Restaurace pravicové moci v Chile

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Po dvaceti letech vítězství levostředového bloku koaličních stran Souhlas (tvořeného Socialistickou stranou, Křesťanskými demokraty, Sociálními demokraty a Demokraty) prohrál v prezidentských volbách kandidát tohoto bloku Eduardo Frei s ultrapravým oligarchou, miliardářem Sebastianem Piňerou, kandidujícím za blok Aliance pro Chile (Strana národní obnovy a Nezávislý demokratický svaz).

Blok Souhlas se po celou dobu, kdy byl u moci, řídil doporučeními politologů a hrál na hřišti opozice: S nadšením obsluhoval neoliberální kapitalismus, prosazený v 80. letech Pinochetem. Vládní program nyní již bývalé prezidentky Bacheletové na období do roku 2014, dubluje program Aliance pro Chile , což spolu s vrcholným pragmatismem, otevřenou orientací na podporu vlastníků, zakonzervováním politického života, udržováním hraniční úrovně sociálních programů jako prevence masových nepokojů, bazírováním na stabilitě na základě sociálního smíru, odmítáním nové politické vlny latinskoamerické levicové politiky, představované Chávezem, která získává vliv v celé Latinské Americe, vedlo k nynější porážce koalice Souhlasu .

Po vojenském puči v Hondurasu a zmanipulovaných volbách, ve kterých zvítězil s podporou CIA pravicový kandidát Porcio Lobo, se tak fronta proti Chávezovi rozrostla o dalšího úhlavního nepřítele Bolívarského hnutí. Piňero je hlavním akcionářem největších chilských podniků a bank - Letecké společnosti LAN - Chile, televizního kanálu Chilevisión , fotbalového klubu Colo - Colo a dalších. Jeho podnikání se vždy pohybovalo na hraně zákonnosti. Příkladem je krach Banco de TALCA v době, kdy byl jejím generálním manažerem. Jeho majetek pochází z akcí podobného charakteru.

Piňerův klan (tři bratři a nesčíslné množství příbuzných) ovládá nejen pravicové strany, ale je propojen i s vedením centristické Křesťanskodemokratické strany, za kterou kandidoval Frei.

Hlavní redaktor týdeníku Punto final (Tlustá čára) Manuel Kabelas Donoso k tomu uvedl: Chile se posunuje stále více doprava, zatímco celá řada zemí Latinské Ameriky se orientuje na cestu k socialismu 21. století . Chile nemá cíl, který by sjednocoval národ a vléval do něj sílu k pohybu k horizontu sociální spravedlnosti. Nyní se s chilským lidem jedná jako se stádem ovcí, smířeným se svým osudem. Masmédia vlastněna oligarchií plně ovládla vědomí lidí, vytloukla z nich vůli po kritice režimu a překonání překážek stojících v cestě dosažení demokratických přeměn.

Koncepce socialismu pro 21. století je hlavním historickým projektem epochy. Jeho hlavními pilíři jsou: Ekonomická integrace, energetická kooperace a Bolívarská alternativa (ALBA). Bez ohledu na tuto kritiku volby ukázaly poslední parlamentní volby zvýšení zájmu o politiku autentické levice. Komunisté poprvé od fašistického puče 9.11.1973 překonali hranici pro vstup do parlamentu (6 % a 3 poslanci).

Piňera se bude snažit dokázat, že neoliberální ekonomická koncepce je nesmrtelné dogma a směrnice k řízení společnosti. V žádném případě nebude usilovat o další korekci ústavy prezidenta Pinocheta. Poslední, která se uskutečnila v roce 2005 sice omezila pravomoci prezidenta, ale ponechala v platnosti antiteroristická opatření, která mohou být zneužita k zasazení armády proti sociálním hnutím. Nepokusí se upravit systém soukromých penzijních fondů, zavedený Pinochetem, který svými opakovanými bankroty ožebračil množství Chilanů a pokud učiní opatření ke změně krachujícího školství a zdravotnictví, tak pouze v rámci neoliberální šablony.

Život Mapučů, původního indiánského obyvatelstva Chile, mu zůstane stejně lhostejný jako jeho předchůdcům. Určitě se ale pokusí dále privatizovat státní podnik pro těžbu mědi Codelco.

Volbu Piňery však slaví chilští generálové a důstojníci, přestože to zatím nedemonstrují na veřejnosti. Ukázala se naděje na plnou amnestii všech příslušníků armády, kteří se podíleli na zločinech pinochetovy diktatury. Za vlády Bacheletové dosáhlo zřejmě stíháni zločinů diktatury svého vrcholu a nyní skončí. Piňera v kampani sice vyjadřoval svůj soucit k obětem, ale zdůrazňoval, že nevidí velký hřích v tom, jestliže někdo spolupracoval s Pinochetem. Každá epocha má své problémy vyžadující specifická řešení, uváděl. Jeho příznivci již nyní předpokládají, že ukončí soudní procesy s vojenskými zločinci, nebude zasahovat do rozsáhlých privilegií důstojnického sboru a snižovat vojenský rozpočet.

Zvolení Piňery přivítal s nadšením Bílý dům. Odtajněné dokumenty CIA potvrzují, že jeho otec, velvyslanec v USA, i jeho bratr José (za Pinocheta ministr financí) ochotně spolupracovali s americkou rozvědkou. Sebastian Piňera zapojený ve skupině prezidentů Kolumbie (Uribe), Calderon (Mexiko). Garcia (Peru), Martinelli (Panama) bude jistě ochotně plnit pokyny Washingtonu v jeho boji proti populistickým režimům Latinské Ameriky (Chávez, Morales, Ortega a Correa).

Obamova administrativa pokračuje v politice svých předchůdců a dále se pokouší destabilizovat pokrokové režimy ve Venezuele, Bolivii, Ekvádoru a Nikaragui. Využívá k tomu úspěšné scénáře barevných revolucí za prostřednictví nevládních organizací. Dále se zvyšuje koordinace tajných služeb se CIA a vytváření předpokladů pro ozbrojené provokace. Nelze vyloučit ani opakování postupu, uplatněného v Hondurasu.

Karel KLUZ