Masakry a represe v Iránu V.

Podrobnosti

Kategorie: Zločiny kapitálu

Twitter

Jak je vidět, téměr každodenní střílení do davu a hekatomby, které poznamenaly konec Šachová režimu v roce 1979, měly své předchůdce. Šach vždy vedl vůči obyvatelstvu i přes různá propagandistická gesta ("Bílá revoluce" v roce 1963) a bombastická prohlášení (jeho "hluboká jednota s lidem") jen politiku systematické represe. V krvi utopil každou kritiku a každý odpor. Šlo mu nejen o to, aby vládl bez dělení moci jako absolutistický vládce, ale též o to, aby udržel svou zemi v souhlase se strategickými a politickými dohodami uzavřenými s americkým spojencem a rádcem. Ten bez jakýchkoliv ohledů v Íránu i jinde ovládal v zákulisí své krvelačné loutky. Jako projev vzájemnosti měl šach, podle amerického žurnalisty Jacka Andersona (který odpálil aféru Watergate), s pomocí Richarda Helmse, svého poradce z CIA, pomoci Nixonu k jeho znovuzvolení prezidentem USA. A to díky daru několika milionů dolarů, které měly být poukázány a také náležitě "očištěny" pres Mexiko.

 Bylo by obtížné hovořit o SAVAKu, politické tajné policii, aniž by byla učiněna historická odbočka, která by upřesnila oblast jeho výskytu a činnosti. SAVAK je jen nejhrůznější složka komplexního aparátu. Je to rovněž základ osobní moci šachovy, ale i organizací a jejich účinnosti. SAVAK je ve všech směrech odrazem šachovým.
Učinil z něj osobní nástroj, když se mu podařilo zbavit se Bachtiara, jeho tvůrce. Následně generál Pakravan v červnu 1961 a pak generál Nassiri v 1966 ("intelektuál nahrazený mužem pevné ruky") zajistí jeho vedení.
  V roce 1975 mela íránská armáda oficiálně 400 000 mužů, četnictvo 80 000. A SAVAK nejméně 100 000 mužů.
 "Super SAVAK", který kontroluje organizaci, je IIO (Imperial Inspectorat Organisation). Organizace, která pracuje pod velením generála Yasdanpanaha a pak Hosseina Fardouse. Tento organismus má asi 200 vyšších důstojníků, zastřešený speciální kanceláří tvořenou asi patnácti pečlivě vybranými důstojníky. Ti řídí celou tuto stavbu a drasticky kontrolují, činnost celého systému. Účty skládá speciální kancelář jen šachovi.
  Tato tajná policie, orgán pro pronikání a nasazování buněk i pro dohled nad obyvatelstvem, je všude. Každý Íránec se může cítit kdykoliv sledován a dává tudíž pozor na své výroky. Tato trvalá psychóza je nepředstavitelná. V Íránu neexistuje svoboda projevu. Jakákoliv kritika režimu a navíc osoby Šachovy nebo jeho rodiny je zločin podléhající okamžitému uvěznění. Jméno této tajné organizace je rovněž tabu. V každé domácnosti musí figurovat portrét šacha nebo jeho syna. Jakmile se na ulici přiblíží neznámý člověk, hlas se snižuje, rozhovor umlká. Kolik nevinných kolemjdoucích nebo opravdových vlastenců bylo neprávem podezíráno, že patří k obávané policii a kolik jiných jimi opravdu bylo? Veřejná místa - mešity, Bazar (který zůstal s univerzitami hlavním ohniskem lidového odporu), ale i továrny, obchody, a samozřejmě mezinárodní hotely (Intercontinental, Royal Teheran Hilton), kde jsou zaměstnanci často konfidenty - jsou pod stálým dohledem. Mikrofony a kamery jsou ukryty v hotelových pokojích. Slídí se všude. Běžná korespondence je otevírána zvláště pak pošta určená do zahraničí. Politici, aktivisté, studenti v Evropě, v USA nebo v SSSR jsou pod neustálým dohledem. Jejich rodiny nebo přátelé jsou na záznamech sloužících jakémukoliv možnému účelu a častokrát jsou zatýkáni.