Případ kubánské (miamské) Pětice

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Na základě informací poskytnutých Výbory pro osvobození Pětice kubánských hrdinů z USA, Velké Británie a Belgie vám přinášíme chronologický přehled vývoje případu Miamské pětice od doby jejich zadržení a uvěznění ve Spojených státech v roce 1998. V článku naleznete důvody jejich obvinění a jaké důkazy proti nim uplatnila americká administrativa, ale také srovnání jiných případů probíhajících ve Spojených státech v kontrastu s přístupem administrativy USA k Pětici.

POSLEDNÍ VÝVOJ: PŘÍPAD KUBÁNSKÉ PĚTICE

V září 1998 uvěznili agenti FBI v Miami pětici kubánských mužů. Nechali je ve speciálním ubytovacím bloku a izolovali je od všech ostatních vězňů po celých 17 měsíců, až do procesu, v zajišťovací vazbě.

Prvních pět měsíců byli Kubánci umístěni v oddělených celách, izolováni jeden od druhého i od dalších vězňů. Poté, co po pěti měsících požádala obhajoba o jejich přemístění s prohlášením, že potřeba pracovat na jejich obhajobě je izolací ohrožena, byli přemístěni do jiné části budovy, kde jednotlivé cely sdíleli po dvojicích, což bylo dvakrát změněno, a jeden z nich byl vždy sám, ale stále zůstávali izolováni od ostatních vězňů, držených ve speciálním bloku po celou dobu před procesem, a zůstali tak po celých 17 měsíců, než byli postaveni před soud. Jejich posláním ve Spojených státech bylo sledovat činnost skupin a organizací, zodpovědných za teroristickou činnost proti Kubě.

Gerardo Hernández, Ramón Laba?ino, Fernando González, Antonio Guerrero a René González byli obžalováni z mlhavého zločinu spiknutí ke spáchání špionáže. Vláda USA je nikdy neobžalovala ze skutečné špionáže, ani nepotvrdila, že by ke skutečným činům špionáže došlo, neboť jim nebyl zabaven žádný tajný dokument.

Navzdory ostrým námitkám, vzneseným obhajobou Pětice, byl případ souzený v Miami na Floridě, v komunitě s dlouhou historií nepřátelství vůči kubánské vládě, což zabránilo spravedlivému vedení procesu.

Proces, jenž trval déle než šest měsíců, se stal nejdelším, jaký byl ve Spojených státech dosud znám. Bylo předloženo 119 svazků svědeckých výpovědí a 20 000 stránek dokumentů, včetně výpovědí tří amerických penzionovaných armádních generálů a jednoho penzionovaného admirála, který potvrdil, že důkazy o špionáži neexistují.

Když se proces blížil k závěru, když měl být případ přednesený porotě ke zvážení, vláda USA písemně uznala, že se jí nepodařilo prokázat hlavní obvinění ze spiknutí ke spáchání vraždy, vznesené proti Gepardu Hernándezovi, s tvrzením, že byla postavena před ?nepřekonatelnou překážku? ve spojitosti s vyhráním případu. Porota přesto, pod nesmírným tlakem místních sdělovacích prostředků, shledala Pětici vinnou ve všech bodech obžaloby.

Shledána vinnou, Pětice dostala celkově 4 doživotí a 77 let a byla uvězněna v pěti různých vězeních s nejpřísnější ostrahou, bez možnosti mezi sebou komunikovat.

Dodatečně jim byla do rozsudků vnucena věta, podle které ?jako další speciální podmínka kontrolovaného propuštění je, že obžalovanému je zakázáno se sdružovat na specifických místech, o kterých je známo, že na nich jsou nebo je navštěvují jednotlivci nebo skupiny jako teroristé, členové organizací obhajujících násilí a osobnosti organizovaného zločinu, nebo taková místa navštěvovat.?

Obvinění ze spiknutí ke spáchání špionáže a spiknutí ke spáchání vraždy představovala pro tři z nich doživotí, čímž se stali prvními osobami, odsouzenými ve Spojených státech na doživotí za špionáž v případě, kde nebyl nikdy předán žádný tajný dokument.

