Úřednická vláda = velká koalice ODS a ČSSD = bohatým cukr, na chudé bič

Podrobnosti

Kategorie: Z domova

Twitter

Když díky přeběhlíkům z ČSSD vznikla po minulých volbách Topolánkova vláda, byl její program a praktické kroky v jeho naplňování poměrně jasný a předvídatelný. Snížení společenské sociální solidarity, privatizace veřejných služeb, výrazné omezení daňové progrese pod záminkou lepších zítřků a více prosperity pro všechny. Bylo zpočátku jasné, jak taková chatrná vláda skončí a že nevydrží do konce řádného volebního období. Bylo jen otázkou času, jak dlouho bude moci provádět svoje nebezpečné experimenty a dělat z lidí pokusné králíky, než ji ti rozumnější politici napříč stranami svrhnou. Přesto i tato velmi slabá a nekompetentní vládní sestava stačila napáchat během své poměrně krátké vlády mnoho škod, které pociťujeme a ještě pociťovat budeme. Například v podobě poplatků ve zdravotnictví, chaosu ve financování sociálních služeb či pokračování v plýtvání státními prostředky v předražených veřejných zakázkách pro stále stejné spřátelené firmy např. při financování staveb silnic a dálnic.

Dnes s určitým odstupem od pádu Topolánkovy sestavy složené z podivných osob napojených na vlivné finanční kruhy (např. bývalé vedení ministerstva zdravotnictví napojené na vlivné farmaceutické firmy), různých USA ? Hujerů (Schwarzenberg, Parkanová, Vondra) propagujících stavbu vojenské radarové základny u nás a sociálních lidojedů hlásajících stále dokola naprosto nepodložené teze o přebujelém sociálním systému (Topolánek, Kalousek, Nečas), vidíme mnohé souvislosti v jasných obrysech.

Topolánkova vláda měla právě z míst napojených na vlivné finanční instituce jasné zadání ? postupně a nenápadně narušit sociální soudržnost ve společnosti a vyvolat tak stav, který se stane záminkou pro privatizaci dosud fungujících, i když nedokonale, veřejných služeb jako je státní zdravotnictví, školství nebo systém státní sociální podpory a  průběžný důchodový systém (mezigenerační solidarita). Ve hře nebylo a není nic jiného než umožnit určitým privátním skupinám přístup k tučné kořisti v podobě spravování mnohamiliardových finančních toků proudících právě do veřejných služeb, zejména důchodového a zdravotního systému. K tomu měly a stále mají dopomoci i spřátelené sdělovací prostředky trvale vyvíjenou propagandou ve stylu ? současný systém státního financování a dohledu nad sociálním a zdravotním systémem (zejména) je do budoucna neudržitelný a proto musí být zpočátku alespoň částečně privatizován, aby neskončil krachem. Pravicové sdělovací prostředky dlouhodobě vytrvale hlásají názor ve stylu ? každý se o sebe musí postarat sám a ten kdo to nedokáže, se musí spokojit s životem v chudobě, jelikož nelze skrze systém založený na mezigenerační solidaritě zajistit všem  důstojný byť mnohým poměrně skromný život.

Je prý nutné se smířit s tím, že mnozí prostě nebudou mít na kvalitní lékařskou péči, či sociální služby odpovídající standardu vyspělé země. Tato teze se neopírá o žádné věrohodné údaje. Naše země přes všechny problémy je schopna díky vhodné daňové struktuře založené na solidaritě ? progresivní daň, zajistit skutečně všem důstojný život bez výrazné existenční nejistoty. To je prostá skutečnost. Přesto bývá pravicovými politiky a jim nakloněnými médii toto stále zpochybňováno. Tento trvalý a dobře promyšlený tlak má působit zejména na mladou a střední generaci a přinést volební hlasy pravicovým stranám, které jim za odměnu, jak slibují, sníží daně a tak jim zajistí prosperitu. Je prokázáno, že snížení daní rozhodně nezajistí lepší život všem, to je úplný nesmysl. Bohužel nemalá část společnosti na tento populismus slyší a přijímá ho za svůj názor a neuvědomuje si jeho dopad. Zejména pak budoucí následky.

