Totalitní demokracie

Podrobnosti

Kategorie: Názory, polemika

Twitter

Součástí veřejného politického života je už několik desítek let téma totalita. Co takový vládnoucí mechanismus definuje, je za současných podmínek především prakticky neomezený dosah kompetencí daného subjektu a prakticky nulová systémová možnost eventuálního nahrazení jinou logikou.

            To téma je velmi široké z toho důvodu, že nabízí na druhé straně velké množství na pohled hmatatelných principů, jež jsou schopny fungovat a dobře ?zcela jinak?. Tyto principy by měla podle všeho nabízet demokracie. Ta totiž zabezpečuje možnost ovlivnit většinovou vůlí lidu cestu, kterou se daná země vydá. V ideálním případě funguje tak, že si určité politické uskupení zvolí vládní priority, ty prezentuje lidu a podle množství zájemců o tyto priority získává toto uskupení sílu a možnost je uskutečnit.

            Budeme se soustředit pouze na principielní záležitosti, abychom zachovali jednoduchost pro porovnání s režimem totalitním. Za předpokladu získání vládní moci tímto uskupením, získá tento subjekt také v podstatě neomezenou moc. Co je oproti totalitě jiné, je skutečnost, že je nutno prezentovat vládní výsledky lidu způsobem, jež bude pro lid co nejvíce akceptovatelný, aby v budoucnu existovala možnost eventuelního znovuzvolení. Tedy pokud se na tento princip v definovaném rozsahu blíže podíváme, můžeme si z něj vyvodit, že jde o systém totalitní ve stejném rozsahu s tím, že se při eventuelním selhání nemění v podstatě nic kromě toho, že je nahrazen jiným totalitním systémem.

            Abychom totiž odstranili totalitní prvky ze systému, je zapotřebí se začít soustředit na záležitosti, které absolutní moc dotyčným subjektům prakticky umožňují. Jistým způsobem je absolutní vliv nezbytný, jinak by nebylo možno aplikovat nástroje řešení v místech, které zásadně ovlivňují život každého člověka. Nicméně pokud jde o řídící činitel, respektive skupinu lidí, majících v rukou možnost tato řešení aplikovat, je zapotřebí se zamyslet nejen nad jejich možnostmi, ale především nad jejich charakterem. Přičemž se demokracie od totality odlišuje pouze zmíněnými možnostmi.

            Výsledky jakéhokoliv systematického uskupení lidí (firma, sportovní tým) nejsou produktem systematizace a hierarchizace jako takové. Jejich charakter se utváří především individuálními výkony a kompetenci vzhledem k tomu co řeší a čemu čelí. Tento princip je na národní úrovni poněkud opomíjený vzhledem k tomu, že je každý subjekt, jež se rozhodování a vytváření různých aplikací zúčastní, prakticky odborně negramotný. Principem získání takového pracovního místa je totiž především obliba u voličů, společenské kontakty a vůle. Zatímco k vykonávání takové práce je podle mě zapotřebí především odborná způsobilost, znalost problematiky a finanční nebo majetková nezúčastněnost.

            Pokud se tedy chceme zbavit totality, je zapotřebí se zamyslet nad tím jaký druh lidí a jakým způsobem do vládních funkcí pouštíme. Dokud bude výběr jednotlivých individuí důsledkem pouhé společenské provázanosti, bude takový systém stále velmi příbuzný s monarchií.