Kapitalismus likviduje životní prostředí

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Pokračující katastrofa v Mexickém zálivu, kde každodenně unikají do dříve jednoho z nejkrásnějších moří světa miliony litrů smrtelného jedu v podobě ropy, mně připomněla mého docenta filozofie, který nám v šedesátých letech minulého století v diskusích o koncepcích ochrany životního prostředí tvrdil, že nemá cenu se rozčilovat, protože k reálné změně dojde až tehdy, kdy americký prezident nenajde čisté místo ke svému odpočinku.

Prošlo téměř padesát let. Na planetě panující kapitalistické systémy pokračovaly ve znečišťování životního prostředí v globálním měřítku nejdříve jadernými pokusy ve vzduchu, na zemi a v podzemí, ve Vietnamu k tomu připojily Agent Orange, ve válkách v Iráku, Afghánistánu, Jugoslávii ho doplnily tunami ochuzeného uranu. Radioaktivní pozadí planety se mnohokrát zvýšilo. Před veřejností je utajována souvislost mezi globální úrovní radioaktivity a ?infekcí? diabetu. Kapitalismus přináší nejen sociální nespravedlnost, ale ohrožuje podstatu existence lidského rodu.

Proč se ropa prorvala na povrch, překonavše údajně všechna bezpečnostní opatření? Jde opět o lež. Bezpečnostní ventily povinně používané v oblastech těžby kontrolovaných Norskem, jejichž cena je v porovnání se zisky nulová, jsou pro chamtivé akcionáře BP příliš drahé. Těžba ropy a její zpracování přináší monopolům pro normálního smrtelníka nepředstavitelné zisky.

Je potřeba pospíchat, vyrábět miliony nových automobilů, které spalují na ucpaných dálnicích benzin nebo naftu. Veřejná doprava je sice ekologicky nenáročná, ale pro ropné monopoly představuje nepřítele číslo jedno. Který monopol zpomalí, je zničen konkurencí. Monopoly se nespokojují s levnou těžbou v Iráku, jejíž ovládnutí zaplatily svými životy miliony nevinných Iráčanů. Na jednoho padlého amerického zabijáka připadá 289 mrtvých dětí, žen a starců. Hitler by se musel stydět... Těžit ropu co nejlevněji, bez ohledu na spolehlivost zařízení a ekologické důsledky.

Rovněž vládní zaměstnanci, jejichž povinností bylo kontrolovat bezpečnost těžby, se nechali uplatit. Ani nyní, v průběhu největší světové ekologické katastrofy, nerozhodly americké soudy alespoň o pozastavení vydávání licencí na těžbu v hloubce pod 1200 metrů. Soukromý zájem triumfuje. Stává se hlavním veřejným nepřítelem lidstva a zbavuje ho perspektivy přežití.

Koncem minulého roku tyto soukromé zájmy transformovaly, snad upřímně zamýšlenou konferenci na téma globálního oteplování v Kodani, v pusté blábolení. Bodejť by se chtěl kapitalismus zabývat skutečným řešením nahromadivších se problémů ohrožujících lidstvo. Musely by být řešeny na úkor zisků nadnárodních monopolů. Pro ně je levnější uplatit své vlády, příznivce a tzv. vědce, aby vnutili veřejnému mínění, že vlastně o nic nejde, že je vše v pořádku. Nyní je to oteplení a za deset tisíc let přijde doba ledová. Vše je normální, vše je cyklické.

Každému normálně myslícímu člověku je jasné, jaké změny klimatu proběhly za posledních 30 až 40 let, ale pro kapitalismus a buržoazní vlády podobný problém vůbec neexistuje. Cílevědomě ignorují skutečnost, že v současném oteplování není nic přirozeného, že závisí na množství skleníkových plynů, vypouštěných průmyslovými objekty a automobily a že kšeftování s exhaláty oteplování nezastaví. Navíc je pro monopoly výhodné, že odpovědnost za jejich pirátství převzaly vlády, které si samy vybraly a zaplatily, a ty přece nepůjdou proti nim.

Jedině ekonomika založená na zájmu o rozvoj a podmínky života lidské společnosti je schopna problémy životního prostředí vyřešit. Ekonomika založená na zisku ekologické hrozby odmítá, a tak je zvyšuje. Proto i diskuse na kodaňské konferenci byla odvedena od jednání o ekologických hrozbách k pokusům imperialistických států něco z jednání pro sebe urvat, a omezit tak průmyslový rozvoj konkurence.

Jak za takové situace nevzpomenout V. I. Lenina, že lidstvo nemá jinou cestu záchrany před zdivočením a ztrátou lidské podoby než přechod k socialismu. Lenin použil k dokazování hrůzy první světové války. Kapitalismus se však od té doby nijak nezměnil, kromě toho, že tehdejší hrůzy jsou v porovnání se současnými nicotné. Ne náhodou konference OSN o životním prostředí v Rio de Janeiru v roce 1992 zopakovala tvrzení Lenina: buď změna společenských vztahů, nebo zánik civilizace. Nyní jsme svědky nesystémového rozvoje globalizovaného světa, který zanechává za sebou spoušť.

Nejenže české vlády nejsou schopny, a to i přes likvidaci průmyslové výroby, udržet pro náš lid únosné ekologické podmínky, ale dovolují je ještě zhoršovat přijímáním špinavých produkcí, které se vyspělé evropské státy snaží vytěsnit ze svých teritorií i spalováním odpadků, dovezených z okolních států. Ani pánové Bursík a Liška, ale ani nikdo z jejich soukmenovců, nedemonstroval před britskou nebo americkou ambasádou své opovržení těmi, kdo se podílejí na největší světové katastrofě, kterou kdy způsobil člověk.

Kapitalismus vykonává svou činnost v oblasti likvidace životního prostředí nepřetržitě a beze zbytku. Zasahuje až do posledního, dosud netknutého koutku planety. Jsem přesvědčen, že jeho záměry neotřese ani poslední katastrofa v Mexickém zálivu.

Karel KLUZ