Obrana socialismu - nejvyšší internacionální povinnost (5/6)

Podrobnosti

Kategorie: Historie

Twitter

Článek z novin „Pravda“ ze 22. srpna 1968 (Nakladatelství tiskové agentury „Novosti“, Moskva): V poslední době vznikly a začaly v Československu aktivně pracovat kontrarevoluční a antisocialistické organizace, které měly určitou sociální základnu, opírající se o podporu ze zahraničí; ty se snažily čím dál více uchopit moc. Ve skutečnosti se v zemi zrodila politická opozice, která měla provést v Československu restauraci kapitalistického pořádku. V ČSSR existovaly v posledních dvaceti letech nekomunistické strany, které byly členy Národní fronty. Vedení těchto stran se podílelo na linii výstavby socialismu. Svou činností přispívaly k tvůrčí práci nekomunistických sil v zemi V posledních sedmi měsících však došlo v linii těchto stran k základním změnám. Vedení lidové a socialistické strany změnilo ostře kurs. Hrubě byla zneužita hesla spolupráce s KSČ v rámci Národní fronty a došlo až k vytvoření legální opozice.

Ve svých dočasných programech žádalo vedení obou nekomunistických stran stejná práva na moc jako komunistická strana. To bylo na jaře. V červnu však už nikdo neskrýval, že jde o něco jiného: o odstavení komunistické strany od moci a vytvoření nového, nekomunistického vedení v zemi.
Úloha československé sociálně demokratické strany v minulosti je dostatečně známa. Pravicové vedení ČSDS rozbíjelo řady dělnické třídy a poskytovalo nejaktivnější podporu reakci v jejím boji proti komunistům. Bylo nadějnou oporou buržoazního zřízení. V roce 1948, kdy čestné revoluční elementy sociálně demokratické strany se spojily s komunisty, ČSDS přestala existovat. Však během letošního roku se začala prakticky obnovovat.
Dne 12. června byl v Praze rozšířen dokument s názvem „Pozice městského přípravného výboru čs. sociálně demokratické strany a současná politická situace“. V dokumentu se konstatovalo, že po 20leté přestávce se sociálně demokratická strana vrací k politickému životu a že vlastně nepřestala existovat jak z právnického hlediska, tak ve „vyjádření konkrétní politické koncepce“. Spojení s KSČ z června 1948 se prohlašovalo za neplatné.
V Československu vznikla v posledních sedmi měsících celá řada protisocialistických skupin a organizací. Dělaly si nárok na úlohu centra opozice a čím dále méně skrývaly, že jejich cílem je zlikvidovat socialistické zřízení.
Otevřeně kontrarevoluční organizací byl „Klub 231“. V jeho čele stáli lidé jako starý fašista Brodský, bývalý buržoazní generál Paleček, pro špionáž odsouzený agent imperialistické rozvědky Rambousek, Čech a jiní. Všichni jsou zkušenými a zavilými nepřáteli socialismu.
Klub angažovaných nestraníků byl další vysloveně protisocialistickou organizací, která působila velmi aktivně. Snažila se do svých řad zapojit inteligenci, dělníky i příslušníky armády. Ideovým vůdcem tohoto klubu se stal Ivan Sviták, svého času vyloučený z řad KSČ. Ten vypracoval strategii a taktiku organizace. V rozsáhlém prohlášení, zveřejněném v časopise Reportér, nastínil Sviták obraz postupného odstranění komunistů a uchopení moci protikomunistickými živly — pomocí mimořádných parlamentních voleb.
„Klub 231“ a „KAN“ zdaleka nejsou jedinými organizacemi protisocialistického zaměření, které zde aktivně působily.
Protisocialistické organizace v ČSSR udržovaly rozsáhlé styky se zahraničními emigrantskými kontrarevolučními centry a se zahraničními buržoazními stranami a kruhy.
Vedoucí činitelé ČSSR tvrdili, že proti opozičním organizacím se zakročí zákonně. Neudělali však nic.
O vážnosti situace v zemi a o nutnosti neodkladně zarazit nepřátelské síly jasně svědčí zveřejnění a široká propagace kontrarevoluční platformy, obsažené ve výzvě 2000 slov. Tento dokument, zřetelně zaměřený proti KSČ, obsahuje otevřenou výzvu k boji proti ústavní moci.
Dokument byl široce využit ke sjednocení těch, kdo nejsou spokojeni se socialistickým zřízením, a posloužil jim jako akční program. Není možné si nepovšimnout toho, že autoři této nepřátelské platformy vyhrožovali, že budou obhajovat svou pozici i za cenu použití zbraně. Otevřené vystoupení těchto sil — výzva „2000 slov“ - dávalo možnost rozhodně proti nim zakročit s podporou zdravých sil strany a dělnické třídy. Nenásledovalo však nic, co by se dalo považovat za rozhodný odpor proti kontrarevolučním silám.
Pod heslem „odstranit konzervativce z orgánů státní moci“ se objevovaly stále častěji požadavky na vypsání voleb do Národního shromáždění před termínem. Záměrem představitelů pravicových organizací bylo dosáhnout ve volbách porážky KSČ. Šlo o zjevný pokus o kontrarevoluční převrat.
Snahou kontrarevoluce bylo uchopit moc potichu, bez ozbrojeného konfliktu. Počítala však i s jinými možnostmi. Známé odhalení ukrytých zbraní svědčí o tom, že reakce nevylučovala ani možnost ozbrojeného střetnutí s obhájci socialismu. Důstojníci bývalé benešovské armády vytvořili Svaz zahraničních vojáků. V bezprostřední blízkosti hranic Československa se soustřeďovaly početné skupiny kontrarevolucionářů, z nichž někteří pronikli do ČSSR i se zbraněmi. Sviták prohlásil na schůzi, konané na Karlově universitě, že v zájmu prosazení zásad demokratizace a k dosažení absolutní svobody nevylučuje ani občanskou válku.

Podle publikace Obrana socialismu – nejvyšší internacionální povinnost
připravil Leopold Vejr