header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Marxova kritika gothajského programu

Kritika gothajského programu je po Komunistickém manifestu a Kapitálu snad nejdůležitějším teoretickým dokumentem marxismu. Marx v něm odpověděl na všechny základní otázky, které se po Pařížské komuně dostaly v německém (resp. mezinárodním) dělnickém hnutí na pořad dne. Podnětem k napsání Poznámek k programu německé dělnické strany, tedy kritiky Socialistické dělnické strany Německa (soc. dem.), která vznikla v roce 1875 sloučením marxistické Sociálně demokratické dělnické strany a lassalovského Všeobecného německého dělnického spolku, se Marxovi stal návrh programu této strany.

Programový kompromis s lassalovci (maloburžoazní utopičtí socialisté spolupracující s Bismarckem), jakož i snaha sociálně demokratických vůdců zapojit se jako uznávaná konstruktivní politická síla (moderní levice) do politického režimu junkerského Německého císařství, vedl ke vzniku kompromisního revizionistického a v mnoha ohledech již nemarxistického programu strany a promítl se také do praxe strany, která usilovala o vytvoření vládní koalice levého středu s maloburžoazní Německou lidovou stranou. Právě kritika revizionismu byla hlavním důvodem, proč Karel Marx Poznámky napsal. Marx jasně říká v úvodním dopise k Poznámkám: "Je mou povinností, abych program, který je podle mého přesvědčení naprosto zavrženíhodný a stranu demoralizuje, neuznal ani diplomatickým mlčením."/1/ A dále píše: "Každý krok skutečného hnutí je důležitější než tucet programů"/2/.

Marx také kritizuje čachrování se zásadami a vytváření závažného programu v době, kdy je třeba dělnické akce. V následujících řádcích K.Marx rozebírá jednotlivé body programu a podrobuje je analýze z pozic vědeckého socialismu. V prvním bodě tak definuje pojem práce a ostře kritizuje myšlenku tzv. rovnosti šancí a práv v kapitalistické společnosti. Jasně dokazuje, že v kapitalismu není možná rovnost práv, neboť přednost vždy mají státní orgány a soukromé vlastnictví. Dále kritizuje jednak rádobyvědecký šroubovaný a běžnému člověku nesrozumitelný jazyk revizionistů a také jejich matení pojmů. (To dobře vystihl B.Engels ve svém díle Anti-Dühring, kde toto vysvětlil. Podle Engelse revizionisté musí mluvit vázaně a rádobyodborně, protože kdyby hovořili prostými slovy, každý by si hned uvědomil, že to, co říkají, je hloupost a zrada.)

Marx se též tvrdě staví proti pojmu tzv. spravedlivého rozdělování výtěžků práce všem členům společnosti.(Samotný pojem výtěžku práce přitom Marx odmítá jako zcela nevědecký.) Domnívá se, že spravedlivé rozdělování je pojem příliš amorfní - vždyť i buržoazie si myslí, že rozděluje spravedlivě, tedy ?nejschopnějším nejvíc", nelze ale objektivně rozdělit spravedlivě výtěžek práce všem členům společnosti, když vykořisťovatelé se o něj nijak nezasloužili (pokud by dostali stejně, nebylo by to již dělení spravedlivé k odvedené práci). K. Marx v souvislosti s tím dělí komunistickou společnost na dvě fáze, přičemž vyšší fázi charakterizuje Marx takto: "Ve vyšší fázi komunistické společnosti, až už jednotlivci nebudou v zotročujícím područí dělby práce a až tedy zmizí i protiklad mezi tělesnou a duševní prací, až práce nebude pouhým prostředkem k životu, ale stane se první životní potřebou, až s všestranným rozvojem jednotlivců vzrostou i výrobní síly a všechny zdroje sdruženého bohatství potečou plným proudem, společnost bude moci vepsat na svůj prapor: Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb"./3/

Marx na konci bodu jedna ještě dokazuje, že je třeba odlišovat jednotlivé třídy společnosti, které se postupně vyvíjejí a je třeba podle toho k nim přistupovat. To je velmi poučné zvlášť pro současnost, kdy většina dělnické třídy už prodává nejen svou práci, ale též vzdělání a kdy se vytvořila silná vrstva tzv.dělnické aristokracie, resp. značná část dělníků se stala řemeslníky či maloburžoazií. Nejvykořisťovanějšími a nejchudšími se tak stávají příslušníci sloužícího proletariátu, nezaměstnaní a pouze část dělnické třídy (tradičně zejména textilní dělníci). Ale to jen tak na okraj. Důležitou Marxovou myšlenkou je odmítnutí pojmu tzv. svobodného státu. Stát je nástrojem vládnoucí třídy. Není bytostí sám o sobě a jak napsal Marx: "Svoboda záleží v tom, proměnit stát z orgánu nadřazeného společnosti v orgán veskrze podřízený"./4/

To ovšem nelze v mezích společnosti kapitalistické. Aby se zavedení skutečné svobody podařilo, musí ale nejprve dojít, alespoň podle Karla Marxe, k revoluční diktatuře proletariátu. Je nesmyslem jakákoli snaha žádat svobodu po kapitalistickém státě, který, jak praví Marx: "Není nic jiného než despotismus, přikrášlený parlamentními formami, ovlivňovaný buržoazií, byrokraticky podepřený a policejně hlídaný"./5/

Stejně tak je podle Marxe nesmyslem se domnívat, že "bychom mu mohli něco takového (čti ?vládu lidu?, pozn.autora) vnutit zákonnými prostředky"./6/

Jedná se o jasnou kritiku pouhého parlamentarismu, kritiku přetvoření kapitalismu v socialismus prostřednictvím kosmetických úprav. Spis samozřejmě obsahuje celou řadu dalších podnětných myšlenek, které jsou i i dnes živé. Stále znovu se totiž komunisté dostávají do situace, kdy jsou postaveni před volbu - buď budou zásadově stát na pozicích proletariátu, zachovají si svou tvář a přečkají i nejhorší perzekuce s čistým štítem anebo dají přednost dočasnému osobnímu prospěchu jednotlivců, podlehnou nátlaku nepřátel a vzdají se své úlohy avantgardy světových bojovníků za lepší, sociálně spravedlivější řád, který by odstranil vykořisťování člověka - druhá varianta je ovšem cestou do záhuby.

Dobře to ukazuje příklad Socialistické dělnické strany Německa. Ta už neexistuje a nástupnická SPD už není ani sociální ani demokratická. Naproti tomu odkaz K. Marxe, B. Engelse, V. I. Lenina a dalších osobností dělnického hnutí je věčný. Právě studium děl klasiků (např. Poznámek k Programu Německé dělnické strany a jiných) je v současné době velmi aktuální, neboť dává jasná a správná východiska a odpovědi na řadu dnešních problémů komunistického hnutí.

 

/1/ K. Marx,B. Engels Vybrané spisy, svazek 4,Svoboda, Praha 1977, str.11

/2/ tamtéž

/3/ tamtéž str. 19

/4/ tamtéž str. 26

/5/ tamtéž str. 27

/6/ tamtéž str. 28

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .