- Podrobnosti
-
Kategorie: Z domova
Vážený pane předsedající, členové vlády, poslankyně a poslanci, obdrželi jsme návrh programového prohlášení vlády, které má být, jak se praví v preambuli, záchrannou brzdou k zastavení prohlubování negativních tendencí, zejména zadlužování státu. Ve skutečnosti se však nejedná o žádnou záchrannou brzdu. Naopak. Jedná se o sešlápnutí pedálu, který na plný plyn rozjede naprosté okrádání obyčejných pracujících lidí, ale i těch, kteří by chtěli pracovat, avšak současný systém jim to znemožňuje.
Bude mít značné dopady na mladé, kteří vstupují do života, na rodiny s dětmi, na středně i nízkopříjmové občany a na lidi v důchodovém věku. Jedná se o protiústavní likvidaci sociálních a životních jistot zakotvených v Listině základních práv a svobod, jako je právo na práci za spravedlivou odměnu, dobré pracovní podmínky, bezplatnou zdravotní péči, zabezpečení ve stáří či při nezpůsobilosti k práci a podobně. Vláda chce vyždímat občany, kteří mají hluboko do kapsy a zvýhodnit vysokopříjmové voliče. Navrhuje krátit sociální dávky podpory, zrušit sociální příplatek, snížit výši rodičovského příspěvku, omezit porodné u prvního dítěte a u dalších narozených dětí ho úplně zrušit. Uvědomují si páni ministři, že dvě třetiny občanů České republiky nedosáhnou ani na průměrnou mzdu a 800 tisíc lidí je na hranici chudoby? Vědí o tom, že zatímco deset procent nejbohatších rodin má čistý měsíční příjem na jednoho člena v průměrné výši 25 797 korun, musí se jiných deset procent domácností spokojit a hlavně přežít s pouhými 6020 korunami? Co jsou ty tolik proklamované rovné podmínky, rovné šance, stejná startovní čára pro všechny, když například předseda představenstva těžařské společnosti v České republice má roční příjem 210 milionů korun, šéf ČEZ 100 až 120 milionů korun, ředitel těžební OKD za předloňský rok 193 milionů korun. A mohla bych pokračovat dalšími vyvolenými včetně představitelů některých masmédií, kteří si své vysoké odměny zřejmě zasloužili za svoji představu objektivního a vyváženého vysílání. Jejich příjmy jsou pro naprostou většinu národa z říše snů a pohádek. Proč vláda nehledá spravedlivější a efektivnější zdroje, jako je zrušení zastropování odvodů na zdravotní a sociální pojištění, strop na financování volebních kampaní, zavedení progresivní daně. Mimochodem, ta je na celém světě, například u USA podle veřejně přístupných zdrojů spodních 30 % neplatí daň vůbec, horních 5 % platí 50procentní daň, jinak je odstupňována. Ušetřit se dá na zahraničních misích, které nás jen v loňském roce přišly skoro na tři miliardy korun, což je o půl miliardy víc než v roce předcházejícím. Peníze vyhazujeme i na některé nadbytečné ústavy, jako je Ústav pro studium totalitních režimů, který nás stojí 83 milionů korun ročně. Vláda v návrhu prohlášení tvrdí, že jen podnikatelský sektor je tvůrcem bohatství společnosti, ne stát. Ale stát byl tvůrcem bohatství společnosti a disponoval obrovskými zdroji. Bohužel se polistopadové vlády těchto zdrojů zbavily. Majetek státu se rozprodal, zprivatizoval, rozkradl, světoznámé podniky, aby nemohly konkurovat, se zlikvidovaly, takže zisky teď cestují do zahraničí a do soukromých kapes. A to se týká i peněžních ústavů. V České republice je 38 bankovních domů, z toho 31 ovládají zahraniční vlastníci. Tyto banky měly jen za třetí čtvrtletí 2009 čistý zisk 40,2 miliardy korun. Pochopitelně však putoval do zahraničí. Z toho všeho dnes mohly jít peníze do zdravotnictví, školství, sociální oblasti atd. Na místo toho vše zaplatí občan. Ať vezmeme kapitolu po kapitole. Zdravotnictví. Prohlášení vlády, že nepřipustí zhoršení dostupnosti zdravotní péče a že zajistí rovný přístup k péči hrazené z veřejného zdravotního pojištění, je výsměchem občanům. Neboť nejen že zachovává zdravotnické poplatky, ale ještě navyšuje. Tomu říkám vládou vyhlašovaný rovný přístup. Doufám, že občané, zvlášť ti starší, kteří se bez zdravotní péče, léků a mnohdy i dlouhodobé hospitalizace neobejdou, to náležitě ocení. Chci připomenout, že KSČM, a bylo to tady již dnes řečeno, i nadále trvá, aby v souladu s Listinou základní práv a svobod byly zrušeny poplatky ve zdravotnictví. Další oblast - bydlení. Jedná se o velmi závažné téma, které se dotýká všech občanů. Vláda chce předložit návrh novely občanského zákoníku s cílem ukončit regulaci nájmů. Vážení, víte, do jakých výšek se už dnes vyšplhaly nájmy? V Praze se např. platí až 120 korun za metr čtvereční. Řada občanů se dostává do zoufalých situací, kdy na zaplacení bydlení prostě nemá. A to zvlášť senioři. Polovina důchodců v České republice má důchod pod 10 tisíc korun měsíčně. 