O venezuelském referendu

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Nedávno proběhla tiskem zpráva, že Chavez bude prezidentem doživotně, prý si tak zvolil... Ve skutečnosti však bylo vyhlášeno referendum ne o Chavezovi, ale o tom, zda mohou na kandidaturu kandidovat stejní kandidáti opakovaně. Přestože skutečný důvod referenda o ústavní změně umožňující venezuelským politikům vykonávat funkci prezidenta po neomezený počet volebních období se nezdá být natolik výjimečný, je potřeba v případě prezidenta Cháveze zdůraznit přesto ale opak. Pokud  Hugo Chávez bude v roce 2012 znovu zvolen prezidentem, prodlouží se nejen Chávezovi, ale především Jednotné socialistické straně Venezuely a lidu doba pro pokračování v sociálně ekonomických změnách, nezbytných pro výstavbu základů socialismu 21. století.

Pokrytectví domácí i zahraniční opozice

Konstituční změnu představovala opozice jako krok venezuelských socialistů k ustavení diktatury, umožňující prezidentu Chávezovi, aby vykonával funkci doživotně. Tento buržoazní slogan doprovázel i kampaň proti referendu v roce 2007, které socialisté prohráli. Jde o holý nesmysl. Proč se podobné tvrzení nesnaží aplikovat na Francii, Velkou Británii, Belgii, Nizozemsko, Dánsko a mnohé další vládní systémy. Cílem ústavní změny není dosáhnout toho, aby Chávez byl doživotním prezidentem, ani prodloužení období výkonu funkce. Cílem je pouze to, aby mohl po ukončení svého mandátu znovu kandidovat v prezidentských volbách, pochopitelně s mnoha jinými (zřejmě pravicovými a světovou reakcí podporovanými politiky). Navíc se tato změna vztahuje i na starosty a guvernéry jednotlivých venezuelských států. V některých západních státech nebyla hlava státu nikdy volena. Vrcholem je Španělsko, ve kterém předal fašistický diktátor Franco svou moc, za souhlasu pseudolevicových politických stran, Juanu Carlosovi. V Británii a mnoha jiných státech není omezen počet volebních období premiéra a demokratické politické strany se o této situaci ani nezmiňují. Jiný přístup je ovšem k člověku, který chce vyvést chudé a zotročené národy své země ze sociálního bahna a v některých oblastech Venezuely z otrokářského područí latifundistů.

Rozhodující okamžik

I když, zatím neuvědoměle a intuitivně, venezuelský lid touží po udržení vymožeností, které přinesl režim prezidenta Cháveze za posledních deset let a mnozí tuší, že by další příznivý sociální vývoj mohl skončit porážkou v referendu.

Buržoazie, prostřednictvím svých přívrženců v masmédiích, které ve Venezuele ovládá z 90 %, tvrdí: Politické strany pracujících musí za každých okolností dodržovat zákonnost. Ale už před 2000 let řekl Marcus Tulius Cicero: Blaho lidu je nejvyšším zákonem. Opozice při pokusu o převrat v roce 2002 nerespektovala žádné zákony a jejím prvním krokem bylo zrušení lidové ústavy, přijaté po zvolení Huga Chavéze prezidentem v roce 1999.

Stejná opozice nyní pokrytecky vystupuje za obranu této ústavy, ale pokud by se nepodařilo (podařilo) prosadit ústavní změny a ve volbách v roce 2012 zvítězí pravicový kandidát, bude jeho prvním krokem její zrušení. V sázce není osud nějaké formální, buržoazní demokracie. Pro pracující a zejména nejchudší vrstvy jde o budoucnost sociálních reforem, fungování odborových organizací a komunálních rad, představujících zárodky nově se formující lidové moci. To jsou hlavní důvody, proč chtějí znovu volit Cháveze.

Opozice, která v loňských listopadových volbách získala funkce guvernérů pěti federálních států je dostatečně hloupá, aby se chovala tak, jak se to od ní očekává. Prvním krokem pravicového guvernéra státu Miranda, Radonského, zvoleného v listopadu 2008 těsnou většinou, bylo organizování fašistických gangů, které zaútočily na kemp kubánských lékařů, pracujících v misi Barrio Adentro (státní zdravotní program pro venezuelskou chudinu). Svou podporu opozici projevila i policie útokem proti stávkujícím závodu Mitsubishi, při kterém zahynuli tři dělníci. Socialistický guvernér státu Anzoategui, Tarek Saab sice nechal vrahy zatknout, ale škoda je nenapravitelná. Nejde o ojedinělé pokusy zastrašit venezuelský lid a odradit ho od účasti v referendu. Ve státě Mérida za dosud neobjasněných okolností zavraždila policie osm mladých lidí. Dělnické organizace se však nedávají odradit. V Mirandě obsadily závod INEVAL, dosáhly jeho nacionalizace a zvolily svého kandidáta ředitelem závodu.

Bolivarské hnutí má podporu lidových mas. Ta by však mohla postupně slábnout v souvislosti s rostoucími ekonomickými problémy, jejichž příčinou jsou snižující se ceny ropy a zemního plynu. Vítězství v referendu bylo nutné právě nyní, před tím, než důsledky globální ekonomické krize dopadnou na Venezuelu a buržoazie se pokusí přenést vinu na Cháveze. Kromě využití dopadů krize proti Chávezovi připravovala buržoazie Venezuely i stávky dopravců, omezovala investice a nelze vyloučit ani pokus o narušování zásobování obyvatel potravinami, jako před prezidentskými volbami.

Vše s cílem dokázat, že reformní pokusy o vybudování smíšené ekonomiky jsou odsouzeny k zániku. Do boje proti referendu vytáhly všechny tzv. nevládní organizace financované Washingtonem a církev. Rostou obavy, že referendum by mohlo být negativně ovlivněno i změnou prezidenta USA, jenž zatím nastavuje latinskoamerickým národům lidskou tvář.

podle K. Kluze