Úvodní stránka Friday, July 25 2014  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
O faktorech, které vedly ke svržení socialistických systémů v Evropě IX.
Čtvrtek, 27 říjen 2011

Komunistická strana Řecka a socialistický systém (Dokončení)

39. Naše strana od prvého okamžiku svého vzniku a po více než sedmdesát let své existence bránila věc socialismu a socialistických zemí za cenu života tisíců svých členů a aktivistů. Uznávali jsme nepochybné vymoženosti v zemích socialismu, které měly značný vliv na celý svět, staly se podnětem k úspěšnému prosazování vymožeností pro pracující v zemích kapitalismu.

Oceňujeme ohromnou pomoc, kterou socialistické země štědře poskytovaly národně osvobozeneckému hnutí, věci obrany míru a odbzrojení.

Naše rozhodnost při obraně toho hlavního, to jest socialistických vymožeností, byla diktována potřebou a zvláštnostmi boje v naší zemi. Byla to naše vlastní zkušenost honby na komunisty, zkušenost z antikomunistické propagandy. Obrana socialismu a komunismu byla uvědomělou volbou naší strany tehdy a je jí dnes, kdy došlo k záporným dramatickým událostem.

40. Změny, k nimž došlo v posledních letech, vkládají i na nás odpovědnost za to, abychom ani my, stejně jako jiné komunistické strany, nepodléhali idealizaci a přikrašlování socialismu, jak byl vybudován v socialistických zemích. Naše strana na svých různých stranických fórech a v dokumentech hovořila o problémech a nedostatcích, které se objevovaly v průběhu socialistické výstavby. Na dvoustranných setkáních a ve vztazích s jinými stranami kritizovala některá rozhodnutí, týkající se mezinárodních otázek nebo chybných hodnocení situace v naší zemi, ale při tom ve většině podobných případů neinformovala členy strany. V těch případech, kdy jsme vystupovali s kritikou, omezovali jsme se jen na obecné poznámky a nepokoušeli jsme se - vzhledem k tomu, co podmínky dovolovaly - pronikat do problémů a příčin jejich vzniku.

Problémy, na které jsme poukazovali, byly vysvětlovány hlavně objektivními faktory. Byly objasňovány tím, že jde o problémy rozvoje socialismu, i když, jak se ve skutečnosti ukázalo, ne ve všech případech to odpovídalo skutečnosti.

Příčiny jsou v určité míře objektivní a v určité míře jsou hluboce subjektivní. Dlouhé pobývání naší strany v ilegalitě a mnohaleté pronásledování bránilo v rozvoji systematické teoretické práce a našemu vkladu k využívání zkušeností ze socialistické výstavby. Avšak naše strana měla veškeré možnosti, hlavně díky své zkušenosti z boje s úchylkami, které se projevovaly během jejího rozvoje, vypracovat si některé reflexy, které mohly napomoci kritickému vztahu k těm názorům, které nyní hodnotíme jako nesprávné a neobjektivní. Z toho vyplývá, že naše strana neobracela náležitou pozornost na nezbytnost dosáhnout potřebné teoretické přípravy, na pokrok v teoretickém zkoumání a osvojení naší teorie, na využití bohaté zkušenosti třídního revolučního boje, to jest na povinnost vnášet svůj vlastní vklad do tvůrčího rozvoje ideologických a politických tezí s respektem k měnícím se podmínkám. Smířili jsme se s formalismem, který se objevil ve vztazích mezi komunistickými stranami, při společném působení v oblasti teorie a ideologie. Nedokázali jsme spojit respekt ke zkušenosti jiných stran s objektivním zhodnocením jejich politiky a praxe, se soudružskou kritikou úchylek. Jak bylo dostatečně prokázáno, mělo to obecnější záporné důsledky pro komunistické hnutí, které se nemůže nechat omezovat národním či regionálním rámcem.

Naše strana přivítala "perestrojku", neboť předpokládala, že jde o reformu ve prospěch socialismu, přičemž brala v úvahu, že byla přijata celým vedením KSSS. Měla bezmeznou důvěru v jeho ideologickou pevnost a v jeho mnohaleté zkušenosti. Byly však i důvody a možnosti pochopit záporný běh událostí, např. od roku 1987, kdy začalo být v Sovětském svazu otevřeně, i přijímáním zákonů, prosazováno kapitalistické vlastnictví, které tak koexistovalo s vlastnictvím socialistickým.

Na lednovém plénu v roce 1990 a poté na XIII. sjezdu byl podniknut pokus zhodnotit události v socialistických zemích a změny, ke kterým tam došlo. Toto hodnocení bylo nesprávné. Pro téze z roku 1990 byly charakteristické iluze o "novém myšlení" a o samotné "perestrojce". Obsahují zkreslené pojetí událostí v Československu a NDR, které se podávají jako "vystoupení mas", ačkoli ve skutečnosti došlo k "vystoupení" kontrarevoluce s cílem svrhnout systém. Nejpovážlivějším byl předpoklad, že "v nějakém...stupni je pád režimů v socialistických zemích střední a východní Evropy nevyhnutelným". 23/ (23. XIII. sjezd KSŘ. Dokumenty, vyd. ÚV KSŘ, s. 22.)

Události posledních let ukazují, že nekritické přijímání "perestrojki", opožděné pochopení jejího charakteru, mělo záporný vliv i na naši stranu a na komunistické hnutí vcelku. Otupila se ideologická bdělost, v důsledku čehož došlo k rozvoji revizionistických a dokonce antikomunistických názorů v ÚV a mezi relativně velkým počtem vedoucích činitelů strany, kteří byli v posledních letech zvoleni do jejích orgánů, což vedlo k vnitrostranické krizi v období 1990-1991.

41. Naše strana se musí pozorně zabývat poučeními, která se na prvý pohled zdají být prostými: politikou vyzdvihování kádrů, sociálním složením, kolektivností a vnitřní demokracií, nekompromisním bojem proti oportunismu a reformismu, učením se, osvojením a rozvojem teorie v měnící se sociální a politické skutečnosti.

Negativní tragická zkušenost ukázala, že pro praktické fungování na základě teorie a principů její činnosti nestačí osvojit si marxisticko-leninskou teorii. Péče o respekt k principům, o tvůrčí užití teorie a její rozvoj a o její obohacování v praxi v souladu s objektivními změnami, musí být trvalou. V prvé řadě nese odpovědnost ÚV, vedoucí činitelé strany, kteří musí vytvořit předpoklady a podmínky pro to, aby znalosti a zkušenosti z boje ovládli všichni členové strany a širší kruhy, které jsou její činností ovlivňovány. Ochabnutí, sebeuspokojení zmenšuje možnost, aby se strana trvale rozvíjela a rostla, aby uchovávala a rozšiřovala svou schopnost bojovat za zájmy pracujících, za sociální přeměny a za socialismus.

Aktuálnost, nezbytnost a reálnost socialismu a cesta ke komunistické společnosti

42. Konečné vítězství socialistické a komunistické společnosti je zákonité. Tak či onak není cesta lidstva určována událostmi a povahou jednoho konkrétního období - tím spíše pak nevelkého úseku času - ve srovnání s tisíciletími, kterými už prošlo a v průběhu kterých se postupně vystřídalo pět společenských systémů.

Stejně jako v přírodě, existují i v lidské společnosti objektivní zákony existence, působící pochopitelně nikoli slepě a mechanicky, ale v procesu revolučního boje pracujících, v němž patří avantgardní, vedoucí úloha dělnické třídě a její straně. V tomto procesu člověk získává schopnost působit jako skutečně svobodná osobnost.

43. Utopické a apologetické jsou názory, využívané v zájmu kapitalismu a předkládané vědci a politickými silami, že totiž bude existovat ještě jeden systém mezi kapitalismem a socialismem, který přinese lidem štěstí.

Všichni ti, kteří se pokusili popsat tento "nový" systém, nedokázali nic víc, než popsat jednu z variant kapitalistického systému, se soukromým vlastnictvím výrobních prostředků a s člověkem, který je obětí zákonů třídní společnosti. Stejně jako bylo prokázáno, že neexistuje "třetí cesta k socialismu", bude dokázáno i těm, kteří spoléhají na "jiný" systém, který jakoby nebude ani kapitalismem ani socialismem, že takový systém neexistuje a nemůže existovat.

44. Marxisticko-leninská teorie jako teorie socialistické revoluce zůstává aktuální a živou. V této teorii dělnická třída, vykořisťované a utlačované sociální vrstvy mohou najít odpovědi, ideje a myšlenky, které jim pomohou jasně pochopit charakter kapitalistické společnosti a zákonitostí její záměny komunistickou společností. Její síla a životaschopnost je taková, že ji nemohou ignorovat ani její protivníci. V poslední době vědci a intelektuálové, kteří s patosem vystupovali na obranu idealismu a buržoazní ideologie, jsou nuceni obracet se k idejím a závěrům Marxe, aby objasnili některé zřetelné jevy v kapitalistické společnosti. Tendence navracet se ke zkoumání prací Marxe a Engelse je diktována ne vždy nezištnými cíly. Buržoazní myslitelé, sluhové kapitalistického systému, kteří se obávají, že teorie vědeckého socialismu znovu získá pozornost a vliv, se utíkají ke známému postupu: stavějí marxismus proti leninismu, se zjevným záměrem vyjmout z jeho obsahu to nejdynamičtější a nejzákladnější, to jest nutnost a aktuálost socialistické revoluce a jejích obecných principů. To, čeho se bojí a co se snaží jakýmikoli prostředky odvrátit, to je vybojování půdy pro ideje organizace strany dělnické třídy, pro komunistickou stranu, protože tato idea je nerozlučně spjata s aktuálnostní a perspektivou radikálních sociálních přeměn.

Zkoumání zkušeností socialismu, který byl vybudován ve XX. století, poskytuje mnoho údajů pro podněcování, obohacování a zkoumání změn probíhajících v celém světě. Vymoženosti a také chyby, ať měly jakoukoli povahu či původ, obsahují ohromnou zkušenost a poučení, které komunisté neměli k dispozici, když poprvé přistoupili k výstavbě nové společnosti. Slouží jako stimul pro hlubší zkoumání a pro tvůrčí rozvoj teorie v podmínkách měnící se skutečnosti a jejích rozporů. Umožňují dělat závěry v zájmu toho, abychom se vyhnuli opakování chyb; rozvíjejí myšlení a praxi, jsou užitečné pro zkoumání v oblasti vědy i techniky.

Vědecká teorie socialismu, její rozvoj ve všech jejích složkách, představuje sílu, která dává lidovým masám možnost využívat znalosti a být na odpovídající úrovni při řešení nových a složitých problémů. Technologická a kulturní revoluce se musí stát organickou a přední součástí socialistické výstavby.

Kapitalistická společnost i podle nejoptimističtějších subjektivistických hodnocení svých ohnivých zastánců vstupuje do nejhlubší, bezvýchodné krize. Samotné základy kapitalismu skrývají v sobě miny s opožděnou roznětkou. Dělnická třída a její spojenci ve společnosti se ne jednou stanou, jak zdůrazňoval Marx, hrobaři kapitalismu, svrhnou jej a budou nastolovat socialismus. Dočasná porážka nejen nevylučuje, ale připravuje vítězství, jestliže z ní budou vyvozeny správné závěry.

V tom spočívá závažný rozdíl mezi komunisty a těmi, kdo nepochopili, nebo vědomě nesouhlasí s teorií vědeckého socialismu, s dialektickým pohybem dějin a lidstva vcelku.

45. KS Řecka je hluboce přesvědčena o tom, že porážka socialismu neospravedlňuje kapitalismus, ale naopak přináší mnoho nových důkazů o objektivní nutnosti socialistické perspektivy nejen pro naši zemi, ale pro celou planetu. Velké rozpory, které lidstvo prožívá, vyjadřují vzájemný boj mezi silami imperialismu a silami, které bojují za socialismus, vyjadřují nezbytnost sociální socialistické revoluce.

Základní rozpor mezi prací a kapitálem, imperialistická závislost a útlak, neokolonialistické formy, které jsou vnucovány v mezinárodních vztazích, rodí dnes nezbytnost a dělají reálnou možnost svržení kapitalismu, revolučních přeměn a výstavby socialistické a komunistické společnosti.

Nebývalý vzestup vědy a techniky, kolosální rozvoj výrobních sil se nevměstná do dusícího sevření vykořisťovatelských kapitalistických vztahů. Internacionalizace v činnosti kapitálu, přechod od národního, státně monopolního rámce k nadnárodnímu, svědčí o roztržce mezi výrobními vztahy a výrobními silami. Světový dějinný vývoj, výrobní síly přesáhly rámec kapitalismu, nutnost socialismu objektivně dozrála.

V imperialismu se dnes projevují všechny vnitřní a vnější rozpory působící v rámci světové ekonomiky. Ještě zřetelnější je nerovnoměrnost rozvoje světového kapitalismu, jeho reakčnost se stává výraznější.

Svržení socialistického systému rozptýlilo dýmovou clonu jakéhosi komunistického nebezpečí, kterou kapitalismus ospravedlňoval závody ve zbrojení, vměšování, zažehování lokálních válek, až po hrozbu světové jaderné války. Vedlo ke krizi komunistického hnutí, k obecnému ústupu dělnického a mírumilovného hnutí, otevřela se široká cesta k novým lokálním válkám a k vměšování, s cílem přerozdělovat si trhy, státy a celé regiony planety.

Ústup revolučního hnutí, krize komunistického hnutí vrhla zpět subjektivní faktor, který by měl být využíván a uvést v mnohých zemích do pohybu již dnes dozrálý proces záměny kapitalismu.

Základním problémem je činnost vedoucí k vytváření předpokladů socialistické revoluce. Každodenní boj za řešení bezprostředních a naléhavých problémů, které znepokojují náš lid, může a musí organicky přejít do takovéto perspektivy, a to tím spíše, že kapitalismus se dnes setkává s takovými obtížemi a určitými zábranami a překážkami, pokud jde o ústupky lidovému hnutí a lidovým vrstvám.

46. Historická zkušenost socialistického systému v Evropě nás nutí obracet svou pozornost k těm stránkám a zkoumat ty stránky socialistického budování, které měly vliv na proces kapitalistické restaurace. Nutí zkoumat hlouběji, ve světle událostí, vzájemný boj mezi kapitalismem a socialismem.

Nejcennější zkušeností je to, že socialistická revoluce, stejně jako její tvořivé dílo - výstavba prvotní fáze komunistické společnosti, socialismu, nemůže být uskutečněna "bez samostatné historické tvořivosti většiny obyvatelstva a především většiny pracujících". 24/ (24. Lenin, V.I., Spisy. Sv. 36, s. 171 (řecky).) To je určováno úrovní politické zralosti dělnické třídy a pracujících v současných podmínkách, chápáním a rozpoznáním jejich vlastních zájmů, stupněm, v němž se zbavuje historického fatalismu.

Politika svazku strany a dělnické třídy je jednou z otázek strategického významu, protože hraje rozhodující roli při formování sociálních a politických předpokladů přechodu k socialismu, v řešení základního problému, vybojování politické moci dělnickou třídou a jejími spojenci, bez čehož není možné začít uskutečňovat základní sociálně ekonomické přeměny.

Odpovědnost komunistické strany nepřestává s úspěšným výsledkem boje za socialismus. Naopak, v průběhu výstavby nové společnosti neustále roste.

Nejzávažnějšími problémy pro stranu jsou: ochrana a trvalé upevňování jejích svazků s dělnickou třídou, s lidem jako celkem; opírání se o zkušenost a iniciativu lidu, kultivování na svém vlastním příkladu socialistického, komunistického vědomí, závazek a odpovědnost při obraně socialismu před jakoukoli formou chyb, úchylek, pokřivení, ústupků, tváří v tvář obtížným a složitým novým úkolům.

Řízení nové společnosti a jeho rozvoj neustále zvyšuje úlohu komunistické strany, kterou pochopitelně nelze chápat tak, že si zaměňuje roli nebo se ztotožňuje s úlohou socialistického státu. Je třeba se poučit na vzniklých chybách a upevňovat ve správném směru spojení strany se státními a ekonomickými orgány, aby v průběhu výstavby se i dále rozvíjela, upevňovala a zdokonalovala tvůrčí aktivita mas při řízení výroby, státních a společenských záležitostí. Záměna státních a společenských organizací s odvoláním na zvláštní úlohu, kterou plní komunistická strana v socialistickém politickém systému, vede k omezování přirozených možností socialismu, k odcizení a apatii, k nebezpečí, že budou vršeny vážné chyby, které socialismus oslabují a snižují jeho obranyschopnost a ochranu před rozmanitou podvratnou činností.

47. Nová úloha komunistické strany jako strany moci v podmínkách socialistické výstavby vyplývá z té skutečnosti, že se poprvé v dějinách stává možným využít objektivní zákony a vědeckou prognózu uvědomělým, plánovitým způsobem.

Na komunistické straně spočívá hlavní odpovědnost za její činnost jako avantgardy, aby bylo ospravedlněno očekávání a důvěra k nové moci, která odpovídá klasiky vymezenému vědeckému termínu "diktatura proletariátu" a bez níž není možný přechod od kapitalismu k socialismu.