20 tisíc seniorů pod 5000 korun měsíčně. Náklady na bydlení tvoří 60 až 80 % jejich příjmů a nezřídka přesahují vůbec jejich možnosti. Kam mají tito lidé podle vládních představ jít. Pod most? Za posledních 20 let vzrostlo regulované nájemné až 40krát, zatímco důchody vzrostly v průměru 6 až 7krát. Staví se byty pro bohaté, které zejí prázdnotou, ale malometrážní se sociálním nájemným nejsou. Stále víc občanů a rodin se dostává do finančních potíží a dluhových pastí, na nichž profitují lichvářské firmy a exekutoři, kteří bez slitování připraví člověka o všechno, co má. Další kapitola - rodinná politika. Vláda tvrdí, že bude vytvářet podmínky pro rychlejší návrat pečujících rodičů k výdělečné činnosti. To zní sice pěkně, ale jednak by musela také vyřešit to, aby se mladé maminky či otcové kolikrát vůbec měli kam vrátit. A za další - kdo se postará o dítě? Bez toho se jedná o pouhý výkřik do prázdna, navíc silně falešný. Mnozí z autorů prohlášení jsou totiž přímo zodpovědní za rušení jeslí a mateřských škol, které dnes citelně chybějí. Za posledních deset let klesl počet veřejných mateřských škol o 1094. Navrhovaný rozvoj firemních školek, alternativních předškolních zařízení typu mateřských a rodinných center či institut sousedského hlídání, současnou poptávku nepokryjí, ani situaci neřeší. Rozšiřovat se musí v prvé řadě kapacity veřejných mateřských škol, v nichž jsou vhodné podmínky a kvalifikované učitelky. Jejich úlohu nemůže suplovat sousedské hlídání či soukromá mateřská centra. O jeslích se ve vládním prohlášení raději vůbec nemluví. V roce 1990 jich u nás bylo 1043, ke konci loňského roku pouze 46 s celkovou kapacitou 1449 míst, to je pouze pro jedno procento dětí. Existují sice ještě soukromá zařízení, ale ta jsou pro většinu rodičů příliš drahá. Přitom Evropská unie stanovila, že do roku 2010 by měly mít členské státy zařízení pro 33 % dětí do tří let věku. Stát by v tom měl aktivně pomoci a neměl by to nechávat jen na obcích. A nyní ke školství. Podporujeme snahu o udržení škol v malých obcích. Jejich existence má mimořádný význam pro rodiče, ale i pro rozvoj venkova. Souhlasíme s nutností posílit stavy učitelů. Sporné však je, aby se přidalo pouze mladým nastupujícím učitelům formou náborového příspěvku. To nepovažujeme za fér vůči ostatním pedagogům a vedlo by to ke zhoršení vztahu v pedagogických sborech a klimatu na školách. Problematický je i návrh na uzavření smlouvy mezi rodinou a školou a chování dětí. Má řadu úskalí. Těžko si dovedu představit, v případě nezájmu či neplnění, uplatnění nějaké sankce. Naši podporu má zavedení státní maturitní zkoušky jako jednoho z kroků, který vede ke zkvalitnění vzdělání a srovnatelnosti jednotlivých škol. Její mnohaleté odkládání nás už stálo obrovské finanční částky. Bohužel v minulosti se státní maturita stávala politickým tématem, na kterém si alibisticky získávaly hlasy prvovoličů někteří zde i přítomní politici. Hlásíme se k podpoře středního odborného a učňovského školství a k jeho zakončení jednotnou závěrečnou zkouškou. Obnovu a rozvoj učňovského školství prosazuje KSČM dlouhodobě. Nesouhlasili jsme s jeho degradací a faktickou likvidací v uplynulých letech, s rušením učňovských škol a oborů v rámci honby za co nejvyšším počtem gymnaziálních maturantů a vysokoškoláků bez ohledu na jejich úroveň a potřeby. Upozorňovali jsme na nebezpečí, že za pár let bude nedostatek řemeslníků a dojde k zániku některých