header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Automobilový průmysl a státní infrastruktura

clock.jpgAutomobilový průmysl si pomalu získává celý svět. Zatímco před nedávnem byl automobil výsadou spíše celých rodin, dnes si jej může dovolit skoro každý jednotlivec. Tato skutečnost není tolik dána tím, že by byli lidé obecně majetnější, ale spíš tím, že jsou automobily mnohem dostupnější.

            To sebou přináší řadu nevýhod. Od ekologického zatížení, řešené elektrifikací motorů, přes sociální záležitosti (nemáš auto, nejsi ?in?) až po problémy se zácpami a nervydrásající souboje o parkovací místa.

            Jde však o nezbytný prostředek, usnadňující řadu činností, jako přesouvání těžkých nákupů, možnost jezdit na výlety, transport zboží atd. Podstata takového dopravního prostředku totiž tkví v jeho universální aplikovatelnosti. Stačí si zvolit správné parametry, a je možné se s ním dostat kamkoliv, protože je absolutně mobilní a všechny napájecí zdroje si veze sebou. To je v podstatě hlavní důvod, proč jde o tak klíčový dopravní prostředek, jelikož třeba v případě železnice je pasažér fixován na dostupnost kolejí, v případě metra na podzemní stanice atd.

            Situace jako přetížení silnic nebo center města se dají řešit budováním obchvatů a podporou městské hromadné dopravy. Také organizace nákladní dopravy se dá řešit i alternativním způsobem, pakliže k němu existuje nějaká motivace. Nicméně nic takového se podle mého názoru nezohledňuje a například vývoj distribuce zboží směřuje tam, kde by se to dalo možná nejméně očekávat ? k automobilovému průmyslu.

            Totiž za předpokladu ustálených vazeb mezi distributorem a zákazníkem je trochu zvláštní, že je zapotřebí universální mobilní transportní prostředek, který je schopný se dostat kamkoliv. Z tohoto pohledu to vypadá, jako by šlo o plýtvání možnostmi a prostředky. Výsledek je takový, že se třeba kamiony prohánějí po vesnicích a silnicích druhé třídy.

            Tyto problémy se řeší, ale tím způsobem, že zbytečně zatěžují i ty, kteří nemají s podobnou činností nic společného. Řeší je totiž stát, a tedy občané. Stát buduje novou infrastrukturu a určuje pravidla, kterými se jednotlivé úseky zpoplatňují, kde se může parkovat, jak se zatěžuje palivo spotřební daní atd. Přitom skutečný subjekt, jemuž stát onu infrastrukturu buduje, je automobilový průmysl.

            Tedy se domnívám, že by se takový průmysl, jehož výrobky mohou za celou řadu nevýhod, jež občany postihují, měl značnou měrou podílet na budování nových parkovišť a infrastruktury. Mezi podobné faktory patří i ekologicky nehospodárné automobily, jež zatěžují životní prostředí. Na to všechno by se dalo sice namítnout, že je příčinou toho všeho především uživatel daného typu vozidla, ale ten by s ním nikdy nejezdil, neměl potřebu parkovat nebo nezatěžoval životní prostředí, kdyby toto vozidlo neexistovalo. Ve výsledku by mohlo být přínosné, kdyby se výrobce musel zajímat například o to v jaké lokalitě se bude vozidlo využívat.

Tomáš Fojtík

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .