Hladomor a současní hladoví

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Po různých prohlášeních řady delegací v OSN, na ministerské radě Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a v parlamentech řady zemí, včetně obou komor našeho parlamentu, přijalo rezoluci k hladomoru na Ukrajině v letech 1932-3 také Parlamentní shromáždění OBSE na svém jednání začátkem července v Astaně, která je už desátý rok hlavním městem Kazachstánu. Rezoluce odsuzuje "totalitní stalinistický režim" za zbavení života miliónu lidí na Ukrajině s hrubým porušením jejich lidských práv. Marně vystupovali proti takovému výběrovému, neobjektivnímu pojetí např. představitelé Ruska a Kazachstánu s poukazem na skutečnost, že hladověli lidé od Polska po Kazachstán, nebo francouzský vedoucí delegace Michel Voisin s poukazem na skutečnost, že politici nejsou historici a že může následovat řada dalších podobných požadavků z různých dějinných období.

Zástupce Kanady triumfoval s prohlášením, že je rozdíl mezi hladomorem, který způsobuje příroda(?!), a hladomorem způsobeným lidmi. Nebylo vzato v úvahu, že byla neobyčejně nízká úroda po velmi kruté zimě, že Velká krize v těch letech postihla značnou část světa od Spojených států po tehdejší Československo s jeho žebračenkami a rekordní nezaměstnaností. Nevzalo se ani v úvahu, že ve zmíněném prohlášení v OSN iniciátoři uvádějí, že cílem není soudit minulost, která nemůže být změněna, ale poučení, že porušování lidských práv vede ke katastrofám, kterým je možné se v budoucnosti vyhnout.

Souhlasím, že minulost ani v jejích kladech ani v katastrofách není možné změnit. Ale co současnost a budoucnost? Bez povšimnutí zůstává, že denně hladem umírá kolem 18 tisíc dětí a mnoho dospělých a že jeden z tak zvaných cílů tisíciletí k odstranění hladovění a léčitelných nemocí není po 8 letech od přijetí plněn, že bohaté země, které se zavázaly k příspěvkům na jeho splnění, je zdaleka neposkytují ve slíbené výši. Jaký to je totalitarismus a jací jeho konkrétní představitelé, kteří působí současné hladovění? Opravdu nelze změnit tuto současnost, když odsuzujeme, že se takové věci děly v minulosti?

Organizace OSN pro potraviny a zemědělství (FAO) uvádí, že ve světě se vyrábí dost potravin, aby každý člověk dostal víc než 2800 kalorií denně, což je víc, než je nutné pro dobrou kondici a asi o 18 % víc než bylo na osobu k dispozici v roce 1960. Australan Ian Argus z toho ve svém článku v časopise Green Left Weekly z 25. června vyvozuje, že jak hladovění, tak současná rodící se potravinová krize nejsou problémem nedostatku, nýbrž sociálním a politickým problémem, který vyplývá ze systému založeného na zisku. Dokládá to i dalšími důvody: Hlavní giganty zemědělsko-potravinářského sektoru výrazně zvětšují své zisky, ač hladovějící lidé od Haiti po Afriku protestují proti rostoucím cenám potravin. Za 1. čtvrtletí letošního roku proti stejnému období loni zvýšily obilím obchodující firmy Archer Daniels Midland (ADM) hrubý zisk o 55 % na 1,15 mld. USD, firma Cargill# s o 86 % na 1,03 mld. USD, Bunge o 189 % na 0,867 mld. USD, firma Monsanto (herbicidy a semena) o 54 % na 2,23 mld. USD a Mosaic (hnojiva) o neuvěřitelných víc než 120 % na 0,52 mld. USD. Tyto firmy spolu s několika dalšími jsou rozhodujícími hráči, skoro monopoly, v oblasti nákupu a prodeje zemědělských výrobků - 6 firem kontroluje 85 % obchodu obilím, 3 firmy 83 % kakaa a rovněž tři 80 % banánů. Rozhodují, kde a kolik se zaseje, jaká část úrody se stane potravou pro lidi, jaká pro dobytek, kolik bude využito jinak, například na etanol. Určují a kontrolují ceny. Za poslední asi třicetileté období došlo k velkým změnám v rozložení a skladbě zemědělské výroby, což vidíme i u nás. Za zvýšení zisků se leckde platí větším hladem a potravinovou krizí. Absurdně hladoví milióny lidí i v zemích, které potraviny ve velkém vyvážejí: Indie vyvezla v roce 2004 za 1,5 mld. USD rýže a za 322 mil. USD obilí. V Kolumbii je 13 % lidí podvyživených, ale do USA vyváží 62 % jejich celkové potřeby řezaných květin. Keňa, která ještě před 25 lety byla soběstačná v potravinách, jich dnes 80 % dováží, ale zároveň 80 % vývozu tvoří zemědělské výrobky. Změnil se způsob hospodaření, koncentrace, včetně často spíš uloupení půdy a zotročení lidí, nemá vždy za cíl zvýšit výrobu potravin pro uspokojení hladu - rozhodující je výše zisku. Monokulturní rostliny na velkých plochách to zajistí lépe než malá hospodářství s různorodou produkcí.

Někde hledají cestu v obnovování malých farem. Mohou dočasně vyřešit svůj místní problém, ale ne to hlavní - zajistit celosvětově přístup k dostatku jídla. Navíc proti obrům určujícím výši úrody a ceny není šance v izolaci. Politická rozhodnutí na národních i nadnárodních úrovních jsou nezbytná. Zisk se jako základní priorita nemůže osvědčit. Ani dnes to není v přírodě, je to v lidech. V 21. století je nepřijatelný jak hladomor, tak úplně obyčejný dlouhodobě neuspokojovaný hlad.

Václav Exner