Můj život a hrozba školného

Podrobnosti

Kategorie: Z domova

Zastánci školného tvrdí, že zavedení školného na vysokých školách údajně nebude mít za následek to, že by část studenstva nemohla vystudovat. Dovolte mi, abych Vás seznámil se svým příběhem, na kterém bych Vám dokážu, že opak je pravdou. Je mi 23 let, rodiče mě neživí od mých 18ti. Přesto jsem úspěšně ukončil jednu prestižní střední školu a rozhodl se studovat dále.

Protože jsem prakticky zaměřený člověk, volil jsem vyšší odbornou školu s tím, že na ní naváži vysokoškolským vzděláním. Na vyšší odborné škole jsem tedy začal navštěvovat denní studium. Jenže jak jsem již napsal v úvodu, musím si na sebe vydělávat, takže po několika měsících, kdy jsem zameškával školu kvůli práci a přesto jsem se musel zadlužovat, abych zaplatil skromné bydlení a stravu v podobě suchých těstovin. Na nic lepšího my nezbývaly finance, často i ty těstoviny došli a několikrát jsem si musel půjčit na zaplacení nájmu. Chtěl bych pracovat v sociální oblasti a ve vzdělávání, protože mě to baví a lidé o mě řikají, že jsem v tom dobrý. Na škole jsem měl vynikající výsledky. Z finančních důvodů jsem musel ukončit denní studium, podal jsem si přihlášku na dálkové, abych mohl při škole pracovat. Není totiž dobré se zadlužovat. Teď pracuji jako operátor telemarketingu. Prodáváme po telefonu kreditní karty, což je nejlepší cesta k tomu dostat se do dluhů. O lidech, kteří si je berou si myslíme své, ostatně známe je z telefonních hovorů. Přesto se zastánci školného nebojí argumentovat tím, že ve hře je i varianta odloženého školného, podle nich tedy ideální varianta školného (tzv. odložené školné), ve skutečnosti nástroj, jak zadlužit už i studenty.

Přijímačky jsem zdárně absolvoval, ač jsem kvůli pracovním povinnostem neměl prakticky žádný čas na přípravu. Je to tím, že vysoká škola, kterou jsem si vybral navazuje na mé předchozí vzdělávání na vyšší odborné. Rád bych tu školu absolvoval, abych mohl pracovat v tom oboru, ve kterém jsem dobrý a ve kterém mohu být přínosem pro společnost. Můj zaměstnavatel, pro kterého pracuji a kterému vydělávám obrovské sumy peněz, z mojí práce platí tomuto státu daně. Chci, aby se mi alespoň malá část z toho, co státu zaplatím, nějak vrátila. Z daní se platí i vzdělávání a já se chci vzdělávat. Vždyť nám od malička všichni tvrdí - uč se. Ano, chci studovat. Přijde mi hrozně nefér, když peníze, které z mé práce můj zaměstnavatel odvádí v podobě daní státu, končí v bříšku nejrůznějších Nečasů a jejich kamarádů, se kterými je prohýří. Nepřál bych nikomu zažít, jaké to je, když nemáte na zaplacení nájmu a dojdou vám suché těstoviny. Člověka pak napadají různé myšlenky.

Jakub, student z Brna