header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Deset let bolívarské revoluce ve Venezuele

Prezident Hugo Chávez, který byl uveden do nejvyšší funkce 2. února 1999, dokončil v těchto dnech 10 let své činnosti v čele bolívarské revoluce ve Venezuele. Jeho neočekávané zvolení v prosinci 1998 většinou 58,6 % hlasů bylo odpovědí na devastaci této jihoamerické země od roku 1958 koalicí Pevný bod. Svým volebním vítězstvím, doprovázeným zároveň volbou velmi početného množství pokrokových vládních představitelů jednotlivých států venezuelské federace, antineoliberálů, zahájil nevídanou zkušenost a obnovil v politické agendě diskusi o socialismu 21. století. V průběhu tohoto pouhého desetiletí dokázal Chávez, který se ujal vlády, čelit ohromným překážkám, aniž by měl k dispozici konzistentní strukturu nějaké politické strany nebo politicko-sociálního hnutí.

Kromě problémů, vyplývajících z bídy značné části obyvatel, byl cílem zběsilosti rasistických elit, konspirací imperialismu a skupiny médií. Na základě podpory lidových mas a vlasteneckých kruhů v ozbrojených silách odrazil státní převrat v roce 2002 pravicí zorganizovaný ropný výpadek v prosinci 2002 až lednu 2003 a bezpočet pokusů o destabilizaci jeho vlády. Podle nedávných průzkumů operuje v zemi 271 nevládních organizací financovaných USA s úmyslem dosáhnout státního převratu.

Třtina a revoluční smršť

V radikalizovaném procesu trval vždy na zachování demokratické cesty na rozdíl od toho, co předvádějí sdělovací prostředky. Hugo Chávez kandidoval a byl zvolen ve třech prezidentských volbách (1998, 2000 a 2006), zvítězil ve třech ústavních referendech (dvě v roce 1999 a další v roce 2004), obstál ve čtyřech sporech vládního charakteru (2000, 2004, 2005 a 2008) a dvou sporech legislativních (1999 a 2005). V poslední volební kampani komunálního charakteru vyhrála jeho nově budovaná Sjednocená socialistická strana Venezuely v 17 z 23 států federace a 233 prefekturách, tj. v 80 % prefektur.

V průběhu celého desetiletého období byl jen jednou poražen, a to v referendu 2007. Po každém novém vítězství Chávez neustále upevňoval své přesvědčení a víru v bolívarský projekt. Jsem pouhá třtina uchvacovaná revoluční smrští, prohlašoval. Po odražení a porážce státního převratu v roce 2002 zbavil funkcí převratové generály a urychlil sociální reformy. Po překonání ropného výpadku zbavil funkcí v penězích se topící kastu ředitelů a vedoucích pracovníků a ve skutečnosti převzal vedení mocné ropné společnosti PDVSA (Venezuelský ropný podnik, a.s.). Čelil také diktatuře sdělovacích prostředků, když neobnovil veřejnou koncesi televizní stanici RCTV a povzbudil rozhlasové a televizní stanice veřejnoprávního charakteru. Po zvolení prezidentem v roce 2006 Chávez oznámil svou ideu o socialismu 21. století.

Radikální politické změny

Řada faktorů vysvětluje pokroky bolívarské revoluce s jejími kličkami a mezerami. Prvním jsou radikální politické změny v zemi s vládou opřenou o aktivní účast lidových vrstev, účast formou demokratických výzev lidu jako hlavního protagonisty. Prostřednictvím bolívarských výborů, misí (tj. sociálních programů pod kontrolou celé společnosti) a rad je realizována enormní uvědomovací kampaň s cílem zapojit vyloučené . V týlu tohoto procesu stojí ozbrojené síly. Naše revoluce je mírová, ale není bezbranná, připomíná Chávez.

Politická diskuse ve Venezuele je jedna z nejširších a nejdemokratičtějších. Na začátku byl tento proces dokonce konzervativní, opatrný. Po sobě následující volby a různé stupně lidové účasti se snaží překonat křehkost sociálních hnutí a slabost procesu soustředěného u jednoho jediného lídra. V této usilovné práci se uskutečňuje boj proti diktatuře médií. Nedávný průzkum ukazuje, že kromě čtyř celofederálních médií dnes už existuje 250 rozhlasových stanic na úrovni místních komunit a 24 televizních vysílačů pod lidovou kontrolou, 300 různých periodik a rozsáhlá internetová síť, která od roku 2002 vyskočila z počtu 640 000 uživatelů na 4,142 milionu v roce 2008.

Výsledky na ekonomickém poli

Dalším rozhodným faktorem pokroku bolívarské revoluce jsou změny na ekonomickém úseku. Z počátku šlo i zde dokonce o konzervativní, opatrný proces. Během času však změny nabraly na rychlosti v důsledku praktického zestátnění PDVSA, zdaněním zisků multinacionálních korporací a zavedením kontrolních opatření nad tokem kapitálu, kromě jiných kroků antineoliberálního charakteru. Je tu snaha o diverzifikaci výrobní základny země, která je stále ještě velmi závislá na ropě. Je také stimulován rozvoj družstevnictví a společenského vlastnictví.

Na základě těchto opatření rostla ekonomika v uplynulých pěti letech v průměru ročně o 11,2 %. V posledním období zrychlila bolívarská revoluce zestátňování strategických úseků jako např. výkup soukromých organizací telefonních (CANTV), energetických (AES), hutních (SIDOR) a bank (SANTANDER). Idea socialismu 21. století je zatím stále ještě záležitostí politické propagandy. Proti silné krizi kapitalismu, která tvrdě dopadá i na cenu a objem vývozu ropy, se vláda snaží podporovat růst a diverzifikaci produkčního sektoru. V červnu 2008 zorganizovala setkání 300 podnikatelů a vyhlásila silný program podpory podnikání. Vede se velká diskuse o zavedení nové ekonomické politiky (NEP) podle vzoru někdejšího sovětského programu.

Síla sociálních programů: Silný impuls dodávají bolívarské revoluci sociální programy, zavedené v průběhu uplynulých 10 let. Tři nedávné reportáže: Desetiletí Cháveze! venezuelského časopisu Carta Capital, Chávez a jeho deset vítězství a sdělovací prostředky mexického časopisu La Jornada a Nová Venezuela prezidenta Cháveze francouzského deníku Le Monde diplomatique zachycují úsilí vlády o zlepšení života obyvatel Venezuely. Rasistická oligarchie, imperialismus a úplatné sdělovací prostředky dodnes nepochopily tyto změny...

---

Za zmínku stojí několik údajů z období let 1998 a 2007:

Oblast pokroku Rok 1998 Rok 2007
Extrémní bída 20,3 % 9,4 %
Chudoba 50,4 % 33,07 %
Rozdíl mezi bohatými a chudými 28,1 % 18 %
Dětská úmrtnost z tisíce živě narozených dětí 21,4 % 13,9 %
Nezaměstnanost 16,06 % 6,3 %
Nejnižší mzda za měsíc 154 USD 286 USD
Investice do školství z HDP 3,38 % 5,43 %
Základní vzdělání 89,7 % dětí 99,5 % dětí
Vysokoškolské vzdělání 21,8 % studentů 30,2 % studentů
Investice do zdravotnictví 1,36 % z HDP 2,25 % z HDP

Růst kupní síly o 400%

Z brazilského periodika A classe operária přeložil Vladimír HORÁK

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .