Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Teorie arrow Boj proti revizionismu a oportunismu - náš stále aktuální úkol Wednesday, February 20 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Boj proti revizionismu a oportunismu - náš stále aktuální úkol
Neděle, 29 březen 2009

Především chci tlumočit naše pozdravy Komunistické straně Čech a Moravy (KSČM) a zvláště Komunistickému svazu mládeže (KSM), jenž byl nedávno českým buržoazním státem postaven mimo zákon. To, že tak bylo české komunistické hnutí zbaveno legálního statutu, je projevem slabosti české buržoazní vládnoucí kliky, která sice hlásá, že marxismus-leninismus je mrtev, ve skutečnosti je však znepokojena tím, že marxismus-leninismus žije a - protože ví o marxismu-leninismu jen to, že je ideologií moderního proletariátu, ví také, že ji nelze sprovodit ze světa navlas stejně, jako z něj nelze sprovodit proletariát.

Tématem dnešní konference jsou aktuální otázky jednoty komunistického hnutí. Téma je to však kontroverzní. I když si člověk uloží maximální disciplínu a zdrženlivost, trpělivost a diplomatické ohledy, nemůže se k dané otázce vyjádřit, aniž se dotkne i otázek, jež mají pro naše hnutí životní význam, jsou však kontroverzní, a vzbuzují proto i velké vášně a vzrušené debaty. Doufám, že toto mé vystoupení jménem naší strany - Komunistické strany Velké Británie (marxisticko-leninské) bude shledáno užitečným a přispěje k zasvěcené, konstruktivní diskusi, směřující k většímu pochopení a jednotě v řadách mezinárodního komunistického hnutí.

Soudruzi, rozhlédněte se kolem sebe a spatříte kapitalismus, praskající ve švech. Akciové trhy se propadají, ceny nemovitostí se řítí střemhlav, giganti finančního kapitálu kolabují, nejsilnější imperialistické vlády, jež přísahaly na svobodný trh, znárodňují či částečně znárodňují největší finanční instituce v různých zemích, nezaměstnanost a jí způsobená nouze a bída mas vedou k pohromám. Tato situace nabízí komunistickému hnutí obrovskou příležitost ukázat masám, že příčiny nynější krize jsou neléčitelné, dokud existuje kapitalismus, a mobilizovat je k proletářské revoluci, jejíž čas nastal už dávno. Neméně důležité je, aby si komunistické hnutí vzalo skutečně pravdivou lekci z kolapsu někdejšího Sovětského svazu a dalších východoevropských socialistických zemí, k čemuž se zatím, žel, nedopracovalo.

Revizionismus: příčina nejednoty

Dříve než podnikneme kroky k širší jednotě, musíme seriózně analyzovat příčiny nejednoty a zmatku, jež zavládly v našich řadách. Co přivedlo k rozkolu hnutí dělnické třídy a stále brání jeho postupu vpřed?

V průběhu posledního století bylo komunistické hnutí rozděleno dvakrát. Naše strana je pevně přesvědčena, že v obou případech bylo příčinou opuštění fundamentálních principů marxismu početnou masou oportunistů, jimž se podařilo proniknout do proletářských stran a získat v nich prominentní pozice. Dokonce ještě dřív, než oportunisté - tyto neproletářské živly, pociťující nepřekonatelný odpor k proletářské revoluci - masově dezertovali k buržoazii na prahu 1. světové války, nabyla mimořádného významu otázka oportunistických, cizorodých elementů ve stranách dělnické třídy. Sotva by se tehdy našel jediný významnější marxista, který by neupozornil na to, že oportunisté jsou ?buržoazními nepřáteli proletářské revoluce" nebo na rapidní růst tohoto sociálního živlu v letech před 1. světovou válkou. Její začátek byl jasným důkazem toho, že za krize ?přebíhá úctyhodný počet oportunistů podporovaných a částečně přímo usměrňovaných buržoazií (to je zvlášť důležité) na její stranu, zrazuje socialismus, škodí dělnické věci a maří ji...Oportunisté jsou buržoazní nepřátelé proletářské revoluce...v pokojných dobách vyvíjejí svou buržoazní činnost potají, skrytí v dělnických stranách, ale v krizových obdobích se najednou projevují jako otevření spojenci veškeré spojené buržoazie...Kdo po událostech, které prožíváme, tuto pravdu nepochopil, ten marně klame sebe i dělníky." (A co dál? O úkolech dělnických stran vzhledem k oportunismu a sociálšovinismu, V. I. Lenin: Sebrané spisy, sv. 26, Praha, Svoboda 1986, s. 136.)

Nabízí se otázka, co způsobilo tak dramatický růst těchto oportunistických živlů? Jistě k němu nedošlo žádnou náhodou. Pro mimořádný růst oportunismu v dělnickém hnutí imperialistických zemí existovaly závažné politické a ekonomické příčiny.

Revizionismus Druhé internacionály

K mimořádnému růstu těchto živlů přispěly dvě okolnosti. Předně ?desítiletí takzvaného pokojného období uvnitř socialistických stran ve všech evropských zemích nahromadila spoustu maloburžoazního, oportunistického neřádu" (tamtéž, s. 135). Za druhé - existence imperialistických superzisků, z nichž mohla buržoazie každé imperialistické země použít část ke korupci zámožných oddílů dělnické třídy - dělnické aristokracie.

Ve zprávě II. kongresu Komunistické internacionály, kterou přednesl 18. července 1920, položil Lenin otázku, ?proč jsou takové směry v Evropě tak odolné a proč je tento oportunismus v západní Evropě silnější než u nás. Prostě proto, že vyspělé země měly a mají možnost vytvářet svou kulturu na úkor miliardy utlačovaných lidí. Proto, že kapitalisté těchto zemí dostávají mnohem víc, než by mohli dostat z odírání dělníků vlastní země." (Referát o mezinárodní situaci a hlavních úkolech Komunistické internacionály 19. července 1920, V. I. Lenin: Sebrané spisy, sv. 41, Praha, Svoboda 1988, s. 266.)

Lenin pokračuje myšlenkou, že enormní zisky dosahované vládnoucí buržoazií imperialistických zemí díky exploataci ujařmených národů jí umožňují věnovat jejich malou sice, avšak přesto významnou část ?jako milodar dělnickým vůdcům, dělnické aristokracii, věnovat ji na nejrůznější formy korupce, která nakonec sehraje hlavní úlohu. Dělá se to tisícerým způsobem: zvyšováním kulturní úrovně v největších centrech, zakládáním vzdělávacích institucí, zřizování nesčíslných teplých místeček pro předáky družstev, pro vůdce tradeunionů a pro parlamentní předáky. Tak se to dělá všude, kde existují moderní civilizované kapitalistické vztahy. Tyto miliardy mimořádných zisků tvoří ekonomický základ oportunismu v dělnickém hnutí." (Tamtéž, s. 267.)

Tak lze vystopovat hlubokou ekonomickou souvislost mezi imperialismem a oportunismem v dělnickém hnutí. Imperialismus iniciuje rozkol v řadách dělnické třídy, poněvadž vyčlenil hrstku mimořádně bohatých a mocných států, jež plundrují celý svět a jsou s to využít části takto dosahovaných nadzisků ke korupci dělnických předáků a vrchních vrstev dělnické třídy. ?Tato vrstva," uváděl Lenin, ?zburžoaznělých dělníků neboli ´dělnické aristokracie´, dělníků, jejichž způsob života, výše výdělků a celý světový názor je vysloveně maloburžoazní", tvoří ?hlavní sociální oporu buržoazie. Jsou to skuteční agenti buržoazie v dělnickém hnutí (Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu. Předmluva k francouzskému a německému vydání, V. I. Lenin: Sebrané spisy, sv. 27, Praha, Svoboda 1986, s. 330).

Tato tendence nabyla nezvratně kontrarevolučního charakteru již před masovou dezercí evropské sociální demokracie (tehdy ještě marxistické, přinejmenším nominálně) k buržoazii na počátku 1. světové války. Akcentuje nezvratnost tohoto rozkolu v řadách dělnické třídy - na dělnickou aristokracii na straně jedné a masy proletariátu na straně druhé - Lenin prohlásil: ?sociálšovinistický nebo (což je totéž) oportunistický směr nemůže ani zmizet, ani se k revolučnímu proletariátu ?vrátit?." (Imperialismus a rozštěpení socialistického hnutí, V. I. Lenin: Sebrané spisy, sv. 30, Praha, Svoboda 1987, s. 199.)

To jediné, co lze za takových podmínek dělat, tkví v rozhodném a neutuchajícím boji proti oportunismu jakožto nedílné součásti proletářského zápasu za svržení imperialismu. Když zdůrazňoval, jak navzájem neoddělitelné jsou boj proti imperialismu a oportunismu, Lenin uváděl: ?Faktem je, že se ´buržoazní dělnické strany´ jako politický jev zformovaly už ve všech vyspělých kapitalistických zemích, a nebude-li proti těmto stranám...veden na všech frontách rozhodný a neúprosný boj, nedá se ani o boji proti imperialismu, ani o marxismu, ani o socialistickém dělnickém hnutí vůbec mluvit." (Tamtéž.)

Lenin dodával, že ?vysvětlovat masám nezbytnost a nevyhnutelnost rozchodu s oportunismem, neúprosným bojem proti oportunismu je vychovávat k revoluci, prostřednictvím válečných lekcí odhalovat všechnu podlost nacionálně liberální dělnické politiky, a nikoli ji zastírat, jedině to je marxistická linie světového dělnického hnutí." (Tamtéž, s. 201.) Oportunisté, zdůrazňoval Lenin v citované zprávě, ?jsou proletariátu jako třídě cizí, jsou přisluhovači, agenty a nositeli vlivu buržoazie". Varoval: ?jestliže se jich dělnické hnutí nezbaví, zůstane buržoazním dělnickým hnutím." (Tamtéž, s. 192.)

Lenin a bolševická strana, jíž stanul v čele, vedla nelítostný zápas proti oportunismu v ruském i širším evropském hnutí dělnické třídy. Tento zápas byl korunován vítězstvím Ruské revoluce a návazně i založením Třetí Internacionály (Kominterny), jež pozvedla prapor marxismu a stala se magnetem revolučního proletariátu celého světa i protikoloniálních osvobozeneckých hnutí ujařmených národů. Komunistické hnutí dosáhlo pod vedením Kominterny gigantického pokroku, zatímco sociální demokracie se všestranně diskreditovala jako kontrarevoluční agent imperialismu v hnutí dělnické třídy.

SSSR porazil vnitřní a vnější nepřátele proletariátu v průběhu válek a intervencí, vedených společnou silou imperialismu a jeho satelitů, a dokázal vybudovat mocný socialistický průmysl a kolektivizované zemědělství, pozvednout kulturní úroveň a vzdělanost lidu a posílit své ozbrojené síly a obranyschopnost. Když proti němu nacistické Německo rozpoutalo brutální, loupeživou válku, Sovětský svaz poté, co zastavil počáteční ústup po překvapivém nacistickém útoku, dosáhl nad nacistickou válečnou mašinerií převahy, vyhnal fašistické hordy ze sovětského území, hnal je až do Berlína a sovětskou vlajku vztyčil i na budovu říšského sněmu ihned poté, co führer spáchal sebevraždu.

Imperialismus rozpoutal proti Sovětskému svazu válku v naději, že se mu jej podaří zničít. Dosáhl pravého opaku. Po skončení druhé světové války zmizelo z mapy východní Evropy několik buržoazních režimů a na scénu tu vstoupilo několik zemí s lidově demokratickým zřízením. V Asii zasadil úspěch korejské, vietnamské a čínské revoluce úder samým základům imperialismu a vedl ke zformování socialistického tábora, sahajícího z Evropy do Asie a zahrnujícího třetinu zemského povrchu a čtvrtinu světové populace. Díky tomu, že mezinárodní komunistické hnutí postupovalo po celých deset let po druhé světové válce jednotně, neexistovala jediná pevnost, jež by před ním odolala. Po letech devastující války přistoupily socialistické země k obnově své ekonomiky impozantním tempem, jež předstihlo tempa růstu kapitalistického světa.

Chruščovovský revizionismus

Právě v etapě, kdy socialistický tábor dosáhl svých vrcholných pozic a vlivu, se naneštěstí, po smrti Josefa Stalina, prodrali k moci chruščovovští revizionisté. Na XX. sjezdu KSSS Chruščov zahájil proces oportunistického zkomolení a dalekosáhlé revize marxismu-leninismu v oblasti politické ekonomie, filozofie a třídního boje, což vedlo k hlubokému rozkolu mezinárodního komunistického hnutí a ve svém důsledku až ke kolapsu SSSR a ostatních východoevropských socialistických zemí a k restauraci kapitalismu.

Na XX. sjezdu KSSS podniklo chruščovovské vedení první rozhodný krok směrem k revizionismu a dezerci od marxismu-leninismu. Revizionistická linie, již tím uvedlo do pohybu, pak narůstala dál a nabývala stále konkrétnější a ucelenější podoby. Ve svém ?tajném" projevu na XX. sjezdu KSSS Chruščov rozpoutal hanebný útok na Stalina pod záminkou ?boje proti kultu osobnosti". Skutečným výsledkem tohoto úderu pod pás bylo znesvětit diktaturu proletariátu, KSSS, SSSR a mezinárodní komunistické hnutí, neboť Stalin, nejreprezentativnější mluvčí sovětského proletariátu, byl zároveň uznávaným a nezpochybnitelným vůdcem celého socialistického tábora a mezinárodního proletariátu.

Chruščovova ztřeštěnost však nepostrádala i jistou metodu. Negace Stalina byla jen záminkou k revizionistické dezerci od marxisticko-leninské vědy, k revizi jeho fundamentálních principů a jejich nahrazení klamnými tezemi, jejichž cílem bylo připravit půdu k restauraci kapitalismu v zemi Sovětů.

1. Na XX. sjezdu Chruščov přišel s tezí o pokojné a parlamentní cestě k socialismu a negoval tím cestu Října, učení marxismu-leninismu o tom, že svržení kapitalismu a zachování moci proletariátu - diktatura proletariátu - se neobejdou ani bez revolučního násilí, budou-li k němu donuceny metodami třídního boje protivníka.

2. Popíraje Leninovo učení o válce a míru a tápaje zcela mimo realitu, líčil Chruščov imperialismus v růžových barvách a přisuzoval mu zájem o zachování míru, navozuje tak zdání, že války lze vymýtit již v podmínkách existence imperialismu.

3. Poté, co zkomolil Leninův princip mírového soužití zemí s odlišným společenským zřízením, prohlásil Chruščov mírové soužití za ?generální linii zahraniční politiky" SSSR, a vyřadil tak z generální linie zahraniční politiky socialistických zemí jejich vzájemnou spolupráci a pomoc, jakož i jejich podporu revolučnímu boji ujařmených národů - aby toto vše podřídil politice takzvané mírové koexistence.

Chruščovova ?tajná" zpráva velmi potěšila imperialisty, titoisty, trockisty a sociální demokraty, kteří v ní všichni do jednoho spatřili dokument, dávající za pravdu jejich protikomunistickým a protistalinským stanoviskům. XX. sjezd KSSS způsobil ideologický zmatek v řadách mezinárodního komunistického hnutí. Zaplavil je revizionistickým plevelem. Chruščovovci vedli zběsilý útok na strany typu Komunistické strany Číny a Albánské strany práce, které se chruščovovskému revizionistickému komolení marxismu-leninismu postavily na odpor.

Na XXII. sjezdu KSSS v roce 1961 byl revizionismus, rozvíjený krok za krokem vedením KSSS po celou dobu od XX. sjezdu, systematizován. Chruščov tu útok na Stalina, který tu znovu rozvinul, pojal jako předehru k ještě hlubší revizi učení marxismu-leninismu. Program, přijatý XXII. sjezdem KSSS, dovedl ještě dál klamné teze o ?státu všeho lidu" namísto diktatury proletariátu a o KSSS jako ?straně všeho lidu" namísto strany sovětského proletariátu. Tento program nahradil marxismus-leninismus a jeho teorii třídního boje buržoazním humanismem; namísto ideálů komunismu hlásal buržoazní hesla svobody, rovnosti a bratrství. Stručně řečeno vedl chruščovovský revizionismus k revizi marxisticko-leninské teorie imperialismu, války a míru, proletářské revoluce a diktatury proletariátu, revolucí v koloniálních a polokoloniálních zemích i úlohy a charakteru proletářské strany. Tyto pochybné teze způsobily rozkol ve světovém komunistickém hnutí.

Paralelně s ideologickým a politickým komolením a revizí marxismu-leninismu podnikli chruščovovci dalekosáhlou revizi Marxovy ekonomické teorie, ústící v ?reformy", jež otevřely cestu zbožní výrobě orientované na zisk a likvidaci mechanismu centrálně řízené výroby v Sovětském svazu.

Kumulativním efektem chruščovovských revizionistických teorií v oblasti ideologie, politické ekonomie a filozofie bylo postupné zformování tržní ekonomiky, kulminující restaurací kapitalismu a kolapsem SSSR, jenž si dříve vydobyl tolik slávy.

Je tedy zřejmé, že oportunismus je naším smrtelným nepřítelem, který rozbil jednotu mezinárodního komunistického hnutí a má na svědomí porážku socialismu v řadě zemí. Obnova našeho hnutí a jednoty v jeho řadách proto vyžaduje, aby se komunistické hnutí znovu přihlásilo ke svému závazku řídit se fundamentálními, především dále shrnutými principy marxismu-leninismu.

Marxismus-leninismus se řídí tím, že:

1. kapitalismus je přechodným stupněm dlouhé cesty lidstva od prvobytně pospolného komunismu k vyššímu stadiu socialismu - komunismu;

2. kapitalismus se přežil už před řadou let následkem rozporu mezi výrobními silami, jež mají společenský charakter, a výrobními vztahy (soukromé přivlastňování); tento základní rozpor leží v samých základech opakujících se krizí z nadvýroby a nouze, již způsobují dělnické třídě;

3. v podmínkách monopolního kapitalismu se z kapitalismu stal monstrózní systém nadvlády a vykořisťování hrstkou monopolistických koncernů uvnitř každé z imperialistických zemí a nepočetnou skupinou imperialistických zemí v celosvětovém měřítku, které vykořisťují, ovládají a utlačují drtivou většinu lidstva, obývající rozlehlé kontinenty Asie, Afriky a Latinské Ameriky;

4. imperialismus následkem rysů, imanentních této vývojové etapě kapitalismu, nemůže nevyústit v nikdy nekončící války imperialistických zemí proti ujařmeným národům (příkladem je nynější loupeživá válka anglo-amerického imperialismu proti lidu Iráku) a v meziimperialistické války, jež ve 20. století zahubily na 100 milionů lidí;

5. jedině socialismus nabízí východisko z rozporů kapitalismu; jen on je s to nabídnout lidstvu svět, zbavený krizí z nadvýroby, nezaměstnanosti, bídy a válek; jen socialismus může zajistit podmínky pro neomezený růst výroby, nepřetržitou prosperitu, bratrskou spolupráci a mír mezi národy;

6. kapitalismus vytváří sám, v podobě proletariátu, sílu, která je jediná s to skoncovat s anarchií výroby a všemi ostatními hrůzami kapitalistického výrobního způsobu, neboť ?ze všech tříd, které dnes stojí proti buržoazii, je skutečně revoluční třídou jen proletariát. Ostatní třídy s vývojem velkého průmyslu upadají a zanikají, proletariát je však jeho nejvlastnějším produktem." (Manifest komunistické strany, K. Marx - B. Engels: Spisy, sv. 4, Praha, SNPL 1958, s. 437);

7. boj proletariátu za svržení kapitalismu musí být veden avantgardní revoluční stranou proletariátu;

8. stát není než nástrojem v rukou jedné třídy k potlačení jiné třídy; že svůj stát potřebuje také proletariát; že boj proletariátu za socialismus musí vést k nastolení diktatury proletariátu, trvající celou historickou etapu, která je nástrojem proletariátu k potlačení všech pokusů buržoazie restaurovat kapitalismus na straně jedné, a na druhé straně nástrojem vytváření materiálních a společenských podmínek přechodu do další, vyšší fáze komunismu, v níž stát zanikne a společnost bude moci přejít od zásady ?Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce" k zásadě ?Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb";

Řečeno slovy V. I. Lenina: ?Diktatura proletariátu, přeložíme-li tento latinský, vědecký, historicko-filozofický výraz do srozumitelnějšího jazyka, znamená: Jen určitá třída, a to městští a vůbec tovární, průmysloví dělníci, je schopna vést veškeré pracující a vykořisťované masy v boji za svržení útlaku kapitálu, během samého svrhávání, v boji za udržení a upevnění vítězství, při budování nového, socialistického zřízení i v celém boji za úplné odstranění tříd."(Velká iniciativa, V. I. Lenin: Sebrané spisy, sv. 39, Praha, Svoboda 1988, s. 36);

9. po svržení buržoazie a nastolení socialismu třídní boj rozhodně neutichá, nýbrž naopak zesiluje. Řečeno s Leninem: ?Přechod od kapitalismu ke komunismu je celá historická epocha. Dokud tato epocha neskončila, vykořisťovatelům nutně zbývá naděje na restauraci, a tato naděje se mění v pokusy o restauraci. Po první vážné porážce se vrhají svržení vykořisťovatelé...s desetkrát větší energií, s zběsilou vášní, se stokrát větší nenávistí do boje za znovudobytí ztraceného ´ráje´." (Proletářská revoluce a renegát Kautsky, V. I. Lenin: Sebrané spisy, sv. 37, Praha, Svoboda 1988, s. 293);

