Fašistická anexe Východního Timoru I.

Podrobnosti

Kategorie: Zločiny kapitálu

Twitter

Ostrov Timor je součástí Sundského souostroví. Jeho východní část se nachází 350 kilometrů od Indonésie a 500 kilometrů na se­ver od Austrálie. Domorodé obyvatelstvo, asi 600 000 lidí v roce 1975, tvořené z 90 % vesničany, bylo značně poznamenáno portugalskou koloni­zací. Ta trvala zhruba čtyři a půl století. A tak na rozdíl od obyva­telů vyznávajících islám a žijících v západní části, východní Timo-řané přešli od animistických praktik ke křesťanství. Katolické duchovenstvo zde dosud zachovává význačný vliv.

V roce 1975 byli téměř všichni obyvatelé negramotní. Zdravotní podmínky velmi špatné. Vysoká dětská úmrtnost dosahovala 40 %. Velmi rozšířeny byly tuberkulóza a malárie. V celé zemi pracovalo jen dvacet lékařů a ti všichni sídlili v hlavním městě. Na celém území bylo jen 30 km asfaltovaných silnic, což znemožňovalo po­skytování zdravotní péče na venkově.

Během druhé světové války se Japonci vylodili ve východním Timoru. Vojensky se prosadili proti Portugalcům. Jejich násilná okupace stála životy asi 50 000 Timořanů, ale tehdy i po válce byly tyto oběti západním světem ignorovány. Procento obětí ve vztahu k celkovému obyvatelstvu východního Timoru bylo tehdy nejvyšší ze všech masakrů spáchaných proti jiným národům Asie.

Po porážce Japonců, v roce 1945, se východní Timor stal víc než kdy předtím strategickým cílem. Pošilhávaly po něm, jak vzdálená Velká Británie, tak i blízká Austrálie.

Indonéští vládci, osvobození z holandského kolonialismu, pova­žovali Východní Timor za součást své země. A tak v době, kdy Sukarno vládl ještě bez příliš výrazné opozice, rozvíjely se nepřá­telské pikle vůči portugalským kolonialistům ze strany aktivistů krajní pravice. V červnu 1959 v oblasti Viquequc byla vyvolána proti portugalským osadníkům, kteří tu žili a pracovali na farmách, vzpoura. Řízená byla velmi pravděpodobně těmito živly. Koloniální represe byla okamžitá a násilná. Výsledkem bylo asi 1000 mrtvých mezi východními Timořany, stovky dalších byly uvězněny za nelid­ských podmínek.

Od té doby vlastenecké antikolonialistické cítění domorodého obyvatelstva doznalo nového rozměru na celém východním Ti-moru.

Ostatně Valné shromáždění Spojených národů brzy odhlasovalo, a to 14. prosince 1960, své slavné ?Prohlášení o udělení nezávis­losti koloniálním zemím a národům". Svět prožíval období dekolo-nializace.

Zrání národního požadavku zesílilo v důsledku ?Karafiátové re­voluce" v Portugalsku. Dne 16. května 1974 totiž generál Spinola, nový šéf státu této země, ohlásil, že portugalské kolonie se musejí stát svobodnými.

Vzestup nacionalismu byl s ohledem na historii dosti rychlý a vyvolal jako všude rozpory po stránce strategie a taktiky uvnitř národa.

Timorské sociální demokratické sdružení (ASDT), ovládané sku­pinou ?pokrokových katolických". intelektuálů, se stalo mnohem vlivnější než ostatní politické formace. V roce 1974 jeho zaklada­telé, Francisco Xavier do Amaral a Nicolau Lobato, podlehli silné­mu tlaku mladších, jako byli Roque Rodriguez a Abilio Araujo, kte­ří úzce sympatizovali s myšlenkami a zásadami Mao Ce-tunga. Proto také jakmile Austrálie ohlásila svou podporu snaze Indonésie anektovat východní Timor, rozhodli se mladí vůdcové radikalizovat své postoje a 12. září 1974 přeměnili ASDT na ?Revoluční frontu za nezávislý východní Timor (Fretilin).

Na začátku roku 1975 ovládala tato strana, jež se stala brzy nej­populárnější, všechny ostatní formace.

Prohlásila, že jedinou možnou cestou k osvobození národa od vy­kořisťování a útlaku všeho druhuje ?samostatnost".

Po řadu let Indonésie ovládaná fašistickým generálem Suhartem připravovala uskutečnění svého projektu - zmocnit se východního Timoru. Jednala obratně a neúnavně pomocí praktik jisté organiza­ce - BAKIN (Agentura pro koordinaci národních informačních slu­žeb). Tato agentura měla spojení s armádou. Bylo ji možné srovnat s tajnými službami vyspělých kapitalistických zemí, především pak s nacistickým gestapem. Národním rozhlasem Indonésie byly šířeny lživé zprávy tvrdící, že do východního Timoru byli vysláni sovětští, čínští a vietnamští vojenští poradci, a zbraně na podporu ?menšino­vého seskupení komunistických intelektuálů".