Samotná krize obrat ve vědomí lidí nevyvolá

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Předseda Komunistické strany Ruské federace (KPRF) Gennadij Zjuganov analyzoval na čtvrtém plenárním zasedání ústředního výboru strany situaci ve společnosti a zdůraznil úkoly strany k upevnění jejího vlivu. Uvedl: Především je nutné střízlivě hodnotit stav společenského mínění a nepodléhat iluzím, že samotná krize a snížení životní úrovně vyvolají obrat k podpoře národních a patriotických sil. Většina občanů zaujímá vyčkávací pozici, doufá ve změnu situace, obnovu ekonomického růstu a návrat ke stejné životní úrovni, jakou měla před krizí. Nízké třídní vědomí pracujících i tvrdošíjné odmítání pohledu na skutečnou situaci Ruska a reálné zájmy jednotlivých politických sil, negativně ovlivňují vliv působení komunistů. K ovládnutí veřejného mínění a získání podpory ve volbách nestačí vytyčit vznešená hesla a čekat, že se ke komunistům pohrnou davy lidí. Za stranou půjde jen uvědomělá, ale malá část společnosti, prodchnutá idejemi spravedlnosti a lidovlády. Většina společnosti očekává osobní materiální prospěch.

Francouzská revoluce zvítězila proto, že zlikvidovala feudální moc a rozdala půdu rolníkům. VŘSR získala podporu rolníků ukončením války, návratem vojáků domů a předáním půdy do všelidového vlastnictví. Změna režimů je vždy doprovázena nejen převzetím politické moci, ale i změnou vlastnictví. Komunisté se nemohou ostýchat o tom hovořit. Převážná většina lidu podporuje využití miliardových zisků oligarchie ke zvýšení životní úrovně prostých občanů. Lidé chtějí vrátit dostupné bydlení, bezplatné zdravotnictví, vzdělání a nízké ceny. Pochopit nevyhnutelnost změny moci hledáčkem vlastního zájmu je mnohem prostší, než optikou abstraktní spravedlnosti a složitých stranických programů.

Základnou a oporou strany je dělnická třída a rolnictvo. Vládnoucí elita zlikvidovala průmysl i zemědělství. Zničila tisíce pracovních kolektivů. Došlo k podstatnému početnímu snížení stavu dělnické třídy a rolnictva. Jejich vliv a význam se ve společnosti snížil. Současní vlastníci v Rusku dobře vědí, čeho chtějí dosáhnout omezením výrobní sféry. Proto požadavky komunistů, zaměřené na obrodu průmyslu i zemědělství nemají jen ekonomický, ale i politický smysl. Jde o jedinou cestu k obnově sociální základny strany a socialistického vědomí pracujících.

Iluze přetrvávají

Charakteristickými rysy současného Ruska jsou oslabená dělnická třída, odumírající venkov a oligarchicko-kompradorské panstvo, na kterém jsou přisáty miliony příživníků, od nejrůznějších bodygardů až po sluhy. Takové složení společnosti je typické zvláště pro Moskvu a Petrohrad. V menší či větší míře však determinuje situaci v celém Rusku. Lidé práce začínají teprve nyní rozpoznávat rozdíly mezi pány , kteří ovládli všelidové bohatství a sebou samými, námezdními pracovníky. Většina přesto nechápe, že se stala oběti nelítostného vykořisťování, i když oligarchie svou vyzývavou rozhazovačností tlačí pracující k tomu, aby si uvědomovali své postavení. Dosud je rozšířeno rčení jim se poštěstilo a nám ne . Důvěra lidí v možnost změny je otřesena zklamáním z dlouhé řady po sobě následujících politiků, stran a vlád. Jejich vědomí pomáhají zamlžit tupé seriály, nekonečné černé kroniky vražd, zločinů a násilí. Mnozí lidé se rozhodli, že pro zachování duševní rovnováhy je nejlepší věřit moci. Přestože obviňují ze své bídy vládu, v průzkumech a volbách ji vyjadřují důvěru. Problémem je i to, že z doby SSSR je zakořeněn zvyk považovat vládu za rodnou matku, i když nyní byla zaměněna zlou macechou. Přetrvává iluze, že stát je nadtřídní sílou, která nakonec bude působit v zájmu pracujících. Na tom je založen fenomén volební podpory vládní strany Jednotné Rusko .