10. zbožní výroba a socialismus jsou neslučitelné a že posláním socialismu je eliminovat zbožní výrobu a trh a dát zelenou plánované výrobě, jež nebude řízena ziskem, nýbrž principy maximálního uspokojování stále rostoucích materiálních a duchovních potřeb lidu;

11. naše hnutí se musí rozjeti se všemi předsudky proti Sovětskému svazu, v etapě, kdy v jeho čele stál J. V. Stalin a za níž Sovětský svaz dosahoval tektonických úspěchů ve všech oblastech - počínaje socialistickou výstavbou přes kolektivizaci až po vítězství ve válce proti fašismu - na něž mají proletáři a ujařmené národy celého světa plné právo a povinnost pociťovat hrdost. Negace tohoto významného období v historii hnutí mezinárodní dělnické třídy slouží dodnes jen negaci nejslavnějších úspěchů, jichž kdy dělnická třída zatím dosáhla, k ostouzení diktatury proletariátu a mezinárodního komunistického hnutí a k zohyzdění praporu marxismu-leninismu. Naše hnutí musí pochopit, že antistalinismus vždy byl a je i dnes fíkovým listem útoku na marxismus-leninismus a zejména na diktaturu proletariátu;

12. naše hnutí musí bojovat proti všem formám oportunismu - sociální demokracii, trockismu a revizionismu - neboť ?není-li boj proti imperialismu nerozlučně spojen s bojem proti oportunismu, je jen planou a lživou frází". (Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, V. I. Lenin: Sebrané spisy, sv. 27, Praha, Svoboda 1986, s. 442.)

Historická zkušenost socialismu po řadu desetiletí dokládá mimo jakoukoli pochybnost, že pokud se komunistické strany a socialistické země řídily výše uvedenými principy marxismu-leninismu, jejich síla trvale rostla a dosahovaly světodějných vítězství v ekonomické, kulturní, vědecké, diplomatické i vojenské oblasti. Dokud se výše uvedenými principy skutečně řídily, nebyla pevnost, jež by před nimi odolala. Stejně tak ovšem historická zkušenost čtyř desetiletí od chvíle, kdy v Komunistické straně Sovětského svazu triumfoval na jejím XX. sjezdu chruščovovský revizionismus, dokládá neméně přesvědčivě, že všechny naše nezdary jsou důsledkem dezerce komunistických stran, zvláště v socialistických zemích, od základních principů marxismu-leninismu. Právě tato dezerce, vulgarizace a zkomolení základních principů marxismu-leninismu položily základ tomu, že se v socialistických zemích nakonec podařilo restaurovat kapitalismus.

Ve světle zkušeností, shrnutých výše, je povinností komunistického hnutí obnovit základní principy marxismu-leninismu a svůj závazek k těmto principům, a nikoli škobrtat za buržoazií a jejími ideology, usilujícími především o to, aby ?v dělnické třídě vykořenili víru ve vlastní síly. V možnost a neodvratnost vlastního vítězství, a tím na věky prodloužili kapitalistické otročení." (Zpráva o činnosti Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků na XVIII. sjezdu strany, J. V. Stalin: Otázky leninismu, Praha, Svoboda 1952, s. 604.)

Rád bych dodal, že dialog v našem hnutí je nanejvýš třeba. Vylučovat ty či ony strany na základě toho, že mají odlišný názor, dnes ničemu neprospěje. Nelze považovat za správné, jestliže se umožňuje, aby se života komunistického a dělnického hnutí zúčastnily strany, jež podporují sociální demokracii, smrtelného nepřítele našeho hnutí, zato však jsou z něj vylučovány strany, jež proti sociální demokracii vedou neúnavný boj. Nelze považovat za správné, jestliže se do řad komunistického a dělnického hnutí umožňuje vstup stranám, podporujícím imperialistickou okupaci Iráku, zatímco vylučovány jsou z něj strany, vedoucí proti imperialistické okupaci rozhodný zápas. Nastal čas s těmito nenormálními poměry skoncovat.

Harpal Brar, Velká Británie

Konference s mezinárodní účastí s tématem "K aktuální problematice jednoty komunistického hnutí", se uskutečnila 15. listopadu 2008 ve velkém sále ÚV KSČM.

 

Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.