Úvodní stránka arrow Marxismus arrow B.3.1. Vědomí - produkt vývoje přírody a společenského života lidí Thursday, April 24 2014  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
B.3.1. Vědomí - produkt vývoje přírody a společenského života lidí
Pátek, 17 březen 2006

Lenin, V.I.: Materialismus a empiriokriticismus
Sebrané spisy. Svazek 18, Svoboda, Praha 1984, s. 94, 63-64
 
(94) Přírodní vědy pozitivně tvrdí, že země existovala za takového stavu, kdy na ní nebyl a nemohl být ani člověk, ani jakákoli živá bytost. Organická hmota je jev pozdější, výsledek dlouhého vývoje. To znamená, že neexistovala hmota schopná vnímat, že nebyly žádné "komplexy počitků", žádné Já, které by je podle Avenariova učení "nerozlučně" spojovalo s okolím. Hmota je prvotní, myšlení, vědomí a vnímání jsou produktem hmoty na velmi vysokém stupni vývoje. To je materialistická teorie poznání, která je živelně uznávána v přírodních vědách.
 
(63-64) Pokud jde o danou otázku, lze charakterizovat rozdíl mezi materialismem a "machismem" takto: V naprostém souladu s přírodními vědami pokládá materialismus hmotu za prvotní a vědomí, myšlení, počitek za druhotné, neboť v jasně vyjádřené formě souvisí počitek jen s nejvyššími formami hmoty (organická hmota), a můžeme jen předpokládat, že "v samém základu stavby hmoty" existuje schopnost, která odpovídá vnímání. To je například předpoklad známého německého přírodovědce Ernsta Haeckela, anglického biologa Lloyda Morgana aj., nemluvě o Diderotově domněnce, kterou jsme uvedli výše. Machismus stojí na opačném, idealistickém stanovisku a dovádí nás ihned ad absurdum, neboť za prvé je za prvotní pokládán počitek, přestože je spojen s určitými procesy v hmotě organizované určitým způsobem; a za druhé porušuje základní tezi, že tělesa jsou komplexy počitků tím, že předpokládá existenci jiných živých bytostí a vůbec jiných "komplexů" kromě daného velkého JÁ.
Slůvko "element", které mnozí naivní lidé pokládají (jak uvidíme) za jakousi novinku a jakýsi objev, ve skutečnosti jen zatemňuje otázku nic neříkajícím termínem a vzbuzuje klamné zdání, že to je nějaké řešení nebo krok vpřed. Toto zdání klame, neboť ve skutečnosti musíme teprve zkoumat a studovat, jakým způsobem souvisí hmota, která jako by neměla vůbec schopnost vnímat, s hmotou, která se skládá z týchž atomů (nebo elektronů) a která má současně jasně vyjádřenou schopnost vnímat. Materialismus jasně klade ještě nevyřešenou otázku, a tím dává popud k jejímu řešení, dává popud k dalšímu experimentálnímu bádání. Machismus, tj. odrůda popleteného idealismu, otázku zatemňuje a odvádí ze správné cesty pomocí prázdné slovní vytáčky "element".
 
 
Marx, K.: Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844
Svoboda, Praha 1978, s. 83
 
(83) Tak jako teprve hudba probouzí hudební smysl člověka, jako nemá pro nemuzikální ucho ani ta nejkrásnější hudba žádný smysl, není mu (žádným) předmětem, neboť můj předmět může být jen potvrzením jedné z mých bytostných sil, může být pro mne tedy jen tak, jak jest má bytostná síla jakožto subjektivní schopnost pro sebe, neboť smysl nějakého předmětu pro mne (má smysl jen pro jemu odpovídající smysl) sahá právě tak daleko, kam až sahá můj smysl, proto jsou smysly společenského člověka jiné než smysly člověka nespolečenského; teprve předmětně rozvinutým bohatstvím lidské podstaty je zčásti pěstováno, zčásti teprve vytvářeno bohatství lidské smyslovosti, hudební ucho, oko pro krásu formy, krátce teprve smysly schopné lidských požitků, smysly, které se potvrzují jako lidské bytostné síly. Neboť teprve jsoucnem svého předmětu, zlidštěnou přírodou vzniká nejen 5 smyslů, ale také tzv. duchovní smysly, praktické smysly (vůle, láska, atd.), jedním slovem lidský smysl, lidskost smyslů. Utváření pěti smyslů je práce celých dosavadních světových dějin.
 