Odvolací proces trval devět let. V srpnu 2005 tříčlenná porota odvolacího soudu všechny rozsudky zrušila na základě toho, že se pětici obžalovaných nedostalo v Miami spravedlivého procesu. Vláda neočekávaně požádala dvanáct soudců Odvolacího soudu 11. obvodu, aby v takzvaném procesu en banc (v plné sestavě; ) přehodnotili rozhodnutí poroty. Přesně o rok později, v srpnu 2006, navzdory silnému nesouhlasu, vznesenému dvěma ze tří soudců původní poroty, Odvolací soud většinou hlasů rozhodnutí tří soudců zrušil.

Právě tou dobou, 27. května 2005, Pracovní skupina ke svévolným zadržením OSN poté, co zhodnotila argumenty předložené rodinami Pětice a vládou USA, došla k závěru, že jejich uvěznění bylo svévolné, a naléhala na vládu USA, aby přijala opatření k nápravě situace.

Pracovní skupina OSN konstatovala, že podle faktů a podmínek, v jakých probíhal proces, podstaty obvinění a tvrdosti rozsudků uvěznění Pětice porušuje Článek 14 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických svobodách, jejímž signatářem Spojené státy jsou.

Pracovní skupina ke svévolným zadržením OSN nikdy předtím nepranýřovala tak svévolné odnětí svobody v případě, souzeném ve Spojených státech, coby důsledek křivd páchaných během soudního řízení.

Nedostatek důkazů potřebných ke zdůvodnění dvou hlavních obžalob - spiknutí ke spáchání špionáže a spiknutí ke spáchání vraždy - a uvalení naprosto iracionálních a neospravedlnitelných doživotí byl v průběhu celého odvolacího procesu další klíčový argument obhajoby v jejím úsilí zvrátit svévolnou podstatu procesu.

2. září 2008 Odvolací soud potvrdil verdikty o vině Pětice; potvrdil rozsudky Gerarda Hernándeze and René Gonzáleze; shledal neoprávněnými rozsudky Antonia Guerrera, Fernanda Gonzáleze a Ramóna Laba?ina, zrušil je a předal případy znovu zpět Okresnímu soudu v Miami k novému odsouzení.

Při té příležitosti plný Odvolací soud shledal, že v případě obžalovaných ze spiknutí ke spáchání špionáže nebyla získána nebo předána žádná tajná nebo národně bezpečnostní informace.

Na druhé straně jeden ze tří soudců, ctihodný (Hon.) Phyllis Kravitch, místopřísežně prohlásil v šestnáctistránkovém nesouhlasném stanovisku, že vláda nepředložila dostatečný důkaz, podle něhož by byl Gerardo shledán vinným ve smyslu obžaloby ze spiknutí ke spáchání vraždy.

15. června 2009 Nejvyšší soud USA oznámil, bez dalšího vysvětlení, své rozhodnutí případ Pětice nepřezkoumat, navzdory solidním argumentům vzneseným obhájci k očividnému a několikanásobnému porušení zákona, k jakému docházelo během celého procesu.

Nejvyšší soud USA také ignoroval všeobecnou podporu petici a Pětici, vyjádřenou dvanácti nevyžádanými posouzeními případu od tzv. přátel soudu (institut anglosaského práva, kdy nezúčastněná osoba nabídne své přímé svědectví svůj náhled na případ; soudy nemají povinnost toto přijmout; pozn.překl.), což je nevídaný fakt, protože to je největší počet dopisů tohoto typu Nejvyššímu soudu při opětovném projednávání rozsudku za zločin za celou dobu jeho existence.

Deset laureátů Nobelovy ceny, mezi nimi president Východního Timoru Jose Ramos Horta, Adolfo Perez Esquivel, Rigoberta Menchu, Jose Saramago, Wole Soyinka, Zhores Alferov, Nadine Gordimer, Gunter Grass, Dario Fo a Mairead Maguire, a navíc, mezi jinými, se pod tyto dopisy podepsali Mexický Senát, Národní shromáždění Panamy, Mary Robinsonová, bývalá prezidentka Irska (1992-97) a bývalá Vysoká komisařka OSN pro lidská práva, a Generální ředitel UNESCO Federico Mayor.

