Výstavba a upevňování komunistických stran v období prohlubování systémové krize kapitalismu

Podrobnosti

Kategorie: Teorie

Twitter

Přinášíme závěry 20. mezinárodního komunistického semináře, který pod tématem Výstavba a upevňování komunistických stran v období prohlubování systémové krize kapitalismu organizovala Belgická dělnická strana (Belgická strana práce, PTB) ve dnech 13 - 15.5.2011 v Bruselu.

Současné objektivní podmínky ve světě jsou příznivé pro upevnění komunistických stran.

Všeobecná krize kapitalismu se dále prohlubuje, napětí se zvyšuje. Ve všech světadílech narůstá odpor lidových mas proti zhoubným důsledkům krize. V tomto kontextu je nevyhnutelné usilovat o ideologické, politické i organizační upevňování komunistických stran.

Tváří v tvář prohlubování systémové krize...

1. V celém světě  čelí dělníci a lidové masy výzvám všeobecné kapitalistické krize, jejíž příčinou jsou základní rozpory mezi práci a kapitálem.(1) Tento antagonistický třídní rozpor se nyní, díky krizi, zásadně vyhrotil. Obětmi krize jsou pracující, krutě strádající pod tíhou růstu nezaměstnanosti, snižování mezd a důchodů, omezování a likvidace jejich, snižování koupěschopnosti a chudoby. Současně s tím, díky masové podpoře buržoazních vlád,  zvyšuje velký kapitál své zisky. Vlna koncentrace kapitálu dále posílila moc monopolů a finančních institucí. Zisky jejich akcionářů a manažerů  mají podobu dividend a prémií. Vlády kapitalistických států však paralelně s tím přenášejí břemeno krize na bedra dělníků a lidových mas celého světa.

2. V důsledku polarizace a rostoucí chudoby dochází  od konce  loňského roku k mnoha nadějným ofenzivám pracujících a lidových mas.

3. Současná ekonomická krize je nejrozsáhlejší od třicátých let 20.století a její konec je v nedohlednu. Pouze nízká úroveň obnovy výroby,  kterou mezinárodní imperialistické instituce a jejích masmédia vydávají za konec krize, je velmi nestabilní a nejistá. Nastupuje nová vlna krize, poněvadž rozpory, na jejichž základě vznikla stávající krize nebyly vyřešeny. Je to především rozpor mezi výrobními kapacitami a reálnou poptávkou, který přivedl k současné krizi z nadvýroby. Mohutné státní intervence rovněž dosáhly svých maximálních hranic. Snahy prosazovat omezování výdajů na sociální potřeby a služby tak zůstanou v mnoha zadlužených státech Evropy i světa na programu po mnoho let. V mnoha státech již nyní jejich prosazování přineslo dělnické třídě, pracujícím a chudým vrstvám tragické následky. Ve všech zemích buržoazie, prostřednictvím svých politických stran, pokračuje v přijímání opatření ke snižování koupěschopnosti obyvatelstva. V prosazování této politiky jsou buržoazii nápomocny EU, MMF a Evropská centrální banka. Problémy se nejvíce vyostřují v Řecku, Portugalsku a Irsku. Vláda Spojených států přijala dlouhodobý program tvrdých opatření omezování sociálních výdajů. Průběh krize je zhoršen i růstem cen ropy, surovin a potravin, vyvolaný honbou nadnárodních monopolů za zisky a prosazováním strategie lichvy a spekulací. V době, kdy humanitární katastrofy zachvacují chudší státy, národy celého světa trpí růstem cen. Je pravděpodobné, že více než v jiných dobách bude docházet k masovým protestům, stávkám a povstáním, které budou mít svůj původ v absolutní chudobě a růstu bídy.

4. Východiska z krize, nabízena buržoazními politickými sílami budou vyvolávat nové rozpory a nemohou předcházet vzniku dalších krizí. Rozsáhlé státní intervence sice pomohly kapitalistům a monopolům, ale současně přinesly další ochuzení dělníků a dalších vrstev obyvatelstva.

Sociálně demokratická politika, prosazující keynesianské  řešení krize, přivedla k ostrému omezování výdajů na sociální zabezpečení.