Tato nová moc je antipodem buržoazního politického systému, který nezávisle na formách a metodách vlády představuje diktaturu kapitalistického vlastnictví, přijímající dnes formu nadnárodních korporací, jimž slouží vlády a strany, které podporují kapitalistický systém a vládnou v něm. Jde o sociální menšinu, která si uzurpuje výrobní prostředky a obohacuje se nadzisky na úkor lidské práce.

Nová politická moc, diktatura proletariátu, musí v praxi ospravedlnit své poslání jako moc dělnické třídy, která spolu se spojenci je povolána uskutečnit gigantický úkol výstavby socialismu, při uskutečňování široké demokracie pro pracující, kteří poprvé získávají sílu, která je dostatečná k tomu, aby byl překonán odpor vykořisťovatelských tříd a imperialistů. Je třeba ospravedlňovat pojmenování "proletářská moc", vytvářet podmínky a předpoklady pro to, aby dělnická třída hrála vedoucí úlohu ve společnosti ve svazku s dalšími za kapitalismu vykořisťovanými sociálními vrstvami, rolníky, maloburžoazií a středními výrobci zboží a podnikateli, radikální inteligencí. Objektivním základem vedoucí role dělnické třídy je její místo v procesu výroby za kapitalismu a její schopnost uskutečňovat podstatu dělnické moci, spočívající ve svazku se všemi pracujícími a antiimperialistickými, antikapitalistickými silami.

Jakékoli změny v organizaci procesu výroby, rychlý rozvoj výrobních sil při využívání vymožeností VTR, nemění podstatu vedoucí úlohy dělnické třídy.

Forma nové moci je určována především jejím třídním obsahem, je však vystavena i působení dalších faktorů, takových, jako je rozestavení třídních sil, úroveň ekonomického a politického rozvoje, poměr sil na regionální a mezinárodní úrovni, stupeň politického uvědomění lidu, národní zvláštnosti.

Demokratický vztah s dalšími stranami a společensko politickými organizacemi, které si přejí podílet se na socialistické výstavbě, péče o správné fungování přímé a zastupitelské demokracie, kontrola činnosti strany dělnickou třídou a veškerým lidem - všechny tyto otázky mají fundamentální význam a jsou základem pro dialektické spojení politické avantgardy s lidem.

48. Ve spojení s nerovnoměrným rozvojem předpokladů pro vítězství socialismu v jedné zemi nebo v jednom, širším regiónu, nabývá zvláštního významu bdělost a obrana nového řádu před rozmanitými, zjevnými či tajnými útoky imperialismu na všech frontách (ekonomické, politické, ideologické, vojenské). V současných podmínkách je třeba seriózněji zkoumat teze klasiků o tom, že konečné vítězství socialistické revoluce a socialistického řádu je nevyhnutelné, a to v dialektickém spojení s úsilím o vítězství v celém světě.

růběh výstavby socialismu ukázal, že si imperialismus zatím uchovává svůj mocný vliv na světové záležitosti, disponuje také silou, organizací a koordinací prostředků panství, které mohou ztěžovat průběh socialistické výstavby. Mezinárodní vztahy, vnější politika nejsou odděleny zdí od vnitřní situace, od vnitřních procesů v socialistické společnosti. Vnější faktory, jestliže se k nim nepřistupuje správně, se mohou převracet ve vnitřní problémy a měnit ve faktory, které poškozují dynamiku socialistické společnosti.

49. Zvláštního významu nabývá zkoumání přechodného období od kapitalismu k socialismu. Kapitalistické dědictví ve všech sférách života bude zvláště bolestné a těžké. Nejzákladnějšími problémy jsou problémy socialistického vlastnictví výrobních prostředků, socialistická ekonomika a formy společenského života, které mají na zřeteli rozdíl mezi socialismem a komunismem. 25/ (25. Komunismus v jeho prvé fázi, na jeho prvním stupni, kterým je socialistická společnost, nemůže být plně ekonomicky zralým, a plně oproštěn od všech problémů, které zdědil po kapitalismu. Pochopitelně, že tato téze nemá žádný vztah k reformistickým, oportunistickým koncepcím, které ve jménu přechodného a nedokonalého charakteru socialistické společnosti vystupují za ochranu a rozvoj principů a metod vlastních kapitalistické společnosti.)

Zkušenost socialistické výstavby a změny v mezinárodním měřítku ukazují, že zvláštní význam má zkoumání problému státního plánování a ekonomických pák řízení ekonomiky.

50. Zkušenost ze socialistické výstavby ukazuje, že strana jako avantgarda lidu a nástroj vedení a řízení, nesmí být proniknuta duchem sebeuspokojení. Uspokojení jedné či několika potřeb rodí nové potřeby a požadavky. Lidské potřeby nemají hranic. Rozpory mezi osobními, místními, skupinovými a společenskými potřebami budou mít místo vždycky. Nezaměnitelná nejvyšší hodnota všeobecné zainteresovanosti na socialismu neruší objektivní rozpor mezi osobním a společenským. Tendence k individualizaci potřeb bude existovat a působit na orientaci lidových mas a stupeň jejich účasti na výstavbě a obraně socialistického systému.

Tento rozpor se bude reprodukovat na všech etapách socialismu, který je přechodnou a v důsledku toho i nedokonalou společností. Z tohoto hlediska má zvláštní význam, jak opět ukázala zkušenost socialismu, využít v zájmu člověka výrobní vztahy a jejich dialektické spojení s výrobními silami.

51. Potvrzuje se, že socialistická výstavba má v různých zemích své zvláštnosti. Jejich nedoceňování a ignorování může vyvolat vážné problémy pro svazek dělnické třídy s dalšími sociálními vrstvami v průběhu třídního boje a překonávání rozporů. Zde hraje svou roli postavení každé země v systému imperialismu, proces integrace její ekonomiky, úroveň rozvoje výrobních sil, ekonomická situace, vnější obklíčení, úroveň internacionalizace třídního boje a tak dále. V tomto vztahu naše strana musí vynakládat neustálé, systematické úsilí s cílem hluboce zkoumat řeckou skutečnost ve spojení s rozvojem mezinárodních vztahů, se situací v Evropě a ve světě.

Zvláštnosti, které se týkají naší země či zemí s analogickými sociálně politickými problémy a úrovní rozvoje, nepopírají jednotnou podstatu socialismu. Mínění revizionistů o "množství socialismů", které je motivováno skutečně existující otázkou o národních zvláštnostech, se nepotvrdilo. Naopak, stalo se pouze důvodem pro odmítání a nedoceňování obecných zákonitostí a principů teorie vědeckého socialismu.

52. Teoretické otázky, týkající se socialistické a komunistické společnosti a zvláště boje za vítězství socialismu, nemohou být ve své podstatě a efektivně řešeny bez odpovídající spolupráce mezi komunistickými stranami. Není pochyb o tom, že každá komunistická strana má prvotní a nezaměnitelnou roli v otázkách, týkajících se socialismu ve své vlastní zemi. Avšak mezinárodní charakter boje proti kapitalismu se socialistickou perspektivou, proletářský internacionalismus, vyžaduje koordinaci společné činnosti komunistických stran, vytvoření jednotného mocného mezinárodního komunistického hnutí. Bez silného, jednotného mezinárodního komunistického hnutí není možný pohyb vpřed a vytvoření jednotné fronty národů, které zakoušejí muka kapitalismu a jeho stupňující se agresivitu, kterou vůči nim projevuje po dramatických změnách v letech 1989-1991.

Milióny komunistů v celém světě očekávají, žádají a věří v nutnost a možnost jednotného postupu komunistických stran, antiimperialistických sil a hnutí. Imperialistické síly a politické strany, které vyjadřují jejich zájmy, nehledě na vnitřní sváry a antagonismy při dělení "koláče", se přidržují jednotné strategie namířené proti dělnické třídě a jejímu hnutí, proti národům a zemím, které vykořisťují a potlačují. Koordinace působení liberálních a sociálně demokratických stran a také jejich spolupráce s dřívějšími aktivisty komunistických stran, postoupila na vyšší stupeň vytvářením jednotných stran v Evropě a tím i na mezinárodní úrovni.

KSŘ se domnívá, že jedním ze základních faktorů zesílení boje za socialismus je jednota činů samotných komunistických stran, jejich společné působení s dalšími levicovými antiimperialistickými a antikapitalistickými silami. Opíráme se o závěry, vyvozené z negativních důsledků, které měl rozkol jednoty mezinárodního komunistického hnutí v boji na obranu socialismu a budene pokračovat ve svém úsilí na tomto významném poli činnosti.

KSŘ bude pokračovat v kultivování skvělých hodnot nezištnosti, sebeobětavosti a oddanosti ideálům socialismu, za které dali to nejcennější, svůj život, tisíce, milióny bojovníků v Řecku i na celém světě.

Ústřední výbor Komunistické strany Řecka

Atény, 24. března 1995


 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2014 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.