Arabové aneb vraždy podle abecedy

Podrobnosti

Kategorie: Názory, polemika

27. února přijala Rada bezpečnosti OSN jednomyslně rezoluci čis.1970  o zavedení sankcí proti Libyi. Pokud chtějí členské státy OSN rezoluci dodržet, musí okamžitě zmrazit v bankách a jiných finančních institucích na svém území  všechny libyjské finanční fondy, zdroje a konta organizací nebo osob uvedených v rezoluci.

RB OSN schválila zákaz cest pro Muammara Kaddáfího, členy jeho rodiny a příbuzné i členy vlády. Rezoluce zakazuje dodávky zbraní, munice a jakéhokoli vojenského materiálu. Hlavním rozhodnutím RB je však předání situace v Libyi k řešení Mezinárodnímu trestnímu soudu OSN.

Jako příčinu svého rozhodnutí označila RB OSN "rozsáhlé a systematické útoky proti obyvatelstvu, kterých se dopouští libyjská vláda", což může představovat "zločin proti lidskosti".

 

Co se tedy ve skutečnosti děje v Libyi?

Opravdu se libyjská vláda dopouští zločinů proti lidskosti? Na základě analýzy faktů z převratů uskutečněných ve světě od roku 1989, organizovaných CIA, Mossadem a přidruženými tajnými službami států EU a Japonska,  lze s jistotou tvrdit, že nikoli.

 

Připomeňme si: počátkem ledna 2011 povstání v Tunisu svrhlo prezidenta, následovalo svržení prezidenta Mubaraka v Egyptě. Paralelně s tím probíhají rozsáhlá, jakoby lidová povstání v Alžíru, Bahrajnu, Jemenu a Jordánsku. Bezprostředně nato začne "diktátor" prolévat krev svých poddaných v Libyi. Tak to prezentují pokornému a apatickému vědomí světové populace buržoazní masmédia. Nepřevzal si Obama a jeho nohsledi náhodou scénář z románu Agáty Christie "Vraždy podle abecedy"? Vrah kamufluje svůj skutečný cíl celou sérií vražd, ale jeho oběť je pouze jediná, v našem případě Libye. Všechno ostatní slouží k odvedení pozornosti, s cílem upevnit ve světovém veřejném mínění názor, že jde skutečně o celou řadu lidových bouří, motivovaných nenávistí vůči zpupným diktátorům. Za maskovací sítí je však ukryt skutečný cíl: rozhodující krok k ovládnutí ropných zdrojů Libye a se světovým souhlasem likvidace antiimperialistického a nepředvídatelného "diktátora", který se v porovnání s ostatními "ropnými" arabskými vládci poměrně pečlivě staral o své občany, což ve spojitosti s Chávezem, Moralesem, Correou, Castrem a Ahmadinedžádem by mohlo tvořit precedens pro další pokusy o nastolení "lidových" vlád ve světě, podobně jako po 2.světové válce.

 

Danou taktiku je možné porovnat s logikou zločinu, jejíž podstatu vysvětlují mnohé trestní zákoníky světa: aby vrah zabil svou oběť a nebyl snadno odhalen, umístí bombu ve vlaku a spolu s obětí zahynou desítky nevinných.

 

Jedním z hlavních rysů rozvoje situace je její rychlost a cílevědomost. Včetně  otázky předání "kauzy Libye" Mezinárodnímu trestnímu soudu OSN (ICC). Ještě 23.2.2011 hlavní prokurátor ICC Luis Moreno Ocampo uvedl, že soud nemůže zahájit vyšetřování, poněvadž Libye nikdy neratifikovala statut ICC a nepodléhá jeho jurisdikci. Dodal však, že by se to mohlo změnit, pokud by případ předala soudu - ICC  Rada bezpečnosti OSN. A již za několik dní RB přijímá nejen rezoluci, ale i rozhodnutí o předání kauzy ICC. Takovou fantastickou rychlostí RB OSN ještě nevyřešila ani jeden případ. Je to již v dějinách OSN druhý případ, kdy RB předala rozhodnutí o stíhání ICC. První bylo v roce 2005, kdy byl z genocidy obviněn súdánský prezident Bašír. Tehdy však nebylo hlasování jednomyslné, jako nyní. Zřejmě ti, kdo obvinění prosazovali, se poučili a prezidenty i premiéry, stálých i nestálých členů RB OSN dlouhodobě zpracovávali.

