: proti Assadovi i proti německým pracujícím. Rozhodně bude zajímavé, jaký postoj zaujme nový německý prezident a evangelický pastor, bojovník proti komunismu Joachim Gauck. Nezapomeňme, že jeho předchůdce Horst Köhler byl donucen k demisi za výrok, kterým obhajoval účast ve válečných misích Bundeswehru.

 

Christoph Dreier www.WSWS.org - překlad Karel Kluz

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .