- Podrobnosti
-
Kategorie: Ze zahraničí
V posledních letech lidová hnutí v Latinské Americe sílí a upevňují svou pozici. Zároveň však musí čelit silné kriminalizaci. Tu organizují ti, kteří považují své zájmy za ohrožené. Platí to z mezinárodního hlediska zejména o USA a ve vnitropolitických otázkách o pravicových stranách, hájících zájmy silného kapitálu a latifundistů, napsal brazilský server Vermelho.
Důkazem toho je nedávné rozhodnutí brazilského senátu s velmi silnou pozicí majitelů půdy, často historických, ještě z dob koloniální nadvlády Portugalců, vytvořit parlamentní komisi pro Vyšetřování činnosti Hnutí zemědělských dělníků-bezzemků. Na druhé straně události, jako je opětovné zvolení Evo Moralese prezidentem pro druhé prezidentské období v Bolívii a odpor honduraského lidu proti násilnému převratu ukazují, že lidová hnutí v Latinské Americe získávají na síle a stávají se příkladem pro sociální hnutí v dalších zemích oblasti.Jsou otevřenými kolektivními manifestacemi vůle lidu. Jejich charakter a síla jsou různé od jedné latinskoamerické země ke druhé. Některá hnutí končí dosažením svých určitých, byť i jen dílčích cílů, některá slábnou pod tlakem pravice, ve většině případů podporované, nebo přímo řízené z USA, mnohé však mají a s úspěchem obhajují daleko širší sociální programy. Jejich realizace vyžaduje podporu stálé revoluční síly, jako jsou organizace pro uskutečnění různých forem agrární reformy, organizace na obranu práv a zájmů indiánských komunit, organizace na obranu lidských práv a podobně. Zejména indiánské komunity se čím dál tím víc hlásí o slovo, o účast na řízení státu, prosazují sociální a ekonomickou rovnost s ostatními sektory obyvatelstva. Právě proti těmto skupinám jsou mířena obviňování z rušení veřejného pořádku, jakoby ti, kteří se sjednocují k obraně práv skupin vyloučených ze společnosti a k prosazení strukturálních změn, byli antisociální.Brazilská pravice reprezentující latifundisty se zorganizovala po skončení vojenského režimu v závěru minulého století. Donutila dokonce prezidenta Luize Inácia Lulu k ústupu od obrany bezzemků za slib, že podpoří jeho sociální politiku. Ale i v Brazílii je jasné, že bez agrární reformy není demokracie možná. Hnutí bezzemků velmi dobře zná taktiku latifundistů, kteří chtějí zabránit agrární reformě a v podstatě udržet nízkou produktivitu tamního zemědělství.Současný brazilský prezident sehrál velmi významnou úlohu při podpoře násilně svrženého honduraského prezidenta Manuela Zelayi a lidového odporu proti vojenské diktatuře. Důležitá je také situace v Bolívii, kde reformy Evo Moralese a jeho vítězné zvolení pro druhé prezidentské období (62,3 %) ukazují, že platí-li heslo, že ?jiná Bolívie je možná?, je reálné také, že ?jiný svět je možný?. Venezuela je příkladem, kdy politická struktura na podporu politiky Huga Cháveze, budovaná od vrchu, a její výstavba na všech potřebných úrovních, není jednoduchá. Venezuela je příkladem země, která svým charakterem není dosud levicová, ale má levicového prezidenta. Ještě výraznějším příkladem takové situace je Paraguay, kde zejména strana Národní kongres je silně pravicová proti otevřeně levicovému prezidentu Fernandu Lugovi. V této zemi hrozí nebezpečí pravicového puče, v jehož čele dokonce může stát Lugův viceprezident, který brzdí pokroková opatření současné vlády. Je rozdíl mezi Brazílií, kde se Lula opírá o levicovou koalici, a Venezuelou, Paraguayí, ale i Ekvádorem, kde levicoví prezidenti hledají podporu v lidových hnutích, často teprve procházejících obdobím strukturální výstavby.Příkladem toho, kam vedou svět politici, hájící zájmy silného kapitálu a nadnárodních korporací, je nedávná neúspěšná konference o řešení klimatických změn. Tam došlo ke střetu sobeckého konzumního neoliberálního řádu s tou částí světa, která usiluje o záchranu planety a dosažení lepšího života pro všechny, stav solidárního, ekologického a demokratického konzumu a produkce.Vladimír Horák