K tomu se připojili parlamentní poslanci z celého světa, mimo jiné 75 členů Evropského parlamentu (z toho dva bývalí předsedové a tři současní místopředsedové), a dále četná sdružení právníků a aktivistů za lidská práva z různých zemí Evropy, Asie a Latinské Ameriky, mezinárodně proslulé osobnosti a právnické a vědecké organizace ze Spojených států.

S tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu právní zdroje k odvolání se proti výnosu atlantského soudu, jenž rozsudky potvrdil, byly prakticky vyčerpány.

13. října 2009 proběhlo u Okresního soudu USA pro Jižní okrsek Floridy rozsudcové slyšení Antonia Guerrera, v jehož průběhu tatáž soudkyně, která jej v prosinci 2001 odsoudila na dvojí doživotí plus 10 let, byla nucena připustit, že v Antoniově případě neexistuje důkaz, že by shromažďoval nebo předával tajné informace. Přesto na něho uvalila nespravedlivý rozsudek 21 roků a 10 měsíců vězení plus pět let nuceného dozoru po propuštění.

Rozsudková slyšení pro Fernanda Gonzáleze a Ramóna Laba?ina se konala 8. prosince 2009. Původní rozsudek pro Fernanda Gonzáleze (19 let) byl změněn na 17 let a 9 měsíců; rozsudek Ramona Laba?ina (doživotí plus 18 let) byl snížen na 30 let vězení.

Během těchto let nespravedlivého věznění průtahy v udělení víz příbuzným Pětice, vězněné ve Spojených státech od 12. září 1998, ve většině případů bránily těmto příbuzným navštívit Pětici častěji než jednou ročně, ačkoli směrnice různých věznic dovolují návštěvy každý měsíc.

Dvěma z nich, Gerardu Hernandezovi a René Gonzálezovi, bylo zabráněno, aby je navštívily jejich manželky Adriana Pérez a Olga Salanueva, kterým je neustále a systematicky odepíráno povolení ke vstupu na území USA k uskutečnění těchto návštěv. Výsledkem toho je, že Adrianě je už 11 let a Olze 9 let bráněno navštívit uvězněné manžely.

JINÉ PŘÍPADY PROJEDNÁVANÉ V POSLEDNÍCH LÉTECH SOUDY SPOJENÝCH STÁTŮ VE SROVNÁNÍ S PŘÍSTUPEM KE KUBÁNSKÉ PĚTICI

Khaled Abdel-Latif Dumeisi, jordánský občan žijící v Chicagu, byl v tomto městě uvězněn v lednu 2004, obviněn z toho, že je agentem irácké vlády Sadama Husseina a jako takový nebyl úřady USA registrován.

Základem obvinění bylo, že Dumeisi dodával bagdádským zpravodajským službám informace o činnosti iráckých exilových skupin, spiknutých proti vládě jeho země.

Žalobce Patrick J. Fitzgerald deklaroval, že Dumeisi není obviněn ze špionáže, ačkoli dodával informace nepřátelské vládě.

V dubnu 2004 , uprostřed války, rozpoutané Spojenými státy v Iráku, byl Dumeisi odsouzen za spiknutí a jako neregistrovaný cizí agent na 3 roky a 10 měsíců vězení.

René González, jeden z Pětice, byl za totéž odsouzen na 15 let.

Leandro Aragoncillo, americký občan filipínského původu, byl v červenci 2007 shledán vinným Federálním soudem New Jersey za získávání a předávání tajných informací ministerstva národní obrany Spojených států.

Aragoncillo vynesl asi tak 800 tajných dokumentů ze své úřadovny v Bílém domě, kde pracoval jako vojenský přidělenec vice-prezidentů Ala Gorea a Dicka Cheneyho, předtím, než je předal FBI ke zpravodajské analýze.

Aragoncillo, který přiznal svoji vinu, byl odsouzen na 10 let vězení.

