Velká mostecká stávka byla jedním z největších vystoupení dělnické třídy v Evropě za období krize 30. let. V té době využili kapitalisté krize pro zvýšení svých zisků intenzivnějším vykořisťováním - ždímáním více práce za méně peněz z menšího počtu dělníků. Stejně jako dnes byli pracující propouštěni, zatímco ti, co práce zbaveni nebyli, museli odpracovat víc za nižší mzdy. To zaváděli také severočeští uhlobaroni. A právě proti tomu se horníci postavili. Protestní stávka proti propuštění 383 dělníků na dole Humboldt II 23. března 1932 se proměnila v generální stávku celého revíru, kterou aktivně podporovali nezaměstnaní, drobní živnostníci i pokroková inteligence. V tomto boji pod heslem "Jednota-stávka-vítězství" si získávali přirozenou autoritu horníků jak jednotliví komunisté, tak celá KSČ. Ta využila a rozvinula své zkušenosti z vedení hospodářských bojů. Z parlamentní tribuny i pomocí svého deníku rozšiřovala informace a mobilizovala pracující do aktivního boje. Stávkující horníci vytvořili Ústřední stávkový výbor, který stávku řídil - dbal o pořádek, zabraňoval stávkokazectví, zajišťoval zásobování. Stát se společně s kapitalisty snažil dělníky porazit cenzurou, zásahy vedení reformistických odborů i ozbrojenou mocí - po střetech četníků s manifestanty zůstali dva mrtví. Stávka však nakonec skončila koordinovaně z rozhodnutí Ústředního stávkového výboru 19. dubna po splnění první části požadavků stávky.  

I dnes, po 80 letech, využívá kapitalistická třída krize ke zvýšení svých zisků a zvýšení tlaku na pracující. Proto je poučné připomenout si průběh tohoto velkého zápasu severočeských pracujících.

Přestože jsme o 80 let dále, nachází se třída pracujících v horším postavení, než tomu bylo ve 30. letech. Zatímco tehdy dokázala komunistická strana stát v čele účinného třídního zápasu a zorganizování největšího stávkového boje na celém kontinentě, dnes k tomu nemá ani reálnou kapacitu, ani vůli. Rezignace komunistické strany na aktivní organizační a mobilizační roli při organizování pracujících a krizí postižených se projevuje celkovým úpadkem, roztříštěností a ideovou rozplizlostí hnutí širokých lidových vrstev proti tvrdým dopadům kapitalistické krize a politice pravicové vlády. Iniciativy se ujímají nejrůznější skupiny a organizace, z nichž se jen málokteré dostávají k požadavkům na svržení vlády kapitálu a k diskusi o jeho systémovém překonání. Živnou půdu nespokojenosti v situaci neschopnosti komunistické levice a celkové rozdrobenosti hnutí proti dopadům krize využívají i fašistické a nacionalistické síly, skrývající se pod hesly občanskosti a prosazování národního blaha.

Historická zkušenost z boje komunistů a pracujících ve 30. let ukazuje, že současná krize komunistického hnutí je historickým jevem a poukazuje k východiskům obnovy, kterou je třeba postavit na jasné třídní analýze a aktivním prosazování zájmů pracujících. Pokud budou komunisté stát stranou sociálního zápasu v občanské společnosti, nemohou získat reálné společenské pozice a mocenský potenciál pro svržení moci kapitálu nad lidmi. Dokud se bude levice v KSČM uspokojovat pouze slovními deklaracemi, ale přitom nenastolí a nebude důsledně realizovat zcela konkrétní principy fungování revoluční komunistické strany, nezastaví svůj ústup do pozadí tváří v tvář vedoucím organizačním a myšlenkovým strukturám, jež jsou dávno zájmově a hmotně spojené se současným společensko-ekonomickým řádem. Historická zkušenost není nostalgickým pohledem do minula, je vodítkem pro praxi tady a teď.

Postupně zveřejníme články Julia Fučíka plasticky zobrazující průběh Velké mostecké stávky "Černá lavina na severu", "Armáda havířů táhne...", "Generální stávka a krveprolití na severu" a "Jednota - stávka - vítězství".

Na závěr si připomeňme požadavky I. celorevírní konference delegátů stávkujících horníků ze dne 27. 3. 1932:

1. Okamžité odvolání výpovědí z Humboldtu, Nelsonu, Robertu a Anně-Ondřeji. Žádné další propouštění na všech ostatních šachtách. Ani muže ze závodu!
2. Zajištění dosavadních mezd a prodloužení kolektivní smlouvy na jeden rok. Ani haléř ze mzdy!
3. Náhrada za prostávkované směny na účet těžařů.
4. Zkrácení pracovní doby na šest hodin denně při vyrovnávání mezd.
5. Proti zhoršení samostatného hornického pojištění a za jeho sanaci na účet zaměstnavatelů a státu.
6. Podpora všem nezaměstnaným, pryč s gentským systémem!
7. Zákaz plnění vozů ve dny, kdy se na dole netěží.
8. Zákaz práce soukromých subpodnikatelů.
9. Zřízení báňské inspekce volené dělníky a placené státem.
10. Přijetí do práce všech horníků propuštěných z vojenské služby bez krácení dřívějších nároků.
11. Odvolání četnictva a vojska ze stávkového území.