Ostatně populistické snížení některých daní minulou vládou právě nyní velmi negativně pociťujeme velmi nepříjemným výpadkem ve státním rozpočtu. Není vyloučeno, že právě tento stav byl předem naplánován, aby se stal záminkou pro privatizaci veřejných služeb ve smyslu ? ?podívejte vždyť on ten stát není schopen finančně zajistit veřejné služby dostupné všem potřebným a proto musí dojít k privatizaci, která celý problém vyřeší?. Pokud chceme, aby mnozí nemocní umírali, jelikož nebudou mít na to zaplatit si potřebnou péči, staří lidé končili jako bezdomovci, jelikož třeba v Praze nebudou mít v řadě bytů na nájem, dejme této politice zelenou. Myslím ovšem, že naprostá většina občanů takovou politiku odmítá.

Současný premiér Fischer není vůbec nezávislý odborník, jak je často popisován, stal se jen pouhým lokajem mocenských zájmů obou velkých stran ODS a ČSSD pod jejichž taktovkou ordinuje společnosti údajně nezbytnou dietu v podobě snižování životní úrovně, zejména těch, kteří již nyní mají hluboko do kapsy. Pod záminkou současné finanční krize tak probíhá další omezování společenské sociální solidarity v podobě zmrazení důchodů, podpor v nezaměstnanosti, rodinných přídavků, mateřské apod. Mnoho neziskových organizacích působící v sociální oblasti a pomáhají zdravotně handicapovaným a starým lidem bude čím dál více živořit, mnohé z nich  omezení dotací, bez kterých se nemohou obejít, nepřežije. Na to doplatí ti nejvíce potřební, kteří se nemohou nijak bránit. Důchodci ani zdravotně postižení a nezaměstnaní nemají žádné vlastní odbory, které se za jejich práva budou bít. Nemohou se většinou nijak účinně bránit. To že i současná úřednická vláda svými opatřeními ztěžuje už tak jejich těžké životní postavení, ji staví na úroveň asociální a protilidové Topolánkovy vlády trvající jen z vůle přeběhlíků. Navíc i Fischer se v současné dočasné funkci už stačil naučit od svého předchůdce nejen aroganci ale i hluchotě vůči názorům, které on sám neuznává. Ostatně co čekat od bývalého komunisty, který jím byl jen a pouze kvůli vlastní kariéře. Nedokáže ani jednat se všemi stranami zastoupenými v parlamentu, čímž dává jasně najevo, komu slouží. Vzhledem ke svému postavení by mu určitě slušelo více pokory a skromnosti a méně zbytečných zahraničních cest.  Současná vláda tak jen pokračuje svým programem i chováním ve stopách minulé vlády, která měla v průběhu své činnosti nejmenší veřejnou podporu ze všech vlád od vzniku samostatné ČR. To samo o sobě hovoří jasnou řečí.

Úřednická vláda je ve skutečnosti řízena pány Topolánkem, Kalouskem, Vondrou, Nečasem  a dalšími, kteří mají své zadání od vlivných finančních a lobistických skupin. Právě jim slouží bez ohledu na zájmy a potřeby většiny společnosti. Nic na tom nezmění, ani milodary na charitu od pana Kalouska (jeho zatím poslední předvolební trik) a jeho věrných přeběhlíků od lidovců působících pod značkou TOP 09. Ostatně tímto činem na sebe prozradil nepochybně více než asi sám chtěl. Tak si tento bývalý bratr představuje společnost ku svému obrazu ? pro sebe a své věrné bohatství ovšem nepodložené odpovídajícím pracovním výkonem, pro ostatní charitu, tedy milodary spadlé z přeplněných stolů stále více nenasytných obžerů.

V těchto dnech se tak opět pod zástěrkou finanční krize odehrává další etapa promyšleného a systematického rozkladu zbytků sociálního státu. Tedy státu respektujícího civilizovaný svět 21. století. Jeho narušení nás vrací do dob dřevního kapitalismu 19. století, kdy lidé pracovali a žili v podmínkách nevolnického systému a libovůle úzké vrstvy vysoce majetné třídy využívajíc je jako levnou námezdní sílu, která na povel nastoupí na šichtu, dře do úmoru a po vyčerpání sil je odhozena jako nepotřebná věc do chudinské pastoušky někde na periferii, kde vládne jen každodenní nejistota v podobě bídy, nouze a strachu z budoucnosti. Jde nyní jen o to, zda si tento nebezpečný a utajovaný proces uvědomí dostatečně velký počet občanů ? voličů a vystaví takové zpátečnické politice jednoznačné STOP! Ještě stále není pozdě.

Miroslav Pařízek