 
Marx, K., Engels, B.: Německá ideologie
Spisy. Svazek 3, SNPL, Praha 1958, s. 35, 40-41, 44-46
 
(35) Rozdíl mezi lidmi a zvířaty je možno vidět ve vědomí, v náboženství, ve spoustě jiných věcí. Lidé se sami začínají odlišovat od zvířat, jakmile začnou vyrábět prostředky k svému životu, a tento krok je podmíněn jejich tělesnou stavbou. Tím, že lidé produkují prostředky k svému životu, produkují nepřímo i svůj materiální život.
 
(40-41) Produkce idejí, představ, vědomí se nejprve bezprostředně prolíná s materiální činností a s materiálními styky lidí, je to řeč skutečného života. Tvoření představ, myšlení, duchovní styky lidí tu ještě přímo vyplývají z jejich materiálního postoje. Totéž platí o duchovní produkci, jak se zračí v řeči politiky, zákonů, morálky, náboženství, metafyziky atd. určitého národa. Lidé produkují své představy, ideje atd., ale skuteční, působící lidé, podmínění určitým vývojem svých výrobních sil a jim odpovídajících styků až po jejich nejrozvinutější formy. Vědomí [Bewusstsein] nemůže být nikdy nic jiného než vědomé bytí [bewusstes Sein], a bytí lidí je jejich skutečný životní proces. Jestliže veškerá ideologie zobrazuje lidi a jejich vztahy jako camera obscura [temná komora], vzhůru nohama, vyplývá tento jev z jejich historického životního procesu stejně jako převrácení předmětů na sítnici vyplývá z jejich bezprostředně fyzického životního procesu.
V naprostém protikladu k německé filozofii, která sestupuje z nebe na zem, stoupá se tu od země k nebi, tj. nevychází se tu z toho, co lidé říkají, co se domnívají, co si představují, ani z řečených, myšlených, vymyšlených, představovaných lidí, aby se odtud došlo k lidem z masa a krve; vychází se ze skutečně činných lidí a z jejich skutečného životního procesu se také vykládá vývoj ideologických odrazů a ozvuků tohoto životního procesu. I mlhavé výtvory v mozcích lidí jsou nutné sublimáty jejich materiálního životního procesu, který je možné empiricky zjistit a který je spjat s materiálními předpoklady. Tím ztrácejí morálka, náboženství, metafyzika a všechna ostatní ideologie i formy vědomí, které jim odpovídají, zdání samostatnosti. Nemají dějiny, nemají vývoj, nýbrž lidé, rozvíjející svou materiální výrobu a své materiální styky, mění s touto svou skutečností i své myšlení a produkty svého myšlení. Život není určován vědomím nýbrž vědomí je určováno životem. Uvažujeme-li prvním způsobem, vycházíme z vědomí jako by bylo živým individuem, uvažujeme-li druhým způsobem, odpovídajícím skutečnému životu, vycházíme přímo ze skutečných živých individuí a na vědomí pohlížíme jen jako na jejich vědomí.
 
(44-46) Ukazuje se tedy už hned od začátku materialistická souvislost mezi lidmi, která je podmíněna potřebami a způsobem výroby a je tak stará jako lidstvo samo - souvislost, která na sebe bere stále nové formy a představuje tedy "dějiny", i když přitom neexistuje žádný politický ani náboženský nesmysl, který by ještě zvlášť držel lidi pohromadě.
Teprve teď, když jsme už uvážili čtyři momenty, čtyři stránky prvotních dějinných vztahů, zjišťujeme, že člověk má také "vědomí".*) Ale ani to nemá hned od začátku jako "čisté" vědomí. "Duch" je hned od začátku provázen kletbou, že je "obtížen" hmotou, která se projevuje ve formě vlnění vrstev vzduchu, tónů, zkrátka řeči. Řeč je tak stará jako vědomí - řeč je praktické vědomí, existující i pro jiné lidi, tedy i pro mne samého teprve existující skutečné vědomí, a řeč vzniká, stejně jako vědomí, teprve z potřeby, z nevyhnutelnosti styku s druhými lidmi.**) Kde existuje nějaký vztah, tam existuje pro mne, zvíře "nemá vztah" k ničemu a vůbec nemá žádný vztah. Pro zvíře jeho vztah k ostatním neexistuje jako vztah. Vědomí je tedy hned od počátku společenským produktem a zůstává jím, dokud vůbec existují lidé. Vědomí je ovšem zprvu pouze vědomím o nejbližším smyslovém okolí a vědomím omezené souvislosti s jinými osobami a věcmi mimo individuum dospívající k vědomí sebe sama; je to zároveň vědomí přírody, která zpočátku vystupuje vůči lidem jako naprosto cizí, všemohoucí a nedotknutelná moc, ke které se lidé chovají úplně jako zvířata, před kterou se pokorně sklánějí jako němá tvář; je to tedy čistě zvířecí vědomí přírody (přírodní náboženství).
Na první pohled je vidět: Toto přírodní náboženství čili tento určitý vztah k přírodě je podmíněn formou společnosti a naopak. Zde, jako všude jinde, se totožnost přírody a člověka projevuje i v tom, že omezený vztah lidí k přírodě podmiňuje omezené vztahy lidí mezi sebou a jejich omezené vzájemné vztahy podmiňují jejich omezený vztah k přírodě právě proto, že příroda takřka ještě vůbec není modifikována dějinami, a naproti tomu vědomí nutnosti stýkat se s okolními individui je počátkem vědomí toho, že člověk vůbec žije ve společnosti. Tento začátek je stejně zvířecí jako společenský život na tomto stupni vůbec, je to jen stádné vědomí, a člověk se od skopce liší jen tím, že má místo instinktu vědomí, anebo tím, že jeho instinkt je vědomý. Toto stádné nebo kmenové vědomí se dále vyvíjí a rozvíjí zvyšováním produktivity, růstem potřeb a rozmnožováním obyvatelstva, které je základem růstu produktivity i potřeb. Tím se vyvíjí dělba práce, která byla původně jen dělbou práce v pohlavním aktu, potom dělbou práce, která se vytváří sama sebou čili "samorostle" podle přirozených vloh (např. tělesné síly), potřeb, náhod atd. atd. Dělba práce se stává skutečně dělbou teprve od chvíle, kdy dochází k dělbě mezi hmotnou a duševní prací.***) Od té chvíle si vědomí skutečně může namlouvat, že je něčím jiným než vědomím existující praxe, že skutečně něco představuje, aniž představuje něco skutečného - od té chvíle je vědomí schopno emancipovat se od světa a přejít k vytváření "čisté" teorie, teologie, filozofie, morálky atd. Ale i když se tato teorie, teologie, filozofie, morálka atd. dostanou do rozporu s existujícími vztahy, může k tomu dojít jedině tím, že se existující společenské vztahy dostaly do rozporu s existující výrobní silou - což ostatně v určitém národním okruhu vztahů může nastat i tím, že k rozporu nedochází v tomto národním okruhu, nýbrž mezi tímto národním vědomím a praxí jiných národů,****) tj. mezi národním a obecným vědomím určitého národa (jak je tomu dnes v Německu).
Ostatně je úplně vedlejší, co provádí samo vědomí, ze všech těch hloupostí plyne pro nás jen jeden závěr, že mezi těmito třemi momenty, výrobní silou, stavem společnosti a vědomím, může a musí dojít k rozporu, protože dělbou práce je dána možnost, ba skutečnost, že duševní a hmotná činnost - že požitek a práce, výroba a spotřeba připadnou různým individuím, a protože možnost, aby se nedostávaly do rozporu, je jen v tom, že dělba práce bude zase odstraněna. Je ostatně samozřejmé, že "přízraky", "svazky", "vyšší bytost", "pojem", "povážlivost" jsou jen idealistickým duchovním výrazem, představou zdánlivě izolovaného individua, představou velmi empirických pout a zábran, v jejichž rámci se pohybuje způsob produkce života a s ním spjatá forma styků.
________________________________________________________________
(*) Marxova poznámka na okraji: Lidé mají dějiny, protože musí produkovat svůj život, a musí jej produkovat určitým způsobem: tato nutnost je dána jejich fyzickým uzpůsobením; stejně i jejich vědomí.
 
(**) Dále je v rukopise přeškrtnuto: Můj vztah k mému okolí je mé vědomí.
 
(***) Marxova poznámka na okraji: Sem patří první forma ideologů, kněží.
 
(****) Marxova poznámka na okraji: Náboženství. Němci s ideologií jako takovou.
 
 
 
Engels, B.: Z přípravných prací k Anti-Dühringu
Marx, K., Engels, B.: Spisy. Svazek 20, Svoboda, Praha 1966, s. 597
 
(597) Představa, jako by ideje a představy lidí tvořily jejich životní podmínky a ne naopak, vyvracejí celé dosavadní dějiny, v nichž vždycky vyšlo něco jiného, než co se chtělo, v dalším průběhu většinou dokonce opak. Teprve ve víceméně vzdálené budoucnosti se tato představa může realizovat, pokud lidé předem poznají nutnost změny společenského zřízení (sit venia verbo) [budiž mi dovoleno užít toho slova] vyplývající ze změny poměrů a chtějí ji, dříve než se jim vnutí bez jejich vědomí a vůle. - To platí i o právních představách, tedy o politice...
 

{moscomment}

 

Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2014 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.