oborů. Čas nám dal za pravdu. Proto zabývat se touto otázkou je nanejvýš aktuální včetně obnovení pracovního vyučování na základních školách, kde žáci mnohé činnosti poprvé poznávají a kde k těmto oborům získávají vztah. S čím výrazně nesouhlasíme - jednoznačně s návrhem, který je uveden v jiné kapitole, ale učitelů se přímo týká, a to návrh na opakované uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. Známe to z uplynulých let, kdy školy šetří finance tím, že uzavírají smlouvy pouze na školní rok a o prázdninách se z mnoha učitelů stávají nezaměstnaní. Je to asociální návrh, v němž zaměstnaní ztrácejí další sociální jistoty, v případě pedagogů i prestiž povolání. Nesouhlasíme také s návrhem na úsporu 250 mil. Kč na učebnice a učební pomůcky. Tento záměr bude mít dopady na rodiny, na něž se opět přenesou další náklady na vzdělání. K terciárnímu vzdělávání. Pro KSČM je naprosto nepřijatelná jakákoli forma školného, včetně odloženého. Školné považujeme za sociální síto, kde namísto schopností a znalostí jedince a potřeb společnosti rozhoduje majetek. Student, který si vezme půjčku, bude vstupovat do života v době, kdy si má zakládat rodinu a pořizovat bydlení, bude zadlužený jen kvůli tomu, že se vzdělával. Mnohé talentované mladé lidi ze sociálně slabšího prostředí to podle zahraničních zkušeností od vysokoškolského studia odradí. Z výzkumů vyplývá, že už současné měsíční výdaje vysokoškoláka činí zhruba 8500 Kč, kromě ušlého zisku, a téměř polovina studentů nemá na jejich pokrytí dost peněz. 75 % studentů denního studia si během studia musí přivydělávat. Zavedení byť jen odloženého školného označilo v průzkumu za překážku ke studiu téměř 40 % studentů. Na školném vydělají pouze banky, prodělá student a s ním i my všichni. Ze studenta se stane klient, ze vzdělání zboží. Nedivte se, že studenti se podobně jako jiné skupiny obyvatel chystají znovu do ulic. Ve svém boji proti školnému mají naši plnou podporu. Vláda je však svými asociálními návrhy nebezpečím nejen pro vysokoškoláky a občany se středními a nízkými příjmy. Zahrává si totiž s bezpečností a suverenitou celého státu. S arogancí sobě vlastní přehlížejí příslušní ministři názor většiny obyvatel a znovu obnovují snahy o umístění cizích vojenských zařízení na území České republiky. KSČM je od samého počátku proti radaru, proti cizí vojenské základně a dnes i proti plánovaným snahám o umístění prvků protiraketové obrany USA na území České republiky. Rozhodně nesouhlasíme ani s účastí České republiky v zahraničních misích USA a NATO, během nichž se vraždí civilní obyvatelstvo. Poslední moje poznámka se týká prohlášení vlády, že se zasadí o uznání protikomunistického odboje a odporu proti komunismu. Jak sdělil pro média ministr vnitra Radek John, návrh zapracovat tento bod do vládního prohlášení vznikl na základě dojmu z Paumerova pohřbu. Vážení přítomní, členové Mašínovy skupiny, do níž Paumer patřil, spáchali činy, které jsou trestné na celém světě - vražda, pokus o vraždu, ublížení na zdraví, žhářství, peněžní loupež, krádež, omezování osobní svobody, únos atd. a je neskutečnou ostudou obsah vystoupení některých činitelů, kteří tyto kriminální zločiny účelově zpolitizovali. Je varující pro jakoukoli demokracii, kdy čelní představitelé státu veřejně podporují násilí a schvalují loupení a vraždění nevinných obětí a přispívají tak k šíření nenávisti vůči skupině obyvatel. Zapracování tohoto bodu do prohlášení vlády je nehorázným plivnutím do tváře všem, kteří vytvářeli hodnoty v naší zemi.
Na závěr svého vystoupení chci říci následující. Pár měsíců po volbách, kdy se začnou realizovat představy vládní koalice, pocítí občané na vlastní kůži, co si zvolili tím, že odevzdali hlas pravici, i tím, že řada z nich se voleb neúčastnila. Vzhledem k tomu, že vládní prohlášení je v zásadním rozporu se zájmy většiny obyvatel České republiky a zároveň s programem KSČM, nemohu tomuto návrhu vyjádřit svoji podporu. Děkuji za pozornost.
(vystoupení v PS PČR, 10. 8. 2010, při diskusi k bodu vyslovení důvěry vládě)
