WikiLeaks potvrdil záměry USA s Chávezem

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Dokumenty amerického ministerstva zahraničí, zveřejněné na WikiLeaks, potvrzují plány Bílého domu omezit vliv Venezuely v regionu a vyvolat pád prezidenta Hugo Cháveze. Záměry Washingtonu izolovat a svrhnout Cháveze započaly ihned po jeho zvolení v roce 1998.

Zatím největší akcí byl pokus o státní převrat v roce 2002, kdy se pučistům podařilo prezidenta zatknout a k jeho osvobození došlo až pod tlakem masových lidových demonstrací. Ve stejném roce ochromila Venezuelu opozicí organizovaná stávka v petrolejářském průmyslu, po které následovaly celosvětové mediální kampaně a zásahy do volebních kampaní. Prostřednictvím USAID (Agentura pro mezinárodní rozvoj) a NED (Národní nadace pro demokracii), poskytly USA miliony dolarů venezuelským opozičním nevládním organizacím, novinářům a mediálním společnostem - k rozvrácení Chávezova režimu.

Do úniku dokumentů popíral Bílý dům jakékoli zásahy proti prezidentovi a teprve nyní se potvrdilo, že USA nejenže samy usilovaly o zvrácení progresivního vývoje, ale snažily se do akce zatáhnout i své spojence.

Stávající zástupce náměstka americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové Craig Kelly navrhoval ve svých depeších v červnu 2007, kdy vykonával funkci velvyslance v Chile (2004-07), šest hlavních směrů útoku k omezení Chávezova vlivu a k obnovení vedoucího postavení USA v regionu. Kelly, který sehrál rozhodující úlohu v přípravě odstranění honduraského prezidenta Manuela Zelayi, uváděl: "Je třeba znát svého nepřítele. Musíme lépe pochopit Chávezův způsob myšlení, záměry, které sleduje a modely jejich prosazení. Toho lze dosáhnout pouze zkvalitněním činnosti CIA ve všech našich zemích." Kelly ve zprávě přiznával, že Chávez je hrozivý protivník, ale může být poražen. Doporučoval posílit americkou přítomnost v regionu a zlepšit vztahy s velením národních armád: "Měli bychom upevnit svazky s těmi představiteli armád, kteří sdílejí naše obavy z činnosti Cháveze." Současně s tím navrhoval vést proti venezuelské vládě psychologické operace, zaměřené na využití jejich slabin.

Důležitou roli měla sehrát tzv. pravda o Chávezovi: "Jeho falešné vize, neuskutečnitelné sliby, nebezpečné mezinárodní kontakty, počínaje Íránem, musí být pečlivě posuzovány s cílem odhalit jeho záměry a využít je v americké propagandě."

Rovněž doporučoval zintenzivnění kontaktů amerických politických představitelů s regionem Latinské Ameriky - zaměřených na objasňování záměrů USA a pojetí demokracie a pokroku. Často navrhoval využívat rozpory mezi vládami Latinské Ameriky k prosazení izolace Venezuely: "Brazílie se může stát silným protipólem Chávezových projektů." Nebo: "Chile se nabízí jako vynikající alternativa Chávezovu režimu... Měli bychom se snažit prosadit, aby se Chile sama chopila iniciativy, ale učinila to tak, aby se zdálo, že plní vlastní záměry a nevykonává pouze naše příkazy. Problém Argentiny je sice složitější, ale stále má nesporné vlastnosti, které lze využít k oslabení Chávezova vlivu na vnitropoliticky vývoj."

V prosinci 2005 se stala Venezuela plnohodnotným členem MERCOSUR (Jižní trh) a to i přes Kellyho úsilí, který navrhoval využít amerických kontaktů v členských státech Argentině, Paraguayi, Brazílii a Uruguayi k prosazení odmítnutí členství.

Zveřejněné depeše nejenže odhalují nenávistné postoje USA vůči Chávezovi, ale potvrzují i úsilí zapojit do boje proti němu prezidenty Kolumbie - Uribeho, Mexica - Calderona a další. Tajný dokument z prosince 2009 referuje o schůzce mezi mexickým prezidentem Felipem Calderonem a ředitelem Národního zpravodajství USA Denisem Blairem, ve kterém mexický prezident přiznává, že se pokusil izolovat Venezuelu využitím svého vlivu v organizaci všech latinskoamerických států Rio Group. Současně s tím žádal Blaira o zviditelnění americké přítomnosti v regionu, která by zabránila zvolení marxistky Dilmy Rouseffové, poněvadž jedině Brazílie může vyvinout rozhodující tlak na Cháveze.

Tajné dokumenty z velvyslanectví USA v Kolumbii potvrzují snahy exprezidenta Uribeho přesvědčit Bílý dům o nezbytnosti vojenského zásahu proti Chávezovi. V depeši z prosince 2007 tehdejší americký velvyslanec v Bogotě Brownfield podrobně popisoval setkání Uribeho s delegací amerického Kongresu, na kterém zdůraznil hrozby, jež představuje Chávez pro Latinskou Ameriku. O měsíc později, v lednu 2008, Uribe požádal předsedu Sboru náčelníků štábů admirála Michaela Mullena o vojenský zásah proti Venezuele.

Není tajemstvím, že nejzákeřnějším protivníkem pokrokového režimu ve Venezuele je katolická církev, což potvrdily i zveřejněné depeše. Na schůzce v lednu 2005 arcibiskup Baltazar Porras urgoval amerického velvyslance Brownfielda, aby požádal svou vládu o daleko otevřenější kritiku Cháveze a o prosazení mnohem intenzivnějšího odsouzení prezidenta západním společenstvím. Washington se nikdy příliš netajil svými strategickými záměry svržení prezidenta Cháveze a likvidace Bolívarské revoluce. Důležité je, že zveřejněné kopie dokumentů všechny naše domněnky plně potvrzují. USA pokračují ve financování opozičních skupin (jako v Bělorusku a Íránu) s cílem rozvracet venezuelskou demokracii. Z těchto hledisek je třeba pokus o vyslání Larryho Palmera jako velvyslance do Caracasu (tedy člověka, jenž dlouhodobě veřejně vyjadřuje nepřátelské postoje vůči Chávezovi) hodnotit jako hrubou provokaci.

Karel KLUZ