Obamův příchod k moci vyvolal iluze, které se nyní rozplynuly, poněvadž jeho politika podpory amerických monopolů přivedla k dalšímu obohacování super bohatých. Sociální demokracie a další reformistické strany hledají východiska z krize v rámci systému.Vychvalují kvality dynamického průmyslového kapitalismu a slibuji vytvoření "zdravého kapitalismu" zbaveného krajností, nedostatků a nevyváženosti. Klamou tak lid i samy sebe. Koncentrace moci i bohatství v rukou monopolů a finanční oligarchie jsou samotnou podstatou kapitalismu. Vykořisťování pracovní síly, anarchie a nerovnoměrnost výroby zboží zůstávají neoddělitelnou součástí honby za maximálním ziskem. Bez zespolečenštění monopolů není možné předat moc do rukou dělnické třídy.

5. Ve všech imperialistických státech nacionalistické, populistické a xenofóbní politické strany, podporované buržoazním systémem vytvořily antikomunistickou frontu. Brání tomu, aby se lidové masy osvobodily od buržoazní politiky. Snaží se zabránit jejich spolupráci s komunisty, které diskreditují jak sociálně demokratické tak i liberální vlády. Využíváním sociální demagogie sice vyvolávají nespokojenost vykořisťovaných mas, současně s tím, však odvádějí pozornost mas od skutečných nepřátel a umrtvují tak třídní vědomí. Slouží buržoazní moci, vytvářejíce bariéru, bránící cestě k socialismu.

6.  Kapitalistický systém reaguje na nahromaděné rozpory omezováním demokratických práv občanů. Práva na stávku a další práva odborů jsou omezována. Současně s tím intervence buržoazních soudních instancí k ochraně práv na svobodné podnikání a volný pohyb kapitálu jsou představována jako svatá. Tím zákonitě buržoazní demokracie odhaluje svou třídní podstatu. Stejnému cíli (odstrašování dělníků a lidových mas, vedoucích boj proti kapitalistickému systému, neschopnému vyřešit jejich problémy) slouží i antikomunistické kampaně zaměřené na  popírání  historických sociálních vymožeností bývalých socialistických států. Paralelně s tím buržoazní státní aparát zvyšuje sledování komunistů a přijímá nejrůznější represivní opatření pod záminkou nutnosti ochrany společnosti před terorizmem. Komplexní získávání osobních údajů na všechny občany je v rozporu  s nedotknutelnosti osobního života. Všechna uvedena opatření jsou prosazována s cílem omezení třídního boje a předcházení lidovým povstáním.

7. Krize vytváří tendenci ke změnám v rovnováze sil v celém světě. Zvyšují se rozpory mezi  kapitalistickými státy. Intervence imperialistických velmocí v arabských zemích názorně ukazuje jejich soupeření o získání nadvlády nad zdroji ropy a zemního plynu, cestami jejich přepravy a kontroly přepravy elektřiny. USA pokračují v upevňování svého statutu supervelmoci. Zvyšují financování vojensko-průmyslového komplexu a koncentrují svou pozornost na geostrategickou kontrolu Asie. I přesto USA ztrácejí své pozice. Jsme svědky vzniku koalic rychle se rozvíjejících států, které se stávají jejich soupeři v boji o přírodní, energetické zdroje a světové trhy. Soupeření mezi USA , těmito státy, Japonskem a EU může vést k nové vlně protekcionismu, otevřeným konfliktům, valutovým válkám a konec konců i k ozbrojeným konfliktům. Dochází i k narůstání rozporů mezi imperialistickými státy v EU, mezi silnými a slabými státy, které nejvíce utrpěly ekonomickou krizí. Roztržka v Eurozóně by mohla vyvolat pád celé EU a proto se Německo s Francií snaží zachránit zájmy evropských monopolů prosazováním systému "ekonomického řízení" s cílem efektivnějšího zajišťování zájmů monopolního kapitálu.

8. V těchto nových vztazích světových sil, v souladu s novou strategií NATO, odsouhlasenou v listopadu 2010 v Lisabonu, vzniká nová jednotná úderná vojenská síla, která bude sloužit k ochraně strategických zájmů imperialistů a k řešení jejich vzájemných rozporů. Ve jménu bezpečnosti a boje s terorizmem umožňuje nová strategická koncepce vojenské intervence ve všech státech světa, které se odmítají podřídit diktátu NATO. Realizaci válečných  záměrů podle nové strategie realizují mnohem pružnější, mobilnější a všestranně použitelnější síly, což potvrdily intervence proti Libyi a Pobřeží Slonoviny. Imperialistické plány USA odpovídají zaměření "Společné politiky obrany EU". Realizace programu "Partnerství pro mír" se vedení NATO pokouší rozšiřovat oblast svého vlivu na další státy, které nejsou dosud jeho členy. Všechna tato opatření však nezabránila růstu napětí ve vztazích mezi velmocemi vyvolávané úsilím o opanování strategicky důležitých regionů se zdroji surovin.

