Úvodní stránka Wednesday, June 28 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Sto let genocidy na Kubě 1. - Weylerova "rekoncentrace"
Středa, 22 červen 2011

Černá kniha kapitalismu o Latinské Americe, pokud má být vyčerpávající, by měla být prací dokumentaristy, který by shromáždil historická fakta a díla ve věci pronikání vítězného kapitalismu ohněm i mečem od Rio Grande až po Ohňovou zemi. Jiná metoda spočívá z namíření projektoru na tu či onu epizodu. To lépe, než široká veřejnost, znají historikové. Jsou významné nenapravitelnou zkázou, již lze přičíst divokým choutkám britských, francoúzských, a pak yankeeovských imperialistů, kteří vnutili zákon koloniálního kapitálu a podmaňovali si národy, které sotva setřásly jho ohromného feudálního hispanoportugalského impéria. Máme na mysli bezpočetné oběti kolem Malvínských ostrovů poté, kdy tam Anglie zjistila velrybářský zájem na úkor Argentinské republiky. Kolem bohaté Paraguaye s trojí Aliancí (Argentina, Brazílie, Uruguay), která v roce 1870, po pěti krvavých letech, vyhubila veškerou mužskou populaci této křižovatky velkých splavných řek.

Dále máme na mysli obtíže Peru, Bolívie a Chile, jež právě získaly nezávislost, protože guano zastíněné chilským ledkem vyvolalo v letech 1879 až 1884 pět let války zvané "pacifická", a to ve jménu kapitalistických zájmů. Ty trhaly na kusy tyto tři země, jež rozsoudily Spojené státy, když zbavily Bolívii jejího přístupu k moři. Zemřít za tak výnosná hnojiva nezabránilo Bolivijcům a Paraguaycům, aby se vzájemně nezabíjeli v bratrovražedných bojích války v Chacu (snad 60 000 obětí) pro dva "majory" ropy, když ta se nakonec stejně netěžila. Jak provést výběr mezi jižním klínem a pomezím centrální šíje, kde ovocnářské společnosti pronikly železem moderního železničního pirátství pro zájmy firmy United Fruit od Kolumbie až do Guatemaly?

 Jak hovořit o "Papa verde" (zeleném otci) lépe než to dovedl Miguel Angel Asturias, nebo o banánových stávkách, jak o nich mluvil Gabriel Garcia Marquez? Jak zpracovat vykořisťování brazilské půdy, než s intenzitou s jakou to činí Jorge Amado ve svých románech?

Jak lépe ocenit heslo "Země a svoboda", než s mexickými Siqueirosovými freskami?

Až bude tato černá kniha napsána, narazí na hanobitele z věčné koalice liberálů a konzervativců, aby se chopili obrany civilizačních hodnot, jak to před nimi učinili Španělé, když pod názvem "černé legendy" odmítali tu nejmenší kritiku jejich amerického impéria zevangelizovaného ohněm a mečem. Tato debata se vynořila v roce 1992, když oslava pětisetletého výročí objevení Ameriky dala podnět k polemikám, o nichž se dovídáme v momentě Světové výstavy v Seville - teze o střetu dvou světů, toho úderného a toho jednoduše zničeného. Pod slovem "destrukce" poukázal v roce 1552 svým perem na onen skandál biskup ze Chiapas (již tam bylo biskupství) zvaný Fray Bartolomé de las Casas, který je na začátku tak kontroversní představy oné černé legendy. Jeho pojednání má název "Zpráva nejstručnější o pustošení a vylidňování zemí indiánských" a okamžitě se rozšířila ve Španělsku i v Americe a byla zdrojem nekonečných hádek s koloniální správou. Když se vylodil nejdříve na Kubě po ukončení svých studií v Salamance, nutně zjistil neblahý osud mírumilovných indiánů ostrova. Na jeho pozdější spis navazuje, napříč staletími, 21. ledna 1998 ve svém projevu Fidel Castro, když vítá papeže Jana-Pavla II.:

"Nenaleznete zde mírumilovné a laskavé přírodní obyvatele, kteří obývali tento ostrov, když sem přišli první Evropané. Muži byli téměř všichni vyhubeni vykořisťováním a otroctvím, které nemohli snášet, ženy přeměněné na předměty rozkoše a domácí otrokyně. Umírali pod ostřím vražedných mečů nebo jako občti neznámých nemocí, které dovezli dobyvatelé. Někteří kněží zanechali drásavá svědectví protestu proti takovým zločinům. (...)

  Za nadmíru obtížných podmínek Kuba nakonec vytvořila národ. Bojovala sama s nedostižným hrdinstvím za svou nezávislost. Trpěla za ni před sto lety v opravdovém holocaustu v koncentračních táborech, kde zahynula značná část jejího obyvatelstva, hlavně ženy, starci a děti. Zločin kolonialistů, který i když byl již svědomím lidstva zapomenut, není o nic méně obludný."

  Držíme tedy s Kubou oba konce černé knihy, která se otevírá v roce 1492 a která se dosud nezavřela, protože tento národ již po čtyřicet let se odmítá "podrobit příkazům a vládě největší ekonomické, politické a vojenské velmoci v historii".

Proč nenalistovat jednu z těchto černých stránek kapitalismu v Latinské Americe napsané samotným kapitalismem přesně před sto lety, když nabýval svého cukrářského rozmachu na Kubě, posledním cáru onoho impéria, které po pět set let vykořisťovala španělská koruna? V momentě, kdy mocný severní soused se chystá utrhnout tento zralý plod, ponížené Španělsko se na něm potupně snaží zachytit, ale přichází generál don Valeriano Weyler, který dává příkaz k "rekoncentraci", deportaci národa v jeho vlastní zemi v letech 1896 až 1898.

 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.