Michael Ray Aquino, filipínský občan žijící ve Spojených státech, byl uvězněn s Aragoncillem ve stejné špionážní aféře a obžalován ze spiknutí ke spáchání špionáže. Aquino, který přiznal držení tajných dokumentů s informacemi o zpravodajských zdrojích USA a o hrozbě teroristických akcí proti vojenskému personálu USA na Filipínách, byl odsouzen na 6 let a 4 měsíce vězení.

Gregg W. Bergersen, analytik ministerstva obrany USA, byl v červenci 2008 před Virginským federálním soudem uznán vinným se spiknutí k poskytování informací národní obrany nepovolaným osobám.

Bergersen, který u soudu přiznal, že dával informace o prodeji vojenského materiálu z USA na Taiwan a dostával za to peníze a dary, byl odsouzen na 4 roky a 9 měsíců vězení.

Lawrence Anthony Franklyn, plukovník záloh sil U.S. Air Force, byl v květnu 2005 u Virginského federálního soudu obviněn z předávání tajných informací a informací národní obrany zástupci cizí vlády, k čemuž neměl pověření.

Plukovník prováděl svoji špionážní činnost v době, kdy pracoval na ministerstvu obrany USA, kde zastával pozici v Úřadu pro záležitosti národní bezpečnosti a na ministerstvu zahraničí, kde získal osvědčení ke přístupu k citlivým tajným informacím.

Franklyn, který přiznal, že předával vojenská tajemství izraelskému diplomatovi a dvěma proizraelským agitátorům, byl odsouzen na 12 let a 7 měsíců vězení a k pokutě 10 000 dolarů.

Soudce T.S. Ellis III uvalil nejnižší možný trest, jaký umožňují federální směrnice, s tvrzením, že shledává, že Franklyn byl motivován touhou Spojeným státům pomáhat a ne jim škodit.

José Padilla, občan USA, byl uvězněn v květnu 2002 a obviněn ze spiknutí k páchání teroristických činů a k páchání vraždy, únosů a mrzačení, a v srpnu 2007 byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby.

Byl odsouzen stejným Federálním okrskovým soudem Jihovýchodní Floridy jako Pětice na 17 let a 4 měsíce vězení.

John Lindh Walker, občan USA, zajatý v Afgánistánu na počátku války USA proti oné zemi, byl odsouzen Virginským federálním soudem ke 20 rokům vězení za boj v řadách Talibanu proti jednotkám USA a byl shledán zodpovědným za smrt několika vojáků a důstojníka CIA.

Poté, co bylo v jednáních pověřenců dosaženo rozsudku, Soudní dvůr dodal paragraf, že si Walker odsedí trest ve vězení v Kalifornii, kde žije jeho rodina, aby rodina měla možnost jej navštěvovat.

Zacarías Moussaoui, narozený na Floridě, původem Maročan, sídlící ve Velké Británii, byl uvězněn, obviněn a shledán vinným ve Spojených státech za přímé zapojení do útoků z 11. září 2001 a za přímé vazby na al-Kájdu. (Výši trestu prameny neuvádějí; pozn.překl.).

Moussaoui si odpykává trest v nejpřísněji střežené věznici ve Florence v Coloradu. Jeho matka, francouzská občanka, žádala vládu USA o vízum ke vstupu na území USA, aby jej mohla navštívit ve vězení, a bylo jí bez průtahů vyhověno z humanitárních důvodů.

James W. Fondren Jr., Americký občan, byl usvědčen z předávání tajných dokumentů ministerstva obrany, včetně zprávy o vojenské síle Číny, agentovi čínské vlády. Fondren pracoval v Pentagonu a od února 2008 byl zástupcem ředitele Washingtonského styčného úřadu s Pacifickým velitelstvím USA.

V lednu 2010 byl odsouzen ke 3 rokům vězení.

P.S. Adriana Perez a Olga Salanueva nedostaly vstupní víza do USA ani na desátý pokus. Se svými životními druhy se naposledy objaly před necelými deseti roky.

Přeložil a uspořádal Vladimír Sedláček, člen Výboru pro osvobození Pětice při Společnosti česko-kubánského přátelství, 7. srpna 2010.