...musíme upevnit komunistické strany a jejich základní organizace

1. Současný vývoj protlačil do popředí otázku nahrazení kapitalismu socialismem. Před komunistickými stranami stojí úkol sehrát rozhodující roli v organizaci povstání, stanovení orientace boje, ukázání způsobu vyřešení základních problémů vykořisťovatelského systému.  Minulé  i současné boje v celém světě tuto nutnost potvrzují. Z kvalitativního hlediska závisí mnohé na tom, jsou li masy na boj politicky připraveny, je-li strana organizována jako předvoj dělnické třídy  a zda je strana ideologicky a politicky konsolidována.

2. Charakter strany závisí na tom, jaké si sama stanoví strategické úkoly, kterých chce dosáhnout a zda je jejím cílem provedení socialistické revoluce, tedy plný rozchod s buržoazním systémem. Proto je jedním ze základních úkolů strany odmítnutí všech forem oportunizmu a parlamentarismu.

Důležité je postavit se jakýmkoliv iluzím o tom, že by postačily pouze fundamentální reformy kapitalistického systému. Je potřeba  objasňovat škodlivost strategií, prosazovaných reformními politickými sílami, slibujícími pracujícím zbavení se vykořisťování cestou progresivních reforem.

3. Charakteristickým rysem komunistických stran je jejich oddanost revoluční cestě a  rozhodujícímu významu třídního boje. Třídní boj a konfrontace s buržoazními sílami dovolují straně upevnit své síly a dělnické třídě probudit své politické uvědomění ve vztahu k historické úloze, kterou má splnit. Vedení boje na parlamentní úrovni a práce v buržoazních institucích jsou pouze významným prostředkem k oslovení mas a hledání nových cest, které povedou k masovému boji. Oportunisté usilují o přikrašlování buržoazního systému, odvracejí se od třídního boje a plně se noří do činnosti v parlamentě.

4. Jedním z hlavních rysů komunistických stran je jejich rozhodnutí plnit svou úlohu avantgardy dělnické třídy. Nejdůležitější funkcí strany  je její činnost na pracovištích, na místech kde je veden rozhodující politický a ideologický boj, základní bitva mezi prací a kapitálem. Strana musí trvale posilovat svůj proletářský charakter i tím, že věnuje mimořádnou pozornost práci  v odborech a masových organizacích dělnické třídy. V odborech se musí snažit vytvářet bojová centra k obraně třídně orientovaného boje odborového hnutí a spojování tužeb a požadavků dělníků s politickým bojem, se svržením kapitalismu. Význam aktivit a role komunistů v odborovém hnutí na ně klade velkou odpovědnost. Komunisté se musí stát vzorem oddanosti, aktivity a neochvějnosti v obhajobě zájmů dělnické třídy a ve svém úsilí přinášet dělnické třídě politické vzdělání, doplňující každodenní praxi. Zejména touto cestou mohou komunisté ještě lépe plnit své povinnosti a závazky vůči dělníkům i komunistům.

5. V předvečer boje je hlavním úkolem komunistických stran organizační upevňování stran a příprava komunistů k plnění úkolů, kterým  budou nuceni čelit v budoucnosti.

Především je nezbytné provést marxisticko-leninskou analýzu stavu vztahů mezi třídami v každé zemí a na jejím základě vypracovat revoluční strategii a politiku vytváření sociálních aliancí. Je nutné vypracovat program, jehož obsahem bude neodkladná podpora požadavků dělnických mas, jako základ revoluční strategie.

Organizačním principem komunistických stran je demokratický centralismus, jako základní metoda činnosti, který se strany snaží trvale zdokonalovat pro využití v praxi.

6. Komunistické strany musí v období přípravy na blížící se střety navázat pevné vztahy s lidovými masami. Jejich existence ve formě nezávislé síly je potřebná na všech místech, kde dělnická třída vede boj. Konkrétní situace v jednotlivých státech se od sebe liší a proto má životní význam správné vyhodnocení silných i slabých stránek a stupně uvědomění avantgardy i lidových  mas. Velmi významný je rozvoj revoluční strategie a taktiky, která umožní komunistům uvést masy do pohybu.   Masy se učí zejména  z vlastních zkušeností, za podmínky, že jim strana pomůže objasnit reformistické podvody a léčky. Vhodná taktika pomoci masám musí být využívána zvláště v období, kdy si osvojují revoluční uvědomění a zabezpečují si podporu co největšího množství spojenců z řad malých a středních rolníků, drobných podnikatelů a dalších lidových vrstev. V závislosti na své velikosti musí komunistická strana usilovat o zapuštění hlubokých kořenů v pracujících vrstvách lidových mas.

7. Zdali budeme schopni využít veškerých možností, které nám současná systémová krize kapitalismu nabízí k propagaci socialismu, závisí na politické a ideologické připravenosti i bdělosti jednotlivých komunistických stran. Samotná současná krize bagatelizovala mnohé mýty o přednostech kapitalismu. Přišla doba, abychom přesvědčili ty, kdo obviňuji  ze vzniku současné krize pouze neoliberalismus o tom, že naše další volba nebude volbou politické orientace, ale politického systému, toho, které politické třídě bude náležet politická moc.  Nastala doba přesvědčit všechny, kdo kritizují pouze nedostatek rozhodných opatření ve vztahu k bankám a spekulantům, že buržoazně-demokratický systém není možné reformovat, ale pouze svrhnout. Jako alternativu je nezbytné prosazovat socialismus. Šíření pravdy o socialismu se musí stát součástí současné masové propagandy a nikoli pouze ideou, kterou mají strany k dispozici a použijí ji až ve vhodném okamžiku.

8. Prosazování vlivu komunistických stran na lidové masy bude úspěšné pouze tehdy,  když budou sehrávat úlohu předvoje dělnické třídy v boji proti asociálním reformám a  válečným dobrodružstvím, budou prosazovat sociální a demokratické požadavky a bojovat  za národní a společenské osvobození. Komunisté jsou nejlepšími obránci bezprostředních požadavků ve svém boji za společnost bez vykořisťování dělníků. Síla dělnické třídy a jejich spojenců se zvyšuje v každodenním boji. Komunistické strany získávají autoritu a zkušenost pouze  ve společném boji v řadách dělnické třídy. To lze uskutečnit pouze  tehdy, pokud strana převezme odpovědnost za mobilizaci mas, s cílem  zvyšovat jejich uvědomění a  organizovanost.. Toho strana může dosáhnout cestou samostatné činnosti a prostřednictvím práce komunistů v odborech a masových organizacích.

9. Důležitým úkolem je trvalá účast strany v boji lidových mas. Strana musí umět trvale vyhodnocovat  vlastní politiku a taktiku i výsledky, napomáhající upevnění stranické práce v  masových organizacích. Ke zobecnění našich úspěchů a nápravě chyb musíme využívat praxi marxisticko-leninské kritiky a sebekritiky.  Strana, jejíž praxí se stane materialismus  a dialektika dosáhne úspěchu mnohem rychleji.

10. Krize zasahuje všechny vrstvy dělnické třídy.

11. Nejvyšší prioritou práce strany v lidových masách je rozšiřování členské základny, jako základního principu upevňování a výstavby pevné a vlivné strany, na čemž závisí orientace a úspěchy budoucích bojů.  Zapojení se do vedení třídního boje je vynikající příležitostí pro přípravu kádrů a členů. Převážná většina mladých lidí a zejména generace, která má zkušenosti s vlnou antikomunismu po roce 1989, se nikdy nesetkala s tak závažnou  krizi, jako je současná. Dnes se připravuje  k sehrání své revoluční úlohy v příštích desetiletích.

12. Strany musí postupovat  kupředu v rámci mezinárodní spolupráce komunistických stran,  jak na celosvětové tak i na regionální úrovni, realizované prostřednictvím dvoustranných a multilaterálních setkání. Všichni se střetáváme se stejným protivníkem -  imperialismem. Proti nám jsou vedené stejné útoky, máme stejné obavy a stejné cíle.

Existuje mnoho možností pro porady, spolupráce a vzájemné pomoci, které musí být zcela využity. Vzájemnou pomocí je především  myšleno vytvoření možnosti pro seznámení se s nejlepšími zkušenostmi a vymoženostmi, jak v oblasti ideologické a politické, tak i ve sféře výstavby strany, řízení boje  mas a vytváření masových organizací. Mnohem intenzivněji si musíme vyměňovat zkušenosti, získané z vedení třídního boje, provádění volebních kampaní, využívání nových komunikačních metod a  agitace. Rozhodující význam má vzájemná pomoc a solidarita.

Poznámky:

(1)

Deklarace 18. mezinárodního komunistického semináře, květen 2009;
Závěry 19. mezinárodního komunistického semináře, "Komunistické strany a prohlubování krize kapitalismu"

 

 

Signatáři: