Past na Kreml

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

V průběhu posledních měsíců se západní a prozápadní média úporně snaží prosadit do vědomí všeho lidstva, že se libyjská vláda dopouští genocidy vlastního lidu,  narušuje základní lidská práva, že v zemi není demokracie, běsní v ní hlad, nemoci a teror. Vůdce Velké Socialistické Lidové Libyjské Arabské Džamahirie Muammar Kaddáfí je podle médii ztělesněním světového zla a jemu věrní občané a příslušníci armády jsou sílami pekla anebo hlupáci, kteří nedokáži rozlišit pravdu od lži, v nejlepším to jsou nešťastné oběti režimu, které se nemohou dočkat, kdy je síly dobra a světla, představované libyjskými rebely a mírotvorci, v čele s americkou armádou,  osvobodí od tyranie.

Jde o nestydatou lež a pomluvu. Za poslední tři měsíce provedly vzdušné síly USA a NATO přes tisíc vražedných náletů, při kterých bylo svrženo na města tisíce pum a vystřeleny tisíce raket. Z plavidel 6.Flotily amerického námořnictva bylo odpáleno na libyjská města několik set raket s plochou dráhou letu Tomahawk.  Veškerá použitá munice má pláště pum a raket ze slitiny titanu s ochuzeným uranem, zamořujícím zasažené teritorium na tisíce let. USA a jejich spojenci utratí denně 100 milionů USD  v akci, jejímž cílem je likvidace vůdce revoluce, jak nedávno potvrdil členu Výboru obrany amerického Kongresu Miku Turnerovi (Republikán za stát Ohio) americký admirál Samuel Locklear, velitel Spojeného operačního velitelství sil NATO v Neapoli. Admirál uvedl, že síly NATO se zaměřují na zabití Muammara Kaddáfího a to i přes Obamova opakující se prohlášení, že změna režimu není jeho cílem,  protože se na ní nevztahuje mandát Rezoluce číslo 1973 RB OSN. 

Přes obrovské výdaje velení NATO radostně deklaruje, že blokovalo ve svých bankách přes 60 miliard USD libyjských finančních prostředků. Potvrzuje tak, že si libyjský lid financuje své vyvražďování sám. Jak dlouho to bude ještě pokračovat?

Pro USA je byznys vším. Vždy na všem musí vydělat. Pouze v tomto roce prodaly Saudské Arábii zbraně za více než 40 miliard USD. Za menší sumy prodaly zbraně svým dalším spojencům: Kataru, Omanu, Spojeným Arabským Emirátům a Jordánsku. Proč USA vyzbrojují a přezbrojují všechny své spojence na  Středním Východě? Nejen pro gigantické zisky, ale i proto, aby mohly rozpoutat v regionu rozsáhlou válku. Není přece žádným tajemstvím, že tak zvané "Arabské jaro" organizovaly americké tajné služby, že celá akce byla provedena v zájmu zahraniční politiky USA a zaměřena  proti vzpurným vůdcům Kaddáfímu, Assadovi a Ahmadinedžádovi.

Počátkem roku 1990 v průběhu osobní audience sdělila americká velvyslankyně April Glaspieová Hussajnovi, že USA nebudou zasahovat proti připojení Kuvajtu, který byl dříve jednou z jeho provincií, k Iráku.

Zde je  potřeba uvést, že v sedmileté válce Iráku s Íránem Američané plně podporovali Hussajna a dodávali mu i bojové chemické látky. Proto zřejmě i irácký prezident uvěřil velvyslankyni a vydal příkaz k obsazení Kuvajtu - nepochopil, že jde o provokaci, která byla využita k operaci "Pouštní bouře".

Tato historka, který byla v průběhu let  mnohokrát potvrzena, příkladně demonstruje, že USA se v zájmu prosazení svých cílů nezastaví před žádnou lží nebo provokací.

Prezident USA Obama, který vede nyní současně 3 války, chce dosáhnout toho, co se dosud nepodařilo žádnému z jeho předchůdců, stát se skutečným vládcem světa, což ostatně potvrdil na nedávném zasedání G8 v rozhovoru s britským premiérem Cameronem. Je zřejmé, že ani při svém skvělém vzdělání se Obama nepoučil z dějin a nezaregistroval, jak skončili všichni, kdo se o to pokusili v minulosti.

Na libyjskou kartu vsadil Obama mnoho, ne-li všechno. Porážka v Severní Africe a porážkou bude jakákoli forma přežití vůdce revoluce Kaddáfího, se pro něj stane koncem jeho politické kariéry. Proto je připraven využít jakékoli prostředky k odstranění vůdce. Zjevné narušení Rezoluce číslo 1973 umožňující pouze zavedení bezletové zóny nad Libyi, to potvrzuje v celém rozsahu.

Je potřeba si připomenout, že v dubnu 1986 přesně tak, jako nyní, začali Američané bombardovat Tripolis a Benghází, pod záminkou účasti Kaddáfího v mezinárodním terorizmu. Tehdejší vedení SSSR (Gorbačov ještě neovládal všechny mocenské nástroje) okamžitě vyslalo do Tripolisu vojenská plavidla k ochraně libyjského lidu a Ronald Reagan okamžitě vydal příkaz k ukončení bombardování.

Ale co nyní? Proč Ruská federace oficiálně podporuje  americkou agresi proti libyjskému lidu.

Na posledním summitu G8 se prezident Medveděv dotazoval na vstup Ruska  do WTO a požadoval objasnit přibližování systému protiraketové obrany k ruským hranicím.

Nicméně rozhodování o těchto, pro Rusko životně důležitých otázkách bylo odloženo na "potom". Zato však G8 velkodušně pověřila Medveděva sehrát  úlohu prostředníka mezi Kaddáfím a "rebely" jejichž bojová část je tvořena příslušníky Al Kájdy a skupinu politickou reprezentují americkou CIA získání agenti - vysocí Kaddáfího funkcionáři - přeběhlíci.

Je to paradox. Vždyť Ruská federace jako stálý člen RB OSN se zdržela hlasování o provedení jakékoli vojenské operace proti Libyi, včetně zavedení bezletové zóny. Nikdy nesouhlasila s bombardováním kvetoucích měst a sídlišť Libye. Nicméně nyní má prezident Medveděv  dokončit špinavou hru a tím diskreditovat  sám sebe, nejen před libyjským lidem, ale i před celým světem?

V americké dobrodružné a nenávistné protilidové zahraniční politice již nezbývá prostor pro zohledňování ruských zájmů. To potvrdil i průběh "mise" zvláštního prezidentova zmocněnce Michaila Margelova v polovině června v Libyi. Margelov měl jednat s představiteli "rebelů" v Benghází a pak s Muammarem Kaddáfím v Tripolisu.

Jaká to však mohla být jednáni, jestliže jejich nezaměnitelnou podmínkou byla demise vůdce revoluce. Co mohl zaručit Kaddáfímu představitel ruského prezidenta, jestliže Medveděva jeho američtí "přátelé" nepovažují za svého rovnocenného partnera?

Navíc, představitele amerických ozbrojených sil dávali jasně najevo, že Margelov, který přiletěl na jednání do Benghází není osobnost, kterou by měli brát vážně a více než týden ho zdržovali v hlavním městě rebelů pod záminkou, že koridor pro let do Tripolisu není bezpečný.

Ruskému vedení nezbývalo  jiné východisko, než zahájit jednání neformálně. Využili k němu současného prezidenta Mezinárodní šachové federace FIDE, Kirsana Iljumžinova, který se s Kaddáfím osobně zná. Kaddáfí se s Kirsanovem  sice setkal, ale odmítl setkání s Margelovem, kterého Američané milostivě propustili do Tripolisu.

Rusko, svým faktickým připojením  k americké agresi proti Libyi,  přišlo nejen o desítky miliard USD z již uzavřených i připravovaných kontraktů s libyjskou vládou, které "rebelové" po svém příchodu k moci převedou na USA, Velkou Británii a Francii, ale ztratilo i tvář před světovou veřejností..

Fond přátelství s arabskými národy se prostřednictvím týdeníku "Zavtra" obrátil ke světové veřejnosti, americkému Kongresu a parlamentům Velké Británie, Francie a Itálie s výzvou, aby zastavily krveprolití v Libyi.

Proto jsme nyní s velkým zadostiučiněním přijali zprávu o tom, že  Kongres USA podal Nejvyššímu soudu USA žalobu na prezidenta Obamu, obviniv  ho z nesankciovaného rozpoutání agrese, kterým překročil své pravomoci (na základě svého rozhodnutí nesmí vést vojenské operace více než 30 dní). Kongres přijal i rezoluci odsuzující účast armády USA v operacích proti Libyi a požadující ukončení jakékoli formy jejich financování.

Jak bylo možné očekávat z Benghází se okamžitě ozvaly hlasy "rebelů", že jim došly finanční prostředky. (Obnovit export ropy se jim zřejmě nezdařilo.) Ministr obrany Gates ihned prohlásil, že přijetí rezoluce je chybou, protože by se mohlo stát, že všechny, až dosud do agrese vložené prostředky, byly zbytečně promrhány. Zdůraznil, že dosud agrese stála ozbrojené síly USA 750 milionů USD a k vítězství bude stačit pouze 400 milionů. Nicméně jde opět o lež, poněvadž před tím uváděl, že válka stojí USA denně 100 milionů.

Myslím, že nastal čas, kdy je potřeba vystoupit proti agresi v Libyi a zneškodnit past, kterou připravil pro Rusko Barack Obama.

Autor: Prezident Fondu přátelství s národy arabských zemí Akir Bagemskij - Ruská federace Uveřejněno v týdeníku "Zavtra" č.25, 22.6.2011. Překlad: Karel Kluz