Ruští komunisté a íránská krize

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Přestože volby prezidenta v Rusku se mají konat až v březnu 2012, ekonomická krize a následné snižování životní úrovně lidu dále zpochybnila sliby vedení současného režimu o možnostech urychlené nápravy. Do popředí vystupuje otázka, kdo se kromě Medveděva a Putina stane třetím důležitým kandidátem. Bezpochyby jím bude znovu předseda ruských komunistů Gennadij Zjuganov, i když on sám několikrát na veřejnosti uvedl, že je zatím předčasné hovořit o jeho účasti v boji o funkci prezidenta.

V této souvislosti vyvolalo pozornost zvláště Zjuganovovo prohlášení k situaci na Blízkém a Středním východě, ve kterém zdůraznil obavy ze snižování indexu světové bezpečnosti v souvislosti s americkými a izraelskými hrozbami Íránu.

Uvedl, že současná administrativa prezidenta Obamy pokračuje v agresivní politice svých předchůdců, zaměřené na změny hranic a přerozdělení území, s cílem konečného ovládnutí dané oblasti jako celku, ve kterém bude hrát hlavní strategickou úlohu Izrael. Koncentrace sil a prostředků v Afghánistánu a Perském zálivu je doprovázena úsilím o rozdělení Iráku (osamostatněním Kurdistánu) a Afghánistánu na Severní část obývanou hlavně Tádžiky a Uzbeky a jižní, kde převládají Paštuni. Pod plnou kontrolu USA postupně přechází Pákistán. Při vší nejednoznačnosti politiky turecké vlády se velení ozbrojených sil plně podřizuje vojenské strategii NATO. Poslední překážkou ke splnění záměrů amerického imperialismu zůstává pouze Írán.

Je naprosto evidentní, že opakovaná tvrzení Obamy, Clintonové a jejich spojenců, že jsou vedeni úsilím předejít nebezpečí jaderného konfliktu v případě, že by se Írán stal další nukleární mocností, nejsou ničím jiným než opakováním lživých prohlášení o iráckých zbraních hromadného ničení před intervencí v roce 2003. Skutečným záměrem je záměna nezávislé íránské vlády politickým uskupením prozápadních a hlavně proizraelských kolaborantů.

Zjuganov varuje, že všechny uvedené kroky mají přímý vztah k bezpečnosti Ruska. Přesto ruské vedení s překvapujícím úsilím nevěnuje pozornost zvýšeným hrozbám jihu Ruska v případě realizace záměrů jeho tzv. partnerů.

V případě ovládnutí Íránu se otevře pro USA a jejich spojence cesta na Kavkaz, do Střední Asie a k útoku na ČLR. Budou ohroženy ruské historické zájmy v Kaspické pánvi. Ruská vláda pokračuje ve své nedůsledné a rozporné politice ve vztazích ke klíčovým státům Blízkého a Středního východu. Taková politika, kterou nazývá ?pragmatickou?, působí proti ruským zájmům. Od zániku SSSR dosud žádná ruská vláda o samostatnou politiku v tomto surovinovém regionu neusilovala.

Ruští komunisté jsou přesvědčeni, že Rusko je schopné ovlivnit v této oblasti vývoj situace a odvrátit nebezpečí velkého regionálního a snad i světového konfliktu. Pouze KPRF je schopna realizovat důslednou a transparentní politiku snižováním napětí v oblasti a pozastavit nejen válečné štvaní americké administrativy a jejích spojenců, ale i otevřené provokace proti Íránu. Najednou se z ničeho nic objevili v Kaspickém moři piráti útočící na íránská plavidla. (V době, kdy objektivy satelitů mohou sejmout čas z vašich náramkových hodinek...)! Kdo mohl pirátům poskytnout spolehlivou základnu? Rusko? Kazachstán? Turkmenistán? Ázerbájdžán? Ptáme se zbytečně. Žádná vláda neodpoví. Někdo je přece musí živit a vyzbrojovat...

V Hormuzském průlivu byla poškozena japonská super tanková loď. Mluvčí 5. flotily US Navy uvedl, že její vojenská plavidla s tím nemají nic společného. Znalci však již dávno došli k závěru, že zatarasení průlivu vyvolá krach světového obchodu s ropou. Ani zde není odpověď. Obavy se ale zvyšují. Ve východní části Íránu byl proveden teroristický útok na velící důstojníky a generály elitního Sboru stráže islámské revoluce. Kdo ho organizoval?

Světová média zvyšují napětí údajně věrohodnými úvahami o nevyhnutelnosti útoku izraelských a amerických vzdušných sil na Teherán. Z hlavního města jsou prý evakuovány štáby íránské armády a Írán se připravuje na válku. I embargo vyhlášené Radou bezpečnosti OSN (kterou ruský delegát měl možnost vetovat) může vyprovokovat ozbrojené konflikty a dále zvyšovat napětí. Pod tlakem je celý region Blízkého a Středního východu. USA a NATO počítají s tím, že vztahy mezi Peršany a Araby jsou dlouhodobě vyhrocené (což využily v nedávné minulosti k rozpoutání války mezi Irákem a Íránem), přestože poslední průzkum veřejného mínění v umírněných arabských státech Egyptě, Emirátech, Libanonu, Jordánsku, Maroku a Saúdské Arábii naznačil, že se vztahy mění a většina jejich obyvatel souhlasí nyní s tím, aby Írán vlastnil jaderné zbraně a islámské státy mohly důstojně odpovědět na americké hrozby.

Situace je mimořádně nebezpečná. Ruští komunisté o tom hovoří naprosto otevřeně, a nejen oni. Fidel Castro vyzval v kubánském parlamentu Obamu, aby nevydával rozkaz k přepadení Íránu, protože Írán nikdy neustoupí požadavkům USA. Takové rozhodnutí přinese smrt stovek milionů lidí, včetně posádek válečných plavidel a letounů podílejících se na útoku. Jeho slova zní jako zvon bijící na poplach. Svými slovy se obrací na světovou veřejnost, včetně Ruska, jehož vláda se připojila k nestydaté protiíránské kampani - hrozící následky, na které upozorňují Fidel Castro i ruští komunisté.

 Karel KLUZ