Před 125 lety se narodil dělnický prezident Antonín Zápotocký

Podrobnosti

Kategorie: Historie

Twitter

Obětavé a revoluční úsilí Antonína Zápotockého vybudovat silné odborové hnutí v Československu zdůraznil uplynulou sobotu dopoledne v jeho rodišti u sochy v Zákolanech na Kladensku ve svém projevu poslanec Stanislav Grospič, místopředseda ÚV KSČM a předseda Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska.

Konalo se tady vzpomínkové shromáždění při příležitosti 125. výročí narození tohoto našeho druhého československého dělnického prezidenta (19. prosince 1884), které uspořádaly Středočeská krajská rada KSČM a OV KSČM Kladno.

Vzpomínkovému aktu byla rovněž přítomna poslankyně Miloslava Vostrá, místopředsedkyně ÚV KSČM a místopředsedkyně poslaneckého klubu KSČM, delegaci mladých komunistů vedl Zdeněk Milata. Zúčastnili se jej občané středních Čech - především z Kladenska, Rakovnicka, Kolínska a Mělnicka. K Zápotockého soše byly položeny květiny. My, Kladeňáci, na svého Toníka stále vzpomínáme, prohlásila při zahájení aktu po české a slovenské hymně předsedkyně kladenského OV KSČM Eva Vlčková. Byl tady přečten i úryvek ze Zápotockého knihy Vstanou noví bojovníci v podání Josefa Horkého. Vlčková pak ještě všem připomněla vztah A. Zápotockého k středočeskému listu Svoboda, který je nejstarším dělnickým listem na našem území a příští rok oslaví 120 let od svého vzniku. V současnosti je vydáván jako list komunistů a sympatizujících okresu Kladno s bohatou pokrokovou tradicí.

Grospič pak dále v reminiscenci na činnost Zápotockého, významného politika, státníka a komunisty, vylíčil, jak se nesmazatelně zapsal do historie i svou činností ve stávkovém boji pracujících lidí za první buržoazní republiky na Kladensku a také ve Velké mostecké stávce roku 1932 na bouřném českém severu, kde obrovská nezaměstnanost sužovala především havířské rodiny. Právě Zápotocký potom po 2. světové válce stanul v čele jednotícího se odborového hnutí v ČSR.

Je to nutné připomínat zejména v souvislosti s dneškem v čase hospodářské krize, kdy její dopady na pracující umožňuje a usnadňuje kapitálu právě nejednotné odborové hnutí, řekl místopředseda ÚV KSČM. Byl to bezprostřední cíl těch, kteří připravovali společenské změny v roce 1989, rozbití jednoty odborů jako zástupců zaměstnanců, pracujících, aby tak mohli lépe stlačovat nejen cenu lidské práce, ale také dál oklešťovat zejména práva sociální i politická. Dnes lidé doplácejí na nejednotu odborů, na chybějící vzájemnou solidaritu, poukázal Grospič na smutnou skutečnost. Jméno Antonína Zápotockého má praktický význam, protože nám dává příklad pro dnešek, příklad z naší historie, že pouze v jednotě a jednotných odborech je možné obhajovat zájmy pracujících a čelit problémům hospodářské krize. Dovolte, abych se jménem Odborového hnutí Čech, Moravy a Slezska přihlásil k Zápotockého odkazu pro dnešek. Čest jeho památce, zakončil svůj projev S. Grospič.

Závěrem vzpomínkového shromáždění v Zákolanech na počest 125. výročí narození Antonína Zápotockého zazněla Píseň práce.

21. prosince 2009, (jel)