Lidstvo v 21. století

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Vinou globalistického pojetí vysávání přírodních zdrojů a bezohledného ždímání levné pracovní síly v rozvojových zemích je relativní míra chudoby stále vyšší a vyšší. Seznamte se se situací milionů lidí v 21. století!

1. Téměř polovina světa - tedy více než tři miliardy lidí - žije nebo spíše živoří za méně než půldruhého dolaru denně.
2. Hrubý domácí produkt 41 nejvíce zadlužených zemí rozvojového světa (asi 570 milionů lidí) je nižší, než činí majetek sedmi nejbohatších magnátů světa dohromady.
3. Téměř jedna miliarda lidí není ve 21. století schopna si přečíst knihu nebo se podepsat.
4. Stačilo by necelé jedno procento z té sumy, která se ve světě vydává na zbrojení, aby mohly všechny děti chodit do školy.
5. Jedna miliarda dětí žije v chudobě - to znamená každé druhé dítě žijící na planetě.
6. 640 milionů dětí žije bez skutečné střechy nad hlavou.
7. Na 400 milionů dětí nemá přístup k nezávadné pitné vodě.
8. 270 milionů dětí žije bez jakékoliv lékařské péče.
9. Jedenáct milionů dětí zemře, než se dožijí pěti let - tedy 29 000 dětí denně.
10. V některých afrických státech (Etiopie, Súdán, Čad, Somálsko) hladomor zabíjí 700 lidí denně, nejčastěji děti.

I takové je desatero tvořící velmi dobře čitelnou vizitku kapitalismu a jeho nových forem vykořisťování rozvojových zemí. Nesmírná chudoba jde tak daleko, že vinou globalistického pojetí vysávání přírodních zdrojů a bezohledného ždímání levné pracovní síly v rozvojových zemích je relativní míra chudoby stále vyšší a vyšší. Jsou to nuceny uznávat i finanční instituce nemalého potenciálu. Ale jejich stratégové, zřejmě na nějakou politickou objednávku z vyšších míst , víceméně zamlžují samotný výraz chudoba a často jej nahrazují pojmem přežití.

Tak např. Světová banka (SB) na počátku 90. let stanovila, že k tomu, aby chudý člověk v rozvojových zemích mohl přežít , potřebuje denně asi 2100 kalorií, což tehdy představovalo náklady ve výši jednoho dolaru. Dnes stejná banka tvrdí, že k tomuto účelu je potřeba vynaložit už 1,25 dolaru. Avšak podle údajů Asijské banky pro rozvoj (ADB), sídlící ve filipínské Manile, je v současné době tato částka již vyšší, asi 1,35 dolaru. Odlišné jsou však nejen tyto finanční údaje, nýbrž i metoda, jakou obě banky používají. Zatímco SB si to zjednodušila, když vzala v úvahu 15 rozvojových zemí, z toho jen dvě asijské, ekonomové z ADB naopak měřili 16 rozvojových zemí s tím, že všechny byly z Asie. Je to logické, protože většina světové chudoby se nachází právě v Asii.

Současně se objevují nové pochybnosti, zda nejchudší země světa jsou vůbec schopny v nejbližší době dosáhnout cílů, které byly stanoveny v OSN pro snížení hladiny chudoby už pro rok 2000. Uplynulo již devět let a tyto cíle nejenže nebyly splněny, ale navíc se rozvojové země propadají do chudoby ještě více než předtím. George Wehrfritz v časopise Newsweek k tomu píše: "Pokud jde o řešení, banky si všímají, že většina asijských chudých jsou agrární země a že asijské země s nejlepšími výsledky při překonávání chudoby - Čína a Vietnam - si vedou proto dobře, že provedly reformu zemědělství, a že se jim podařilo převádět přebytečnou pracovní sílu ze zemědělské do průmyslové výroby. Vzato teoreticky, tuto strategii lze uplatnit i na indickém subkontinentu, kde míra chudoby zůstává mezi nejvyššími na světě. Ale uskutečnit takové reformy se zde ukazuje být velmi těžké vzhledem ke zkorumpovaným a neefektivním vládám a uzavřeným trhům.

Jak je tedy možné, že právě Čína a Vietnam patří k těm asijským zemím, kde se úspěšně dokážou vypořádat s chudobou i problematikou, které se na Západě říká přežití? Odpověď není těžká. Systémové uspořádání společnosti v obou zemích je prostě takové, že se dbá v první řadě o člověka. To zaprvé. A zadruhé, že zde není možné uplatňovat egoistické zájmy globalistů a neokolonialistů na úkor obyvatelstva.

Michal Rybín, Hano