Je v Evropě opravdu všechno v klidu?

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

V roce 1848, v předvečer revolučních bouří v Evropě, napsali Karel Marx a Bedřich Engels v Komunistickém manifestu:"Evropou obchází strašidlo komunismu". O 162 let později předvídají, tentokrát buržoazní, korporativní média podobné sociální exploze, které mohou získat revoluční charakter, jako přímý důsledek prohlubující se globální krize.

Varování jsou doprovázena zoufalými proroctvími o návratu nacionalismu, vrcholícího ve fašistických hnutích a  možnostech jeho vyústění do ozbrojených konfliktů.

Historik Simon Schama uvádí 24.5.2010 ve Financial Times (FT): "Jsem dalek toho, abych ještě zhoršoval i tak nebezpečnou situaci, ale nemůžete cítit síru právě nyní a nepomyslit, že jsme na prahu doby hněvu. V Evropě i Americe vystupuje zřetelně do popředí varianta dlouhého horkého léta sociálních bouří. Mezi počátkem ekonomické katastrofy a akumulací a nakonec i vyvrcholením sociálního běsnění, vzniká vždy časové zpoždění, ale po počátečním období bázlivé živelnosti, narůstá nebezpečí mobilizace organizovaného násilí, které bude orientováno proti nejbohatším a těm, kdo jsou odpovědni za krizi."

Will Hutton, bývalý vydavatel týdeníku "Observer", nyní poradce britské vládní koalice uvádí 30.5.2010 v "Observeru": "Budoucnost Evropy je nejistá a balancuje na hraně propasti. Dezintegrace Eurozóny by se stala ekonomickou katastrofou. Přivedla by Evropu  ke konkurzní devalvaci, neschopnosti splácet dluhy, dalším bankrotům bank, zmrazení úvěrování, ochraně národních trhů a dlouhodobé stagnaci. Proto je z politického hlediska nezbytné udržet pohromadě náš nesourodý kontinent, ve kterém  stará nenávist a podezřívavost plavou pouze pod povrchem a mohou se kdykoli vynořit. To co by vyplulo na povrch, by byla Evropa třicátých let minulého století: bojácná a pasivní, snadná kořist pro rasistické a nacionalistické ideologie."

26.5. 2010 se německá "Deutsche Welle (DW)" vrací k varováním před světovým ekonomickým kolapsem,  vysloveným v roce 2008 generálním tajemníkem OSN Pan Ki-moonem, prezidentem MMF Straussem-Kohnem  a prezidentem Světové banky Robertem Zoelickem. Strauss-Kohn tehdy upozornil, že sociální bouře mohou vzniknout v mnoha zemích, bez ohledu na stupeň vývoje ekonomiky. "DW" dále uvádí: naléhavost těchto výstrah se nyní zvyšuje. Osud Řecka může nyní postihnout další finančně křehké ekonomiky Španělska, Portugalska a Itálie. Sociální napětí se však nezvyšuje pouze v nich, ale ve všech státech světa (kromě ČLR). Experti zvolna přicházejí k závěrům, že hněv lidu je zaměřen proti osobnostem a institucím, které krizi vyvolaly.

"DW" cituje i z vystoupení ředitele amerických zpravodajských služeb Dennise C. Blaira, předneseného ve Výboru pro rozvědné služby Senátu: "Pokračující krize zvyšuje riziko systém ohrožující nestabilita, proti které nejsou USA imunní." Komentář Geralda Celenteho, ekonomického a politického prognostika a vydavatele časopisu "Trends" vysvětluje: "To, co se děje v Řecku se paralelně s pádem ekonomik rozšíří po celém světě. Se sociálními bouřemi se setkáme ve všech státech, které nebudou schopny splácet své dluhy. Započnou  ve Španělsku, Irsku, Portugalsku, Itálii, Islandu, Maďarsku a na Ukrajině a budou pokračovat v Anglii a USA.

"DW" uzavírá komentářem Marie Heleny Caillolové, ředitelky "Evropské laboratoře politických prognóz": "Tato krize je přímo spojena s koncem toho světového pořádku, jak ho známe od roku 1945. Celý globální systém, v jehož čele stály posledních 60 let USA pomalu kolabuje, vyvolávaje při tom vše postihující zmatek." Východisko je  podle ní stejně jednoduché, jako strašné: válka. Cailliolová i Celente  zdůrazňují, že vlna nepokojů není provokována zákulisními hrátkami "neznámých skupin", ale je přirozenou  reakcí globální veřejnosti. Lid si je totiž plně vědom o jaké  finanční prostředky, které vlády vrhly do chřtánu finančním a bankovním institucím, navždy přišel. Úroveň protestů se bude zvyšovat    růstem daní počtu nezaměstnaných.

Všechna uvedena  hodnocení  demonstrují, jak vážně přistupují vládci Evropy k rostoucímu nebezpečí sociálních revolucí na kontinentu.

Jejich poradci jim chtějí sdělit, že bouře jsou produktem zhoršující se krize. Nemohou je však zastavit před tím, aby pokračovali v realizaci svých záměrů: přenést všechny důsledky krize, v zájmu největších bank a korporací, na bedra pracujících. Procesu na jehož konci stojí ožebračené masy pracující pracujících, zbavené všech zbytků sociálních a zaměstnaneckých jistot.

Buržoazie, jak jsme byli tomu sami za poslední rok svědky, neponechává nebezpečí sociálních nepokojů náhodě. Financuje vznik nových stran ať již pseudolevicových nebo takových, které pod lživými hesly boje za spravedlnost mají rozmělňovat  solidaritu pracujících mas a blokovat politickou nezávislost dělnické třídy. U nás jsou to dobře známé TOP 09, VV, ale i drobné strany vedené Bobošikovou a Zemanem. V Německu je to "Die Linke", ve Francii "Nová antikapitalistická strana", Syrizia v Řecku a mnohé další. Rozdrobení názorů lidu ulehčí prosazování masových státních represí i prosazování diktátorských forem vlády. Vládnoucí třídy využívají současné situace, ve které pracující nevidí cesty k prosazování realizace  revolučních, socialistických perspektiv, poněvadž v jejich čele stojí často subjekty, které je nechtějí vést k rozhodujícímu protiútoku. Většina  těchto ?politických organizací bojujících za práva pracujících? a zejména pak odbory,  funguje jako pátá kolona buržoazie.

Ať již organizují různé jednodenní protestní stávky jako v Řecku, Portugalsku, Španělsku anebo jsou pasivní jako v Anglii, Skandinávii nebo východoevropských státech, mají jeden společný cíl: posloužit jako nástroj prosazení striktních úsporných opatření a utlumení třídního boje. Ruku v ruce s buržoazií a jejími politickými elitami usilují o to, aby vlna třídních bojů přešla a nepoškodila systém. O to více vystupuje do popředí úloha marxistických komunistických a dělnických stran, jejichž úloha je nejlépe charakterizována v Deklaraci k současné ekonomické krizi přijaté loni v květnu na 18. Mezinárodním komunistickém semináři  v Bruselu, ve kterém se uvádí, cituji:

-  Státy sdružené v G 20, MMF a Světová banka si vytyčily dva úkoly:-         ucpat díry v systému a zachránit kapitalismus-         přenést břímě krize na bedra pracujících a národů světa. Rovněž před komunisty stojí dva úkoly i když naprosto opačné. 

Především chceme mobilizovat masy k radikálnímu střetu s logikou a praxí dosahování největších zisků. Záměrem kapitalistů je stabilizovat systém na úkor lidu, cestou  tzv. keynesianských reforem (limitovaných státních zásahů do ekonomiky), s cílem zabránit tomu, aby masy požadovaly reformy mnohem zásadnější. Chce retušovat finanční systém, beze změn v oblasti výrobních vztahů a soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Proto je nezbytné objasňovat odpovědnost velkého kapitálu a jeho politických přisluhovačů za světovou krizi. To ale nestačí. Je potřeba usilovat o realizaci takových reforem, které by připravily cestu k revoluční změně systému vykořisťování a utlačování.  Zejména je nezbytné prosazovat  třídní linii v odborech a hnutích, která reprezentují dělnickou třídu a její spojence.

Za druhé: budeme prosazovat a podporovat boj proti pokusům nechat platit za krizi její oběti,  bojovat za udržení a vytváření nových pracovních míst, ochranu nezaměstnaných a dělnických rodin, udržení sociálních vymožeností, podstatné zvýšení kupní síly a jiný systém přerozdělování zisku.

Chceme využít všech dostupných možností k boji proti privatizacím. Budeme bojovat za udržení demokratických práv a proti růstu rasizmu, fašismu, militarizmu a všech forem buržoazní ideologie. Zejména v době kapitalistické krize se imperialisté snaží rozvinout antikomunismus, s cílem rozpoutat ofensivu proti jediné alternativě prosazované komunisty: svrhnout kapitalismus a budovat socialismus. 

Musíme zahájit důležitou ideologickou diskusi o selhání kapitalistického systému a převaze socialistického projektu. Musíme rovněž překazit pokus vyřešit krizi využitím sociálně demokratické verze apologie systému, podle které stačí volný trh dokonaleji regulovat a kontrolovat. Pod těmito a podobnými hesly, která se mohou jevit jako celkem přijatelná k předstírání hloubky reforem zkrachovaného systému, se povedou buržoazní média kampaň k ospravedlňování systému.   Naše kritika se musí soustředit na podstatu ekonomického systému a nikoli pouze na odsouzení "přehánění", "zneužívání" nebo "chamtivosti" bankovního sektoru.

Současně s tím zůstává naším úkolem udržovat spojení s pracujícími masami, drobnými a středními zemědělci a živnostníky, abychom mohli reagovat na jejich problémy, podporovat jejich požadavky a vůli k odporu. V nejbližším období se naskytne mnoho možností k rozvoji aktivity komunistů. Ale samotná krize nevede automaticky k boji. Strach může odpor dočasně paralyzovat nebo potlačit. Na lidové masy musíme působit přesvědčivě a trpělivě,  odkrývat jejich kreativitu a vědomí solidarity, poněvadž nakonec to bude právě dělnická třída a pracující masy, kdo určí chod dějin.

Je velmi důležité organizovat a posilovat komunistické strany. To se stane rozhodujícím faktorem  pro využití možností, které se otevřou před národy a pracujícími v budoucnosti a k pokračování v cestě k socialistické společnosti, společnosti bez vykořisťování a útlaku kapitálu.

Musíme upevnit mezinárodní spolupráci komunistických stran a vytvořit jednotnou strategii postupu proti imperialismu, jako základní podmínku pro rychlejší postup k budoucnosti pokroku, spravedlnosti a míru a proto, abychom stáli na úrovni, kterou od nás bude požadovat řešení úkolů, které stojí před námi.

Karel Kluz