Tak jsme si zamávali sami sobě

Podrobnosti

Kategorie: Názory, polemika

Twitter

Tak jako na jiných akcích si děláme proslovy pro sebe, pro levici, pro lidi přesvědčené, o tom, že levice je správná cesta. K proslovům si vytáhneme vlajky a transparenty a ukazujeme je směrem k těm, co přednáší a levicovou agitaci dělají za peníze profesionálně /poslanci atd./. Význam takových akcí nechápu. Proslovy jsou stále stejné, akce se opakují každý rok a myšlenky tam řečené si přečtete v novinách. Akce jsou organizačně náročné a nejsou zadarmo. Strana je dotuje a myslím si, že zcela zbytečně.

Akce strany se dělají nesmyslně v jinou hodinu než je státní pietní akt a nebo akce jiných organizací. Je nutné ukazovat hesla a transparenty lidem mimo naší stranu. S těmi je třeba mluvit a diskutovat a ne je nechat poslouchat pravicové nesmysly a dogmata. Kdyby tam pravicoví řečníci viděli většinu levice, leccos by si nedovolili o nás ani vyslovovat a nebo by účastníci mohli slyšeli i náš názor.

Uctění památky v Lidicích

Na akci jely dva autobusy z Prahy - poloprázdné. Cena za autobus byla 50 Kč a přitom jízda autobusem ČSAD do Lidic z Divoké Šárky stojí 26 Kč. Tedy autobusová doprava neměla většího smyslu. Všichni se mohli domluvit všichni a jet autobusem linkovým, který jezdí často a to i zpět. Pietní akt v Lidicích začínal od 10 hodin zahájením a kladením věnců u památníku na hrobě zastřelených mužů. Průvod byl delší a honosnější než například ten na Olšanských hřbitovech. Následovaly proslovy pana Sobotky ze Senátu a další a delegace z norské vesnice, která měla podobný osud jako naše Lidice. Na konec vystoupila paní Anděla Dvořáková z ČSBS, která zdůraznila, že sice všichni mluví o hrůzném činu co se tady stal, ale jejich skutky ve skutečnosti nové hrozbě války a fašismu podporují. To byl jediný levicový proslov, který zazněl v oficiální části a taky sklidil největší potlesk. Zrovna tak pěkně mluvila i na Kobyliské střelnici, taky jako jediná z levice a jediná, co se dokáže postavit pravicovému zkreslování historie a spojování komunismu s fašismem.

Poté následovalo přemístění do památníku, kde začaly koncerty pěveckých sborů dětských i dospělých. Zpívala i Lucie Bílá s jedním ze sborů. Bylo možno si prohlédnout muzeum, rozkvetlý růžový sad a celý areál bývalých Lidic, kde jsou jen základy domu nebo pamětní deska - kde stávala škola a tady kostel. Otevřený byl i hřbitov. To vše se stihlo vidět do jedné hodiny i s občerstvením u stánků. Bohužel politické delegace odjely celkem brzy a tak na 13 hodinu už tam nebyly a to začal pietní akt KSČM Přihlížejících mimo KSČM už tam byly asi tak dvě desítky z těch původních dvou stovek ráno. A tak kdyby bývaly všichni z KSČM přijeli už na desátou hodinu, tak by jich bylo více a mohli si dělat reklamu a volební propagaci strany před všemi lidmi a ne jako odpoledne sami před sebou a zajícům a ptákům.

Odkaz Lidic je stále platný

Byl jsem v Lidicích poprvé v životě a zanechalo to na mě velmi hluboký dojem. Paměť místa funguje a je posilována každoročními pietními akty. Na místě jakoby i samy stromy stály v neustálé úctě a smutku. Místo samo mě připomnělo místo bitvy u obce Lenino v Bělorusku, kde za tři dni padlo dva tisíce vojáků. Nesmíme zapomenout, že v Bělorusku mají přes 600 vypálených vesnic a velikým památníkem je celá Brestská pevnost. To místo dýchá tím samým těžkým dechem i po tolika letech.

66 let z hlediska historie zase tak dávno není a pochody fašistů a vyznamenání vrahů Mašínů a uznání Kosova jsou činy, které ve svém důsledku dělají cestu pro nové střílení lidí bez soudu a důkazů a umožňují vyvyšování jedněch nad druhými. Je velmi dobře, že odsouzení fašistů je mezinárodní a že ještě žijí pamětníci této hrůzy.

DR a VB, www.juniorproject.cz