Vývoj v býv. SSSR v hodnocení KSSS

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Přinášíme Vám hodnocení politického vývoje v postsovětském prostoru na 34. sjezdu "Svazu komunistických stran - KSSS" ve dnech 24. - 26.10.2009 v Moskvě. V současnosti  SKS - KSSS sdružuje 17 komunistických stran: Abcházskou, Arménskou, Ázerbajdžánskou, Běloruskou, Estonskou, Gruzínskou, Kazašskou, Kirgizskou, Lotyšskou, Litevskou, Moldavskou, Podněsterskou, Ruskou, Turkmenskou, Uzbeckou, Ukrajinskou Jihoosetinskou.

Buržoazní režimy všech postsovětských států kromě Běloruska se snaží dosáhnout rozkolu jednoty komunistických stran. Do jejich vedení prosazuje své agenty a snaží se vytvářet vlastní organizace, s názvy levicová, dělnická nebo komunistická. Do SKS dosud nevstoupila KS Tádžikistánu. Jedním z významných problémů je prohlubování spolupráce komunistických stran. Ojedinělým jevem jsou dvoustranná setkání vedení stran, společné semináře a jednání. Izolovaností trpí zejména strany Pobaltských republik, Střední Asie a Zakavkazska. Hlavní příčinou nízkého stupně spolupráce je pronásledování mocenskými orgány. Současná globální ekonomická krize potvrdila  komunistické prognózy nevyhnutelnosti podobných krizí od okamžiku rozbití SSSR. Komunisté vždy tvrdili, že v rozbití SSSR převládaly subjektivní faktory. Seriózní důvody pro rozpad SSSR neexistovaly. Zločinné rozbití SSSR,  likvidace sovětské moci a restaurace kapitalismu otevřely cestu přímé americké intervenci do vnitřní politiky všech států. Ve všech republikách bývalého SSSR se tak podařilo nastolit kompradorské vlády, jejichž existence je odkázána na podporu Spojených států, EU a NATO. Tyto režimy jsou využívány  ke dvěma hlavním úkolům:

-         Nepřipustit, aby v parlamentních volbách zvítězila levice, vedena komunisty.-         Všemi silami bránit obnově  Svazového státu.

-         Změnit vědomí sovětských občanů vnucováním polopravd, lží a překrucováním historie.

K dosažení těchto cílů, stratégové "nového světového řádu" používají celý arsenál rozvratných akcí amerických tajných služeb, prosazují agenty vlivu jako Adamkus, Juščenko a Saakašvili. Tam, kde se jim to nedaří organizují a financují opoziční hnutí jako v Bělorusku a Moldově. Provokují barbarské agrese, podobné invaze do Jižní Osetije. Významným nástrojem se staly "barevné revoluce", jako způsob přerozdělení vlastnictví a politické moci mezi politickými klany.Hlavním nástrojem porobení sovětských národů se stala kapitalistická globalizace. V pěti bývalých sovětských republikách Gruzii, Ukrajině, Litvě, Estonsku a Lotyšsku upevnily svou politickou moc režimy agresivní nacionalistické buržoazie, orientované na nejreakčnější světové kruhy. Vliv podobných sil se zvyšuje i v celé řadě ostatních států SNS. Rozkrádají národní bohatství, zatahují země do MMF, WTO, NATO a EU, vyvolávají nepřátelství a nenávist mezi národy a národnostmi a hledají nejsnadnější cesty výprodeje suverenity a nezávislost svých zemí. Jako objekty imperialistické agrese se všechny postsovětské státy dostaly do katastrofální situace.

Nadnárodní kapitál cílevědomě loupí jejich surovinové bohatství, zejména ropu a plyn a urychleně likviduje zbytky národního průmyslu. V čele krizového vývoje stojí pobaltské státy. Jejich nacionalistické režimy spojily budoucnost svých států s finančními, tržními a vojenskými systémy imperializmu.

Před dvaceti léty patřily jejich ekonomiky k nejrozvinutějším. Nejmarkantnějším příkladem je Lotyšsko, které se stalo nejchudším státem EU, s nejkratší dobou života obyvatel, nejnižší minimální mzdou, důchodem a sociálním zabezpečením. Ve stejné situaci jsou Estonsko i Litva. Pokles průmyslové výroby v roce 2009 představuje v Litvě 11,8%, Estonsku 15,6% a v Lotyšsku 19,6%.

SKS - KSSS věnoval mimořádnou pozornost podpoře bratrského běloruského lidu a jeho vedení, které prosazuje realizaci politiky sociální spravedlnosti. Globální krize potvrdila oprávněnost postupu prezidenta Lukašenka. Tím, že 80% průmyslových a zemědělských podniků zůstalo ve státním a kolektivním vlastnictví, udrželo si Bělorusko pozitivní úroveň ekonomického rozvoje a zabezpečilo si potravinovou bezpečnost. Bělorusko má v současnosti nejvyšší životní úroveň obyvatelstva ze všech postsovětských republik a stojí i včele rozvoje lidského potenciálu. Proto Bělorusové podporuji Lukašenka a lidovou moc. Je to současně i důvod k nenávisti praporečníky "nového světového řádu", ruskými oligarchy a jejích poskoky. Z této nenávisti vyrůstají provokačníplynové, ropné, mléčné a jiné války Ruska s Běloruskem, připravované podle receptů USA, EU a NATO. Je nyní na běloruských soudruzích, aby zachovali politickou bdělost, zabránili  pokusům o liberalizaci ekonomiky země a vyhnuli se vstupu do organizace "Východního partnerství". Tato organizace je filiálkou NATO, živenou MMF a jejím cílem je zabránit vzniku "Svazového státu Rusko - Bělorusko".

Velmi složitý úkol stoji před moldavskými komunisty. Za posledních osm let se jim podařilo obnovit naprosto zničenou ekonomiku a zvýšit životní úroveň obyvatelstva. Vyvedli zemi z hluboké ekonomické krize. Několikanásobně zvýšili HDP a rozpočet. Nebylo náhodou, že moldavští komunisté zvítězili třikrát po sobě v parlamentních volbách, včetně posledních voleb v červnu 2009. Na komunisty se soustředil útok všech vlád postsovětských států, byla to kromě Kypru jediná země vedena komunisty. Nyní se pomocí demagogie a klamání občanů dostaly do parlamentu živly nepřátelské moldavské státnosti, sjednotily se a uchvátily moc v Moldávii. Nyní stojí před moldavskými komunisty úkol záchrany jednoty strany a tvrdý boj s opozicí podporovanou státy EU, zejména Rumunskem. 

Osud Svazového státu

V současnosti je SNS pouze společenstvím buržoazních států, jehož deklarace a prohlášení se nerealizují.  Družba a přátelství národů skončily nastolením třídní společnosti. V programu SKS - KSSS je obnova Svazového státu na dobrovolném základě, jedním z hlavních cílů. Tento cíl je uveden i v programu běloruských komunistů i dokumentech ostatních komunistických stran. Nutnost obnovy Svazového státu je diktována mnoha vnitřními i vnějšími okolnostmi. Sovětská zkušenost potvrdila, že pro výstavbu socialismu, rozvoj všech národů a národností, obranyschopnost, je taková forma státu jedinou možností. 

Mimo "Svaz" není ani jeden národ, včetně Rusů schopen samostatně čelit rostoucí agresivitě globalistů, jejich pokusům o uloupení přírodního bohatství. Mimo "Svaz" jsou všechny národy odsouzeny k různým formám koloniální závislosti. Programový úkol obnovy "Svazu" nesnižuje význam Rusko - Běloruského svazu. Naopak, jeho vznik by se stal impulsem k vytvoření společného státu s ostatními národy. Dohoda o vzniku "Svazového státu Ruska a Běloruska" byla přijata před 12ti lety. Dosud však nebyla odsouhlasena jeho ústava, nevznikla fungující vláda společného ekonomického prostoru, není společná měna a občanství. Trvale vznikají ekonomické spory. Mnohá ustanovení smlouvy zůstaly pouze deklaracemi, proces se nejen zastavil, ale v mnoha otázkách ustoupil.

Příčina spočívá v tom, že mezi oběma státy přetrvávají hluboké rozpory. Z Ruské strany je to převažující soukromé vlastnictví výrobních prostředků, bank a hlavně politická moc velké oligarchické buržoazie a nejvyšší státní byrokracie. V Bělorusku existuje lidová moc a základem jeho ekonomiky je státní vlastnictví výrobních prostředků. Oligarchické Rusko pouze předstírá svůj zájem a společný stát, ve skutečnosti tím chce kamuflovat svůj zájem o získání velkých běloruských podniků a v podstatě Bělorusko vyždímat do poslední kopějky. 