S hořkostí lze konstatovat, že z hledisek organizace a vedení odporu, se ruská společnost řadí nejen za obyvatelstvo západních zemí, ale i za národy třetího světa. V čele levicového hnutí stojí nyní Asie a Latinská Amerika. Evropa, včetně Ruska, se stala jednou z posledních pevností kapitalismu. To se nesmí stát důvodem k pesimismu. I v roce 1917 bylo Rusko pevností reakce. Tehdy málokdo věřil, že ukáže lidstvu cestu k socialismu, k novému typu společnosti.

Vysoká intelektuální úroveň a hluboké tradice boje za svobodu pomohou lidu překonat dočasnou apatii a bloudění. Již nyní 65 % obyvatel uvádí, že na sobě pociťuje důsledky krize. Existují předpoklady pro tvrzení, že se společenské vědomí velmi rychle změní. Komunisté nemohou pasivně čekat až světová krize a její důsledky dotlačí pracující k pochopení, že jejich zájmy jsou v přímém rozporu se zájmy oligarchicko-byrokratické vlády. Krize nejenže mění vědomí lidí, ale současně zvyšuje i jejich závislost na vlastnících, hrozících propouštěním. Nezaměstnaní mají představu, že pokud budou mlčet, budou při konjunktuře znovu zaměstnání. Vyvést z omylu je může pouze komunistická propagační a organizační práce. Lid je dlouhodobě vystaven šokové terapii oligarchických masmédií, jejichž útok je koncentrován na kompromitaci socialistických dějin.

Působit mezi lidmi

Kromě boje s falzifikující propagandou je nezbytné věnovat pozornost řešení každodenních starostí a problémů lidu a přijímání konstruktivní kritiky. Strana je často obviňována z toho, že nemá vliv na běh událostí v zemi. Komunisté bojují za komplexní změnu společenského systému a práva pracujících. Lidi ale zajímají konkrétní problémy jejich pracovišť a života a půjdou za komunisty pouze tehdy, když se přesvědčí o podpoře jejich boje se zaměstnavateli a představiteli místní moci. Bez spolupráce s masovými organizacemi pracujících nezíská strana podporu lidí a riskuje svou přeměnu v sektu, ztrátu charakteru masové strany a odchod z politické scény. Strana musí aktivně působit v kolektivech pracujících. Ti, kdo to nechtějí dělat, se vymlouvají na zákaz politické činnosti v podnicích. Především tam je však potřeba hledat spojence a přívržence. Povinností strany je podporovat upevnění stávajících a vytváření nových odborových organizací.

Ani oficiální odborové organizace nesmí zůstat stranou pozornosti, je nutné rozlišovat mezi prodejným vedením Federace nezávislých odborů a milionovou členskou základnou. V poslední době se projevila tendence odmítání spolupráce s některými aktivisty z řad pracujících. Ti jsou často nedočkaví, mají vlastní názory, prosazují tvrdý odpor vůči zaměstnavatelům, což narušuje klidný život některých straníků. Nejlépe však mohou přesvědčovat pracující ti, kdo v tomto prostředí žijí, znají jejich potřeby a tužby. Bez rozšíření stranických řad o dělníky nemůže strana zesílit svůj vliv v pracovních kolektivech. Pozornost je nezbytné věnovat i novým formám lidových organizací, iniciativním skupinám nájemníků bojujících proti zvůli exekutivy. Přestože nemají na první pohled politický charakter, působí stejným směrem jako komunisté. Na místech, kde komunisté toto hnutí podporují, získávají podporu obyvatel v celostátních kampaních.

Vedení strany již několik let hovoří o rozšíření počtu spojenců. Zatím strana spolupracuje jen s 20 odborovými a společenskými organizacemi, přestože jich existuje bezpočet. Je třeba oživit spolupráci s organizacemi žen, mládeže a sportovců. Často úspěšné protestní akce se stávají jednorázovými, nemají pokračování. Strana se musí naučit je přeměnit v dlouhodobé kampaně.

Kromě vlivu na dělníky, rolníky, technickou inteligencí, učitele, lékaře a vědce, musí strana zaměřit svou pozornost na masu úředníků, pracovníků v oblasti informačních technologií, nezaměstnané absolventy vysokých škol, námezdní zaměstnance obchodu a sféry služeb, ale i nezaměstnané vůbec. Jejich počet se stále zvyšuje a předstihl i průmyslové dělnictvo. Zatím jsou mimo vliv komunistů. Úloha této vrstvy v Rusku, jehož ekonomika již nestojí na výrobě, ale na přerozdělování, bude ještě dlouho významná. Jedním z rozhodujících úkolů komunistů je získat na svou stranu miliony nezaměstnaných a zabránit, aby přešli na stranu ultrapravice vedené Žirinovským.

 Karel KLUZ