Demokracie a indiánské hnutí v Americe

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Bolívie utvrzuje potřebu diskuse o demokracii a indiánských národech v Latinské Americe. Mocné hnutí, které uvedlo k moci Evo Moralese, je dokladem toho, jak indiánské národy používají demokracii k získání výkonné moci. Prostřednictvím odborářských, dělnických a vesnických bází, ale ve svém důsledku cestou indiánských požadavků. Demokracie zatím nedospěla k žaludkům přes větší podíl v politice. Nicméně indiánské hnutí v příštích 15 letech bude sílit v celé oblasti, tvrdí guatemalský antropolog Álvaro Pop. Spolu s tímto naléhavým jevem je třeba brát v úvahu i zprávu o demokracii v Latinské Americe, zpracovanou exministrem zahraničí Guatemaly Danem Caputem. Ta dokazuje, že obyvatelstvo v denním životě nevidí konkrétní výsledky, které by byly ovocem dosažené úrovně demokracie. V každých volbách se zvyšuje účast vesničanů.

V Guatemale ve srovnání s předchozími volbami vzrostl počet lidí zapsaných v roce 2007 do voličských seznamů na 119 %. Paradox, který vyvolává strukturální reflexi nad politickými systémy v celé oblasti a který určitým způsobem vysvětluje přístup k moci těch stranických návrhů, které reflektují významné změny panujících ekonomických systémů. To znamená, že demokracie zatím nedospěla k našim žaludkům i přes náš větší podíl na politickém dění.

Toto téma je obzvlášť významné pro Ekvádor, Peru, Bolívii a Guatemalu vzhledem k historickému vývoji, počtu indiánských obyvatel a neschopnosti tamních států řídit své multikulturní reality. Případy těchto zemí vzhledem ke strukturám organizací tamních indiánských národů, vzhledem k dosaženým stupňům požadavků reformy státu a historickému vývoji jejich zápasů o nároky, uplatňované v oblasti kulturní identity. Současné návrhy indiánských národů se soustřeďují na uznání jejich kulturních identit, uznání výkonu jejich kolektivních práv, eliminování rasismu a diskriminace a plný výkon občanských práv. Tedy úsilí o posílení moderní demokracie v plném slova smyslu.

Národní giganty přežívají

Národy, které ve svých zemích tvoří menšinu, žádají v mnoha případech autonomii k ochraně svých území a přírodního bohatství. Národy, které ve svých státech představují většinu, hledají státní změny a otevřely diskuse o demokratických režimech. Významné studie prokazují, že Latinská Amerika je jedinou oblastí světa, kde sociální hnutí indiánské báze nebyla odštěpenecká. Proporcionálně je nepřímo úměrný rozsah diskriminace a rasismu vůči indiánským národům k jejich povstáním a hnutím. Jsou to národní giganty, které přežívají, a v současné epoše vsázejí na demokracii. Dokument Latinská Amerika 2020 uznává z hlediska dlouhodobého výzkumu, že ve srovnání se situací, před níž stojí ostatní oblasti světa, bude Latinská Amerika v příštích letech relativně pokojná. Bude docházet k pohraničním konfliktům a územním požadavkům, ale události ozbrojených střetů jsou málo pravděpodobné. V pojednání o sociálních hnutích v oblastech venkova jednotlivých zemí nadhazuje, že případy politicky organizovaných hnutí mohou být rizikem pro regionální bezpečnostní situaci ...

Jestliže v příštích letech nedosáhnou tato hnutí zařazení indiánských požadavků do politického systému, jestliže nedosáhnou určitých úrovní společenského zařazení indiánů, pak existuje pravděpodobnost, že se mnohá vyvinou až k požadavkům typu územních autonomií. Územní nároky, živené iredentistickými skupinami, by mohly vyústit v situace ozbrojeného povstání a politických násilností. Členství indiánů v politických stranách a ve vládních strukturách, zkušenosti z aliancí vedoucích a intelektuálních činitelů s národními vládami, právní reformy a mírové názory těchto hnutí činí tuto možnost velmi málo pravděpodobnou v zemích s většinou indiánů. Nicméně taková možnost může existovat ve státech s menšinovým indiánským obyvatelstvem, které upřednostňuje své teritoriální nároky, tlačené do kouta jednostranným rozhodnutím vlád vedených nespravedlivými národními a mezinárodními vlivy, porušujíce ústavní předpisy a mezinárodní právo.

Kategorie obyvatel

Statistické údaje o procentuálních podílech indiánů v Latinské Americe jsou sporné. Nicméně v Guatemale přesahuje jejich podíl 50 %, v Ekvádoru a Peru cca 40 %, v Bolívii kolem 70 %. Paradoxem je, že čím je podíl indiánských obyvatel větší, tím menší pozornost je mu věnována - v oblasti vzdělávání, zdravotní péče, občanské bezpečnosti, soudnictví a úrovně infrastruktury.

V těchto zemích existují formální demokratické režimy s diferencovaným přístupem k jednotlivým skupinám obyvatel. Výsledkem je existence obyvatel tzv. první kategorie, připravená podílet se na rozhodování celonárodních otázek, schopná uplatňovat své občanství vůči okolnímu světu, užívající současných výsledků životní úrovně v míře srovnatelné s vysokopříjmovými skupinami jiných zemí a přístupem k potřebnému vzdělání.

Do druhé kategorie obyvatelstva patří skupiny nízko a středně příjmové, které se ve venkovských oblastech svých zemí jen obtížně dostávají k výkonu svých národních a komunálních politických práv a v nejlepším případě ke vzdělání střední úrovně. Na úplném okraji jsou obyvatelé přežívající s méně než jedním dolarem na den, vesničané, analfabeti, mající velmi omezený podíl na místní politice, neznající vládnoucí politický systém a nemající vliv a uvědomělý, vzděláním podložený podíl na rozhodování celonárodního charakteru.

V tomto kontextu se indiánským národům v Latinské Americe (udává se, že jejich počet přesahuje 600) podařilo cestou jejich historických nároků zahrnout na různém stupni účinnosti téma multikulturnosti do agend národní politické diskuse. To je zřejmě na začátku XXI. století jejich největší výdobytek, který se ale ještě ne zcela stal každodenním předmětem zájmu vesničanů.

Právní změny

Je třeba uznat, že došlo k právním změnám ve většině zemí oblasti. Nicméně ukazatel charakteru indiánské legislativy v Latinské Americe z roku 2004 (Meziamerické rozvojové banky podle jejích údajů) tvrdí , že třemi zeměmi s nejvyšší legislativní úrovní jsou Venezuela, Bolívie a Kolumbie s cca 70 % a Peru a Ekvádor na čtvrtém a pátém místě s o něco více než 60 %. Pozornost vzbuzuje případ Guatemaly na 13. místě se 40 % legislativní úrovně a 42 % indiánských obyvatel.

Největší výzvou pro státy, mezinárodní společenství a indiány je uplatnění tohoto nového právního scénáře; musí se odrážet také v sekundární legislativě, v reformách výkonné moci státu a ve významných přídělech financí. Je nepopiratelné, že víc jak 25 let demokracie v oblasti umožnilo vznik sociálních hnutí, která nastiňují a požadují reformy politických režimů. Usilují o to, aby systémy politických stran mohly budovat solidní státní formy s pluralitními národními názory, schopné uspořádat se, pracovat s autonomií faktických mocí pocházejících z národního a nadnárodního kapitálu, z organizovaného zločinu a ozbrojených sil každé země. V tom smyslu je třeba vzít v úvahu, že v příštích 15 letech dojde v Latinské Americe k růstu kulturních střetů jako důsledku vzniku etnických a regionálních zvláštností.

Lidové hnutí

Nejsilnějším výrazem rozporů bude lidové indiánské hnutí, jehož vliv v příštích 15 letech v celé oblasti, ale zejména v andské oblasti, Střední Americe a na Jihu Mexika, poroste.

Indiánská hnutí v Latinské Americe, zvláště pak v Guatemale, Peru, Ekvádoru a v Bolívii, s sebou přinášejí výzvu k obohacení tamních demokracií, k naplnění ústavních pořádků a k výstavbě států schopných sloužit obyvatelstvu ve všeobecném slova smyslu uznávajíce kulturní odlišnosti, překonávajíce vysoké úrovně sociálních a společenských nerovností a uplatňujíce jeho politická práva. Ve všech zemích uznávajíce a oceňujíce hodnotu všech skupin obyvatel prostřednictvím jejich respektování, praktikujíce udržitelné zacházení s životním prostředím a usilujíce o vymýcení klientelismu v politickém systému. To umožní začít budovat v oblasti novou budoucnost.

na základě materiálu guatemalského antropologa Álvaro Popa Vladimír HORÁK, Halo noviny