Vliv zostřování mezinárodní situace na SNS a státy na postsovětském prostoru

Jejím nejmarkantnějším rysem je obkličování Ruska sítí vojenských základen. NATO prosadilo přepravu svých nákladů do Afghánistánu přes Rusko, Kazachstán a Uzbekistán. Zatím má pronajaté vojenské letecké základny v Kyrgyzstánu a Uzbekistánu. Tři pobaltské státy se staly členy NATO. Na vstup se připravuje Ukrajina i Gruzie. NATO natahuje ruce po Ázerbajdžánu, Kazachstánu, Uzbekistánu, Podněstří i Moldově. Japonsko usiluje o získání čtyř Kurilských ostrovů. Jednání Moskvy s Tokiem naznačuje, že věc je rozhodnuta a nyní půjde pouze o cenu. Rusofobie se stala významnou součástí ideologie buržoazních režimů. Stále více se potvrzuje, že kompradorské vlády nebudou obhajovat státní a národní zájmy a zůstanou pouze poslušnými vykonavateli plánů kapitalistické globalizace.

Kapitalismus zná pouze dvě východiska z krize: diktaturu anebo války. Komunistickou alternativou je nastolení socialismu. Sjezd schválil protikrizové programy KS RF, KS Ukrajiny a Kazachstánu, jejichž společným rysem je prosazování státní regulace ekonomiky a sociální sféry. Od počátku světové krize buržoazní režimy na postsovětském prostoru přijaly pouze jedno opatření: záchranu soukromých bank státními (lidovými) finančními prostředky. Zájmy a potřeby lidu prakticky ignorují.

Jedinou sílou, která je schopna principiálně čelit bezvýchodné politice moci jsou komunisté, kteří povedou všechny levicové síly. Komunisté se nyní dostali do situace, kdy, vzhledem k pasivitě odborových předáků  jsou často nuceni převzít jejich funkce, organizovat ekonomický boj a prosazovat dodržování pracovního zákonodárství  sociální ochrany pracujících.Za tuto činnost jsou komunističtí předáci pronásledování, mnozí jsou odsuzování, podobně jako za carské Rusi k dlouhodobým  trestům vězení.

K nejtvrdším režimům ve vztahu ke komunistům patří Gruzie, Turkmenistán, Uzbekistán, Ukrajina, Rusko a Pobaltské státy. V roce 2002 byl odsouzen na 25 let do vězení vůdce turkmenských komunistů Rahimov, v roce 2006 bylo odsouzeno 13 komunistů v Gruzii. V srpnu 2008 byl v Rusku odsouzen k dlouhodobému trestu vězení komunista, invalida S.S. Rožkov, za to, že odhalil falšování voleb v Krasnodarském kraji. Komunisté jsou odsuzování za pouhá hesla jako na příklad "Dost bylo Putina či Medveděva".

Buržoazní moc se snaží zastrašit své politické oponenty policejním násilí, zvůlí a obviňováním z extremismu a donutit  ustoupit od boje za zájmy pracujících. Sociální základnou komunistických stran zůstává dělnická třída, pracující rolnictvo, národní inteligence a všichni kdo pracují za mzdu. V posledním období by měly strany věnovat mimořádnou pozornost armádě,  policii a soudním orgánům..

Vládnoucí režimy dělají všechno proto, aby je postavily do přímého rozporu s pracujícími. Ale i do těchto řad státního aparátu proniká objektivní informace. Potvrdilo se to i tím, že se nižší důstojnický sbor postavil proti realizaci manévrů NATO na Krymu a v oblasti Nižního Novgorodu. Důstojníci gruzínské armády odmítli vraždit v Jižní Osetii. Vraždění civilního obyvatelstva pak uskutečnili propuštění zločinci, vyzbrojení Saakašvilim, najatí žoldnéři a poradci z NATO. 

Hrdinný postoj zaujala i Gruzínská komunistická strana, která se přes hrozby represí postavila proti intervenci.Oporu v agitační a propagandistické práci se silovými strukturami představují "Organizace sovětských důstojníků". Působí v sedmi republikách SNS a Pobaltí a v šedesáti regionech Ruska. Obsahem jejich působení je výchova mládeže v duchu revolučních a bojových tradic Sovětské armády a námořnictva, milice a bezpečnostních orgánů. V únoru 2009 se dohodlo vedení "Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti" o vytvoření "Kolektivních sil rychlé reakce", které mají čelit jakýmkoliv hrozbám a provokacím. O jejich nasazení rozhoduje "Rada kolektivní bezpečnosti" složená z hlav států SNS. Smlouva nezakazuje jejich nasazení proti stávkujícím pracujícím. V souvislosti s prohlubující se ekonomickou krizí, následovným růstem nezaměstnanosti a zbídačováním lidových  mas, lze od vládnoucí třídy očekávat, zejména před 65.výročím oslav vítězství SSSR nad německým fašismem, prudký nástup antikomunistické propagandy. Obsahem komunistické kontra propagandy by se mělo stát zdůrazňování významu podílu komunistů a sovětských patriotů na porážce nacistického Německa a jeho evropských spojenců.  

Karel Kluz