Československá ekonomika 1918 - 1989 - 2.

Podrobnosti

Kategorie: Historie

Twitter

2. Statistické přehledy ukazují rovněž na to, jak se po první  světové  válce, v nové mladé demokratické re­publice   vyvíjel  kapitál. Ještě než   si to ukážeme na číslech, jé vhodné říci: rostl,  nehledě na  stále větší bídu většiny obyvatel, krize  - nekrize, mohutněl! Kmenový kapitál s.r.o. nebyl ani příliš velký ani příliš dynamický. Z 658 mil. Kč v roce 1920 se zvýšil v roce 1933 na 1 024 mil. Kč a na teto výši se udržo­val. I tak vyrostl téměř    o dvě třetiny. Zato akciový kapitál akciových společností, který v prvním poválečném roce 1919 měl hodnotu 2 533 mil. Kč, se v roce 1933 zvýšil na 8 865 mil. Kč a v roce 1937 na 9 568 mil. Kč. Vzrostl tedy za nece­lých dvacet let téměř čtyřikrát.

Ze by ze svého růstu poskytoval něco na ulehčení životních poměrů, neúnosných pro většinu obyvatelstva? Že by se bohatnoucí bohatí dělili s těmi, kdož   jim   bohatství   vytvářeli?        Ani   náhodou!

Společnost založená z valné části na soukromém vlastnictví - tj. kapitalismu - se vždy dělí na boha­té vlastníky a chudé pracující lidi. A pak: vždyť to by­la "jediná alternativa vývoje lidstva". Nová, mladá demokracie tu přece byla pro něj - pro český kapitál a jeho rozvoj.

Hospodářská realita první republiky byla podstatně jiná než iluze, které o ní vytváří dnešní mocenská elita. S touto realitou se ochotně naší dědové a otcové rozloučili. Iluze se pak vytvářejí pro současnou mladou generaci záměrně, aby snáze přijala obnovu starých kapitalistických pořádků. Překonání těchto ilu­zí a pochopení reality je jedním z výchozích předpo­kladů každého realistického pokusu o budoucí uspo­řádání naší ekonomiky a společnosti vůbec.

Ekonomické postavení předmnichovské republiky ve světě

Často čteme Či slyšíme v hromadných sdělovacích prostředcích přibližně takovouto tezi: "Zatímco předvá­lečná republika patřila mezi deset nejvyspělejších stá­tů světa, komunistický režim nás přivedl mezi rozvo­jové státy." Ekonomické výsledky více než 40 let po druhé světové válce si zaslouží samostatný rozbor, k němuž se vrátíme. Především považujeme za nutné stručně charakterizovat mezinárodní postavení eko­nomiky . předmnichovské republiky v meziválečném světě.

Československá ekonomika byla poměrně méně zasažena první světovou válkou než většina evrop­ských států. Díky účinné měnové reformě v r. 1919 a následující měnové politice se podařilo - na rozdíl od většiny sousedních států - vyhnout se hyperinflaci v prvních poválečných letech a dosáhnout předváleč­né úrovně již v r. 1923. V průběhu konjunktury, která trvala až do r. 1929, se proti této úrovni národní dů­chod zvýšil asi o 15 %.

Hlavním motorem tohoto růstu byly jednak ex­port, jednak investice. Export se zvýšil do r. 1929 proti r. 1920 o 155 % a jeho podíl na hrubém domá­cím produktu dosáhl téměř 30 %. Rovněž přírůstky zá­kladních fondů se zvýšily za stejné období o 127 %. Podstatně méně se však tato konjunktura odrážela na růstu životní úrovně pracujících. Koncem dvacátých let bylo sice dosaženo téměř plné zaměstnanosti, ale prů­měrná reálná mzda klesala až do r. 1925 a za období 1926-1929 vzrostla celkem jen přibližně o 7 %. V kaž­dém případě však představuje rok 1929 nejlepší vý­sledek, kterého předválečná republika ve svém ekonomickém rozvoji dosáhla, a to i z hlediska její­ho mezinárodně ekonomického postavení.

Avšak ani v tomto špičkovém roce nepatřilo předválečné Československo mezi deset nejvyspělejších států světa. Z hlediska své ekonomické úrovně (do­mácí produkt na jednoho obyvatele) zaujímalo v Evropě 11. místo a ve světě 15. místo, přičemž hlu­boce zaostávalo za všemi západoevropskými a skan­dinávskými státy, za Německem a Švýcarskem a jeho ekonomická úroveň byla přibližně o čtvrtinu nižší než průměrná ekonomická úroveň Evropy (bez SSSR).

Další vývoj toto postavení Československa podstat­ně zhoršil. Ekonomická krize třicátých let postihla čs. ekonomiku podstatně citelněji než většinu vyspělých států a její následky trvaly podstatně déle. Čs. ex­port, který byl hlavním nositelem předcházející kon­junktury, se zhroutil a jeho úroveň se snížila do r. 1933 téměř o 60 %. Týkalo se to především výrobků lehkého průmyslu, jehož produkce byla v době kon­junktury téměř ze 70 % určena na export Průmyslová výroba se snížila o 40 %, stavební výro­ba o 45 %, nezaměstnanost se blížila 1 mil. osob.

Stejně závažnou skutečností však bylo, že i po dosažení nejhlubšího bodu krize se čs. ekonomika zo­tavovala - na rozdíl od většiny vyspělých států - velmi pomalu a ani v r. 1937 nedosáhla ještě úrovně r. 1929. Naproti tomu např. v USA, kde krize vypukla, bylo předkrizové úrovně dosaženo již v r. 1936. Zejména se v tomto období prohloubilo zaostávání ČSR za Německem, kde fašistický režim s pomocí zbrojení a veřejných investic dosáhl značné konjunk­tury. Tato skutečnost spolu s likvidací neza­městnanosti v Německu sehrála vedle nacistické ideologie značnou úlohu při získání naprosté většiny sudetských Němců pro jejich rozbíječskou politiku vů­či ČSR. Právě v období třicátých let bylo také Československo v celkové ekonomické úrovni před­stiženo Rakouskem a Finskem. Z významných států se pouze ve Francii ekonomika vyvíjela stejně nepříznivě    jako v Československu.

Zaostávání Československa za průměrem evrop­ských států se v průběhu třicátých let prohloubilo a činilo koncem těchto let více než dvě pětiny průměrné  evropské  úrovně, jak ukazuje následující tabulka (v USD na 1 obyvatele):

Z hlediska celkové ekonomické úrovně pokleslo Československo na třinácté místo v Evropě a na osmnácté místo ve světě. Kde se však za těchto okolností vzala teze o postavení předválečného Československa mezi deseti nejvyspělejšími státy světa? Bližší zkou­mání ukázalo, že se opírala o propočet pořadí, pokud jde o výrobu na jednoho obyvatele 20 nejdůležitěj­ších průmyslových výrobků. Ale naše vlastní dlouholetá zkušenost svědčí o tom, že takovéto srov­nání vůbec neprokazuje ekonomickou vyspělost Československa.

Již první republika měla tedy ekonomiku nadměrné náročnou na zdroje: na 18. místo v domácím pro­duktu na obyvatele jsme potřebovali 10. místo v tzv. "průmyslové vyspělosti". Tento nepoměr se udr­žel (a dále prohloubil) i ve vývoji po druhé světové válce.

Celkově z výše uvedených faktů vyplývá, že se -předmnichovské republice nepodařilo překonat dědictví Rakousko-Uherska, pokud jde o ekonomické po­stavení našich zemí, které tvořilo přechod mezi pod­statně vyspělejší   Evropou na   západ a   sever od   našich hranic a zaostávající východní Evropou a Balkánem. Naopak průmysl, který byl určen původ­ně pro podstatně širší, ale relativně méně náročný vnitřní trh bývalého mocnářství, předurčil vysokou zá­vislost čs. ekonomiky na výkyvech světové konjunktu­ry. Nepodařilo se změnit nepříznivou strukturu průmy­slové výroby.