Harmonie a disharmonie

Podrobnosti

Kategorie: Názory, polemika

Twitter

Někomu možná ještě připadne zvláštní, že jsou informace, které dnešní lidi obklopují, trochu zvláštně koncipované. Na jednu stranu se klade důraz na soudržnost rodiny a přátelství, ale na tu druhou se klade ještě větší důraz na osobní potřeby, které v podstatě takovou soudržnost vylučují.

Takových příkladů je mnoho. Je důležité aby se ženy vylepšovaly co nejvíce, aby vypadaly co nejlépe, upravená je málo. Je důležité aby měly děti své hrdiny, aby muži disponovali něčím drahým co ty nejlépe se prezentující ženy naláká. Prakticky v každém příběhu jde spíš o to něco si zajistit než o to něco prožít.

Jakási kulturní harmonie, kdy bylo s každým pokolením předáváno i to co si o světě myslet je nahrazena jakousi informační bublinou, kterou do sebe každá nová generace zcela automaticky nasaje, podle ní se zorientuje a je jen na dispozici každého jednotlivce jak se svým životem naloží, čím bude, kde a jak bude žít.

Tento výsledek je pro společnost prospěšný, protože příliš nespekuluje nad tím co by chtěl nebo měl mít. Co by pro něj bylo dobré. Spíš se sám sebe ptá jak a zdali toho někdy dosáhne. Jednotlivé vrstvy společnosti tedy nedělí jakási dobrovolné vymezení se dané realitě, ale mnohem více takové chování koresponduje s výsledkem, k němuž takový člověk dospěl po celé řadě ústupků. Přičemž každodenně stojí před tímž informačním proudem jako ti úspěšnější.

Ve světle těchto skutečností se není co divit, že i když je člověk motivován jakousi hrstkou pravidel k soudržnosti rodiny a přátelství, ale prakticky v jakékoliv dílčí osobní potřebě selhává (a selhává, protože mu doba diktuje něco jiného něž čeho se stal součástí), musí si sám v sobě vytvářet svět, který je plný potlačování a zvláštních předsudků, které nemají s realitou většinou nic společného.

Tomáš Fojtík