header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

O formách vlastnictví výrobních prostředků

Soudruh Jiří John ze Sokolova zaslal Komunistickému svazu mládeže svůj příspěvek k otázce forem vlastnictví výrobních prostředků a zároveň vyjádřil solidaritu s KSM slovy: „Je mně 85 let a přeji Vám ve Vaší činnosti hodně zdaru a úspěchů. Jsem odbojový pracovník, prošel jsem v době okupace německými fašisty dvěma věznicemi, a tak Vám držím palce. Čest Vaší práci!“. Text dopisu uvádíme v původní podobě, i když se s některými jeho částmi významná část členské základny svazu neztotožňuje.

„Ministerstvo vnitra ČR zakázalo činnost Komunistického svazu mládeže, neboť tento má ve svých stanovách, že jeho cílem je zespolečenštění výrobních prostředků, což ministerstvo považuje za potlačení občanské svobody. Vládnoucí buržoazie si vykládá kategorii „svobody“ především jako možnost vlastnit výrobní prostředky a neomezeně vykořisťovat lidskou práci. A to považuje za nejvyšší projev svobody.
Předseda KSČM Vojtěch Filip se však neztotožnil s cílem této organizace a prohlásil, že KSČM respektuje všechny formy vlastnictví, tak jak to zajišťuje ústava našeho státu.
Ani v době reálného socialismu jak u nás, tak i v ostatních socialistických státech, nebyly všechny výrobní prostředky zespolečenštěny, i když připouštím, že výhledově by se tak zřejmě stalo. Existovali soukromí zemědělci a mnohde i samostatní živnostníci.
U nás existovalo několik forem zespolečenštěných výrobních prostředků. Byly to především národní podniky výrobní, jež spravovala jednotlivá ministerstva. Komunální podniky, jež se zabývaly výrobou, ale i službami, byly spravovány místními orgány lidosprávy na všech stupních.
Forma družstevního vlastnictví se uplatňovala ve výrobních družstvech, a to jak ve výrobě, tak zejména v zemědělství, ale i ve službách všech druhů.
Ke škodě společnosti a jejího rozvoje nebyla uplatněna forma zaměstnaneckých akciových společností. Výrobní podnik mohl být v přímém vlastnictví pracujících, přičemž akcie by byly neobchodovatelné. Po vlastníku akcií by mohl dědic získat jen hodnotu akcií, kterou by mu vyplatila akciová společnost. Můj propracovaný návrh na tuto formu byl odmítnut v roce 1982 ÚV KSČ.
V Německé demokratické republice byla v padesátých a v šedesátých letech uplatněna metoda, kdy vlastník továrny zůstával v čele výrobního podniku, podnikal na vlastní riziko a nebezpečí a se státem se dělil o polovinu zisků, které fabrika vytvářela. Tato forma se, pokud se nemýlím, do dnešní doby uplatňuje výjimečně i v současné Číně. Ne však vždy a všude.
V době reálného socialismu jsme si brali za vzor především zkušenosti SSSR. Přitom se nebral ohled na to, že tam byly podstatně jiné, odlišné podmínky, především v zemědělství, ale i ve službách a namnoze i ve výrobě. Bezohledně ze uplatňovaly metody ze SSSR, zejména v družstevnictví na venkově. Pokud se nemýlím, formu uplatnění sovětského vzoru v zemědělství odmítl maršál Tito v Jugoslávii, což bylo příčinou rozchodu Jugoslávie se svazkem socialistických států.
Zespolečenštění výrobních prostředků jako cíl dle mého názoru není zločinem, neboť zisky zejména velkých výrobních celků by měly sloužit celé lidské společnosti. Mělo by se z těchto zisků financovat zdravotnictví, školství, podpora sportu a rekreace, ale i některých ztrátových služeb v dopravě, ve vědě atp.
Je tedy dle mého názoru zákaz činnosti této mládežnické organizace nejenom nespravedlivý, ale i nemorální a neetický. To jsou ale lidé typu pana Langra neschopni pochopit, neboť morálka a lidská etika je jim hodně vzdálena.

Podepsán Jiří John“
Zpracoval Leopold Vejr

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .