Adekvátní odpověď nové generace politiků Latinské Ameriky

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

V pondělí 15. září se v Santiagu de Chile sešli na mimořádném summitu nově vzniklé Unie Jihoamerických států (UNASUR) prezidenti devíti členských států. Za předsednictví chilské prezidentky Bacheletové jednali o krizové situaci v Bolívii. Motivem pro svolání summitu je hrozba destabilizace politické situace ve všech státech Jižní Ameriky, která by mohla následovat, pokud by se pravicové opozici v Bolívii podařilo svrhnout prezidenta Evo Moralese a rozpoutat občanskou válku.

Morales je od svého zvolení v roce 2005 pod trvalým tlakem pravicové koalice latifundistů a podnikatelů z východních provincií, ve kterých jsou dislokovány zdroje energetických surovin. Koalice organizovala celou řadu násilných protestů, přepadávání vládních úřadů, sabotáže ekonomického rozvoje a vraždy představitelů rolníků podporujících vládu, s cílem odvrátit realizaci Moralesova volebního programu pozemkové reformy (rozdělení pozemků indiánským rolníkům) a dosažení státní kontroly nad energetickým sektorem.

V srpnovém referendu ale podpořily Moralesovo setrvání ve funkci a jeho reformní program dvě třetiny bolivijských občanů. Vítězství v referendu rozhořčilo pravici natolik, že guvernéři čtyř východních provincií vyhlásili samostatnost a odmítli předávat vládě zisky z exportu zemního plynu. Morales se dosud snažil řešit situaci jednáním s latifundisty a představiteli finanční oligarchie. Summit UNASUR vyjádřil podporu Moralesovi a souhlas s návrhy prosazovanými brazilskou a kubánskou delegací, totiž využít k jednání mezi Moralesem a opozicí brazilské prostřednictví, a odmítl návrhy na ostřejší vystoupení proti Spojeným státům s tím, že doba pro takovou konfrontaci není vhodná.

Na smírném uspořádání bolivijských problémů má největší zájem Brazílie, která se obává rozsáhlých ekonomických ztrát v případě pozastavení dodávek bolivijského zemního plynu.

Za mistrovský lze označit tah Evo Moralese, kterým bylo vyhoštění velvyslance Spojených států Philipa Goldberga. Důvodem k vypovězení byly jeho schůzky s odbojnými bolivijskými guvernéry. Těsně před povstáním se Goldberg setkal s pravicovým guvernérem provincie Santa Cruz Rubénem Costasem. Goldberg je specialistou na řízené dělení států a vytváření nových ohnisek napětí, což potvrzuje jeho aktivní účast na rozbití Jugoslávie, včetně organizace vojenského zásahu NATO.

Rovněž venezuelská vláda vypověděla, za přípravu vojenského převratu, velvyslance USA Patricka Duddyho. S vyhoštěním vyjádřily souhlas vlády Nikaraguy, Hondurasu, Ekvádoru, ale zejména Brazílie dala Spojeným státům najevo odmítnutí zásahu do regionu, ve kterém má hlavní vliv. Za podpory Argentiny a Paraguaye vznikl kolem separatistické zóny sanitární kordon.

Americká administrativa prosazuje svůj vliv v Bolívii rozsáhlou finanční podporou bolivijských separatistů prostřednictvím Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) a Národní nadace pro demokracii (NED). Příjemce finanční podpory USAID nezveřejňuje. NED je známá podporou všech pravicových převratů od Gruzie po Venezuelu.

Bolivijská vláda zdůraznila, že poslední incidenty začaly bezprostředně po návratu vůdce opozice provincie Santa Cruz ze Spojených Států.

Nebezpečná latinskoamerická krize je důsledkem zoufalého americko-izraelského úsilí obnovit nadvládu nad významnými zdroji surovin, kterou obě země ztratily za vlády Bushe ml. Stejným výrazem bezmocnosti je hrozba rozpoutání války proti Rusku, kterou vyjádřila Sarah Palinová, republikánská kandidátka na viceprezidenta USA, zásahy americké armády v Pákistánu, vojenská agrese Gruzie proti Jižní Osetii, koncentrace vojenských plavidel vyzbrojených jadernými zbraněmi v Černém moři, uvolnění 400 milionů USD na likvidaci íránské vlády, vojenský puč ve Venezuele v roce 2002 i rozvratné akce v Bolívii a na Kubě.

Kromě prezidenta Cháveze, jehož návrh na vojenskou pomoc Bolívii byl odmítnut, lze považovat za významné vystoupení proslov argentinské prezidentky Cristiny Kirchnerové, iniciátorky mimořádného summitu, která zdůraznila, že hlavním cílem je předejít opakování chilského osudu Salvadora Allendeho, protože Morales jde v jeho stopách. Reaguje polovičatě na útoky opozice, jedná s lidmi, kteří usilují o jeho život, masakrují indiánské rolníky, okupují vládní budovy, ničí rafinerie a plynovody, zastavují dodávky plynu do západní Bolívie, Brazílie a Argentiny. Přitom má k dispozici pouze zděděný buržoazní státní aparát, armádu a policii, na které se nemůže spolehnout. Reakce vlád zemí sdružených v UNASUR, spočívající v odmítnutí pokusů bolivijské pravice vyvolat státní převrat, potvrdila, že si uvědomují význam amerických záměrů v Bolívii a jejich možný dopad na suverenitu Bolívie i Latinské Ameriky. Jednotný postoj vlád ovlivnil již změnu postoje velení bolivijské armády, které se po dlouhém váhání rozhodlo zapojit do boje za udržení teritoriální celistvosti země.

Na summitu vznikly dvě komise. První k vyšetření masových vražd rolníků a druhá má spolupracovat s Moralesem při vyjednávání s opozicí. Z vyjádření prezidentů na summitu lze usoudit, že mírové, politické řešení konfliktu je možné!

Karel KLUZ, HaNo