K sovětsko-německé smlouvě o neútočení v roce 1939 I.

Podrobnosti

Kategorie: Historie

Twitter

Dne 23. srpna podepsal a 31. téhož měsíce 1939 ratifikoval Nejvyšší sovět SSSR sovětsko-německou smlouvu o neútočení. O měsíc později, 24. září, došlo mezi oběma zeměmi k výměně ratifikačních listin. Sovětsko-německá smlouva o neútočení byla vypracována na základě smlouvy o přátelství a neutralitě, podepsané Německem a SSSR 24. dubna 1926 v Berlíně. Podepsáním smlouvy z roku 1939 znemožnila sovětská vláda záměry mezinárodní reakce, která počítala s konfliktem mezi SSSR a Německem pro Sovětský svaz za mimořádně nevýhodných podmínek. Smlouva navíc zmařila vytvoření jednotné fronty evropských imperialistických zemí proti SSSR.

V průběhu britsko-francouzsko-sovětských jednání na jaře a v létě 1939 vešlo ve známost, že vlády Velké Británie, Francie a Polska si nepřály uzavření spojenectví se SSSR proti fašistickému agresorovi, chtěly naopak využít moskevských jednání (duben až srpen 1939) k přípravě nové dohody s Německem, aby usměrnily jeho agresivní postup na východ. Navíc v době moskevských jednání pokračovala tajná jednání mezi zástupci britské vlády na jedné straně a hitlerovského Německa na straně druhé.

V jaké mezinárodní situaci vznikala sovětsko-německá smlouva o neútočení a co bezprostředně předcházelo jejímu uzavření Britský premiér Baldwin v roce 1936 prohlásil: ?Všem je známý záměr Německa... Vyrazit směrem na východ... Kdyby vyrazilo na východ, mé srdce by nepuklo... Kdyby se v Evropě začalo bojovat, pak bych si přál, aby boj probíhal mezi bolševiky a nacisty.?

K Londýnu se později přidala také Paříž. Toto stanovisko se uplatnilo ve společné politice ?usmíření? německého agresora, v přílišné shovívavosti vůči nacismu s jeho postoji k ?životnímu prostoru? a přivedlo v roce 1938 v Mnichově k anšlusu (připojení Rakouska k Německu) a ke zradě Československa. Londýn, který obětoval Československo, se domníval, že si koupil slib Berlína ?nikdy více neválčit? s Británií a konzultací s Němci odstranil ?všechny možné zdroje rozporů?.

Obdobnou dohodu s Německem podepsala také Francie, druhá účastnice mnichovské tragédie. Dosud platná sovětsko-francouzská smlouva o vzájemné pomoci přestala prakticky existovat. Mnichovská dohoda změnila od základu situaci v Evropě, podstatně upevnila pozice Německa, zlikvidovala pokusy o vytvoření systému kolektivní bezpečnosti a otevřela cestu agresi v celoevropském měřítku.

Mnichovská dohoda byla unáhlenou improvizací, prodloužila politickou linii, která byla nazvána Locarnskými dohodami (1925) a ?paktem čtyř? (1933). Malé a střední evropské země pochopily, že je západní demokracie zradily, a ze strachu před nacistickým agresorem se začaly přiklánět na stranu Německa. SSSR se ocitl v mezinárodní izolaci.

Vzhledem k tomu, že USA podporovaly Mnichov, Polsko a Maďarsko, podílely se na rozdělení Československa a Japonsko schválilo mnichovskou dohodu, bylo sovětské vedení nuceno uvažovat o nebezpečí vzniku jednotné protisovětské koalice.

Přepadení Polska 1. září 1939 Německem bylo nejen počátkem tragédie, ale také nové sovětské politiky vůči německému imperialismu, realizované zpravidla bez Sovětského svazu, často proti jeho zájmům. Západní velmoci věděly o přípravách Německa na ozbrojený konflikt. Předpokládaly však, že se nacisté nedotknou zájmů západních zemí, dokud se nevypořádají se Sovětským svazem.