 

Analogické zneužití mezinárodního soudu pro intervenci do již započaté agrese provedl Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii ICTY, kdy ještě v průběhu bombardování suverénního Srbska jeho tehdejší hlavní prokurátorka Louise Arbourová podepsala žalobu na prezidenta napadené země,  Miloševiče. To, co se uskutečnilo v roce 1999 v Jugoslávii, se nyní opakuje v Libyi.

 

Tak zvaná "mezinárodní jurisdikce" potvrdila, že se definitivně stala jedním z hlavních nástrojů vedení zločinných válek. V Tunisu ani Egyptě se podstata výkonu politické moci nezměnila. Odešly symboly diktatury a vše zůstalo při starém.

 

Jedině v Libyi jde o naprosto jinou věc. Proč právě Libye? USA se pokoušejí svrhnout Kaddáfího 42 let. Americké letouny F-111 bombardovaly Tripolis a Benghází v dubnu 1986. Nezapomeňme, že tehdy již byl v SSSR u moci Gorbačov a USA si mohly dovolit všechno. Ani tehdy světová veřejnost nelitovala zavražděnou Kaddáfího adoptivní dceru a další jeho spolupracovníky. Dnes se taktika USA poněkud změnila. Západ, demonstruje připravenost "spolupracovat s Kaddáfím" zaměnil přímé násilí za rozložení libyjské společnosti zevnitř. Rozhodující je ovšem ropný faktor. Odhadované ropné zásoby Libye představují asi 50 miliard barelů (5.místo na světě ihned za Ruskem ze 79 miliardami.) Hlavní organizátoři převratu museli jednat otevřeně. Zatímco tuniské a egyptské vedení pouze upozorňovali, aby nepoužívalo násilí proti lidu, ve vztahu k Libyi se rozjel mechanismus nátlaku na plné obrátky. Otevřené hrozby generálního tajemníka OSN, prohlášení Vysoké komisařky pro lidská práva Navi Pillayové, odsuzující Kaddáfího a podporující pučisty,  rezoluce RB  OSN a nakonec Mezinárodní trestní soud OSN.

 

Důležitou úlohu v přípravě a průběhu převratu, zejména z hlediska koordinace akcí i vyvolávaní masové psychózy a nenávisti sehrály sociální sítě, Internet, Facebook, Twitter a další. Veřejné mínění světa poštvaly proti Kaddáfimu zejména zfalšované, jakoby přímé reportáže z údajně dobytých měst a informace o přechodu mnoha Kaddáfiho spolupracovníků, včetně jeho dětí na stranu vzbouřenců. Zrůdné a příčící se zvyklostem v mezinárodních vztazích jsou dezinformace britského ministra zahraničí, že Kaddáfí uprchnul do Venezuely. Scénář je naprosto stejný, jako před zahájením bombardování Srbska v roce 1999, kdy si NATO zvolilo jako záminku údajný masakr Albánců srbskými vojsky v kosovském Račaku. Nyní je však tempo rozvoje situace mnohem vyšší. Akce je lépe připravena. Libye je první ostrá prověrka sil a prostředků informační války. A bohužel úspěšná.

 

Na 65. Valném shromáždění OSN navrhla libyjská delegace, aby do programu jednání byly zahrnuty otázky jako "Vyšetřování válek od založení OSN", "Vyšetřování atentátů na prezidenty nebo premiéry za posledních 60 let". Sekretariát VS OSN tyto otázky odmítl zahrnout do programu jednání. V roce 2007 předložila ruská delegace návrh konvence zakazující vedení informačních válek, což bylo rovněž odmítnuto.

 

Moskva velmi dobře chápe oč nyní jde a je si vědoma toho, že probíhá  generální zkouška nových metod vedení války. Zastavit agresory se pomoci vyšetřování a rezolucí v dohledné době nepodaří. Je potřeba se připravit na přímé odražení agrese. Proto nedávno Rusko ratifikovalo smlouvu s Běloruskem o zabezpečení vzájemných dodávek  vojenské i civilní produkce v období rostoucí hrozby agrese a v průběhu válečného konfliktu. Ve smlouvách se za poslední desetiletí objevila taková formulace poprvé. Události na BSV potvrzují, že globalizovaná moc zahajuje  novou plnohodnotnou světovou válku a hrozba agrese se zvyšuje.

Docent Alexandr Mězjajev , vedoucí katedry mezinárodního práva na Akademii řízeni v Kazani (Ruská federace)